Cesta do pekla je vydlážděna kapitalismem volných trhů, imperialismem a psychopaty

Simon Davies & Donald Hunt
SOTT.net
Minulý týden byl Barack Obama (jak předpokládáme) zvolen prezidentem Spojených států, zatímco se země dál propadala do ekonomické recese. V říjnu došlo ve Spojených státech ke ztrátě téměř 300 000 pracovních míst, zatímco oficiálně udávaná míra nezaměstnanosti stoupla od září téměř o půl procenta na 6.5%. Navzdory pozitivnímu naladění klesl v průběhu minulého týdne Dow Jonesův index o 4%. Nový prezident bude po nastoupení do úřadu v lednu 2009 zcela jistě čelit zoufalé ekonomické situaci podobné té, které čelil v roce 1933 Franklin Roosevelt. Spojené státy, spolu se zbytkem světa, k novému prezidentovi vzhlíží, aby z ekonomické katastrofy našel cestu ven. Podaří se mu to? Zdá se, že Obama je nadaný jako již dlouhou dobu žádný prezident. Navíc se zdá být osobnostně mnohem vyváženější a bez vnitřních démonů jako většina prezidentů. Stejně jako v případě Franklina Roosevelta, se Obamův talent dobře hodí pro dnešní dobu: zdá se být klidný, inteligentní, se soucitem, a působí dojmem kompetentnosti, že má věci pod kontrolou. A nakonec je pro mnoho lidí, hlavně mladých, v tomto čase beznaděje zdroj naděje. I Bob Dylan, jeden z našich nejtemnějších a nejpesimističtějších básníků, během představení v Minnesotě v dojetí poznamenal: „Narodil jsem se v roce 1941, rok kdy byl vybombardován Pearl Harbor. Od té doby žiji neustále v temnotě. Ale zdá se že teď přijde změna.“ A poté tancoval. Ano, Bob Dylan tancoval na jevišti. Možná že Obama je opravdu schopen zázraků. Otázkou zůstává, zda i ten nejnadanější prezident může opravdu docílit změny? Sám samozřejmě nemůže, to může pouze lid, a pouze pokud oni, spolu s jejich politiky, mají jasné a správné porozumění stavu věcí, obzvlášť role Izraele v dnešním světě. Dále je třeba, aby disponovali jasným a správným pochopením lidské povahy, což zahrnuje povahu lidí normálních i mezidruhových predátorů – psychopatů (o tom víc později). V tomto ohledu by si jeden přál, aby Obama víc četl Andrzeje Lobaczewského [link v češtině] a méně Reinholda Niebuhra. Je jednoduché, a každopádně na to není nic špatného, být cynický vůči heslům o naději a změně. Mnozí pohybující se v kruzích „instituce zahraniční politiky“ (jinými slovy američtí imperialisté), nahlížejí na Obamu jako na někoho, kdo „změní“ způsob kterým jsou USA vnímána zbytkem světa. Obamovy řeči o „výhře“ ve válce v Afghánistánu jsou obzvlášť odporné. Obamova volba fanatického sionisty (a fanatika i obecně) Rahma Emanuela jako šéfa kabinetu (chief of staff), byla pro mnohé ránou pod pás. Jeden potom doufá, že se Obama řídí principem drž si své přátele blízko, ale své nepřátele ještě blíž. I v případě kdy by se ideální prezident pokusil distancovat od sionizmu, jak by to mohl udělat když se podíváme, čím se Spojené státy staly? Měli byste na to jen jednu ránu a musela by mířit přimo mezi oči. To samé platí o přerušení imperialismu. Pokud se netrefíte, jste mrtví. Zkuste si sednou k seanci a zeptejte se Johna Kennedyho. Nic zatím není rozhodnuto. Pouze čas ukáže, zda Obama není jen další nastrčená figurka, která pracuje pro stejný stroj smrti, nebo zda-li je dalším naivním reformátorem, který je až po uši ve vodách plných žraloků. V každém případě by mu někdo měl poslat knihu Ponerologie v politice [Political Ponerology]. Je nicméně znepokojující, že Timothy F. Geithner, prezident a ředitel Federal Reserve Bank of New York, byl vytipován jako možný kandidát, který by nahradil Paulsona na pozici ministra financí.
Ve zprávách Na povrch vyplavaly další podrobnosti o celoplošném rabování americké státní pokladny, které probíhá prostřednictvím ‚záchranného balíčku’. Pravidla, na základě kterých ministerstvo financí uvolnilo do bank čerstvý kapitál, by byla směšná, pokud by nebyla tak průhledná, a ani nemluvíme o výkupu bezcenného odpadu z bank, výměnou za cenné papíry státní pokladny. Naomi Klein to nazývá Nové koryto. Navíc vyšlo najevo, že Fed odmítá zveřejnit komu peníze půjčila a na základě jaké garance. G20 zasedala tento týden v Brazílii za zavřenými dveřmi, před plánovaným krizovým setkáním ve Washingtonu které proběhne příští víkend (15. listopadu). Stále sílí hlasy pro koordinovaný zásah, který by řešil skutečné celosvětové dopady ‚finanční krize’ a díky ní prohlubující se globální recesi. Zatímco investiční fondy, banky a další investoři rychle vybírají peníze z rozvojových zemí volného trhu, dochází v těchto zemích k propadu trhů spolu s domácími měnami, protože jejich banky nemají téměř žádný přístup k vnějšímu zdroji financování, čímž se jejich ekonomiky doslova zastavily. Jako vždy jsou to chudí, kteří v podobných případech trpí nejvíc. The US, UK, G20 and Čína sborově volají po „fiskální pobídce“; Čína oznámila balíček v hodnotě $586 miliard. Není proto překvapující, i když stále znapokojující, že klíčoví tvůrci americké a britské politiky volají po snižování daní a ne státních výdajů. Snižování daní prospívá jen bohatým, nevede ke vzniku nových pracovních míst a k žádné úlevě pro chudé. Na měnové frontě to vypadá, že se schyluje k opatřením, která v novém měnovém systému poslouží k ospravedlnění použití amerického dolaru jako rezervní měny. Evropské banky snížily úrokové sazby, Banka Anglie o 1.5 procent, což vedlo komentátory začít mluvit o světě, který brzo bude mít nulové úrokové sazby. … Na základě všeho co jsme na Sott.net napsali a řekli je jasné, že se celý svět, a my s ním, nacházíme ve velmi prekérní situaci. Situace za kterou můžou ti, kteří řídí záležitosti lidstva. K tomu, abychom měli jakoukoli šanci se vyprostili, je třeba učinit jisté konkrétní kroky, mezi první patří nutnost postavit se pravdě, bez ohledu na to jak moc neuvěřitelná a hrozná se může zdát. To znamená, že se musíme postavit pravdě o naší nesnázi, o našich pánech a nakonec o sobě samých. Pouze poté kdy budeme vyzbrojeni pravdou a obklopeni vhodnými spojenci a přáteli, budeme schopni formulovat naše přežití a posléze náš útěk. Pro hlubší pochopení naší ekonomické nesnáze jsme již dříve prozkoumávali způsobe, kterým pracuje systém jež známe jako ‚kapitalismus volných trhů’ a jakým způsobem se každý týden projevuje. Nyní se tedy zběžně podívejme na to jak vznikl, roli kterou podle pánu systému máme hrát, jakým způsobem se stal „hlavním systémem“ a jaký druh bytosti jej ovládá. Jakmile výše zmiňované body pochopíme, měli bychom být lépe vybaveni při hledání jiných možnosti na makro i mikro ekonomickém měřítku
Kapitalismus volných trhů Kniha Hanny Arendt Původ totalitarismu vyznačuje rysy toho, co začalo jako nová obchodní třída v 16. a 17. století a která se proměnila v hlavní politickou třídu 20. a nyní 21. století: buržoazie nebo též finanční/kapitalistická elita. „Dokud obchodní třída naplňovala základní funkci producenta a stimulátora produkce (tzn. společenství producentů), plnilo její bohatství pro národ jako celek důležitou funkci.“ [1] Nicméně, „vlastníci volného kapitálu patřili mezi první část společnosti, která chtěla zisky bez plněná nějaké skutečné společenské funkce – mimo role vykořisťovatelského výrobce – a kterou nemohla žádná policie zachránit před hněvem lidu.“ [2] V Evropě, během 19. století, došlo ke splynutí nadbytečné pracovní síly a nadbytečného kapitálu (obojí byl výsledek společenských a ekonomických změn v důsledku průmyslové revoluce). Ve stejnou dobu čelily stávající politické a společenské struktury Evropy značné hrozbě. Vše vyústilo v podobě imperialistické aliance mezi „lůzou“ (lidové masy) a kapitálem, které v té době vlády u moci často vzdorovaly, ale kterou podporovala velká část vzdělaných tříd; imperialismus považoval expanzi kapitálu za hranice národního státu za univerzální lék, který odstraní veškeré problémy. Kapitál byl v zahraničí investován spolu s lůzou, která byla ve velkých počtech podobně exportována, aby dobývala zdroje z těchto dalekých krajin a chránila a využívala investovaný kapitál. Imperialismus byl a nadále zůstává vývozem kapitalismu volných trhů ve své nejextrémější podobě. Také se jedná o krádež ohromných rozměrů. Na tento druhý bod by se nemělo zapomínat, protože zatímco lidé v kapitalistických ekonomikách západu sedí doma a nadávají na příšerný stav ekonomiky, nebo krádež miliard z veřejného rozpočtu, je vhodná doba vzkřísit několik domácích pravd: * Relativní komfort těch na ‚západě‘, stojí na krádeži zdrojů v zemích, které byly podrobeny naší imperialistickou vládou, a dále z krve, potu a slz obyvatel těchto zemí. Žádná země nemá, a nikdy mít nebude, právo, ať už boží či jiné, napadnout, okupovat a drancovat země, které patří jiným lidem. * Krev, pot a slzi které v současné době roní naše generace, a ty roněné těmi kteří přišli před námi, na obranu ‚svobody‘, byly ve skutečnosti roněny na obranu kapitalismu a pro výsadní výhodu těch na vrcholu kapitalistického/finančního stromu. (více se lze dočíst v knize Douglase Reeda [link v češtině] který spílal tomu co viděl v Británii). * Vaše vlády, které jsou od nepaměti řízeny ku prospěchu elity, ať už aristokratické nebo finančně/kapitalistické, vás vždy okrádaly, aby si nacpaly své vlastní kapsy – nazývají to ‚zdanění‘ a ‚regulace‘. Během tohoto období byly položeny základy kréda kapitalismu volných trhů; spojení privátních zájmů s veřejným zájmem; práva a ochrana spojené se soukromým/jednotlivcovým majetkem; do přesvědčení že politické instituce, včetně policie doma a armády v zahraničí, existují jen jako nástroj na ochranu soukromého majetku a legalizace rozkrádání v podobě rostoucího vykořisťování, s přidáním téměř morální autority. Obchod/ování se stalo politickou otázkou a úzké ekonomické zájmy relativně malé skupiny se spojily se zájmy národnimi, kde se obecné dobro určovalo jako úhrn zájmů jednotlivců a růst, tedy imperialismus, se představoval jako obecný zájmem národa jako celku. „Protože [finanční a kapitalistické] třídy každého přesvědčily, že ekonomický zájem a vášeň vlastnictví tvoří zdravý základ pro [fungování státu], byli dokonce i neimperialističtí politici lehce přesvědčeni, aby se vzdáli, když se na obzoru objevil obecný ekonomický zájem.” [3] Růst se stal sám o sobě cílem a osoby v jeho čele „nebyly ničím jiným než funkcionáři násilí, [kteří] byli schopni myslet jen v rámci politiky moci. Byli první kdo, jako třída a podporováni svojí každodenní zkušeností, tvrdil, že moc tvoří podstatu každé politické struktury.” [4] Nekončící cyklus akumulace majetku/kapitálu, plodící akumulaci moci, plodící akumulaci majetku a stále dokola, vyžaduje neustálý růst. Velké vlny změn během průmyslové revoluce, doba imperialismu a doba moderního impéria, ať už pod záminkou studené války nebo války proti teroru, vedlo k převedení veškeré moci na finanční/kapitalistickou elitu. Od doby koloniálního imperialismu se této elitě podařilo, s úplným souladem se svým krédem neustálé akumulace majetku a moci, získat ještě větší množství obou. Vzpomeňme na dvě malé epizody americké historie. První je část Deklarace nezávislosti Spojených států, která prohlašuje že člověk má jistá nezcizitelná práva, kde místo práva na „život, svobodu a budování osobního štěstí” mohlo dříve stát „ … a budování majetku“, i když otázka zda a kdy k takové změně došlo je předmětem jisté debaty. Druhou je, že původně pouze vlastníci majetku mohli volit, jako v případě Anglie. Platí že moc je běžným prostředkem pro daný cíl, proto u společnosti založená jen na moci musí nutně dojít během klidu řádu a stability k jejímu rozkladu. Pouze prostřednictvím nabývání většího množství moci, neustálým rozšiřováním své pravomoce a procesu hromadění moci si může zachovat stabilitu. Tudíž taková společnost „musí vždy získávat nové opory z venčí [nové směry růstu a neustále novým majetkem], jinak přes noc zkolabuje do bezúčelného, nesmyslného chaosu soukormých zájmů ze kterých povstala.” Proto ten kapitalismu volných trhů který dnes vidíme. Nejde o to, že systém nutně kolabuje, ale že se musí neustále rozpínat, vše pohlcovat, aby mohl přežít. Pokud dojde prostor ve kterém se může rozpínat, nebo přijde o majetek či pracovní sílu kterou může pohlcovat, potom dojde k jeho zhroucení do sebe. Pokud bychom odmítli pomáhat tomuto systému v jeho nenasytném pohlcování lidí, národů a našeho bohatství, pokud bychom se pevně rozhodli a řekli „NE“ a mysleli to vážně, byli připraveni společně vytrpět následky spojené s vyhladověním predátora, poté by skutečně „zkolaboval … do bezúčelného, nesmyslného chaosu soukromých zájmů ze kterých povstal”. Jak se zdá, tato analýza skutečně odpovídá geopolitické historii a současným bojům o moc, které se před námi odehrávají. To samé lze prohlásit o státu Izrael a každém jiném systému, který je řízen stejnou psychologií, který řídí kapitalismus volných trhů.
Role člověka Anglický filozof 17. století, Thomas Hobbes, popisuje ve svém díle Leviathan totalitní stát, který je založen na určité struktuře společnosti, ve které musí ‚Člověk‘ dosáhnout jistých vlastností. Běhá z toho mráz po zádech, neboť přestože byl Leviathan publikován v roce 1651, popisuje naši moderní společnost a způsob, kterým vládnocí elita pohlíží na normální lid. Normální lidé jsou viděni jako bez rozumu, bez schopnosti pojmout pravdu a bez svobodné vůle, tedy bez schopnosti nést zopovědnost. Pohlíží se na nás jako na funkci společnosti a jsme tudíž souzeni podle naší hodnoty nebo důležitosti, naší ceny; jinak řečeno „podle toho, kolik by bylo dáno za použití naši moci.“ Společnost tuto cenu neustále hodnotí a přehodnocuje podle zákona o poptávce a nabídce (a v mezích naší schopnosti konat kolektivně, schopnost která je od poloviny 80. let značně omezována). Jsme považováni za sobě rovni ne díky jakési vrozené hodnotě lidského života, nebo vlastnictví boží jiskry, ale kvůli naši společné schopnosti zabíjet. Stát existuje jako výsledek naší potřeby být v bezpečí před ostaními, neboť se cítíme ohroženi jiným člověkem. Jde přesně o naši roztříštěnou společnost, ve které přijímáme nevídanou míru zasahování státu do našich záležitostí proto, že nás chrání před vyvrheli naší společnosti, kde nezáleží zda jde o profesionální zločince nebo mladé grázly (což je opakující se téma v evropské politice), nebo před vyvrženci v podobě nejasných ‚teroristů‘ nebo ‚imigrantů‘. „Stát je založen na delegaci naší moci, ne našich práv. Získává monopol na zabíjení a výměnou podmíněně nabízí záruku že nebudeme zabiti. Bezpečnost zabezpečuje zákon, který čerpá přímo z monopolu moci státu (a který nevychází z lidského standardů co považovat za spravedlivé a co ne). Protože tento zákon vyvěrá přímo z absolutní moci, představuje v očích jednotlivce, který pod ním žije, absolutní nezbytnost. Co se týče zákona státu, zde nejde o otázku spravedlivé nebo nespravedlivé, ale pouze o absolutní poslušnost, slepou konformnost vůči [kapitalistické] společnosti.” [5] Delegace naší politické moci státu a ztráta skutečných politických práv znamená, že jsme ztratili naše právoplatné místo ve společnosti a naše přirozené spojení mezi sebou. Zbaveni politických práv jsme omezeni soustředit se pouze na sebe samé a naše soukromé žovoty, které můžeme posuzovat pouze v porovnání s ostatními a tudíž jsme donuceni soutěžit. Byli jsme sníženi na společnost soutěžících jednotlivců. Pro mnohé je pouhá myšlenka, nebo dokonce skutečnost být součástí společenství, něčeho co nás přesahuje, kde máme práva a zodpovědnosti, mimo jejich chápaní. V naší společnosti jsou ti, kteří v soutěžení ‚selhali‘ vykázáni, míněno vykázaní ze společnosti, kdy pro potvrzení stačí jeden pohled na to, jak se chováme ke znevýhodněným, chudým a slabým. Tento způsob chování se dokonce v současném americkém a západním modelu společnosti stal předností. Kromě přiřazení našich politických práv na stát, jsme na něj jako jednotlivci současné delegovali naši společenskou zodpovědnost, kdy jsme ve skutečnosti požádali stát, aby nás zbavil naší povinnosti vůči ostatním lidem, právě jako jsme požádali stát o ochranu před ostatními lidmí. Tento proces delegace moci a odstoupení zodpovědnosti nadále pokračuje. Jsme se v postavení, kdy nemámě žádnou zodpovědnost pro záležitosti nad kterými máme kontrolu, nebo bysme alespoň mít měli, zatímco neseme zodpovědnost za záležitosti, které jsou mimo naši kontrolu – zvažte americký a britský zákon týkající se zákonné odpovědnosti, v porovnání s naší svobodou vzdělat nebo očkovat naše děti dle našeho uvážení. Pro Hobbese je „moc nahromaděným řízením, které jednotlivci umožňuje stanovit ceny a regulovat nabídku a poptávku tak, aby přispěly jeho vlastnímu prospěchu.“ „Člověk hnaný jeho individuálními zájmy bude mít vášeň pro moc.“ [6] Je to jakoby Hobbes psal o svých zážitcích z prostředí, ve kterém dnes žijeme. Jak napsala Arendt, „Zdá se, jakoby Hobbesova představa člověka….postkytovala.. konzistentní vzor postojů, prostřednicvím kterých může být každá opravdová společnost zničena“.
Imperialismus Imperialismus, který byl v 19. století novou fází kapitalismu volných trhů, měl změnit nejen vykořisťované kolonie, ale i státy ve kterých vznikl. J. A. Hobson v knihách Kapitalismus a Imperialismus v Jižní Africe (1900) a Imperialismus (1902) nazval imperialismus perverzí nacionalismu „ve kterém národy…transformují zdravé, stimulující soupeření různých národních typů, do bezohledného boje soutěžících říší“. Další přesný popis dnešního světa, ve kterém je lůza (nebo masy lidu) lehce navedena, aby považovala ekonomické zájmy své vládnoucí elity za své vlastní, spolu se zájmem jejich země. Hobson označoval finanční/kapitalistickou elitu za „parazity na vlastenectví“ sto let předtím, než začalo hurávlastenectví současných válek v Afghánistánu a Iráku. Nástup finanční/kapitalistické elity k moci prostřednictvím imperialismu, vedlo k oslabení politických institucí domácího národa. V případě Británie Hobson vyzdvihl posun moci směrem od Parlamentu k vládě: „Imperialismus byl hlavní příčinou … která vedla k … růstu „moci vlády vůči Dolní sněmovně“. Jedná se o proces, který dosáhl svůj současný vrchol v USA, v podobě hromadného ‚zprivatizování‘ americké vlády a nahromadění veškeré moci uvnitř exekutivy. Jak píše Arendt, „Že autorita národního státu závisela převážně na ekonomické nezávislosti a politické neutralitě jeho státních úředníků, začne být očividné v naší době; úpadek národů začal s trvalou platností s korupcí jejích stálé administrativy a s obecným přesvědčením, že statní úředníci neplatí stát, ale majetné třídy.“ [7] Je zajímé že Arendt také zmiňovala “Vyšší společnost spravující podsvětí…její postupný ústup od otázek morálky, a její rostoucí chuť pro anarchistický cynismus svého potomka”. Před 100 lety a 50 lety Hobson a Arendt viděli jasně zhoubné účinky imperialismu a z definice také kapitalismu volných trhů. Předpověděli svět ve kterém žijeme: soukromé zájmy vládnoucí elity, nadřazení kapitalisti jejichž zájmy jsou představovány jako zájmy každého z nás a na kterých závisí naše národnostní přežití. A je jím zcela jasné, že nic z toho, nic z toho, není pro vaše dobro, což by mělo být jasné i vám. Bystří čtenáři historie chápou, že téměř každá válka byla vyrobena, financována a podpořena finanční/kapitalistickou elitou. Je to zcela logické, když se díváme z pohledu nutnosti trvalého růstu a trvalého násilí, aby mohl finančně/kapitalistický stroj pracovat. Války v Afghánistánu a Iráku, okupace Palestiny a podrobení lidí od Latinské Ameriky až po Asii se v ničem neliší.
Psychopati Systém, ve kterém se nacházíme, je přirozeným výsledkem evolučního úspěchu poddruhu lidské rasy. Tento poddruh je mezidruhovým predátorem, který se živí převážnou většinou lidstva. Tento poddruh, psychopat, se v současné době stal předmětem velkého množsví výzkumu, jehož značná část byla publikována na Sott.ne Úryvek z Psychopat – maska příčetnosti [link je v češtině] (The Psychopath – The Mask of Sanity) Představte si – jestliže můžete – nemít svědomí, vůbec žádné, žádné pocity viny nebo soucitu, ať uděláte cokoliv, žádná omezující starost o prospěch cizích osob, přátel, nebo dokonce členů rodiny. Představte si, že nemusíte zápolit se zahanbením, ani jednou jedinkrát po celý váš život, bez ohledu na to jak moc sobecký, škodlivý, nebo nemorální skutek jste učinili. A dále předstírejte, že pojem odpovědnosti je vám neznámý, leda jako zátěž kterou ostatní, jak se zdá, přijímají bez otázek, jako důvěřiví hlupáci. Dále k této podivné fantazii přidejte schopnost skrýt před ostatními to, že vaše psychologická konstituce je zcela odlišná od jejich. Jelikož každý jednoduše předpokládá, že svědomí je mezi lidskými bytostmi univerzální, potom skrývání faktu, že jste bez svědomí, jde téměř bez námahy. Vaše touhy nejsou omezeny vinou nebo studem a nikdy se vám nestane, že by se vám druzí vzepřeli vaší chladnokrevnosti. Ledová voda ve vašich žilách je tak podivná, zcela mimo jejich osobní zkušenosti, že zřídkakdy jenom vytuší váš skutečný charakter. Jinými slovy jste zcela osvobozeni od vnitřních omezení a vaše nespoutaná svoboda dělat si co chcete, bez soužení svědomí, je vhodně skrytá okolnímu světu. Můžete dělat cokoliv co se vám zachce a přesto vaše podivná výhoda nad většinou lidí, těmi kteří jsou vedeni svým svědomím, zůstane pravděpodobně skrytá.

Je nám řečeno, že se Hobbes jako politický filozof politiky teoreticky nesnažil zachytit psychologický potrét člověka, ale pouze stanovíl jaký člověm bude muset být, aby splnil potřeby jeho politické reformy, Leviathan. Leviathan, vydaný v roce 1651, se potom jeví buď jako dílo psychopata, nebo mimořádná analýza psychopatických znaků, díky kterým by podobný psychopat byl úspěšný v novém světě finančně/kapitalistické společnosti. ‚Člověk‘ kterého Hobbes popisuje je psychopat. Zda-li šlo o jeho záměr nebo nikoli nemění nic na tom, že popisuje v co se svět promění, když bude ovládaný jistým druhem homo sapiens, který vyniká v kapitalismu volných trhů, který byl stvořen psychopaty. Andrzej M. Lobaczewski (link v češtině) napsal zásadní knihu o roli psychopata v moderním poiltickém uspořádání – Ponerologie v politice: věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům, čtenářům silně doporučujeme spolu s tímto materiálem zde , zde and zde. Lobaczewski popisuje výskyt psychopatů mezi námi, kteří nepatří do skupiny „neúspěšných” v tom smyslu, že se nedopustili násilných zločinů, při kterých byli přistiženi, proto zůstávají skryti a nelze je jednoduše vidět. Tito tvorové jsou schopni konat bez špetky svědomí, jsou často charizmatičtí a inspirující, s téměř nadpřirozenou vychytralostí, disponující hlubokou znalostí o fungování psychiky normálních lidí. Tyto vlastnosti z nich činí neskutečné manipulátory normálních lidí. A to do té míry, že mnohé lidi kteří nejsou psychopati, infikují svým bezcitným a pro svůj vlastní prospěch sloužícím myšlením; proces který Lobaczewski nazývá ‚ponerogeneze‘. Proces, který Michael Lewis zachytil v knize Lhářův poker (Liar’s Poker), která popisuje jeho zážitky jako prodejce dluhopisů na Wall Streetu během 80. let, přímo ve společnosti Salomon Brothers (nyní součást Citigroup). Lewis Ranieri ze Salomon Brothers vedl oddělení hypoték, které v podstatě vymyslelo tzv. mortgage backed securities, které nakonec vedly ke vzniku tzv. sub-prime trhu. V mortgage backed securities a sub-prime trhu došlo k takovému nafouknutí, že tyto trhy urychlily současnou ‚finanční krizi‘. Je poučné vidět jakým způsobem psychopatičtí predátoři operují na Wall Streetu a jak došlo k šíření rakoviny během záchvatu nezkrocené chamtivosti. Lidé se slabinou ve své psychologické konstituci se lehce nakazí psychopatickou patologií, čímž se promění v sociopaty a charakteropaty. Tyto patologické typy vytvářejí společensky vlivné skupiny (‚ponerogenické asociace‘) nebo vniknou do již existující společenské skupiny, která jim umožní dále šířit v pozadí skrytou patologii a infikovat normální lidi. Tyto ‚ponerogenické asociace‘ „se obratně vyhýbají střetu se zákonem, zatímco se snaží získat převahu. Podobné [asociace] často usilují o politickou moc, aby mohly na společnost uvalit, ve jménu vhodně připravené ideologie, pro ně výhodnou legislativu, přičemž čerpají výhody ve formě nepřiměřeného bohatství a uspokojení své touhy po moci“. [8] Neodpovídá to přesně kapitalismu volných trhů, který byl výše popisován? Další součástí procesu asimilace světa normálních lidí do světa psychopatů, je nutnost obrátit lidi kteří nejsou psychopati, na patologické učení, které probíhá prostřednictvím vytvoření falešné morálky nebo hodnot (‚paramoralismy‘), které jsou následně využity k opravedlnění toho, co by jinak bylo považováno za amorální chování. Doktrína kapitalismu volných trhů je plná podobných paramoralismů, související s okrádáním normálních lidí, „správností“ chamtivosti, „silnější vítězí“ a tak dále. Tímto způsobem se vybuduje falešná morálka. Zmanipulována falešnou mravností, se generace za generací stává pěšáky a otroky pro světovou finanční elitu a i nadále je zralá na otrhání kdykoli se našim pánům zamane. Celá stavba společností založených na kapitalismu volných trhů je řízena strachem, vše prostupujícím a ohromujícím strachem. Svět ve kterém jednotlivec neustále soutěží, kdy vše co máme, může být kdykoli sebránou někým jíným v honbě za majektem nebo zločinem, kde podstata základu společnosti spočívá na akumulaci neomezeného kapitálu a neomezené moci bez jiného opodstatnění, to je svět založený na strachu. Svět který zcela odráží psychopatickou manipulaci psychiky normálních lidí. Pro naše poslání či přežití a útěk je nezbytné se postavili této realitě – že jsme terčem plenění od bytostí, které vypadají jako lidi ale lidmi nejsou. Tyto bytosti infikovaly v různém rozsahu mysli normálních lidí včetně našich. Pokud z naší strany nedojde k pochopení současného stavu, potom jakékoli pokusy učiněné pro změnu naši situace budou odsouzeny k nezdaru, neboť budou pod vlivem moci psychopata a povedou ke zničení „každého opravdového společenství“. Musíme se postavit tváří v tvář tomuto faktu a postavit se vše prostupujícímu strachu. ‚Finanční krize‘, včetně těch v letech 1906, 1920/21, 1929/33, 1997/98 a současné, jsou jednoduše období, které si finanční elita vybrala k nahromadění mnohem většího množsvtí majetku/kapitálu a moci, plně v souladu se zákony které řídí systém, který byl vymodelován podle jejich vzoru. Systém který byl navržen tak, aby v něm docházelo k pravidelným a umělým ‚krachům‘. Navzdory sklonu ekonomů si myslet opak, ekonomiky nejsou podřízené ‚přírodním zákonům‘, čímž by byly mimo lidský vliv, ale spíše mechanickým zákonům, které jsou zcela v rámci vlivu člověka, tedy pokud disponujete mocí a vlivem potřebným pro tahání za páky.
Herman Daly V dubnu tohoto roku pronesl americký ekonom Herman Daly přednášku před Komisí pro udržitelný rozvoj (Sustainable Develepment Commission) ve VB, ve které zdůraznil svoji myšlenku o stabilní státní ekonomice (Steady State Economy), která může nahradit „neúspěšnou růstovou ekonomiku“.

Daly ve své přednášce zpochybnil základ kapitalismu volných trhů tak jak byl charakterizován Arendtovou: neustálé hromadění majetku/kapitálu. Nepřímo uznal fakt, že k tomu aby mohl kapitalismus volných trhů růst, musí jak pohlcovat tak i neustále růst aby přežil. Logicky to není možné, když se podíváme na svět jako na omezený systém. Daly proto navrhuje odklon od ekonomiky růstu posledních 300 let k ekonomice, která je stabilní a která neroste. Ve světovém měřítku by to znamenalo, že rozvinuté ekonomiky by musely využívat své zdrojem mnohem efektivněji, čímž by připustily větší podíl světových zdrojů do doby, než by tyto země dosáhly přiměřenou kvalitu života pro své obyvatele. Daly navrhuje: Spravedlivější rozdělení základních světových zdrojů. Reformu daňových systémů na systém který bude postaven na ekologickém základě. Omezit míru nerovnosti v rozdělení příjmů – minimální a maximální příjem. Snížit chodobu bez celkového růstu si vyžaduje přerozdělování. Úplná rovnost není spravedlivá, neomezená nerovnost je také nespravedlivá. Snažit se hledat férové limity nerovnosti. Změnit způsob kterým pracujeme, abychom zabezpečili práci pro každého, než jen otroctví pro některé a nezaměstnanost pro druhé. Znovu zregulovat mezinárodní obchod. Omezit volnost pohybu kapitálu, zkrotit globalizaci. Omezit MMF, Světovou banku a Světovou obchodní organizaci a přeměnit je na nový model založený na rovnosti mezi národy. Zrušení bankovního systému s částečnými rezervami. Vrátit vládám kontrolu nad penězi a odebrat ji bankám. Umístit nedostatkové zdroje pod dohled veřejnosti a odstranit soukromé regulování vědomostí a informací. Přestat nakládat se vzácnými věcmi jakoby byly běžné a naopak. Stabilizovat světovou populaci. Změnit účetnictví národů aby odpovídalo realitě a bylo možné vidět, kdy růst přestane zemi jako celku prospívat. Nejde o to zda jsou Dalyho nápady dobré nebo ne. Slouží totiž pro ilustraci, že opravdoví ekonomové, (Daly dřív působil ve Světové bance), mají nápady, jakým jiným způsobem by mohl náš svět fungovat. Proto až zase uslyšíte, jak vám lháři budou opět tvrdit že tato a tamta ‚reforma‘ jsou potřebné pro udržení současného systému při životě, budete nyní schopni prohlédnout jejich lži a říci o tom každému kdo bude poslouchat.
Mikroekonomické záležitosti První věc, kterou je třeba udělat, je překonání nášeho strachu, protože strach nás poutá. Poutá naše mysli, naše emoce a naše činy. Je snažší rozbít pouta když zvolíme přístup zarhnující pomoc přátel a spojenců. Společnost, ve které jsme byli donuceni žít, jak popisujeme výše, z nás učinila soupeře a ne spolupracovníky. Jde o první věc kterou je třeba změnit, naučit se spolupracovat a obklopit se lidmi, kteří obecně vidí svět podobným způsobem, stejné problémy a nutnost změny. Na začátku spolupráce mějte navzájem pochopení pro své slabé stránky a pamatujte, že mezi věci které je třeba se naučit, patří nové postupy založené na otevřené komunikaci a větším pochopení. Když jste s vašimi ‚přáteli a sousedy‘ všimněte si, jak diskuze většinou degraduje na rozdílný názor ohledně detailů, zatímco na obecné principy, na kterých se shodujete, se zapomene. Tyto rozdíly v detailu mohou vykolejit mnohé týmové úsilí a také mohou být jednoduše zneužity těmi bez skrupulí. Chápejte slabé stránky vyšich společníků, pracujte s nimi a kryjte jim záda. Nedovolte aby se lidi báli neuspět, protože když nám nebudeme dovoleno chybovat, jak se potom naučíme uspět? Na neúspěchu není nic špatného. Naučte se komunikovat – je to těžší než se zdá, neboť každý z nás maskuje za falešnou osobností to co opravdu potřebujeme – dovolíme aby se naše skutečná myšlenka ztratila v potřebě mít pravdu nebo v záplavě emocí. Až budete mít základ týmu, zaměřte se na praktické záležitosti. Jedna zásadní změna, která vám pomůže překonat blížící se těžké období, bude život jako součást skupiny. Zjistíte že větší budovy jsou na hlavu levnější, než větší počet menších dohromady. Budete mezi sebou schopni sdílet břemena, rizika a životní náklady. Můžete přemýšlet nad splečným podnikání, ve kterém někteří z vás budou moci pracovat, zatímco ostatní zůstanou u denního chození do práce, alespoň dokud nějaká práce bude. Dům s 15 dospělými si může vystačit se 3 auty, párem praček a párem lednic atd. – mnohem méně než je třeba pro 15 dospělých kteří žijí samostatně. Ano, bude třeba jisté míry spolupráce na vypracování rozvrhů, ale to by nemělo být nic těžkého. Pro celý dům budete potřebovat jen jedno internetové připojení a/nebo telefonní přípojku. Náklady na velký dům (kromě daní za nemovitost které budete muset vzít v potaz) rozpočítané mezi skupinu, jsou nižší než za jednotlivce. Zahrnuje to i pojištění pokud o něm uvažujete. Zjistíte že jsou vždy někdo nablízku, aby pomohl vám a vy jim. Pokud vám připadá podobná myšlenka směšná, potom si položte otázku proč tomu tak je – může to být tím, že vy, spolu s dalšími lidmi, jste byli ovliněni stavět se proti myšlence žít s lidmi v komunitě, buď to nebo nechápete v jak moc závažné situaci se nacházíme. Dále se opravdu dobře podívejte na to, jak utrácíte peníze. Podívejte se na svůj ůčet za jídlo a zvažte úplnou změnu vašeho přístupu ke stravování, aby bylo velmi jednoduché, laciné a zdravé. Přestaňte kupovat předpřipravená jídla, vzdělejte se jak detoxikovat vaše tělo a udělejte pro to co možná nejvíc a začněte jíst hnědou rýži, fazole a luštěniny a zeleninu. Už žádné supermarketové štávy, sýry nebo předpřipravená jídla. Je to pro vás příliš radikální? Možná že je, ale rozhodně by vám to v řadě směrů pomohlo – budete zdravější a utratíte méně za jídlo. Rýže a fazole se jednoduše vaří, dají se vařit ve velkém, sklkadovat v lednici, čímž budete mít více času. Pokud opravdu rozumíte tomu co jsme vyzdvihli o způsobu, kterým systém pracuje, zeptejte se sami sebe, zda-li je pravděpodobné aby vás ten samý systém podporovat jíst dobré jídlo nebo výnosné jídlo. Odpověď znáte. Kromě otázky zajištění bydlení, pokud máte jakékoli úspory, se zamyslete nad následujícím – pokud jsou vaše peníze v bance, nebo fondu nebo na podobném místě – kdo má zisk z těchto peněz, vy nebo lidé kteří je drží? Samozřejmě že oni a pokud ‚oni‘ jsou banka, používají vaše peníze k dosažení výnosu. Co tedy vybrat většinu vašich peněz a vzít jim je? Co třeba spojit se s přáteli a spojenci a zkusit, aby peníze pracovaly pro vás – svět skýtá nekonečno možností. Můžete se domluvit, koupit kus země a proměnit ji v kolektivní zeleninovou zahradu – a vaše peníze doopravdy porostou. Časem budou mít ve společnosti cenu věci, které plní funkci za kterou budou lidé ochotni platit. Pokud umíte pracovat s takovými věcmi tím lépe pro vás. Připravte se na to být schopni smlouvat a obchodovat. Samozřejmě že to bude jednodušší pokud pracujete ve skupině, ale i pokud jste sami, vyberte si dovednost a dobře se ji naučte dokud můžete. Například umíte-li spravovat věci, postarejte se abyste měli dobré nářadí. Podívejte se na systém, pochopte jak funguje a naučte se v něm pracovat. Můžete krok za krokem odmítnout aby vás řídil, ale to neznamená že se musíte odtrhnout. Existuje dostatek zpráv o rozsahu sledování a se stane, když někdo vyčnívá, proto se informujte a naučte se tomu, jak zůstat mimo zorné pole zatímco aktivně pracujete na své pomoci. Vyrovnejte své dluhy jak nejlépe můžete, abyste měli možnost přístupu k úvěrům v případě potřeby. Pokud máte dluh s vysokým úrokem, zvažte možnosti jak snížit výše splátek. V podstatě se velmi dobře podívejte na realitu vašeho života a zamyslete se – čeho bych mohl dosáhout, pokud bych měl skupinu přátel a spojenců, se kterými bych mohl opravdu pracovat pro zlepšení současného stavu? Po celý náš život nás učili být ‚jednotlivci‘ a nyní je opět čas se stát komunitami. Zjistíte, že se také budete mnohem víc smát.
****

[1] Hannah Arendt, Původ totalitarismu (1951), kapitola 5
[2] Hannah Arendt, Op cit
[3] Hannah Arendt, Op cit
[4] Hannah Arendt, Op cit
[5] Hannah Arendt, Op cit
[6] Thomas Hobbes, Leviathan
[7] Hannah Arendt, Op cit
[8] Andrzej M. Lobaczewski, Ponerologie v politice
Zdroj: The Road to Hell is paved with Free Market Capitalism, Imperialism and Psychopaths

One thought on “Cesta do pekla je vydlážděna kapitalismem volných trhů, imperialismem a psychopaty

  • February 3, 2009 at 3:00 pm
    Permalink

    Po celý náš život nás učili být ‚jednotlivci‘ a nyní je opět čas se stát komunitami. Rád se k podobné komunitě přidám. Jak to udělat?

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *