Pohroma moderního „liberalismu” ve Francii

Pierre Lescaudron
Sott.net


V těchto depresivních časech, které se vyznačují lžemi, strachem a nihilismem, bych rád pozvedl vaši náladu tím, že se podělím o příběh který zahřeje srdce; skutečná událost, která je lepší než pohádka a měla by obnovit vaši víru v lidstvo a naši vzkvétající postmoderní společnost.

 

Novodobá pohádka

Gassama šplhá nahoru aby zachránil chlapce

Co se stalo? Stručně řečeno, hrdinský jedinec zachránil čtyřletého chlapce před smrtelným pádem. V sobotu 26. května 2018 ve 20 hodin, v pařížském 18. okrsku, zůstal chlapec sám doma, kde jej nechal jeho bílý francouzský otec, který byl zaneprázdněn hraním hry ,Pokémon Goʻ. Chlapec vyšel na balkón v 6. patře a přepadl přes zábradlí.

Během pádu se malému zdatnému chlapci nějakým způsobem během pádu podařilo zachytit se zábradlí ve 4. patře. Zde zůstal nebezpečně viset, jen pár okamžiků před jistou smrtí.

Naštěstí Mamoudou Gassama, migrant z Mali, byl na správném místě ve správný okamžik. Viděl rozrušeného chlapce a rychle vylezl do 4. patra po fasádě budovy, přetáhl kluka přes zábradlí a bezpečně ho pustil na balkon, zatímco dav před domem jásal a tleskal.

Zde je video pořízené očitým svědkem:

Necelých 24 hodin po hrdinné záchraně přijal francouzský prezident Macron Gassamu v prezidentském paláci. Gassama okamžitě dostal francouzské občanství a práci v hasičském sboru.

Macron přijal Gassamu v prezidentském paláci

Gassama byl následně přijat na pařížské radnici a získal její nejvyšší ocenění: vermeil medaily Paříže. Gassamův triumf se roznesl do celého světa a o několik dní později získal tento hrdina v Los Angeles cenu BET.

Tak to máte, má to vše potřebné, aby to byl dobrý příběh: Gassama, hrdina pocházející z utlačované menšiny, bezmocná nevinná oběť, dramatické napětí, doslovný nervák a šťastný konec. Upřímně řečeno, bylo to stejně dobré, jako scéna přímo vytažená z filmu Spiderman.

Ale stejně jako v každé pohádce nebo ve filmu o super hrdinech je tu vždy nějaký záporňák. V tomto případě se záporňák objevil čtyři dny po hrdinné záchraně a jmenuje se André Bercoff.

 

Zlá čarodějnice reality

Bercoff je významný francouzský novinář a spisovatel. Pracoval pro některé z nejprestižnějších francouzských novin, od Le Monde po Liberation. Během své více než šest desetiletí dlouhé kariéry napsal kolem 30 knih o politice a společnosti. Je také předsedou Press Club de France, největší profesionální organizace pro novináře v zemi.

Francouzský novinář a spisovatel André Bercoff

Na základě Berkoffovy profesionální kariéry můžeme bezpečně předpokládat, že není deviantní nebo že by se nějak provinil proti zavedenému pořádku – právě naopak.

30. května však Bercoff překročil neoficiální červenou čáru a odvážil se zpochybnit oficiální verzi, která byla jednomyslně odsouhlasena médii hlavního proudu ihned po události a dlouho před nálezy jakéhokoliv podrobného vyšetřování. No, zpochybňování, hledání pravdy je podstatou žurnalistiky, ne?

 

Záhadné otázky

Tím, že zastává tento zdánlivě zastaralý a politicky nesprávný princip žurnalistiky, Bercoff začal zkoumat oficiální příběh a zjistil některé nesrovnalosti. Nejprve poukázal na změny v oficiálním příběhu:

Chlapec spadl ze 6. patra a byl nalezen ve 4. patře

– kluk údajně bydlel ve 4. patře (kde byl zachráněn), pak v 5. patře a nakonec to bylo patro 6., protože domovník uvedl, že byt v 5. patře je neobydlený a že rodiče chlapce skutečně bydlí v 6. (nejvyšším) patře.

– ve videu záchranné akce je soused poměrně podsaditý a má vousy, během rozhovoru několik hodin po události je soused štíhlý a bez vousů.

Bercoff se také ptá: bylo vidět jak Gassama dokázal vytáhnout chlapce pouze jednou rukou a že v jednom okamžiku ten podsaditý soused držel dítě oběma rukama, proč tento soused dítě nevytáhl? Pro informaci 4 letý chlapec váží asi 15 kg.

Bercoff také přemýšlel nad tím, jak dítě mohlo přepadnout, protože zábradlí je vyšší než on a žádný nábytek na balkoně v 6. patře není vidět skrz průhledné zábradlí.

V neposlední řadě si Bercoff pokládá otázku, jak se může čtyřleté dítě po pádu přes dvě podlaží chytit zábradlí? Pro porovnání, po volném pádu ze šesti metrů (dvě patra), tělo již dosáhlo rychlosti přibližně 40 km/h.

Každý horolezec vám řekne, že je nemožné, aby se vytrénovaný dospělý zastavil tím, že se něčeho chytne při pádu rychlostí 40 km/h. U dítěte je ještě méně pravděpodobné, že bude schopno zvládnout takový výkon kvůli jeho vysokému těžišti – vzhledem k velkému poměru hmotnosti hlavy k tělu – znamená to, že děti mají tendenci padat hlavou dolů.

Přesto se to tomuto chlapci podařilo, přičemž během toho utrpěl jen jeden roztržený nehet. Tento bod je tak nepochopitelný, že i internetové stránky hlavního proudu, které se věnují odhalování ,konspiračních teoriíʻ, byly nuceny tuto nepohodlnou skutečnost vyvrátit tím, že ji popisují jako ,zázračnouʻ.

 

Pochybování je nyní zločin

Bercoff byl jednoznačně označen za konspiračního teoretika a to navzdory skutečnosti, že se nikdy nezmínil o „konspiraci“ a dokonce odmítl myšlenku, že se v této události jednalo o spiknutí.

Pravdou je, že Bercoff nepřekročil žádnou čáru, ale spíše ideologická čára vynucovaná dominantní kulturou, která činí z pokládání nepříjemných otázek tabu, překročila Bercoffa. Samotná podstata lidského pokroku – zpochybňování a následné učení – je nyní zakázána.

“Zdá se že jste měl příliš přemýšlení” Policie myšlení „Nevystupujte proti ničemu ani nepokládejte otázky“

K ospravedlnění tohoto totalitního směřování, které si ani Orwell nedokázal představit, média a politická elita prohlašují, že takové otázky jsou „dvojsmyslné”. To je samotná definice myšlenkové kriminality, kde to nejsou hmatatelné fakta nebo slova na kterých záleží, ale myšlenky za nimi, záměr, skrytost. Problém spočívá v tom, že myšlenky jsou nehmotné a proto jakýkoliv cenzor, jakýkoliv inkvizitor, může přiřadit k jeho cíli jakoukoliv deviantní myšlenku, která může být použita k jeho kriminalizaci a umlčení. To je teror zvůle.

 

Politický kontext

Zázračná záchrana v podání Gassama vyvolává jisté zřejmé otázky a pochybnosti. To, co se skutečně stalo během této události, nemusí být nikdy známo, ale můžeme si udělat dostečně výstižný obrázek o pravdivosti oficiálního příběhu tím, že zvážíme jak byl politicky instrumentalizován, spolu s politickým kontextem, v němž se toto instrumentalizování uskutečnilo. Podívejme se na nedávné politické kroky francouzského prezidenta Macrona.

1 – 10. dubna: Macron přivítal saúdského krále Salmana.

2 – 15. dubna: Macron ospravedlňuje vojenské údery proti Sýrii (nejde o ISIS)

3 – 28. května: Macron přijímá a chválí Gassamu a uděluje mu občanství a práci.

4 – 21. června: Macron pořádá LGBT party s kapelou černošského rapu v prezidentském paláci

5 – 23. června: Macron podporuje finanční sankce vůči zemím EU, které odmítají přijmout migranty.

Těchto pět událostí, které se staly během posledních dvou měsíců, se mohou na první pohled zdát neškodné a nesouvisející. Nicméně, jak uvidíte níže, jsou to doplňující se aspekty určitého politického postoje a dokonale shrnují podstatu liberální doktríny v oblasti migrace. Analyzujme tedy tyto události a jejich politické, společenské a kulturní důsledky.

Usmívající se Ben Salman a Macron během oficiální návštěvy Saúdů

 

První událost: Macron hostí saúdského krále Ben Salmana.

Saúdská Arábie je hlavním sponzorem ISIS.

Saúdská Arábie je také kolébkou wahabismu/salafismu, což je forma doslovného a fundamentalistického islámu, který hlásí džihád a šaríu.

Pro fundamentalisty je náboženské právo jediným zákonem. Fundamentální islám je teokracie, která je podle definice neslučitelná se západními národy.

Spolu s Muslimským bratrstvem, dalším dominantním fundamentalistickým islámem, které je v tomto případě podporováno Katarem, je wahhábismus rostoucí formou islámu a vykazuje sílící pozici ve Francii.

Dnes je ve Francii evidováno kolem 200 wahabistických/salafistických mešit a modlitebních míst. Mezi roky 2010 a 2016 stoupl počet salafistických mešit o 170%. Muslimské bratrstvo řídí asi 100 mešit.

 

Druhá událost: Macron bombarduje Sýrii, ne ISIS.

Stejně jako ostatní evropské země, Francie se aktivně podílí na ničení Středního východu a Afriky (včetně Mali, kde se narodil Gassama).

Odvetné a svévolné války vedené Západem jsou jednou ze základních příčin migračních toků: lidé utíkající před válkou.

Kromě toho Macron podporuje ISIS pomocí oslabování jejích hlavních oponentů: Sýrii prostřednictvím útoků na syrskou vládu a armádu a Rusko prostřednictvím ekonomických sankcí. ISIS terorizuje místní obyvatelstvo, posiluje migrační toky a šíří nejextrémnější formu islámu.

Země původu žadatelů o azyl v Evropě

Není proto překvapivé, že Sýrie, Afghánistán a Irák, tři země zničené západními válkami a dnes sídla islámského teroru (Taliban v Afghánistánu a ISIS v Sýrii a Iráku), patří mezi tři hlavní zdroje uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy.

 

Třetí událost: Gassama se stává národním hrdinou.

Macron, stejně jako zbytek politické a mediální sféry, chválí Gassamu, zatímco ignoruje, jak lidé každý týden zachraňují ostatní. Například několik dní po události s Gassamou zachránil francouzský voják osmnáctiměsíční dítě, které viselo z balkonu. Média se o tom sotva zmínila.

Událost s Gassamou shrnuje liberální doktrínu: migranti jsou hrdinové, domácí Evropané jsou odporní, nejsou ani schopni postarat se o své vlastní děti a raději místo toho hrají Pokemon Go. V důsledku své neschopnosti je otec stíhán a hrozí mu odnětí rodičovské péče a dva roky ve vězení a pokuta ve výši €30 000.

Akce Gassama není ojedinělá, je součástí výroby souhlasu v západních zemích. Dalším příkladem zinscenované události, která má sloužít liberální ideologii, je případ Theo. V roce 2017 to bylo ve všech francouzských médiích.

Hollande na navštěbě Theo Luhaka

Francouzští policisté údajně znásilnili mladého nevinného Afričana (Theo) svými obušky. Měli jste vidět to rozhořčení, osočování zlých francouzských bílých policistů a tím pádem všech francouzských správních orgánů a lidí. Vyhazov rasistických policistů. Úděsné detaily o tom, jak byly Theaovi strhnuty kalhoty, o anální trhlině dlouhé 10 cm, o roztrženém svěrači, o rasistických urážkách, ponížení. A záplavy soucitu: masové demonstrace na podporu Theoa, prezident Holland, který Thea navštívil v nemocnici.

Po několika měsících vyšetřování, včetně analýzy videozáznamů a posudků lékařských odborníků, se pravda konečně dostala na světlo a byl to téměř přesný opak toho co bylo uváděno: Theo je součástí rodiny, která se podílela na masovém podvodu, osobně se podílel na obchodování s drogami, vzdoroval zatčení a udeřil jednoho z policistů kteří ho zatkli. Nedošlo k žádné sodomii ani rasovým urážkám, kalhoty z něj nikdo nestáhnul.

Na rozdíl od poselství, které se tyto dva přesahující případy pokoušely sdělit, ne všichni migranti jsou hrdinové nebo oběti, ne všichni domorodci jsou nekompetentní nebo násilní. Realita má mnohem více nuancí. Tím, že se soustřeďují na záměrně vybrané nebo umělé  události, které prezentují migranty pozitivně a místní domorodce negativně, se globalistická elitní pokouší manipulovat s veřejným míněním.

Ale již se začíná projevovat silná reakce.

Jedna po druhé si evropské země (Itálie, Maďarsko, Rakousko, Česko, Slovensko, Slovinsko) začaly vyžadovat zpět svou svrchovanost a prosazování omezení migrace posílením hranic. Evropské vlády a ústřední mocnosti EU, které nadále podporují masovou migraci, jsou stále více izolovány a mimo kontakt s vůlí většiny lidí, které údajně zastupují.

Samozvaní liberálové a radikální levičáci chtějí všem vnutit svou idylickou multikulturní vizi světa otevřených hranic, ale jsou zcela odtržení od reality. Tvrdí, že nevidí destruktivní důsledky neintegrované masové migrace: nárůst kriminality a nezaměstnanosti, finanční náklady, rozpad kultury, roztříštěnost společností a ztrátu identity, kde v rostoucím počtu enkláv mají Evropané pocit, že překračují Středozemní moře jen tím, že otevřou své vchodové dveře.

 

Čtvrtá událost: Macron pořádá černošskou LGBT party v Elysejském paláci.

Macron mohl pozvat umělce, kteří zastupují francouzskou identitu, její historii a kulturu. Ale podle francouzského prezidenta francouzská kultura neexistuje, jak sám oficiálně uvedl: „neexistuje francouzská kultura, ve Francii existuje kultura a je rozmanitá”.

Nejenže Macron popírá francouzskou kulturu, ale také odsoudil barbarství francouzského národa, který přijímá války, kolonialismus, patriarchii, bílou patriarchii. 15. února 2017 Macron oficiálně prohlásil:

[kolonialismus] je zločin proti lidskosti. Je to skutečné barbarství a je součástí této minulosti, které musíme čelit a také se omluvit těm, proti kterým jsme se dopustili těchto činů.

Národ, který si libuje ve vině, lítosti a hanbě otevírá dveře mentalitě oběti a soutěžení o to, kdo je větší oběť. Jakýkoliv jednotlivec ve Francii se dnes může cítit, že menšina, s níž se identifikuje, byla v určitém bodu poškozena Francií. Prohlášení Macrona posiluje roli oběti a následný posun směrem k nárokování, reparacím a nakonec nekonečné pomstě.

Afro LGBT skupina Kiddy Smile a Macronovi

Takže, věrný svému odmítnutí francouzské identity a odsouzení francouzského historického barbarství, Macron pozval rapovou skupinu tvořenou černošskými LGBT aktivisty. Rap je ,uměleckouʻ odnoží liberalismu, hlásá neitegrovanost, nenávist vůči bílým národům a bělochům, neúctu k právu, vraždění policistů (mimo jiné).

Tato oslava dekadence se konala v jednom z nejznámějších míst francouzského národa, v prezidentském paláci, který hostil De Gaulla, Kennedyho, Trumpa a Putina. Doba se mění!

Skutečná třešnička na dortu v tomto případě je to, že tato urážka vůči Francii byla financována těmi, kteří byli přímo uraženi: francouzskými daňovými poplatníky. Cynismus francouzské vlády, jak se zdá, nemá žádné hranice.

Liberální doktrína francouzské vlády nahradila asimilaci multikulturalismem ve jménu rozmanitosti, respektu k rozdílům, tolerancí a otevřeností.

Cílem asimilace je vytvořit z osob skutečné Francouze, kdy migranti přijmou a osvojí si francouzskou kulturu, historii, zvyky a jazyk. V konečném důsledku se asimilovaní přistěhovalci stanou francouzštějšími než Francouzi, jak například dokládá nadměrné zastoupení potomků španělských a italských migrantů ve francouzských nacionalistických stranách.

Francouzský asimilační model začal v roce 1860, dříve než v kterémkoliv jiném evropském státě. Byl to protiklad multikulturalismu, který převládal v zemích severní Evropy jako Velká Británie nebo Nizozemsko.

Francie po více než 100 let úspěšně asimilovala migranty z východní Evropy, jižní Evropy a Afriky. Tato asimilovaná migrace byla během tohoto období hnací silou v rozvoji Francie. Ale asimilace skončila v 60. letech spolu s vzestupem postmoderní doktríny, která neguje identitu, kulturu a historii. Protože pokud skutečně neexistuje národní identita, jak se potom do ní může někdo asimilovat?

 

Pátá událost: Macron chce uvalit sankce na země jako Itálie, jejichž cílem je kontrolovat masovou migraci.

Loď Aquarius převáží 629 migrantů do Evropy

Toto arogantní a ignorantské prohlášení ukazuje, že Macron chce masovou migraci v Evropě a ve Francii, protože velmi dobře ví, že migranti, kteří dorazí do Itálie, v ní nezůstanou. V případě 630 migrantů na lodi Aquarius polovina z nich chce azyl ve Francii.

Macronovo prohlášení je pokrytecké na domácí úrovni, protože během své prezidentské kampaně požadoval posílení evropských hranic a deportace ilegálních migrantů. Je také pokrytecké na mezinárodní úrovni, protože Macron chce, aby Itálie přijímala migranty, ale nechce otevřít francouzské přístavy lodím s migranty.

Macron chce masovou migraci, ale nechce, aby to bylo vidět, protože ví že většina Francouzů ji odmítá. V nedávném průzkumu požaduje 76% Francouzů referendum o imigraci. Takže Macron přijímá rozhodnutí, která propagují masovou migraci, zatímco prohlašuje jedno oficiální tvrzení o kontrole migrace za druhým.

 

Představte si, že jste migrant

Džihádisté ​​v severním Mali

Představte si, že jste cizinec, řekněme muslim z Mali. Vaše země byla kolonizována Francií, poté byla vypleněna francouzskými nadnárodními korporacemi (těžba uranu) a poté byla bombardována Francií (viz 2. bod – Makron bombarduje Sýrii, ne ISIS). Je pochopitelné, že byste proto mohli cítit určitou míru rozhořčení vůči Francii.

Opustíte svou zemi kvůli válce a rostoucí přítomnosti ISIS (viz 2. bod  – Makron bombarduje Sýrii, ne ISIS) a díky politice otevřených hranic skončíte ve Francii (viz 5. bod – Macron podporuje masovou migraci).

Světské mocnosti, ať už se jedná o neziskovky, politiky, média, administrativu nebo umělce, všichni říkají totéž: ,neasimiluj se do té zlé bílé kultury, která stejně neexistuje. Zůstaň věrný svým kořenům a drž se své komunity a tradicʻ (viz 4. bod – prezidentská party). Pokud se obáváš reakce místních obyvatel na tvou neintegraci, neměj strach, nelegální migranti jsou národní hrdinové a místní obyvatelé jsou póvl (viz 3. bod – superhrdina Gassama)

Jste-li nespokojeni s touto rozdělující rétorikou vůči národu, který vás nakonec hostí, možná se obrátíte na duchovní síly při hledání moudřejšího poselství. Bohužel, mešity řízené salafisty, wahhábisty a Muslimským bratrstvem poskytují podobně rozdělující poselství: ,podřiď se božskému zákonu před občanským právem, tvůj národ je muslimský národʻ. Jinými slovy: ,buď muslimem, nikoliv občanemʻ. (viz 1. bod Macron hostí Ben Salmana)

 

Velká mešita v Lyonu, financovaná Saúdskou Arábií

To nejhorší z levice se spojilo s tím nejhorším z pravice

V tomto článku jsem několikrát použil slovo ,liberalismusʻ a to má odlišné definice v Evropě a v USA.

V USA je liberalismus sociální ideologie podporující svobodu, tj. zničení jakékoliv autority: národ, rodinu, náboženství. V Evropě je liberalismus ekonomickou ideologií, která také podporuje svobodu: volný trh a následné zničení států, zákonů a regulací.

Ekonomický liberalismus a sociální liberalismus jsou dvě strany téže mince. Spolupracují synergicky, sociální produkuje osoby které jsou vykořeněné, bezcenné a bez identity, které mohou být ekonomicky zneužívány, zatímco ekonomický z nich produkuje hloupé osoby, které pohltí nesmyslný postmodernismus.

Ekonomický liberalismus a sociální liberalismus mají společný základ: ničení ve jménu svobody. Ekonomický liberalismus fyzicky ničí pracovníky a planetu. Sociální liberalismus ničí samotnou duši jednotlivců tím, že vyhlazuje vše, co ji živí: lásku, pravdu, smysl a krásu, které byly přenášeny prostřednictvím ,tradičních systémůʻ, jako je rodina, národ, náboženství, umění.

Historicky to byla pravice, jež vynucovala hospodářský liberalismus, zatímco levice vynucovala sociálního liberalismus. Dnes se tato dvě hnutí spojila a politici jako Macron (a mnoho dalších jako Obama, Merkelová, H. Clintonová,…) nám přinášejí to nejhorší z pravice: dravý kapitalismus, a to nejhorší z levice: nihilismus postmodernity.

 

Závěr

Západní svět zničil starý řád ve jménu svobody. Ale jednotlivci a společnosti mají hlubokou potřebu pořádku, jak napsal francouzský básník Alfred Auguste Pilavoine v roce 1845

„Řád a svoboda, dvě slova dokonale korelační a které mají skutečný význam pouze ve vztahu k sobě; není svoboda bez řádu, není řád bez svobody. Řád bez svobody je tyranie; svoboda bez řádu je obscénnost.”

Francouzská revoluce, a její přímý důsledek revoluce v roce 1968, vytvořily duchovní, sociální, morální a kulturní prázdnotu. Vzduchoprázdno nihilistických společností bude naplněno novou autoritou a islám je pro takové účely hlavním kandidátem:

  • V Evropě byl zničen tisíciletý náboženský řád (křesťanství), zatímco islám přináší silné a rostoucí náboženství.
  • Patriarchální autorita ztělesněná otcem, učitelem, knězem byla zničena, zatímco islám přináší zásadně patriarchální model společnosti.
  • Sexuální revoluce vymazala jakoukoliv formu sexuálního omezení, zatímco islám je velmi jasný a pevný ohledně sexuálního omezení.
  • Tradiční společenství, rodina a národ, byly zničeny, zatímco islám poskytuje silný a hluboký smysl pro společenství (Oumma).
  • Západ nahradil zákonné povinnosti zákonnými právy, zatímco islám poskytuje komplexní zákonné povinnosti (šaría).
  • Jakýkoliv smysl významných ideálů nebo účelu byl na Západě zlikvidován, zatímco islám dává životu velmi jasný smysl (džihád).

Je to více než ironické, že když postmodernisté zničili starý řád, západní patriarchální společnosti, ve jménu svobody, otevřeli tak cestu novému řádu – islámu – který je rozhodně autoritativnější a svévolnější.

Jako by napětí v Evropě nebylo dostatečně silné, někteří liberálové ze třetí strany přilévají olej do ohně s opakovanými útoky údajného ,islámského terorismuʻ: masakr v Bataclanu, útok na Charlie Hebdo, bombový útok na koncertu v Manchesteru, útok na Westminsterském mostu (mezi mnoha dalšími). Všechny z nich nesou jasné známky nikoliv islamismu, nýbrž státního terorismu.

Je zřejmé, že někteří loutkovodiči chtějí zaplavit Evropu masovou migrací a maximalizovat napětí mezi komunitami. Požadovaný výsledek je samozřejmě zničení Evropy. Poslední zbývající otázkou je: podaří se jim to?

 

NS komentář: související články na stránkách

 

Zdroj článku: The Scourge of Modern ‘Liberalism’ in France

 

Na Severu Media
  •  
  •  
  •  

One thought on “Pohroma moderního „liberalismu” ve Francii

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.