Co před námi skrývají? Let 447 a události typu Tunguska

Joe Quinn
SOTT.net
[Poznámka: Vracíme se k tomuto článku z r. 2009 (s aktualizací z r. 2013) pro zvážení ve spojitosti se zmizelým letadlem Malaysian airlines.]1. června 2009 v 1.33 UTC zmizel uprostřed Atlantiku (poblíž rovníku) let Air France 447, který byl na cestě z Rio de Janeira do Paříže. Letadlo nevyslalo žádný nouzový signál a téměř po dvou týdnech se od leteckých představitelů stále čeká na ucelené vysvětlení toho, co mohlo způsobit náhlý konec technologicky vyspělého civilního letadla Airbus 330-200.

Médiím jako vždy unikají (nebo je skrývají) některé zcela zřejmé, nicméně pochopitelně znepokojující informace o povaze hrozeb, kterým je vystaven život na Zemi, a jako obvykle je to na Sott.net, abychom detaily uvedli na pravou míru.

Jedno z prvních oficiálních vyjádření o nehodě přišlo od francouzského premiéra Fracoise Fillona, který řekl:

„Naší jedinou jistotou je, že letadlo nevyslalo žádné nouzové volání, ale pravidelné automatické vzkazy vysílané tři minuty naznačují selhání všech palubních systémů.“

Odborníci na letectví byli zaskočeni tím, že Airbus nevyslal žádné rádiové hlášení a uvedli, že aby podobné moderní letadlo spadlo do moře, muselo by utrpět několik selhání najednou.

Pitotova trubice dopravního letadla

První úvahy o příčině neštěstí se zaměřily na Pitotovu trubici, která je součástí palubních přístrojů, určující horizontální rychlost, Machovo číslo, výšku a vertikální rychlost. Mluvčí Air France 3. června uvedl, že

„letadlo vyslalo během tří minut sérii automatických vzkazů, které představují zhruba jednu minutu informací. Co přesně informace znamenají, zatím nebylo určeno.“

Expert na leteckou bezpečnost několik dní poté vysvětloval, že „kompletní selhání by mohlo způsobit jedině 100% selhání elektrického systému,“ což se „nestalo na začátku letu, protože systém byl ve spojení s podpůrným zařízením, které ukazovalo, že v letadle byla nějaká elektřina.“

Zprávy vyslané z palubního systému Aircraft Communication Addressing and Reporting System (ACARS) naznačovaly, že mezi 02:10 UTC a 02:14 UTC (během čtyř minut nebo méně) bylo vyslano 5 zpráv selhání a 19 varovných zpráv. Zprávy vycházely z dat o selhání zařízení, které zachytil diagnostický a oznamovací systém, včetně varování z pilotní kabiny vyslané do ACARS. Zprávy o selhání během oněch 5 minut vysílání se týkaly navigačního autopilota, letových ovladačů a systémy vzduchu na palubě.

Přibližná poslední známá poloha letu AF 447

V přenosu z ACARS je během první minuty zpráva o chybě v zařízení Pitotovy trubice. Zdroje blízké vyšetřování potvrdily, že „první automatická zpráva o selhání systému, jež je součástí celé série rádiových varování z letadla, přímo ukazovala, že nefungovaly čidla rychlosti”. Dvanáct varovných zpráv se stejným časovým údajem naznačuje, že byl deaktivován autopilost spolu se systémem automatického řízení rychlosti, že výstražný protisrážkový systém letadla byl v módu porucha. Navíc letový mód přešel z ‚normal law’ na ‚alternate law’ [takto se označuje degradovaný stav sytému řízení letadla, do kterého se přejde v případě některých “dvojitých” závad. Letadlo ztratí většinu ochran v řízení, jako jsou ochrany pro překročení mezních poloh, ochrana proti překročení maximální rychlosti, překročení max. úhlu náběhu. Zůstává zachována ochrana proti maximálnímu přetížení, pozn. překl.]. Zbytek zpráv pocházejících z časového úseku 02:11 UTC do 02:14 UTC, obsahuje zprávu o závadě na Air Data Inertial Reference Unit (která zobrazuje na pilotově displeji vzdušnou rychlost a další systémy jako motory, autopilot, systémy řízení letu a podvozku). Varování v 02:12 UTC signalizovalo, že došlo k neshodě mezi systémem nezávislých letových dat. V 02:13 UTC byla vyslána zpráva poruchy v systému řízení letu a tzv. „envelope computer”. Jedna ze dvou posledních zpráv, která byla vyslána v 02:14 UTC, obsahovala varování týkající se referenčního systému letových dat, další byla „varování o rychlosti změny tlaku v kabině“.

Vše výše uvedené podle všeho potvrzuje již zmiňovaný závěř expertů, podle kterých letadlo prodělalo několik selhání předtím, než spadlo do moře. Přesto je podobná série selhání v historii moderního letectví neslýchaná, obzvlášť v případě Airbusu 330, který je jedním z nejmodernějších a nejbezpečnějších dopravních letadel. Má výbornou bezpečnostní historii, bylo vyrobeno více než 550 letadel a od uvedení do provozu v r. 1993 nedošlo k žádnému úmrtí pasažerů. Je téměř nemyslitelné, aby podobné letadlo, které nemá minulost technických závad, mělo kompletní technickou poruchu rychlostí, takže piloti ani neměli čas vyslat nouzový signál („SOS“) na nouzové frekvenci.

Proto nepřekvapí, že 11. června francouzská Investigation and Analysis Office For Civilian Security vyloučila myšlenku, že hlavní příčinou nehody mohly být. „senzory rychlosti“

Jako možná příčina bylo navrženo počasí. Tato teorie vychází ze zprávy, kdy okolo 1 hodiny UTC piloti nahlásili, že narazili na „bouřkové počasí se silnou turbulencí“. Daniel G. Kottlowski, hlavní meteorolog u Accuweather.com spočítal, že bouřky v oblasti kde došlo k nehodě, mohly produkovat vertikální proudy o rychlosti okolo 100 mil za hodinu, ačkoliv přiznal, že se v této oblasti nejednalo o nezvyklé počasí. Podle pilotů dopravních letadel, kteří jsou obeznámeni s touto trasou je pravděpodobné, že si posádka letadla Air France byla vědoma intenzity bouře před nimi dlouho předtím, než do bouřky vletěli. S pomocí palubního radaru jsou piloti schopni vidět a poměrně jednoduše navigovat okolo určité bouřkové oblasti.

Dále je nepravděpodobné, aby blesk způsobil jakékoli závažné problémy, protože moderní letadla jsou navržena tak, aby vydržela zásahy bleskem bez závažného poškození.

Nejpřesvědčivějším důkazem, který vylučuje teorii o počasí je fakt, že dvě letadla společnosti Lufthansa proletěla stejnou oblastí, a to jak před, tak i po letu 447 a to bez problému.

Meteorologická agentura OSN v úterý ohlásila, že má k dispozici předběžné informace které nasvědčují, že dvě letadla zaznamenala teplotu a rychlost větru. Avšak letadla nebyla schopna automaticky vysílat informace o turbulenci.

Zdroj v Paříži s přístupem k informacím, které byly zaslány Světové meteorologické organizaci řekl v pondělí agentuře Reuters, že tato dvě letadla proletěla turbulencí bez problému před i po havárii letadla, což donutilo vědce přehodnotit roli počasí.

Nejméně 12 dalších letů letělo po zhruba stejné trase jako let 447 v době kdy došlo k incidentu. Žádné z letadel nehlásilo problémy s počasím.

Těla

Nedávné zprávy, že byla těla posažérů nalezena 54 km od sebe, silně naznačují, že se letadlo rozlomilo za letu.

Buenos Aires Herald oznámil, že prvních 16 analyzovaných těl mělo strhnuté oděvy a žádné známky popálenin.

Bloomberg oznámil, že podle novinové zprávy měla většina těl na sobě minimum oblečení, žádné známky popálenin, mnohočetné zlomeniny a žádnou vodu v plicích.

  • Žádná voda v plicích nenaznačuje, že cestující zemřeli buď při nárazu letadla do vody, nebo předtím než dopadlo do vody.
  • Absence popálenin naznačuje, že nešlo o bombu, tudíž žádný “terorismus”.
  • Vícenásobné zlomeniny naznačují, že těla cestujících byla vystavena silnému traumatu tupé síly, která není v souladu s tím, že by těla byla připoutána a letadlo narazilo do vody neporušené. Spíše je to v souladu s tím, že těla cestujících narazila do vody vysokou rychlostí.
  • Velký rozptyl těl je v souladu s tím, že padala z velké nadmořské výšky.
  • Minimum oblečení na většině těl nic neprokazuje, ale může poukazovat na fakt, že těla padala z velké nadmořské výšky.

Výbuch meteoritu nad zemí?

Když jsou média postavena před problém, jako je ztráta dopravního letadla za letu bez jasného vysvětlení, obecně se uchylují k vyprávění pohádek, včetně extra špetky hollywoodského tahání za emoční nitky, jak je patrné z článku britských Times:

Došlo u letu AF 447 ke konstrukční vadě? Bylo rozbito okno nebo se utrhlo křídlo? Ať to bylo cokoli, cestující museli být vyděšeni. Noc nad Atlantikem, blesky křižovaly nebe, letadlo poskakovalo v turbulenci, palubní systémy kolabovaly. Potom masivní dekomprese, vzduch unikl z letadla a venkovní teplota -30 C i víc. Naštěstí snad netrpěli dlouho.

Autoři ve stejném článku uvádějí:

I když nikdo zatím přesně neví, co zapříčinilo zkázu letadla, vyšetřovatelé se obávají, že na vině není, jak bylo zpočátku navrženo, zásah bleskem, výbuch bomby nebo meteorit. Místo toho se domnívají, že došlo k fatálnímu střetu mezi moderní technologií a brutální sílou přírody.

Ó ano, „brutální síla přírody“! Začíná přihořívat, ale ještě blíže je zmínka o meteoritu. Ve sdělovacích prostředcích se této možnosti věnovalo velmi málo pozornosti, výjimku tvořil pouze blog magazínu Discover, který nechal [zde je odkaz v češtině: Byl příčinou pádu letu Air France 447 meteorit?, pozn. překl.] jednoho ze svých redaktorů spekulovat o statistické pravděpodobnosti potulného bolidu, který zpečetil osud AF 447, možnost kterou nelze vyloučit. Blogger magazínu Discover citoval dopis, napsaný dvěma astronomy, Haileym a Helfandem, pro New York Times v r. 1996, ve kterém byla položena otázka „Jaká je pravděpodobnost, ze všech letů v historii, že by jeden nebo dva mohly havarovat kvůli meteoru?” Došli k závěru, že existuje šance 1 ku 10, že by se to mohlo stát. Přestože stanovili tuto rozumnou hypotézu, magazín Disover přesto jaksi schizofrenicky uvádí, že „to není pravděpodobné”. Magazín Discover asi nezastává pravidlo, že ,poté co byly vyzkoušeny a shledány nedostatečnými veškeré teorie, cokoli zůstává, jakkoli nepravděpodobné, musí být odpovědíʻ.

Čtenáři Sott.net již vědí o údajích, které jsme shromáždili během posledních 10 let o alarmujícím nárůstu frekvence pozorování meteorů a dopadů meteoritů. Článek Meteority, asteroidy a komety: škody, katastrofy, zranění, úrmtí a uniknutí o vlásek Laury Knight-Jadczyk předkládá seznam dopadů, ke kterým došlo v rozmezí 10 000 př. n. l. až po současnost. Tyto a další údaje, záměrně ignorovány v médiích, nás vedly rychle zvážit logičtější vysvětlení náhlého zmízení letu AF 447. První kus důkazu, že něco jiného než vyspělá technika a počasí zničilo let AF 447, dorazil několik dní dní po havárii.

Španělský pilot společnosti Air Comet (které létá z jižních a středoamerických zemí do Madridu) hlásil během letu z Limy do Madridu jasné padající světlo v oblasti poslední známé polohy letu AF 447.

„V dálce jsme najednou viděli jasný intenzivní záblesk světla, který padal přímo dolů a zmizel během šesti sekund.

V době pozorování se letadlo společnosti Air Comet nacházelo sedm stupňů severně od rovníku a na 49 poledníku západní délky. Odhadovaná poloha letadla A-330-203 předtím než zmizelo, byla těsně nad rovníkem okolo 30 poledníku.“

Je rozumné uvést, že by letadlo během pádu, po dobu šesti sekund, neprodukovalo jasné a intenzivní světlo. Desítky pozorování meteoritů a ohnivých koulí během posledních několika let jsou často bílé záblesky klesajícího světla. Čtenář Sott.net nám později poslal následující zprávu:

„Dnes brzo ráno (8. červen 2009) jsem zde v Brazílii viděl rozhovor (na stanici Record) s obyvatelem souostroví Fernando de Noronha, který uvedl že během noci, kdy došlo k neštěstí letadla Air France, viděl podivná světla.

Tvrdil, že viděl světlo (jasně bílé), které později několikrát změnilo směr i barvu a to do červena.“

Zvažte také fakt, že v 11 000 metrech je horizont vzdálen 375 km. Neboť let AF447 byl vzdálen od letu Air Comet alespoň 2 000 km, pilot nemohl vidět AF447. Takže jasné světlo, které viděl pilot Air Cometu, musel pocházet z jiného tělesa které vstupovalo do zemské atmosféry.

Takže tvrdíme, že do AF 447 narazil meteorit? Ne tak docela. Šance, že by menší (nebo i větší) kus kamene padající z nebe zasáhl letadlo, které letí rychlostí 500 mil za hodinu, je opravdu příliš malá. Ale často se stává, že meteority a komety nespadnou na zem v celku. Vzpomínáte na Tungusku?

Tunguská tlaková vlna porazila stromy na rozloze 2 000 kilometrů
čtverečních

Tunguský (též psáno tunguzský) meteorit, resp. tunguská katastrofa je označení mimořádně silného výbuchu, ke kterému došlo 30. června 1908 v přiblížně 7:14 ráno místního času v prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji.

Přestože příčina výbuchu je nadále nejasná, je připisována pádu velkého meteoritu, nebo úlomku komety a jeho výbuchu ve výšce asi 5–10 km nad zemským povrchem. Různé studie uvádějí rozdílné odhady velikosti tělesa, obecně se předpokládá, že mělo mít průměr několik desítek metrů.

Protože se na místě exploze nenašel kráter, je pravděpodobné, že k výbuchu došlo v atmosféře. Výpočty síly výbuchu se značně liší a jednotliví autoři uvádějí hodnoty 5–30 megatun TNT, nejpravděpodobnější je 10 – 15 megatun, což se zhruba rovná termonukleárnímu výbuchu Castle Bravo, který provedly Spojené státy v únoru 1954 a která byla asi 1000 silnější než bomba svržená na Hirošimu, a zhruba třetinová v porovnání s Tsarskou bombou, nejsilnější odpálenou jadernou zbraní. Výbuch byl natolik silný, že byl slyšitelný do vzdálenosti kolem 1000 km, vyvrátil nebo přelámal kolem 80 milionů stromů na rozloze větší než 2000 km². Odhaduje se, že tlaková vlna by dosáhla 5.0 na Richterově stupnici. Podobný výbuch je schopný zničit velkou městskou oblast.

Přestože se tunguská katastrofa, v rámci nedavné historie, považuje za největší případ na souši, dopady těles podobných rozměrů v odlehlých oblastech oceánů, by se před nástupem globálního satelitního monitorování v 60. a 70. letech 20. století udály bez povšimnutí.

Možná podoba tunguského výbuchu z okna blízko letícího letadla.
Nárazová vlna by letadlo za malou chvíli srazila.

Tunguský meteorit byl pravděpodobně viditelný v momentě výbuchu a rozpadu, kdy se na obloze jevil jako jasné padající bílé světlo. Výška 5-10 km odpovídá výšce, ve které se pohybují dopravní letadla. A let AF 447 se nacházel v odlehlé oblasti nad oceánem. Takže pokud, jak se domníváme, výbuch komety podobný tunguskému, i přesto že byl značně menší, zničil let AF 447, vytvářel by něco podobné elektromagnetickému impulsu, což vysvětluje anomálie úplného selhání palubních systémů. Je pravděpodobné, že moderní satelitní monitorovací zařízení zachytily podobnou událost. Článek brigádního generála S. Peta Wordena NEOS [Near Earth Objects, česky objekty blížící se k Zemi], obrana planety a vláda – pohled z Pentagonu tuto možnost potvrzuje:

Můžu lidem ukázat důkazy skutečných dopadů, které napáchaly v místě nebo regionu dopadu škody, ke kterým došlo před méně než jedním stoletím. Ještě přesvědčivější jsou časté kilotunové výbuchy, které naše satelity včasného varování vidí v zemské atmosféře.

V americké vesmírné komunitě roste znepokojení týkající se „povědomí o situaci ve vesmíru.“ Začínáme chápat, že je nezbytné identifikovat a sledovat v podstatě všechno, co se pohybuje u oběžné dráhy Země. Některé z těchto těles, i ty veliké jen několik centimetrů, představují hrozbu pro komerční i civilní vesmírné operace, např. Mezinárodní vesmírnou stanici.

Pokud zvážíme, že taková událost vytvoří elektromagnetický puls, téměř okamžitý efekt, zvuková rázová vlna šířící se zhruba jednu míli každých 6 sekund, a poté silnější rázové vlny cestující pomaleji, scénář výbuchu komárového fragmentu odpovídá právě hlášeným událostem. Pokud se výbuch objevil 15-20 mil od letadla, elektronická porucha by byla téměř bezprostředně od elektromagnetického impulsu. Trvalo by to 90-120 vteřin, než by se dostala vlna zvukového rázu, následovala ještě silnější atmosférická rázová vlna, která nakonec roztrhne letadlo. Letoun by byl v takovém scénáři neporušený po dobu 90-120 vteřin, než se roztrhne. A pravděpodobně by to mělo za následek, že druhy poranění jsou hlášeny jako zlomené kosti a žádné popáleniny, což naznačuje, že nedošlo k žádnému výbuchu. Letadlo by bylo jednoduše roztrhané v atmosféře, což mělo za následek převážně zranění nárazového typu od soubojových sil.

Takže jaká je pravděpodobnost, že civilní, nebo dokonce vládní/vojenské satelitní snímky, budou v dispozici, aby buď potvrdily nebo vyvrátily naši „divokou spekulaci“?

Ještě před několika dny se jednalo o docela velkou šanci. Ale potom se z neznámého důvodu, a velmi náhodně, stalo následující:

Vojenské tajemství: blížící se vesmírné kameny zůstanou utajeny

Space.com
10. červen 2009

Vědci již 15 let čerpají informace o přirozených ohnivých koulích v zemské atmosféře z tajných amerických satelitů – tomu je ale konec.

SPACE.com se dozvědělo o nedávném rozhodnutí americké armády, podle kterého se nyní přímo nařizuje, že porozorování uskutečněná tajnými vládními vesmírnými plavidly, o blížících se bolidech a jasných meteorech, zůstanou tajné a nebudou zveřejněny.

Hlavní poslání satelitů zahrnuje odhalování testování jaderných zbraní, a klasifikace asteroidů a menších meteoroidů v atmosféře, je pro vědce zlatý důl vedlejších dat.

Výsledek: kameny z vesmíru, které vybuchnou v atmosféře, jsou nyní tajné.

„Nemůžeme pochopit, proč došlo k této náhlé změně,“ řekl jeden vědec, který je obeznámen s tímto oborem. „Je to nešťastné, protože existovala skvělá syntéza … velmi dobré uspořádání spolupráce. Systémy byly využívány k dvojímu účelu, velký kus vědy byl udělán tam, kde by neexistovala jiná alternativa. Je to politovánihodná změna politiky.“

Podle vědců se nejenom zkomplikuje výzkum v oblasti hrozeb z vesmíru, ale vědomosti veřejnosti, o někdy dramatických explozích na obloze, bude omezenější, což může vést k přehánění a strachu z neznámého.

Rusty Schweickart, člen posádky programu Apollo a předseda správní rady nadace B612, se minulý rok vyjadřil k závažnosti tunguské katastrofy a uvedl:

Tunguska představuje podstatnou připomínku toho, čemu budeme možná čelit během příštích zhruba deseti let. V současné době je známo, že tam venku je nějakých 600 000 nebo více „Tungusek“, ze kterých jsme do současné doby objevili méně než 1%. Zatímco nám kteří pracujeme s touto otázkou je jasné, že máme schopnost zabránit možnému nebezpečí dopadu … nezbytným předpokladem pro to je, abychom věděli že se něco blíží! Nelze se bránit před něčím, o čem ani nevíme.

Hlavním „poselstvím“ Tungusky je to, že se stala, že k ní dojde znovu a my tomu můžeme zabránit, ale je třeba najít a sledovat ty malé NEOs. Kongres promluvil. NASA bylo řečeno, aby rozjela intenzivnější pátrací program. NASA nicméně odmítla jednat, či jen vyhovět požadavku Kongresu, aby navrhla pátrací strategii a odhadla potřebný rozpočet.

Jejich výmluva? Nemají potřebný rozpočet!

Díky NASA.

Pokud opravdu došlo vysoko nad zemí k výbuchu, který skutečně zničil let AF 447, potom rozhodnutí americké armády (a vlády) jen několik dní poté nezveřejňovat informace o vesmírných kamenech mířících k Zemi, vyvolává velké obavy. Naznačuje to, že členové americké vlády vědí, že let Air France zničil kometární výbuch a tuší že další podobné události, možná nad obydlenými oblastmi, jsou v blízké budoucnosti pravděpodobné. Mnohem hrůznější je nicméně bezcitné pohrdání lidským životem, který se odráží v podobně arogantním postoji zadržovat informace, které se vztahují k jasně největší existenciální hrozbě, které lidstvo v dnešní době čelí.

Samozřejmě zatímco nám jsou tyto informace odpírány a jsme ponecháni našemu osudu, desítky tisíc členů samozvaných elitářských vlád a společností mají k dispozici několik ohromných podzemních bunkrů např. Mount Weather nebo Cheyenne Mountain. a určitě mnoho dalších. 25 tunové dveře do krytu, fitness centra, miniaturní elektrárny a nádrže pitné vody – penězi daňového poplatníka se nešetřilo, aby bylo zajištěno pohodlné přežití těch, kteří na to mají nejmenší nárok.
 
Aktualizace 2013
 Výbuch meteoritu z 15. února 2013 v Čeljabinsku v Rusku, poskytl některé údaje, které mohou být v tomto případě relevantní. Objekt explodoval ve vzdušném výbuchu v Čeljabinské oblasti, Rusko, ve výšce přibližně 29,7 km (18,4 mil, 97,400 stop). Odhadovaná celková kinetická energie před atmosférickým nárazem byla ekvivalentní přibližně 500 kilotonům TNT, což je 20-30krát více energie, než bylo uvolněno z atomové bomby detonované v Hirošimě.

Infračervené vlny, které explodovaly, byly detekovány 20 monitorovacími stanicemi určenými k detekci testů jaderných zbraní, které probíhaly v přípravné komisi Organizace Smlouvy o zákazu komplexní zkoušky jaderných zkoušek, včetně vzdálené antarktické stanice vzdálené přibližně 9 000 km.

Síla výbuchu byla dostatečně velká na to, aby generovala infrazvukové echo po obkroužení zeměkoule na vzdálenost až 85 000 kilometrů. Bylo jasně identifikováno několik příchodů zahrnujících vlny, které cestovaly dvakrát po celém světě. Výbuch meteoritu způsobil nejsilnější infrazvuky, které kdy zaznamenal monitorovací systém Spojených národů – tak veliké, že několikrát obletěly celou planetu a přitáhly  pozornost, aby následně ustaly.

Úderová vlna, která dosáhla země, byla dostatečná k vyrážení oken a strukturálně poškodila 7200 budov v šesti městech v celém regionu. Bylo také zraněno 1 500 osob. Většina lidí byla zraněna rozbitým, padajícím nebo letícím sklem. Intenzivní světlo, které bylo na okamžik třicetkrát jasnější než Slunce, vedlo k více než 180 případům bolesti očí a 70 osob následně zaznamenalo dočasnou bleskovou slepotu. Dvacet lidí hlásilo UV popáleniny podobné spálení od Slunce.

Nyní si představte podobnou, nebo dokonce menší událost, ke které dojde v noci uprostřed pacifického oceánu. A představte si komerční letoun, který se chytil v nárazové vlně.


Související článek:
Byl příčinou pádu letu Air France 447 meteor?


Zdroj článku
: What are they hiding? Flight 447 and Tunguska Type Events

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *