Pravda mizí před našima očima

Paul Craig Roberts
Překlad: Lubomír Man, NWOO.org

 

Před časem jsem zveřejnil článek „Důkaz už na Západě žádnou hodnotu nemá“, a jako důkaz této teze jsem uvedl západní obvinění Ruska ze sestřelení malajsijského letadla. Samozřejmě, že pro toto obvinění neexistoval jediný důkaz, zato však byl snesen bezpočet důkazů o tom, že letadlo sestřelili neonacisté, kteří se po Washingtonem zorganizovaném puči chopili moci na Ukrajině.

Přesto všechno však vina ulpěla na Rusku. Ne ovšem proto, že by pro ni mluvil jediný důkaz, ale proto, že proud obvinění Ruska, spuštěný už v okamžiku, kdy letadlo spadlo, byl tak mohutný, že pravda se v něm prostě rozpustila. A kdokoli se pak pídil po důkazu o vině Ruska, byl označen za „Putinova obhájce“. Což už samo o sobě další debatu o důkazech a pravdě ze hry vyřadilo.

Kamkoli se dnes podíváme, vidíme, že obvinění bez jakýchkoli důkazů už zaujala postavení nevyvratitelných faktů. „Zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna“, „Íránské atomové zbraně“, „Ruská invaze na Ukrajinu“, „Spiknutí Trumpa a Putina, které ukradlo americké volby“, Syrské použití otravného plynu“ atd. Jediná špetička důkazů pro tato obvinění neexistuje, ale přesto se ta obvinění uchytila v hlavách mnohých lidí na celém světě jako pravda.

Věda dala světu zásadu, že fakta musí být doložena důkazy, což skoncovalo s pálením čarodějnic a politickými rozhodnutími, vycházejícími z pověr.

Jenže se objevil problém: fakta totiž mohou překážet agendám. A jak elity nabývaly moci, začala se pravda dělit do kategorií. Na pravdu výhodnou, méně výhodnou a nepřijatelnou – a to tak dlouho, až skutečná pravda zmizela. A pravdou se pro elitu stalo to, co se ztotožňovalo s jejími zájmy, čímž pravda o svůj původní význam přišla.

Důsledkem takovéhoto vývoje pak je, že pravda se už dnes neustavuje důkazem, ale neustálým opakováním obvinění a lží.

A tak bylo možno likvidovat jak lidi, tak státy, pouhými lžemi. Kdo dnes ještě vzpomene na D. Strausse-Kahna, někdejšího ředitele Mezinárodního měnového fondu a tehdy pravděpodobného příštího francouzského prezidenta, který měl ovšem tu smůlu, že nešel pod vousy Washingtonu. Ten chtěl, aby se příštím francouzským prezidentem stala jeho loutka Sarkozy – a tak se přihodilo následující: Strauss-Kahn přijel do New Yorku, jedna z hotelových pokojských ho obvinila ze sexuálního útoku a presstituky jej prohlásily za obviněného právem. Kauza skončila bez požadování důkazu – obvinění pokojské stačilo – a Strauss-Kahn směřoval do basy.

Později vyšlo najevo, že ona pokojská rozhazuje spousty peněz, které si nemohla našetřit ze svého platu, a že Sarkozy o budoucím uvěznění Strausse-Kahna věděl ještě dřív, než policie případ komukoli oznámila.

Kauza tak spadla ze stolu, newyorský prokurátor se za případ veřejně omluvil, ale to už byl mezitím Strauss-Kahn přinucen rezignovat jak na ředitele Mezinárodního měnového fondu, tak na soutěž o prezidentský úřad. Washington svoji hru proti nepohodlnému kandidátu francouzského prezidentství vyhrál.

Dnes už se trik se ženou, která přednese obvinění o sexuálním obtěžování, stal pro obě politické strany USA běžnou praxí. Kandidát, o kterém strana usoudí, že nekráčí dostatečně přesně podle její agendy, má v tu ránu na krku obvinění buď ze sexuálního obtěžování, zneužití či útoku. Což se stává tak často, že každý rozumný člověk podobným obviněním už dnes nevěří.

Se stejně zničujícím účinkem jako na jednotlivce, padají obvinění z neexistujících zločinů i na státy.

Zničen už byl Afghánistán, irák, Libye, nejčerstvěji Jemen – a Washington se ani na okamžik nevzdal myšlenky, že stejný osud připraví i Sýrii a Iránu. Na základě falešných obvinění, postrádajících jakékoli důkazy, byly miliony lidí zabity, zmrzačeny, či vyhnány ze svých domovů a přeměněny v nekončící proud uprchlíků, zaplavující dnes Evropu.

Neexistuje zrničko důkazu, které by současné zločiny Washingtonu vůči lidstvu mohlo ospravedlnit. Nicméně jsou tyto činy, které by ve světě vyznávajícím pravdu musely už dávno vést k obžalobě několika amerických vlád ze zločinů válečných i ze zločinů proti lidskosti, ignorovány. A to proto, že pouhá americká obvinění (bez důkazů), proti uvedeným a dnes už zničeným zemím a národům dostačovala zatím Washingtonu k tomu, aby své zločiny proti těmto zemím ospravedlnil.

Tím jsem popsal svět, z něhož se už pravda vytratila. Už pro ni ve světě, který Západ stvořil, není místo, a západní nemilost vůči pravdě se stala doslova omračující. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, jsou hlasatelé pravdy vylučování z facebooku, twitteru i PayPalu. A na celém světě byla pravda předefinována na „konspirační teorii“.

Elity, jako George Soros a nespočetné množství z daní financovaných vládních agentur, jako jsou např. Národní nadace pro demokracii, utrácejí peníze daňových poplatníků na diskreditaci těch, kteří říkají lidem pravdu. A mnoho vlád se chystá tyto mluvčí pravdy, čímž míní „nepřátele vládnoucích elit“, poslat jako nepřátele státu za mříže.

Už 17 let je svět živen lží o 11. září, založené na obvinění bez důkazů a produkované politickými podvodníky. Proti nim stojí stanovisko tisíců expertů – avšak dodneška se lživá obvinění těší vetší důvěře lidí než zdokumentovaná fakta, experty doložená. Tito experti už totiž mezitím byli, aby původci zločinu zůstali v skrytu, označeni za „konspirační teoretiky“.

A tak už dnes v americkém tisku a v televizních médiích nenaleznete člověka, který se odváží říct pravdu. Kdyby to totiž učinil, už by v tisku a televizním médiu nebyl. A bez médií, oddaných pravdě, nelze už žádnou vládu kontrolovat či usměrňovat.

Nikdy v historii nestáli lidé tak blízko ztráty svého chápání reality, jak ve světě dnešním, v němž je už veškerý respekt k pravdě mrtvý.

 

Komentář Na Severu: související články na stránkách

  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.