Největší epidemická nemoc známá lidstvu

Paul Levy
RealitySandwich
 
 

Část první 

 
© Creative Commons licence
Obrázek Armigeress – http://www.flickr.com/photos/kathycsus/
 
V knize Kolumbus a další kanibalové [Columbus and other Cannibals] domorodý autor Jack D. Forbes ve srozumitelné formě zkoumá psychologické onemocnění, které prostupuje lidským sebedestruktivním chováním, o němž již dávno věděli severoameričtí Indiáni. Poté, co jsem přečetl jeho knihu, mi bylo jasné, že popisuje stejné psycho-duchovní onemocnění duše, o kterém jsem psal ve své knize Šílenství George W. Bushe: odraz naší kolektivní psychózy [The Madness of George W. Bush: A Reflection of our Collective Psychosis]. Zde jsem představil myšlenku, že od úsvitu lidských dějin je náš druh obětí hromadné psychózy, kterou nazývám maligní egofrenie. Když Forbes mluví o této stejné psychické epidemii, píše: „Lidé již několik tisíc let trpí morem, chorobou horší než malomocenství, chorobou horší než malárie, nemocí mnohem horší než neštovice.“ [i] Domorodí lidé sledují stejný ,psychickýʻ[ii] virus, který nazývám maligní egofrenie, již mnoho staletí a nazývají ho „wetiko“, což je termín používaný lidmi z kanadského indiánského kmene Cree, který vyjadřuje ďábelsky zlého člověka nebo ducha, který terorizuje ostatní. Profesor Forbes, který byl jedním ze zakladatelů hnutí severoamerických Indiánů na počátku šedesátých let, říká: „historie světa během posledních 2 000 let je  z velké části tragickým příběhem epidemiologie onemocnění wetiko.“ [iii] Wetiko/maligní egofrenie je ,psychózaʻ v pravém slova smyslu jako ,nemoc duše nebo duchaʻ. Ačkoli to nazýváme různými jmény, jak Forbes tak i já poukazujeme na tutéž nemoc psychiky, duše a ducha, která je jádrem nelidskosti lidstva vůči sobě.

Jako kdybychom prováděli kouzelný rituál, při zkoumání wetiko entity musíme nejprve vyvolat jejího ducha a vstoupit  s ním do vztahu. Musíme nad ním přemýšlet a zabývat se wetikem tak, jak jsme jen nejobjektivněji schopni, jako by existovalo vně nás, abysme se příliš ,nezapletliʻ s objektem našeho rozjímání. Vzhledem k jeho jedinečnému psychickému původu, je epidemiologie wetika odlišná od jakékoli jiné nemoci. Z jeho samotné podstaty je výzvou našeho vyšetřování wetiko viru to, že se inkarnuje v samotné psychice, která je sama prostředkem našeho vyšetřování. Vědom si tohoto zapeklitého problému, Forbes vysvětluje, že se pokouší prozkoumat tuto nemoc „z perspektivy, která je co nejvíce oproštěna od předpokladů vytvořených samotnou nemocí která je studována.“[iv] Pokud si nejsme vědomi referenčního rámce, pomocí kterého zkoumáme virus wetiko, naše vyšetřování bude poskvrněno touto nemocí, která bude skrývat jasný pohled potřebný k zahájení procesu hojení. Studium toho, jak se nemoc wetiko projevuje v jiných, stejně jako v „jiné“ části nás, nám „to“ pomůže vidět  objektivněji. Vidět projevy tohoto psychologického onemocnění ve světě je zrcadlo, kterým můžeme potenciálně rozpoznat tuto samou nemoc, když se objevuje subjektivně v naší vlastní mysli.

Poté, co vyvoláme entitu jako je wetiko, abychom ji mohli objektivně studovat, musíme ji hermeticky uzavřít v alchymistické nádobě. Tím bude zajištěno, že se jeho nestálý duch nevypaří zpět do neviditelnosti nevědomí, kde by se projevilo naším prostřednictvím. Jung neustále zdůrazňoval důležitost rozvoje nádoby nebo pouzdra, v němž by bylo možné zachytit obtížné duše jako je wetiko. Jung píše: „Protože pokud je něco špatné, vyndejte to ze svého místa a vložte to do nádoby, která je mezi vaším sousedem a vámi … Z lásky k lidstvu, vytvořte pouzdro, do kterého můžete zachytit všechny ty zatracené jedy. Neboť někde to musí být – vždy se to někde nachází – a nechytit to, říkat že to neexistuje, dává nejlepší šanci jakémukoli zárodku.“[v] Wetiko je prchavý duch, u kterého je náročné určit a říct že je ,toʻ nebo ,onoʻ. Zároveň je důležité, abychom se pokoušeli vymezit jeho vlastnosti. Na rozdíl od fyzického viru, wetiko vir nemůže být izolován hmotně, ale jeho charakteristický rys je možné odhalit a pozorovat ve specifických procesech psychiky, která je pod vlivem jeho kouzla. Neuznávat existenci wetiko viru – říkat že ,neexistujeʻ – dovoluje psychické infekci, aby jednala podle své přirozenosti. Být ,vždy někdeʻ znamená být neusazený, což znamená, že je vždy někde okolo, i potenciálně, nebo obzvláště, uvnitř nás. Při vyvolání wetiko ducha vytváříme současně, prostřednictvím našeho zjišťování, nádobu, ve které můžeme tento vir studovat, abychom fakticky pochopili, s čím vlastně máme tu čest, vidět jak funguje v našem světě, v druhých, a subjektivně, uvnitř sebe. Abychom mohli uzavřít kruh v našem kontemplativním cvičení/vymítání, musíme homeopaticky vzít naši kontemplaci zpět do sebe. Jako ve snu, kde vnitřní je vnější, můžeme rozpoznat, že virus wetiko, který jsme sledovali ,tam venkuʻ mimo sebe, je odrazem a souvisí se stejným procesem uvnitř nás. Zakódováno v symptomologii wetika je odhalení, něco, co je pro nás velmi důležité vědět.

Nemoc civilizace

Země jako Hvězda smrti
  
Wetiko/maligní egofrenie je onemocnění civilizace, nebo  její nedostatek. Když citujeme Forbese: „Rozvoj wetiko nemoci do značné míry odpovídá vzestupu toho, co Evropané volí nazývat civilizací. Není to jen náhoda.“[vi] Neudržitelná povaha průmyslové civilizace je založena na, a v rostoucí míře vyžaduje, násilí ke svému zachování. Pravá ,civilizaceʻ v podstatě znamená nezabíjení lidí. Co se týče nedostateku ,zdvořilostiʻ v moderní společnosti, Gandhimu byla položena otázka, co že si myslí o západní civilizaci, na což odpověděl slovy: „Myslím, že by to byl dobrý nápad.“ Dává smysl, že domorodí lidé věděli o maligní egofrenii, protože jí byli jak utlačováni, ale nebyli, přinejmenším zpočátku, pod ,prokletímʻ moderní civilizace. Být pod vlivem moderní civilizace může vyvolávat pocit, jako kdybychom žili v okupované zemi; jako by nám bylo něco, co je cizí naší povaze, vnucováno. Moderní civilizace trpí nadměrně jednostrannou dominancí racionální, intelektuální mysli, jednostranností, která nás zdánlivě odděluje od přírody, empatie a od nás samostných. Vzhledem k tomu, že je odděleno od celku, wetiko je narušovatel míru lidstva a přirozeného světa, nemoc, která vyvolává agresivitu a je schopna podněcovat násilí mezi živými bytostmi. Virus wetiko je hlavní příčinou nelidskosti v lidské přirozenosti, nebo řekněme, naší zdánlivě nelidské přirozenosti. Tento ,psychický virusʻ, ,chybaʻ v ,systémuʻ, informuje a oživuje šílenství tzv. civilizace, která v sebepodpůrné zpětné vazbě živí šílenství uvnitř nás.
Forbes pokračuje, „tato nemoc, tato wetiko (kanibalistická) psychóza, je největší epidemická nemoc, která je člověku známa.“[vii] My, jako druh, se nacházíme uprostřed ohromné psychické epidemie, virulentní kolektivní psychózy, která bublá v kotli lidské psychiky od počátku času. Stejně jako fraktál, wetiko působí současně ve více dimenzích – intra-osobně (uvnitř jednotlivců), inter-osobně (mezi námi), ale také kolektivně (jako druh). „Kanibalizmus,“, podle Forbesových slov, „je konzumování života jiného pro svůj vlastní soukromý účel nebo prospěch.“ [viii] Ti, kteří jsou postiženi wetikem, jsou jako kanibal, konzumují životní sílu druhých – lidskou a nelidskou – pro soukromý účel nebo zisk, aniž by vrátili něco z vlastního života. Jedním příkladem, který symbolizuje naše sebedestruktivní kolektivní šílenství, je ničení Amazonského deštného pralesa, plíce naší planety, ropnými společnostmi. Toto je doslova úplné odhalení, které nám ukazuje, co způsobujeme sami sobě. Dalším doslovným příkladem, který symbolicky ilustruje komplex wetiko v akci, jsou Monsantem geneticky vytvořená terminátorská semena, která neprodukují druhou generaci, čímž každoročně nutí zemědělce nakupovat nová semena pro nové plodiny od společnosti Monsanto. Tím je pro mnoho chudých farmářů nemožné přežít a vyvolalo to mezi nimi vlnu sebevražd, zatímco Monsanto na celém procesu bohatne.
Forbes píše: „Hlavním rysem wetika je to, že pojídá jiné lidské bytosti, to znamená, je to dravec a kanibal. Toto je ústřední podstata této nemoci.“ [ix] Predátoři, „plnohodnotná“ wetika, nejsou v kontaktu s vlastní lidskostí a proto nejsou schopni vidět lidskost v jiných. Místo toho je jejich vztah k ostatním v rovině buď potenciální kořisti, nebo jako hrozba pro jejich nadvládu. Jako kdyby se jednalo o jinou rasu, která je spíš zvířecím predátorem než obyčejnou lidskou bytostí, někdo, kdo byl plně ovládnut wetiko psychózou, pojídá životy ostatních; fyzicky, emocionálně, psychicky a metafyzicky, až za hranicí hmotného těla a hnotných statků až na úroveň samotného významu. Wetika jsou „antiumělci“ naší kultury, kteří ztělesňují opak toho, co dělají tvůrčí umělci. Na rozdíl od umělce (viz můj článek ,Umělec jako léčitel světaʻ), který vytváří život podporující význam a obohacuje svět aniž by okrádal ostatní, wetiko bere a pojídá aniž by něco vrátilo, neustále vysává a vyčerpává zdroje planety.
V současné době se nacházíme uprostřed „největší epidemické nemoci známé člověku“ (viz můj článek „Diagnóza: psychická epidemie“). Mnozí z nás si to ani neuvědomují, protože naše kolektivní šílenství je tak všudypřítomné, že se stalo normalizovaným. Naše kolektivní šílenství se pro nás stalo průhledným, neboť vidíme a interpretujeme svět skrze něj, naše šílenství se tak stává neviditelným, a tak nevědomky spolupracujeme s kolektivní psychózou, která na naší planetě způsobuje v neuvěřitelné míře smrt a ničení. Tím že je ,průhlednéʻ, naše šílenství je mimo svůj pouhý vzhled, což znamená ,nezřejmé,ʻ tj. neviditelné. Naše kolektivní psychóza je pro nás neviditelná, protože se projevuje jak v samotném způsobu kterým se díváme, tak i ve všech nevyslovených způsobech, jakými jsme byli podmíněni nevnímat. Díky plášti neviditelnosti nevidíme naše šílenství, psychickou slepotu, která nás činí komplicem při vytváření našeho šílenství.
 
Jakmile je vidíme jako to, co skutečně jsou, wetika se stávají zcela
předvídatelnými.
Mnozí z nás nedokáží představit úroveň zla, na které jsou plnohodnotná wetika, a čeho jsou schopná. Náš nedostatek představivosti o zlu, který existuje jako potencivál v lidstvu, je přímým odrazem nedostatku intimity s naším vlastním potenciálním zlem, který dovoluje aby nenávist wetika měla téměř úplnou svobodu v našem světě (viz můj článek „Objasnění zla“). V naší psychické sleposti jsme spoluviníkem v šíření zla wetiko psychózy, systematického zla, jehož hloubku nelze slovy plně popsat. Zlo paralyzuje schopnost převést do jazyka naši zkušenost, čímž vytváří zdánlivě nepřekročitelnou mezeru mezi jazykem a událostí, kterou má popisovat. Když najdeme toto místo bez slov, současně objevujeme a vytváříme nový jazyk – jazyk, který je univerzální a překračuje jazyk samotný, jazyk známý jako umění. 
Parazit jiného řádu

Forbes píše, že když jsou lidé infikováni virem wetiko, jsou „hostitelem parazitů wetiko“.[x] Wetiko mikrob je psychická tasemnice, parazit mysli. Stejně jako některé počítačové viry nebo malware infikují a naprogramují počítač k sebedestrukci,  viry mysli, jako je wetiko, mohou naprogramovat lidský biopočítač, aby myslel, věřil a choval se způsobem, který vede k našemu sebezničení. Wetiko je prudce nakažlivý, psychický patogen, který protlačuje myšlenkové formy do naší mysli, které jej živí, když jsou podvědomě přehrány, aby nakonec usmrtily svého hostitele (nás). Nechce nás však zabít příliš rychle, protože aby mohlo úspěšně realizovat svůj program rozmnožování a propagace napříč polem, musí nechat hostitele dostatečně dlouho žít, aby vir rozšířil. Pokud by hostitel zemřel příliš brzy, nákaza bude předčasně vykázána a  vystavena nepříjemnosti muset si najít nový domov.Stejně jako rakovina mysli, která metastázuje, u choroby wetiko patologická část psychiky obsadí  a začlení všechny zdravé části psychiky do sebe tak, aby sloužily její patologii. Osobnost poté samo-zorganizuje vnější projev soudržnosti kolem tohoto patogenního jádra, které ,maskujeʻ vnitřní dysfunkci, čímž ji činí těžko rozpoznatelnou. V psychickém coup dʻetat si může nákaza wetiko přisvojit a vytlačit osobu, která se stává jeho loutkou a marionetou. Stejně jako parazit, virus wetiko může převzít moc nad vůlí zvířete, které je více vyvinuté než on sám, čímž nabere toto stvoření do sloužby jeho nekalého programu. Jakmile je parazit dostatečně zakotven v psychice, potom primární směrnice, která řídí chování člověka, bude vycházet z této nemoci, neboť nyní je to ona, kdo rozhoduje. Stejně jako někdo, kdo je nakažený virem vztekliny, se brání pít vodu, která by vyplavila infekci, někdo kdo je posedlý parazitem wetiko nebude chtít mít nic společného s čímkoli, co by mu pomohlo zbavit se nemoci. Wetika mají fóbii ze světla pravdy, kterému se vyhýbají jako moru. V pokročilých fázích tento proces pohltí člověka tak zcela, že bychom mohli oprávněně říci, že ta osoba už tam není; je to jen prázdná skořápka nesoucí tuto chorobu. V jistém smyslu zůstává jen nemoc, která působí skz to, co se zdá být lidskou bytostí. Osoba se plně ztotožňuje se svojí maskou, jejich personou, ale je to jako by za maskou nikdo nebyl.

Vniknutí vetřelce

V knihách Carlose Castanedy mluví duchovní učitel Don Juan ve svém vlastním jazyce o predátorství viru wetiko, kdy uvádí, že starověcí šamani to nazývali „téma témat.“[xi] Don Juan vysvětluje: „Máme životního společníka… Máme dravce, který pochází z hlubin vesmíru a který převzal vládu nad našimi životy. Lidské bytosti jsou jeho vězni. Dravec je náš pán a majitel.“[xii] To zní jako popis stavu věcí, který je vyzdvihován v Bibli, kde se  například v evangeliu Jana mluví o ďáblu jako „vládci tohoto světa“ (14:30, 16:11) a Pavel hovoří o Satanovi jako o „bohu tohoto světa“ (Kor 4: 4). Gnostické Filipovo evangelium, které mluví o kořenu zla, jež spočívá v nás všech, má stejnou pointu, že pokud toto zlo není rozpoznáno, „Je naším pánem. My jsme jeho otroci. (II, 3, 83.5-30) Když hovoříme o dravci, Don Juan pokračuje: „Učinil nás poslušnými, bezmocnými. Pokud chceme protestovat, potlačí náš protest. Pokud chceme jednat nezávisle, vyžaduje, abysme tak nečili“ [xiii] Je úžasné, jak je Don Juanův popis vlivů těchto dravců realizován v naší stále více militarizované společnosti tím, jak jsou naše svobody a volnost postupně odebírány. Je to, jako by se vnitřní, neviditelný stav věcí, který existuje jako dosud nerealizovaný archetypální vzorec hluboko v duši lidstva, sám zjevoval tím, že se materializuje jako vnější svět, v něm a jeho prostřednictvím.

 
 
Když budeme citovat Dona Juana: „Jsme skutečně vězněni! To byl energetický fakt pro čaroděje starověkého Mexika.“ [xiv] Don Juan odkazuje na ,energetický faktʻ, o kterém si myslím, že se s ním většina z nás může ztotožnit; tzn. je v nás ,něcoʻ, co nám zabraňuje v tom, abychom vyjádřili svoji skutečnou tvůrčí genialitu a dosáhli našeho plného potenciálu. Tito dravci jsou ,časoví banditiʻ, kteří konzumují drahocenné hodiny našeho života, jako kdybychom byli mzdovými otroky na vězeňské planetě, kde si odpykáváme své trestyʻ. Don Juan to ve svém rozšířeném popisu těchto dravců dále rozvádí: Ovládli nás, protože jsme pro ně jídlo… my jsme jejich výživa. Stejně jako my chováme slepice v kurnících, gallineros, dravci nás chovají v lidských kurnících, humaneros.“ [xv] Viru wetiko se obzvlášť daří v přelidněných městech, kde jsou lidé ,natěsnániʻ. Když se poddáme skupinovému myšlení a necháme se naverbovat jak člen stáda, jsme jako ovce, které jsou vedeny přes okraj útesu, nebo dobytek, který je chován na pořážku.
Don Juan pokračuje: Dravci nám dají svou mysl, která se stává naší myslí.“ [xvi] Je to, jako kdyby s námi tito dravci soutěžili o „podíl“ na naší vlastní mysli. Dravec promění svou podobu a nabere naši, a pokud si nejsme vědomi jeho maškarády, ztotožníme se s jeho invazivními myšlenkovými formami, jako by byli naše, a uskutečníme je v činech. Mylně se budeme domnívat, že jednáme na základě vlastních podnětů, s ohledem na naše nejlepší zájmy. Tento dravec, jak Don Juan pokračuje, „se obává, že v každém okamžiku bude  jeho manévr odhalen a jídlo mu bude upřeno.“ [xvii] Wetiko predátor má vnitřní nutnost, surovou nutkavou potřebu pramenící z teroru, neboť se musí neustále krmit, aby oddálil svou neustále se blížící smrt. Don Juan pokračuje: „Dravci prostřednictvím mysli, což je koneckonců jejich mysl, vnášejí do života lidských bytostí to, co je pro ně [dravce] výhodné.“ [xviii] Maskujíc se v naší podobě, tento dravec se dostane pod naší kůži a „nasadí si nás“ jako převlek, a oklame nás, abychom „skočili“ na jeho falešnou verzi toho, kdo jsme. (To je důvod, proč zkrácený název maligní egofrenie je ,ME chorobaʻ, což odkazuje na pokřivení naší identity, tj. našeho smyslu pro ,sebeʻ-mě). Místo toho, abychom byli pod vlastní mocí a sloužili sami sobě, ,nevědomkyʻ (což znamená být ,smyslů zbavený, tj. ne v naší ,správnéʻ mysli) se staneme sluhou dravce. Namísto toho, abychom byli svrchovanou bytostí, která tvoří prostřednictvím vlastních myšlenek, budeme tvořeni jimi, neboť dravec doslova myslí místo nás. Je to jako kdyby dravec seděl na našem místě.

Když mluvil o intrikách dravce, Don Juan říká: „učiní nějaký návrh, odsouhlasí své vlastní tvrzení a přesvědčí vás, že jste udělali něco, co má hodnotu.“ [xix] Je to jako by tu byl někdo ,cizíʻ druhý, mimozemská, metafyzická entita, která podprahově vtírá svou mysl do naší tak, že se ztotožňujeme s jejím úhlem pohledu a od-pojíme se od našich myslí. Don Juan označuje tuto situaci za ,cizí zařízeníʻ, jakoby nějaká cizí rasa vybudovala vesmírnou stanici uvnitř naší mysli. To je přesně to, na co gnostikové – ti, kteří ,vědíʻ – poukazují, když mluví o cizích dravcích nazývaných ,archontiʻ, kteří pronikají do naší mysli a rozvracejí její fungování. [xx] V míře rozsahu našeho nevědomí tohoto cizího obsazení naši psychiky, jsme naverbováni do hrozivé agendy dravce a nevědomky se stáváme jeho otroky. Tento stav vnitřního, psychologického boje je zrcadlen v hrozivých psy-ops (psychologických operacích), které ve vnějším světě zavedli ti u moci. Nemoc se živí tím, že si ji nejsme vědomi.Upíři

Forbes píše: „Wetiko psychóza je nemoc ducha, která svede lidi na ošklivou cestu bez srdce… Koneckonců, choroba wetika přemění takové lidi ve vlkodlaky a upíry, stvoření z evropského světa nočních můr a stvoření wetiko reality.“ [xxi] Wetiko psychóza lidi odrovná, tečka. Vlkodlaci a upíři jsou tvorové, kteří mění svoji podobu, což je symbolická reprezentace strašlivého potenciálu uvnitř každého z nás, kdy můžeme být přemoženi a následně ztvárníme náš archetypální stín, klesneme na archaickou úroveň psychiky a staneme se něčím jako dravým zvířetem nebo nelidským tvorem. Když tyto stále nehumanizované psychické energie proniknou do vědomí a nedojde k jejich usměrnění prostřednictvím vědomí, potom, jak piše Jung: „před sebou jako proud smetou všechno a přemění muže v tvory, pro něž je slovo ,šelmaʻ stále příliš dobré jméno.“ [xxii]

Upíři, kteří jsou považováni za nejtemnější stvoření v arzenálu zla, již celé věky pronásledují naší představivost, protože jsou představiteli živého procesu, který existuje hluboko v lidské psychice. Upír není lidská postava, ale spíše bezduché stvoření, bytost, která ztratila duši; nebo jestliže neztratila svou duši, její duše byla ,zatracenaʻ, což je duše která je ztracená. V každém případě tu něco chybí. Oddělená od světa, ztratila jakékoli spojení s tou částí sama sebe, která je spojena se vším ostatním; svět z jejího pohledu existuje jen proto, aby ho využila. Ačkoli upír ztratil spojení se svým srdcem a duší, neztratil svou mysl (ačkoli v jistém smyslu ano), protože upíři jsou často chytří a mají silné intelekty, které maskují jejich patologii, díky čemuž lze jejich onemocnění jen těžko vidět. To je podobné tomu, jak také lidé v hlubokém stavu traumatu mohou mít brilantní mysl, dar, který může skrývat rozsah jejich traumatu, címž je jejich neduh těžko rozpoznatelný. Síla upíří mysli, místo aby se zaměrila na pochopení své nemoci a uzdravení se z ní, je namísto toho používána pro ,předáváníʻ a šíření jejího temného umění.

Jakožto jeden z nemrtvých, upír je smrt, která nabírá živou, lidskou podobu. Virus wetiko není v konečném důsledku živou formou života, ale spíše živou formou smrti. Wetiko, jako virus, je ,mrtváʻ hmota; a pouze v živém tvoru získávají viry ,zdánlivý životʻ. Jako členové živých mrtvých, upíři nejsou ani skutečně živí, ani skutečně mrtví. Stejně jako úplný upír, ,plnohodnotnáʻ wetika ztratila svou lidskost a stala se kanálem pro neosobní, transpersonální a odosobněný wetiko virus,  který se skrz ně inkarnuje. Jsou živou bránou, vstupem do trojrozměrné struktury prostoru/času, skrze kterou může tento nakažlivý, virulentní virus z vyšší dimenze sám sebe šířit po celém poli, a to jak lokálně, tak i nelokálně.

Postrádajíc duši, wetika jsou efektivní ,strojeʻ, které jsou oddané ochraně a službě ,státu,ʻ který, když budeme citovat Forbese, „je sám výtvorem wetik, která převzala moc nad jeho mocenským aparátem.“ [xxiii] Plnohodnotné wetiko se stalo robotickým automatem, podmíněným reagovat na  určité podněty jako reflex. Staly se součástí ,strojeʻ, bez spontánnosti, tvořivosti, originality, či svobodného myšlení, které nemají naprogramované. Dehumanizovaná, wetika ztratila kontakt s jakýmkoli estetickým vnímáním, s ceněním si inherentní krásy života a stala se ,neestetickáʻ, tj. znecitlivělá a otupená  vůči tomu co znamená být člověkem. Vyslanci autoritářské, militarizované, patriarchální planetární ,kulturyʻ, wetiko nákaza plodí fašizmus a teror. Když budeme citovat velkého léčitele Wilhelma Reicha: „Fašismus je upír, který je přisátý na tělo živých, impulz vraždit, kterému byla dána volná ruka.“ [xxiv] Fašizmus je vnější, kolektivní politické vyjádření individuálního zpustošeného vnitřního prostoru, který byl zmrzačen a potlačen autoritářskou civilizací ,strojeʻ.

 
 
Stejně jako upír, v plnohodnotných wetikách není nikdo doma, což je jeden z důvodů, proč upíři v symbolickém smyslu nemají v zrcadle odraz (které z mytologického hlediska odráží zpět obrazy lidské duše). Plnohodnotná wetika jsou prázdná až do úplného nitra, takže tu není nic, co by se mohlo odrážet. Na vnitřní straně je jen nekonečná prázdnota, houba, která nikdy nemůže být nasycená, pohlcující černá díra, která se živí na vesmíru. Jejich atrofovaná duše byla vyprázdněna jako kus dřeva, který byl vydlabán psychickými termity. Plnohodnotná wetika jsou tak neúprosně posedlá, a shodná, s nevědomím v jeho destruktivní, vědomí negující formě, že nemohou ani vidět ani přemýšlet o sobě, což podle tvrzení filozofky Hannah Arendt, je jednou z hlavních charakteristik zla. Bez schopnosti sebereflexe, nemohou v sobě již najít přístup ke schopnosti psychiky, z níž tato aktivita pochází. Jeden z důvodů, proč v zrcadle není vidět odraz upíra je ten, že náš vlastní vnitřní, nevědomý upír zakrývá odraz, což znamená, že nezaregistrovaný přízrak našeho vlastního stínu stojí v cestě.
Upír nevrhá žádný stín. Aby mohl vrhat stín, musí tu být zdroj světla. V upírovi není světlo, jen nekonečná tma. Tím že není živá bytost, upír nemá žádnou vlastní realitu, žádnou podstatu. Jen věc s podstatnou existencí může vytvořit stín. Upíři však nemohou vrhat stín, protože jsou živým ztělesněním a identičtí s archetypálním stínem. Stín nevrhá žádný stín sebe, protože stín sám o sobě nemá žádnou hmotu. Pro upíra plynou výhody z jeho neschopnosti vrhat stín – je proto pro upíra snazší, aby skryl svou pravou identitu, pohyboval se ve skrytých stínech, stal se neviditelným a byl schopen lovit lidi. Protože nevrhá stín, upír, měnič tvarů který je mistrem kamufláže a přestrojení, je schopen snadno svádět a přitahovat nevědomé, poněvadž nás navenek sladce vypadající upíři lapají skrze náš nevědomý stín a naše slepá místa. To znamená, že ztráta a vyloučení našeho stínu může vést k upírství. Archetyp upíra se aktivuje uvnitř nás, když se otočíme zády k vlastní temnotě, čímž se pro nás náš stín stane neviditelným. Nejsme schopni vidět upíry, protože jsme se rozhodli nevidět tyto aspekty nás samotných, které se nejvíce podobají těm upírským. Naše neochota vidět naše vlastní vampírské vlastnosti nás zaslepí vůči upírským energiím v ostatních.

Upíři kromě slabých a bezbranných vyhledávají lidi, kteří jsou na pokraji kvantového, evolučního skoku vědomí, ale kteří dosud plně neintegrovali svá uvědomění a nepřešli zcela na druhou stranu. Tito jedinci jsou v energeticky citlivém a „nabitém“ stavu, a jejich otevřenost a zranitelnost vyzývá upírské entity, aby se na ně vrhli a hltali světlo jejich rostoucího vědomí. Strategií těchto dravců je odvést naši pozornost, aby byla nasměrován směrem ven, čímž nám znemožní nalézt světlo v sobě, což by upíry „zabilo“. Pokud budeme stát před zrcadlem a budeme odrážet zpět šílenství, které vystavují ti, kteří byli postiženi wetiko psychózou, vystavujeme se velmi reálnému riziku, že budeme obviněni z toho, že my jsme ti, kteří jsou blázny. Pokud se nám podaří spojit se se světlem uvnitř nás a pokusíme se jej sdílet s ostatními, tyto nelokalizované vampírské entity (to, co jsem v předchozích článcích nazval „nelokalizovaní démoni“ nebo-li zkráceně NLD), které nejsou vázány zákony trojrozměrného prostoru a času, se nás pokusí zastavit prostřednictvím svých ,spojeníʻ s nelokálním polem tak, že ovlivní ostatní lidi, aby se obrátili proti nám. Tento proces nás může zničit, nebo, pokud máme meta-uvědomění a jsme schopni vidět, co se děje a jsme schopni obratně navigovat naši cestu skrz, může sloužit k dalšímu posílení našeho záměru, prohloubit naše spojení se světlem lucidity, ke zdokonalování naší dovednosti kreativně přenášet naše uvědomění a kultivovat soucit s otevřenějším srdcem. Je to jako kdyby tito psychičtí, nelokální upíři byli strážci prahu evoluce.Stejně jako upíři, plnohodnotná wetika žízní po té věci která jim chybí – mystická podstata života – tj. ,krevʻ naší duše. Tím že ,konzumujeʻ jiné lidi, choroba wetiko je záležitost potravinového řetězce, psychická porucha přijímání potravy, v níž postižená psychika konzumuje jiné psychiky a stejně tak, nakonec, sama sebe. Wetika jsou to, co se nazývá ,psychofágníʻ, tj. pojídači duší. Rozerváni dravostí jejich neustálého hladu, plnohodnotná wetika se stala posedlá neukojitelnou touhou, kterou nelze nikdy naplnit. Toto upírské krmení je zvrácená parodie, satanský odraz, sebeobnovování života. Tento perverzní vnitřní proces se kolektivně zrcadlí ve spotřební společností v níž žijeme; v kultuře, která neustále rozdmýchává plameny nekonečných tuh, což nás podmiňuje k tomu chtít pokaždé VÍC. Jako kdyby jsme hladověli, jsme v neustálém frenetickém krmení se, snažíme se naplnit bezednou prázdnotu. Tento proces vzteklé, obsedantní a kompulzivní konzumace je odrazem hlubšího, vnitřního sdíleného pocitu duchovního vyhladovění. Samotná entita globálního ekonomického systému je živým symbolem nekontrolované choroby wetiko ,v akci.ʻ

Podstata virů jako je wetiko je pouze o kopírování sebe sama. Virus se však sám nemůže replikovat; musí používat jiný prostředek k vlastní reprodukci. Potřebují nás, abychom byli jejich porodní komorou. Do té míry, do jaké si nejsme vědomi jejich manévru, tito duševní paraziti z vyšší dimenze, si nás navléknou a nosí nás jako své trojrozměrné vesmírné skafandry. Tito duševní upíři jsou nuceni k tomu, aby se replikovali skrze nás, abychom následně ,předaliʻ a přenášeli nakázu na ostatní. Tento proces je obdobný tomu, když
se někdo nakazí virem vztekliny. V pokročilých stádiích onemocnění, jako vzteklé zvíře, budou přemoženi neodolatelným nutkáním kousat další stvoření, aby mohli virus předat dál. Lidé, kteří byli ovládnuti virem vztekliny, jsou s pěnou u huby živým symbolem  toho, co páchá virus wetiko ve své plnohodnotné virulentní fázi.

V upírské rodové linii je seberozmnožování viru wetiko uskutečněno prostřednictvím média ,rodinného systémuʻ (ať už je to naše původní rodina, nebo lidská rodina), s tím jak je dědictví zneužívání (ať už fyzické, sexuální, politické, emocionální, psychologické nebo duchovní) předáváno dál, jak individuálně tak i kolektivně, a přenášeno po celé generace, neustále se inkarnující prostřednictvím živých. Wetiko přenáší svoji roztříštěnou logiku a zkreslený kód do těla/mysli druhého prostřednictvím traumatického rozbití naší celistvosti. Jakoby v prokletí, náš živočišný druh trpí kolektivní, zděděnou formou PTSD (post-traumatická stresová porucha). Přetvořením jejich obětí do své vlastní podoby, oběti wetik se připojují k nespočtu ,zatracených,ʻ kteří se stávají držiteli zvrácené linie. Toto ,prokletíʻ bude pokračovat, dokud nezasáhneme proti šíření tohoto upírského parazita mysli a dokud nedojde k zastavení řetězce nekonečného zneužívání.

Vysoce nakažlivé

Když mluvíme o wetikách, Forbes říká: „jsou to blázni (nečiští) v pravém smyslu slova. Jsou duševně nemocní a je tragické, že tato forma duševní nemoci, kterou nesou, je přenosná.“ [xxv] Wetiko psychóza je vysoce nakažlivá, šířící se kanálem našeho sdíleného nevědomí. Jeho vektory infekce a šíření necestují jako fyzický patogen. Tato proměnlivě se pohybující, nomádsky putující nákaza se recipročně posiluje, živí se v každém z našich nevědomých slepých míst, což je způsob, jak sebe nelokálně šíří napříč celým polem. Ve wetiku existuje kód nebo logika, která ovlivňuje/infikuje vědomí podobným způsobem, jakým se virová DNA přenáší do a infikuje buňku. Lidé, kteří usměrňují vibrační frekvenci wetika, se navzájem propojují psychickou rezonancí, aby posílili svou společnou shodu, aby podpořili svůj nepříčetný pohled na realitu. Skupiny lidí jsou kolaborativním podporováním svojí vzájemné psychózy k sobě přitahováni nevědomím a mohou se potenciálně stát společensko-politickou silou, s níž je třeba počítat. Když je skupina lidí ve shodě o čemkoli, ať už je to pravda nebo ne, jejich vzájemné sladění vyvolává nakažlivé, magnetické silové pole, které může ovlivnit a přitáhnout do sebe nevědomé lidi.

 
Maligní narcisismus. Já JSEM tím snem!  
 
Lidé, kteří jsou v moci viru wetiko, obvykle netuší nic o tom, jak byli ,podvedeni.ʻ Wetiko kultura jim neposkytuje žádnou pobídku k tomu, aby sebereflexivně spekulovali o své zvrácené situaci; ba naopak, nelokální pole se nakonfiguruje tak, aby se proti nim spiklo, umožnilo a dále kultivovalo jejich psychózu. Když je někdo plnohodnotným, nerozpoznaným wetikem, pole kolem nich se překroutí tak, aby je chránilo, spolupracovalo s nimi a posilovalo jejich psychózu způsobem, který uvede do tranzu všechny kolem nich. Jakmile dojde k učarování wetikem, ztrácejí schopnost rozpoznat wetiko patologii u ostatních. V situaci ,skupinového narcisismuʻ, wetika v různých stádiích onemocnění zaujímají určité postoje a role navzájem vůči sobě, aby se ochránila a zaštítila před svým vlastním šílenstvím a temnotou. Návzájem podporují a posilují svůj narcisismus, protože posiluje jejich vlastní. Když mluví o typu člověka, který je typicky náchylný k tomu, že se stane kořistí wetiko viru, Forbes píše, že je to obvykle ten jedinec, „za jehož nitě tahá někdo jiný, nebo ti, kteří následují životní cestu diktovanou jinými. Tímto se stávají idealním kandidátem pro wetiko infekci.“ [xxvi] Tím, že nejsou v kontaktu s jejich vnitřním vedením, promítají autoritu vně sebe a stávají se velmi sugestivními vůči konsenzu, schválenému názoru dominantní smečky. Ztrácejíc kontakt se svou vlastní rozlišovací schopností a dovedností kritického myšlení, ,hromadný člověkʻ se stává součástí nepřemýšlejícího stáda a kořistí ,skupinového myšleníʻ, jehož členové si spoluzávisle pomáhají udržovat svoji společnou verzi (wetiko) světa. Jejich skupinový konsenzus o povaze reality se, s postupem času, stává čím dál obtížněji udržitelným, ale stejně jako dům z karet, který se může kdykoli zhroutit, jejich vize světa je založena na zásadní chybě, tedy že není pravdivá. S podivem se lidé v kolektivním okouzlení wetika fanaticky přimknou k podpoře agendy, která je často diametrálně protichůdná službě jejich vlastních nejlepších zájmů. Toto je vnější odraz vnitřního stavu bytí, které je pod vlivem sebedestruktivního wetiko parazita.
Tím že jsou ,nečistíʻ, je to jako by v nich byl zvrácený, nebo zlý duch, který se usadil v bytostech těch, které ovládlo wetiko. Nevědomky jsou používáni jako nástroje, jako tajní operativci tohoto temnějšího, nečistého ducha, aby se mohl šířit v širším poli. Tajní agenti nemoci, tajemství wetik je tajemství sebe, protože je tajné i jim samotným. Stejně jako platí u každého z nás, když nejsme pod mocí svou nýbrž něčeho jiného, nositelé wetika nevědí, jak moc jsou v daném okamžiku posedlí. Zkušenost být ovládnut něčím mocnějším než oni sami, se vždy odehraje v jejich slepém místě (podívejte se na můj článek ,Jsme posedlí?ʻ).

Wetiko nákaza v tichosti a se lstí ovlivňuje naše vnímání, aby zůstala skrytá a nejasná, aby tak zůstala neviditelná. Jakoby z vyšší dimenze pocházející, mimozemská forma psychické struktury, choroboplodný zárodek wetika implantuje svá semena, uchytí se a zakoření v naší mysli a vybočí nás od našeho pravého povolání, práce a duchovní cesty. Cizí a odcizující účinek wetiko viru, přesně to, co potřebujeme vidět, je skrytý ve způsobu, jakým myslíme, vnímáme a dáváme význam našim zkušenostem. Když se někdo stane plnohodnotným členem kultu wetika (viz můj článek ,Bushův kultʻ), je to jako by jejich mysl byla kolonizována virem způsobem, že oni sami nemají nejmenší tušení o jejich vlastním patologickém stavu. Wetika nepociťují, že by potřebovali nějakou pomoc; pro ně jsou ostatní lidé vždy ,tím problémemʻ. Obvykle jim jejich nemoc nevadí, ani si ji neuvědomují, protože to je vše, co znají, a jejich politici a samotná společnost ve které žijí, je v tom povzbuzuje. Nemají ani potuchy o své poruše a ani si neuvědomují, jak jsou skutečně nemocní.Forbes píše: „Jeden z hlavních rysů, který charakterizuje skutečně zlou a extrémní formu wetikoismu, je arogance.“ [xxvii] Wetika, tím, že jsou ,plnohodnotnáʻ, jsou arogantně nateklá svou vlastní nadutostí, tedy jsou ,nafouknutí.ʻ Nástroje pro zlo, wetika jsou arogantně, ignorantsky a sebejistě přesvědčena, že drží pravdu a pracují pro nejvyšší dobro. Je to, jako by nebyla schopna si uvědomit, že to, co dělají, je zlo, tím jak nejsou schopni registrovat své činy jinak než jako dobro. Forbes na závěr píše: „V každém případě, wetiko nemoc, nemoc vykořisťování, se šíří jako nákaza posledních několik tisíc let. A jako nákaza neomezovaná většinou vakcín, má v průběhu času tendenci se zhoršovat než zlepšovat. Stále více a více lidí ji chytá, na stále větším počtu míst, a stávají se skutečnými učiteli mladých.“ [xxviii] Wetiko kultura se začne vyučovat jak doma, tak v ‚akademii,‘ kde se lidé stávají ,‚certifikovanými‘ ve způsobech jejího světa, a tudíž jsou akreditováni a oprávněni šířit její korumpující způsoby ve stále velkolepějším rozsahu.

Když už mluvíme o rychle se šířící wetiko nákaze, Forbes píše: „Je šířena prostřednictvím samotných wetik tím, jak verbují nebo poškozují ostatní. Dnes se šíří v historických knihách, televizi, vojenských výcvikových programech, policejních výcvikových programech, komiksech, pornografických časopisech, filmech, pravicovými hnutími, fanatiky nejrůznějšího druhu, vysonátlakovými misijními skupinami a četnými vládami. [xxix] Všechny korporatizované instituce hlavního proudu, kulturně schválené, jsou o vštěpování, tedy říkají nám, o čem přemýšlet a o čem ne, a stejně tak jak máme myslet. Naše mysl je převládající kulturou neustále masírována do určité podoby, jako by naše ‚pravá tvář‘ byla ‚upravována‘. Je to, jako kdyby nám někdo vybíral naše duchovní kapsy. Naše ‚civilizace‘ se stala mluvčím pro propagandistický orgán onemocnění, uvádí nás do tranzu ‚přijmout‘ jeho úhel pohledu, zatímco smrtelně krvácíme pro to, co se opravdu počítá nejvíce. ,Kulturaʻ (sic), která in-formuje a formuje se kolem wetiko nemoci, je sama o sobě kanálem jejího přenosu, a pokud se podepíšeme na tečkovanou čáru a přijmeme její pohled, její život popírající kultura nás postupně pohltí do sebe, jak se proměníme v nevědomé agenty, kteří ji poslouchají na JEJÍ slovo. To je způsob, jakým neustále se rozšiřující, samotvořená psychická říše kolektivní psychózy ‚funguje‘, jak přebírá nadvládu a stále více se přibližuje  stavu ‚plné zaměstnanosti.‘

 

Plnohodnotná wetika mohou být malí tyrani doma nebo v práci, ale přesto mohou patřit mezi chudé a utlačované a nemají ve světě vůbec žádnou skutečnou moc. Co Forbes označuje za „velká wetika“, to jsou plnohodnotná wetika, která vyšplhala po wetikovém žebříku, překonala všechny překážky a vystoupala v řadách wetik, aby se ocitla v postavení moci, kde mohou ovlivňovat a ovládat události v našem světě a zneužívat systém. Velká wetika, která ovládají páky moci, ať už to jsou super bohatí, generální ředitelé korporací, prezidenti bank nebo vůdci národních států, jsou obzvlášť nebezpečná, protože definují podmínky našeho dialogu a ovládají dohodnutý historický příběh. Řídí naše vnímání prostřednictvím propagandistických strojů hlavního proudu, korporačních médií, která ovládají (viz. můj článek „Válka proti vědomí“), velká wetika v mocenských pozicích vytvářejí limity našeho rozhovoru a debaty. Wetiko je ideologický virus, jehož ,měnouʻ je syntax myšlenek. Wetiko odchyluje náš duševní syntax, tj. pravidla jak formujeme jazyk, čímž narušuje sémantiku, význam, který klademe na naše zkušenosti nás samotných a světa. Wetiko je sémantická porucha, neboť mění axiomy, skrze které psychika tvaruje, odlévá a ,hláskujeʻ svá slova, čímž vyčarovává své zkušenosti. Myšlenkové formy a přesvědčení, které vyjadřují a reprezentují wetiko virus, fungují jako vnitřní, vestavěný kontrolní systém, které definují hranice toho, co si umíme představit jako možné, v rovině jednotlivce, národů a jako druh. Wetikoismus podporuje a zachovává veškeré převládající mýty, příběhy, dogmata a (ne)svaté knihy, které posilují jeho podlou, prospěchářskou agendu. Knihy a jiné formy informací, které nepodporují wetikovskou pokroucenou verzi toho, co je, jsou metaforicky řečeno, ,spálenyʻ (nebo v některých případech doslovně – například knihy výše zmíněného Wilhelma Reicha byly skutečně páleny vládou Spojených států. Při popisu toho, co nazval „emocionální mor“, Reich svým vlastním zůsobem poukazoval na zlo viru wetiko).Žijeme uvnitř světa, který je, stejně jako sen, interaktivním zrcadlem, které je neoddělitelné od našeho vnitřního bytí. Odraz stavu který je hluboko v nás, choroba wetiko je bezprostředním, přímým projevem snové povahy vesmíru, což je samotná realizace, kterou nám wetiko ukazuje. Tím, že rozpoznáme snovou povahu naší situace, vytváříme živou protilátku sestávající ze samotného vědomí, která je přimo navržena pro neutralizaci psychického patogenu wetika. To znamená, že zakódovány do rámce smrtící patologie wetika jsou vhled a odhalení, jenž jsou svou vlastní léčbou (viz. můj článek „Stínová projekce je svá vlastní medicína). Jeho vlastní sebeodhalení, choroba wetiko poskytuje svou vlastní psychickou medicínu, ale abychom mohli získat její léčebné ,přínosyʻ, musíme tento zázrak v psychoduchovní zdravotní péči rozpoznat a do větší hlubky pochopit. Jak úžasné – ta věc, která nás potenciálně ničí, nás zároveň probouzí. Potenciální katalyzátor naší evoluce jako druhu, my všichni společně wetiko vytváříme a sníme dohromady. Wetiko je skutečně kvantový fenomén, protože to je nejnebezpečnější jed a nejléčebnější medicína, která je spojená v jednom superprotikladném stavu. Zabije nás wetiko? Nebo nás probudí? Vše závisí na tom, jestli rozpoznáme, co je pro nás potenciálně odhalováno. Prognóza pro wetiko/maligní egofrenii závisí na tom, jak ji sníme.Nyní, když máme diagnózu a prognózu, stačí abychom objevili lék, který vyžaduje samotnou „gnózi“…Tento článek se poprvé objevil na webových stránkách Paula Levyho

 

Poznámky
[i] Forbes, Columbus and other Cannibals [Kolumbus a další kanibalové], str. xv.
[ii] ,psychickéʻ se v tomto článku používá jako adjektivní forma ,psychikyʻ a je
bez jakýchkoli parapsychologických konotací
[iii] Forbes, Columbus and other Cannibals, str. 46.
[iv] Forbes, Columbus and other Cannibals, str. xvii-xviii.
[v] CG Jung, Nietzsche’s Zarathustra [Nietzscheho Zarathustra],sv. 2, str. 1321.
[vi] Ibid., str. 39.
[vii] Ibid., str. xvi.
[viii] Ibid., str. 24.
[ix] Ibid., str. 49.
[x] Ibid., str. 60.
[xi] Castaneda, The Active Side of Infinity [Aktivní strana nekonečna], str. 218.
[xii] Ibid., str. 218.
[xiii] Ibid., str. 218.
[xiv] Ibid., str. 219.
[xv] Ibid., str. 219.
[xvi] Ibid., str. 220.
[xvii] Ibid., str. 220.
[xviii] Ibid., str. 220.
[xix] Ibid., str. 229.
[xx] Přečtěte si prosím Ne podle jeho obrazu: gnostická vize, posvátná ekologie a budoucnost víry, John Lash. Jeho webová stránka je metahistory.org.
[xxi] Forbes, Columbus and other Cannibals, str. 188.
[xxii] Jung, The Symbolic Life [Symbolický život], CW 18, par.
1374.
[xxiii] Forbes, Columbus and other Cannibals, str. 153.
[xxiv] Reich, The Mass Psychology of
Fascism
[Masová psychologie fašismu], str. xvii.

[xxv] Forbes, Columbus and other Cannibals, str. 18.
[xxvi] Ibid., str. 43.
[xxvii] Ibid., str. 52.
[xxviii] Ibid., str. xix.
[xxix] Ibid., str. 49.

 
 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *