Změna klimatu je mrazivá jistota

Greg Roberts
The Australian

© neznámý   Led, led, nic než led.

Ruský kapitán Dimitri Zinčenko naviguje lodě skrz ledové kry Antarktidy již třicet let a stále čeká na důkazy o tom globálním oteplování, o kterém toho tolik slýchává.

Zinčenkova loď, Spirit of Enderby, byla v lednu minulého roku pověřena zopakovat cestu slavného antarktického cestovatele Ernesta Shackletona a připomenout tak uplynutí jednoho století od jeho expedice Nimrod v roce 1907-09.

Spirit of Enderby
byla u vstupu do Rossova moře, zhruba 400 km od Shackletonovy stanice na Roydsově misu, zastavena mohutným ledovým polem. Zinčenko řekl že se jednalo o první případ během posledních 15 let, kdy lodě nemohly během ledna proplout Rossovým mořem. Tato událost odpovídá jeho předchozím zkušenostem, že se pole ledových ker nezmenšuje, jak by se dalo očekávat v rychle se oteplujícím světě, ale rozrůstá. „Vidím čím dál více ledu, ne úbytek.“

Rodney Russ, jehož novozélandská společnost Heritage Expeditions již dvacet let zprostředkovává turistické expedice do Antarktidy, souhlasí. Říká že pro lodě bylo v létě pravidelně možné doplout k americké základně McMurdo, ale během posledních několika let jim v tom brání led.

„Lodě musí většinou zastavit ve vzdálenosti 8 až 14 km od základny. Tato oblast byla před několika lety většinou bez ledu“ říká Russ. „Během posledního desetiletí jsme zažili docela extrémní množství ledu. V oblasti jsem neviděl nic, co by nasvědčovalo, že se projevuje vliv globálnhoí oteplování.“

Podobná pozrování odporují obecné představě o vlivu globálního oteplování na ledové čepice. Zprávy z minulého týdne o rozpadu ledového mostu v západní Antarktidě, což ohrožuje stabilitu Wilkinsova šelfu, vzbudilo celosvětovou pozornost. [Ledový most držící Wilkinsův šelf praská, pozn. překl.] Ministr životního prostředí Peter Garret trval na tom, že i přestože neobdržel žádné vědecké zprávy o rozpadu Wilkinsova šelfu, nemá žádné pochyby o jeho důsledcích.

„Jedná se o velkou událost. Mnoho dalších oblastí, ať už přímo nebo okolo Antarktidy byla identifikována, což nám podle mě jasně říká, že jsme svědky dopadu změny klimatu,“ řekl Garrett.

Skutečný příběh o ledu a Antarktidě je nicméně komplikovanější.

Antarktida obsahuje 80 procent světové sladké vody a 90 procent ledu, proto pokud by roztála tamní ledová ledová čepice, došlo by k celosvětovému vzestupu hladiny moře o katastrofických 70 metrů. Ledová čepice má průměrnou tloušťku 4km, tudíž podobný scénář není ani vzdáleně možný. Nicméně, existuje i přesto důvod, mít obavy z toho co se v Antarkditě děje s počasím?

Klimatologové tvrdí, že pokud do konce století stoupne teplota o 4 až 6 stupně C (horní mez předpovídaná Mezivládním panelem pro změnu klimatu), potom tající ledový příkrov v západní Antarktidě a Grónsku zvedne hladinu moře až o 1.5m, což je dostatečné k zapříčinění závažných problémů v pobřežních oblastech,

Co je méně jisté je, zda ztráty na ledovém šelfu v západní Antarktidě, např. Wilkinsův, jsou vyrovnávány studenějšími podmínkami a přibýváním ledu ve východní Antarktidě, která je čtyřikrát větší než západní Antarktida.

Na rozdíl od Arktidy není vůbec jisté, zda má globální oteplování vliv na celou Antarktidu, i přesto že teploty stouply v některých oblastech západní Antarktidy, obzvlášť na antarktickém poloostrově. Tento poloostrov je geologicky spíš prodloužením jihoamerických And, než součástí kontinentu Antarktidy.

Minulý týden program Lateline na ABC1 tvrdil, že nová zpráva od Scientific Committee on Antarctic Research předpovídá do roku 2100 vzestup hladiny moře až o 6 m, protože Antarktida taje, ale nejhorší horní mez předpovídaná zprávou je pouze okolo 1 m.

Dopis publikovaný v lednu v odborném časopise Nature, který napsal klimatolog Eric Steig a jeho spolupracovníci z University of Washington argumentuje, že celý kontinent obecně pociťuje vliv globálního oteplování. Steig došel k závěru, že ovlivněná oblast západní Antarktidy je větší, než se dříve předpokládalo, kdy během posledních 50 let teplota stoupla o 1 C.

Zpráva SCAR z minulého týdne vyzdvihuje rozsáhlou ztrátu ledu v oblasti západní Antarktidy, například na jižním ostrově Georgia ustupuje 28 z 36 sledovaných ledovců.

Nicméně stav ve východní Antarktidě, ve které je zahrnut jižní pól a území nárokované Austrálií, je odlišný. Steigl sdělil Inquireru, že jeho studie zjistila v 80. a 90. letech 20. století nějaké ochlazení. Nicméně dodává, že důkazy ukazují že celkově se celý světadíl otepluje.

„Západní Antarktida se otepluje zásadním způsobem a to již celých 50 let, po dobu trvání naší studie. Západní Antarktida se otepluje v takové míře, že průměr celého kontinentu, včetně východní Antarktidy, je významné oteplení.“

Nicméně důkazy podporují neoficiální pozorování, tedy že na většině území východní Antarktidy dochází k velkému nárůstu mořského ledu podél okraje kontinentu, což je klíčový ukazatel změny klimatu.

Podle vědce Iana Allisona, člena centra Antarctic Climate and Ecosystems Co-Operative Research Centre, satelitní data od poloviny 70. let naznačují, že okolo celého kontinentu došlo k malému nárůstu množství mořského ledu.

Přestože v západní Antarktidě ubylo množství mořského ledu, tento úbytek byl víc než vyvážen nárůstem ve východní Antarktidě v Rossově moři, které má ledový šelf větší než je Francie.

„Během tohoto období jsme neviděli žádné důkazy, statisticky významné změny, týkající se mořského ledu na celém kontinentě.“ řekl Allison. Dále zdůrazňuje, že data ze satelitů neposkytují informace o tloušťce ledu.

Dále řekl že neoficiální důkazy od velrybářů naznačují, že se místa jejich rybažení během 60. let posunula směrem na jih směrem k pobřeží Antarktidy, což naznačuje úbytek množství mořského ledu o zhruba 20 procent.

15 procentní úbytek mořského ledu v tomto období, byl zároveň pozorován ve vzorcích ledových jader na australském území Austrálie, což nemusí být nic výjimečného.

„Jsou tu desetileté cykly, během který množství ledu stoupá nebo klesá, ale ve východní Antarktidě nejsou žádné náznaky dlouhodobého růstu nebo úbytku, které by se vymykaly úrovni přirozených změn,“ řekl Allison.

Glaciologové vyzdvihují, že se Arktida, oblast ve které byly dobře zdokumentované zásadní úbytky ledu, zcela odlišuje od Antarktidy. Arktida je v podstatě obklopena pevninou. Antarktida je světadíl, který je obklopen Jižním mořem, které může pohlcovat světové teplo.

Nad Antarktidou se nachází i ozónová díra, která může plnit funkci přetlakového ventilu, který umožní teplu unikat z ledové čepice. „Může se stát, že až se zacelí ozónová díra, dojde k většímu oteplení,“ řekl Allison.

V Arktidě spolu s úbytkem ledu mizí lední medvědi a obyvatelé Grónska farmaří na kdysi ledové pustině, ale nic podobného se neděje v Antarktidě. Modelová data sestavená Petrou Heil z Australian Antarctic Division pocházející z vrtů ledových jader ukazují, že od poloviny 50. let, v oblasti australských základen Mawson a Davis, nedošlo k žádnému úbytku ledu přichyceného k pevnině Antarktidy. Průměrná tloušťka ledu v Davisu byla 1.67m. „Je tu velký sezónní výkyv, ale žádná významná změna ani jedním směrem,“ řekl Heil.

Vědci upozorňují, že stabilní stav nebo nárůst morškého ledu nemusí znamenat, že nedochází k vzstupu teploty. Vrchní klimatolog Andrew Watkins z Australian Bureau of Meteorology řekl, že měření na třech australských antarktických oblastech a na ostrově Macquarie, kteý je australským subarktickým územím, vykazují od poloviny 50. let mírné oteplení.

Watkins poukazuje, že sněhové srážky mohou v Antarktidě stoupat i navzdory stoupající teplotě, což vede k nárůstu tloušťky ledu, přesto ohledně celkového množství ledu panuje nejistota.

„Můj názor je takový, že každé místo na světě je ovlivňováno změnou klimatu,“ řekl Watkins.

Ředitel klimatické vědy na University of Adelaide Barry Brook řekl, že klimatické modely naznačují nárůst srážek na celém kontinentě, obzvlášť ve východní Antarktidě, což může znamenat že, v důsledku nárůstu množství sněhu a tloušťky ledu v některých oblastech, dochází k ochlazování.

Nicméně Brook věří, že úbytek ledu v západní Antarktidě, kde dochází k častějšímu telení ledových šelfů, jako v případě Wilkinsova šelfu a dalších, je důvod k obavám. V únoru se od Wilkinsova šelfu odlomil ledovec dlouhý 41 a široký 2.5 km.

„Pokud je led v důsledku oteplování oslaben, může dojít k destabilizaci šelfu, což umožní aby kontinentální ledovce mohli tlačit zezadu. Výsledek je podobný, jako když se vytáhne špunt z vany. Jde o bod, kdy může dojít k začátku změny hladiny moře,“ řekl Brook

Jsou tu další lokalizované následky. Studie publikovaná v lednu Oceánografickým institutem Woods Hole varovala, že hnízdící kolonie tučňáka císařského, druh který se rozmnožuje pouze na ledu na kontinentu, by mohl být odsouzen k zániku globálním oteplováním v západní Antarktidě. V Terre Adelie se má kolonie tučňáků zmenšit z 3000 párů na 400 do konce století. Nicméně nejsou žádné náznaky, že by kolonie tučňáků císařských byly ohroženy ve východní Antarktidě.

Brook dále řekl, že teplota na antarktickém poloostrově stoupá během posledních 50 let mnohem rychleji, o zhruba 2.5C, než jaký je světový průměr. „Je dostatek důkazů o tom, že jsme svědky rozsáhlé regionální změny v množství ledu v této oblasti Antarktidy, což je znepokojující,“ řekl Brook.

SCAR využívá modelů a během příštího století předpovídá oteplení nad Antarktidou o zhruba 3C. SCAR dále varuje, že tání probíhající na antarktickém poloostrově, může být dostatečně velké, aby zásadně přispělo k vzestupu světových moří. Výbor tvrdí, že není schopen předpovídat jak na oteplení budou reagovat ledové příkrovy, ale tvrdí, že „nedávno pozorované rychlé změny jsou zdrojem znepokojení“.

Glaciologové poukazují, že v minulosti došlo k úbytku oběmu ledových čepic. Led je dymické prostředí a proto nemusí být zrovna katastrofické nebo abnormální, když ledové příkrovy periodicky ztratí množství ledu, které se zrovna minulý týden dostalo do zpráv.

Když se na věc podíváme obecněji, na světě došlo v dávné historii k mnoha táním ledových příkrovů. Tání na severní polokouli před zhruba 18000 lety zvedlo hladinu moře o 130 metrů.

Ledová jádra naznačují, že existují 40 000 leté cykly tání a příbývání ledu.

Wilkinsův ledový šelf je starý jen několik staletí, což je nicotná doba v porovnání s délkou zemské evoluce. SCAR ve své zprávě píše, že předpokládaný růst teploty v Antarktidě, je srovnatelný nebo nižší s růsty při posledních klimatických událostech.

A sám veterán ledových ker nemá obavy. „V jednom roce je ledu víc než v minulém a příští rok je ledu míň. Množství ledu stoupá a klesá, dolu a nahoru. Tak to prostě je.“


Komentář
: Ucelenější pohled na změny, které probíhají v polárních oblastech, poskytuje článek Oheň a Led: Den poté, který je součástí obsáhlejšího Seriálu o Kometách a Katastrofách:


Zdroj:
Climate Change is a Cold Certainty

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *