Tvorové z hlubin signalizují blížící se rozsáhlé proměny Země: věnuje tomu někdo pozornost?

Anna Martin
Sott.net


Když věnujeme naši pozornost tomu, co se děje se zvířaty ve světě, může nám to hodně napovědět o našem prostředí a pomoci předpovídat změny, které bychom my, jako obyčejní lidé, normálně tak rychle nezaregistrovali (nebo vůbec). Stejně jako kanárci, kteří byli kdysi používáni k odhalení toxického plynu v uhelných dolech, jsou zvířata citlivá na věci, které lidé často nevnímají (předtím, než je příliš pozdě) a všímání si těchto ,věcíʻ může někdy znamenat rozdíl mezi životem nebo smrtí pro velký počet lidí. Kromě toho, že mají smysly, které lidem chybí, zvířata navíc obývají i místa, kde se nevyskytujeme, např. oceány a nebe, místa, která ohraničují náš životní prostor a nakonec jej ovlivňují. Takže to, co se děje jim, se nám stane o trochu později.

Nedávno jsem si všimla něčeho, co vypadá jako výrazný nárůst podivného chování zvířat – mám na mysli velmi nedávný vývoj. Budu zde hovořit jen o mořském životě, ačkoliv podobné podivnosti ovlivňují ostatní zvířata a hmyz světa. Začneme s několika zprávami ze začátku tohoto měsíce [článek vyšel v roce 2014, pozn. NS].


Vzácné a neznámé ryby se objevují na všech možných místech. Copak se to děje?

  1. května se objevila zpráva o nálezu vzácného, více než 2 metry dlouhého a přes 50kg vážícího jesetera atlantského, který byl objeven na břehu řeky Connecticut.
Jeseter atlantský nalezený na břehu řeky Connecticut, květen 2014.
  1. května chytili rybáři krevet žraloka šotka u Key Westu na Floridě. Žralok šotek je druh, o němž se předpokládá, že se vyskytuje pouze v hlubokých vodách poblíž Japonska a v Mexickém zálivu. Tato podivná zvířata jsou velmi zřídka pozorována a v tomto případě šlo jen druhé známé pozorování v této oblasti. K vůbec prvnímu pozorování došlo před 10 lety.
Žralok šotek

Velmi podivný tvor.

Mnohem podivnější (možná nejpodivnější ze všech) byla zpráva z 4. května o neznámém tvoru podobajícímu se rybě s obrovskými zuby, který byl nalezen na pláži v Jihoafrické republice. Podle jedné spekulace se může jednat o nějaký zmutovaný druh. Ať už je to cokoliv, je to určitě bizarní.

Neznámý rybě podobný tvor

V ten samý den jeden rybář pravděpodobně chytil vzácnou hlubokomořskou rybu ,Rhinochimaeraʻ poblíž Pambanu v Indii.

Rhinochimaera
  1. května byla u pobřeží města Šizuoka, Japonsko, chycena samice mimořádně vzácného hlubokomořského žraloka velkoústého. Měl to být jen 58. známý případ výskytu tohoto zvířete v historii, a pouze 13. v Japonsku.
Žralok velkoústý

 

Mláďata lachtana

Možná související událost z 13. května, na druhé straně Tichého oceánu, kdy v průběhu dvou měsíců bylo vyplaveno na kalifornské pobřeží 650 vyčerpaných a dehydratovaných mláďat lachtana, což bylo pokračování podobného vzoru z loňského roku. Článek uvádí:

    Nová zpráva z Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) víceméně vyloučila nemoc jako možnou příčinu této situace, kdy v období od ledna do dubna loňského roku došlo na plážích k dalšímu uvíznutí 1 600 mláďat. Zatímco zpráva neurčuje konkrétní příčinu, zpráva přisuzuje velkou váhu následku úbytku sardinek v regionu, což je pro lachtany hlavní zdroj potravy.

Článek dále uvádí, že posudek stavu populace sardinek zjistil, že se jejich počet od roku 2007 propadl o 74%. Takže jestliže v důsledku mizení sardinek  hladoví lachtani, co se děje se sardinkami?

  1. května se na pobřeží Severní Karolíny objevil vzácný hlubokomořský dlouhonos (s velmi ostrými zuby).
Vzácný hlubokomořský dlouhonos

V ten samý den zavítala obří medúza na pláž jihozápadního Walesu, velmi severně od svého běžného místa výskytu v teplejších vodách Středozemního moře.

Obří medúza
  1. května byla v Pensacole na Floridě chycena ​​velmi podivná a neidentifikovaná ryba. Zpravodajství sebevědomě uvedlo, že „vědci potvrdí totožnost druhu”, i když se možná budou muset poradit s paleontologickými záznamy, protože očití svědci hlásili, že to vypadalo „prehistoricky”.
Dosud neidentifikovaná „prehistorická“ ryba
Elektra tmavá

A nakonec 18. května byla v Brunswick Heads, Austrálie, zachráněna hlubokomořská elektra tmavá. Byla vrácena zpět do hluboké vody, ale brzy na to se vrátila ke břehu a opět uvízla na pláži.

Kromě těchto pozorování vzácných a hlubinných ryb se také objevilo několik zpráv o vyplavených uhynulých velrybách:

  1. května 2014: Mrtvá velryba zanesena proudem do přístavu Felixstowe ve Velké Británii
  1. května 2014: Mrtvý vorvaň obrovský se rozkládá na břehu Cape St. George, Newfoundland
  1. května 2014: Mrtvá velryba nalezena v řece Delaware, Philadelphia
  1. května 2014: Keporkak vyplaven na břeh u Öffersey, Island
  1. května 2014: Mrtvola dvacetitunové velryby jižní uvízla na pláži poblíž Kapského Města, Jihoafrická republika
  1. května 2014: Mrtvý keporkak nalezen na pláži Pareora, Nový Zéland

Můžete namítnout, že mrtvé velryby nejsou tak neobvyklým jevem a můžeme připustit, že některé velryby se mohly chytit do rybářských sítí, nebo narazily do lodě, jak naznačují některé články, ale když zvážíme stále narůstající počet těchto případů v posledních letech a okolnosti kolem nich, spolu se všemi zprávami o jiných hromadných úhynech a podivném chování, potom se nezdá být přijatelné, aby za každý případ byla zodpovědná rybářská nehoda. Úmrtí z přirozených příčin, jaderná nehoda ve Fukušimě a katastrofa ropného úniku BP v Mexickém zálivu by také mohly zpříčinit za některé z těchto události, ačkoliv opakuji, pravděpodobně ne všechny. Když dáme dohromady veškerá data, pak to vypadá, že se tam hluboko dole děje něco velmi divného.

Hlístoun

Když už jsme u toho, dříve ,vzácnýʻ hlubokomořský hlístoun (alias „ryba zemětřesení”) přijde na mysl. Hlístouni se obvykle vyskytují v hloubce mezi 100 a 1000 metry a když se objeví u pobřeží, jsou považováni za předzvěst zemětřesení. Japonci mají tendenci se velmi vyděsit, když objeví tyto ryby ve svých vodách, nebo na svých plážích a mají k tomu dobrý důvod. Během roku 2011, před zničujícím zemětřesení Tohuku a následnou tsunami, bylo podél japonského pobřeží vyplaveno 10 až 20 těchto mrtvých hlubokomořských živočichů. Takže když se v říjnu 2013 na pláži v jižní Kalifornii objevili dva hlístouni, místní obyvatelé byli přirozeně jaksi znepokojeni. Oba exempláře údajně neměli žádné viditelné známky zranění nebo onemocnění, což vedlo experty ke spekulaci, že mohli být vytlačeni k pobřeží „podvodní rušivou událostí“.

    Rachel Grantová, přednášející v oboru biologie zvířat na univerzitě Anglia Ruskin v Cambridge, uvedla, že možná může být něco pravdy na japonské legendě a proto provedla studii, aby tuto myšlenku otestovala. „Je to teoreticky možné, protože když během zemětřesení může dojít k nahromadění tlaku v hornině, což může vést k elektrostatickým nábojům, které způsobují uvolňování elektricky nabitých iontů do vody,” řekla Dr. Grantová. „To může vést k tvorbě peroxidu vodíku, což je toxická sloučenina. Nabité ionty mohou také oxidovat organické látky, což by mohlo ryby buď zabít, nebo je přinutit opustit hluboký oceán a vyplavat na povrch.”

    Další možností je, že před zemětřesením dochází k uvolnění velkého množství oxidu uhelnatého, který by mohl ovlivnit hlístouny a další hlubokomořské živočichy, řekla Dr. Grantová. „Tyto geofyzikální procesy, které by mohly stát za těmito druhy pozorování, mohou proběhnout před zemětřesením. Během následujících týdnů budu pozorně sledovat Kalifornii,” dodala.

Během roku 2014 se na pobřeží Mexika a Japonska již objevují hlístouni:

Leden 2014, Japonsko: Něco není v pořádku v hlubinách oceánu? Vzácný hlístoun vyplaven na pláži v Japonsku

Duben 2014, Mexiko: Výjimečné záběry dvou živých hlístounů u břehu

Zatímco spojistost mezi hlístouny a zemětřeseními je všeobecně nahlížena jako ,stará japonská povídačkaʻ, není nic mýtického na tom, že během dubna 2014 došlo po celém světě k rekordnímu nárůstu počtu zemětřesení:

    Podle Tichomořského střediska pro varování před tsunami (Pacific Tsunami Warning Center, PTWC), které vydává tsunami varování, došlo během dubna k 13 silným zemětřesením. Pět mělo sílu větší než 7.8, což vedlo k výstrahám před tsunami.

A:

    Větší než normální počet jednotlivých zemětřesení po celém světě – v Nikaragui, Mexiku, Kanadě, a dokonce i jedno neobvyklé v jižním Atlantiku. Centrum neposkytlo žádnou informaci o tom, co mohlo vést k tomuto velkému nárůstu seismické činnosti.

V článku se dále uvádí, že ,hydraulické štěpeníʻ může být příčina tohoto nárůstu seizmické aktivity. Nicméně vědci mají tendenci svádět vše na lidskou činnost, protože to posiluje iluzi, že my (nebo ,úřadyʻ) máme události na naší planetě pod kontrolou, a to i ty, které mají negativní dopad. Zcela poslední věc, kterou ,oni chtějí připustitʻ, protože to má nakonec za následek snižování jejich autority, že existují síly, o kterých víme jen velmi málo a které nedokážeme řídit. A pokud jsou úřady bezmocné, na koho se lidi obrátí, aby je ochránil?


Zemětřesení a …

Pokud by zemětřesení a s nimi související úniky plynu, které mohou vytvářet mrtvé zóny a rozhýbat migraci mořských živočichů, by mohly být alespoň částečně zodpovědné za vytlačování těchto zvířat z jejich přirozeného místa výskytu, potom je logické, že podmořské sopky též hrají významnou roli. V květnu 2014 došlo na mořském dně pod Mariánskými ostrovy v Tichém oceánu k rekordní seismické aktivitě a erupcím:

Batymetrické mapy znázorňující ostrovy a podmořské hory, které tvoří oblouk Mariánských sopečných ostrovů (vlevo) a oblast podmořské hory Ahyi v severní části oblouku (vpravo). Susan Merleová z programu NOAA pro interakci Země a oceánů vypracovala tyto mapy.

 

    Seismické signály téměř jistě ohlašují erupci. Potápěči, kteří provádějí výzkum korálových útesů v oblasti, slyšeli podmořské výbuchy. Potápěči dokonce cítili rázové vlny z výbuchů a jeden z nejsilnějších se rozléhal trupem základnové lodi NOAA Hi’ialakai do té míry, že si posádka myslela, že se s lodí něco stalo. Personál na palubě také hlásil výskyt velké sírové skvrny u jihozápadního pobřeží Farallon de Pajaros.

Další podmořská erupce, také v květnu a také v Pacifiku, vytvořila nový ostrov: Nově vzniklý sopečný ostrov ,pohltilʻ svého staršího souseda, zatímco  pokračuje bezprecedentní nárůst počtu erupcí v Ohnivém kruhu.

Sopka ,Kick’em Jennyʻ v Karibiku také hrozí, že se rozběsní, což představuje riziko tsunami na pobřeží Spojených států.

Pokud máte rádi výbuchy ledu, pak je tu aktivní sopka pod Antarktidou, která by mohla kdykoliv vybuchnout.

Když už mluvíme o Antarktidě, možná si budete chtít přečíst nedávný Focus článek Sott editora Aenease Georga o údajném ,tání ledu v Antarktiděʻ: Antarktida, taje nebo ne? Teorie člověkem způsobeného globálního oteplování nemůže vysvětlit tento klimatický paradox.


Souvislost s dobou ledovou

Dalšími faktory, které nepochybně ovlivňují chování mořských tvorů, jsou teplota vody a změny mořských proudů. Některé z hlubších vrstev oceánu se podle všeho oteplují (pravděpodobně částečně kvůli podmořskému vulkanismu), zatímco horní vrstvy se ochlazují. V uplynulém desetiletí došlo také k výraznému poklesu síly proudů v Atlantiku, což vede k ochlazení subtropického Atlantiku.

© Nature magazine Síla mořských proudů v Atlantiku v posledních letech klesá.

    Vědci se domnívají, že u AMOC (mořské proudění v Atlantiku) může dojít k prudkým změnám, které  pravděpodobně byly součástí dávných klimatických změn, jako náhlé změny teploty před 18 000 až 80 000 lety během poslední doby ledové. Hlavní hnací mechanismus AMOCu – klesání studené a těžší vody na dno severního Atlantiku – byl identifikován jako potenciální ,rozhodující prvekʻ klimatického systému Země, v němž malé klimatické poruchy mohly dotlačit tento proces za kritický bod, který může mít potentiálně rozsáhlé důsledky pro lidi a ekosystémy.

Toto je obzvlášť zajímavé (a znepokojující), protože sluneční aktivita taktéž klesá a nízká sluneční aktivita je spojena s dobami ledovými.

    Slunce prochází pravidelným jedenáctiletým cyklem, kdy po období maxima, s největší aktivitou slunečních skvrn, přichází minimum, kdy je méně slunečních skvrn a jejich velikost je menší a jsou i slabší. Nyní máme být na špici aktivity, na slunečním maximu.

    Současná situace je mimo normál a počet slunečních skvrn podle všeho ustáleně klesá, tvrdí Dr. Craig DeForest z Americké astronomické společnosti. „Současné období maximální aktivity Slunce je velmi opožděné a velmi slabé, což vede ke spekulacím, že by mohlo dojít ke zpomalení samotného cyklu slunečních skvrn, nebo že vstupuje do nečinné fáze .” Slunce se „chová podívně”, řekl DeForest.

Z jiného článku na stejné téma:

    Podle profesora Lockwooda byl konec 20. století obdobím, během kterého bylo Slunce neobvykle aktivní a kdy kolem roku 1985 došlo k takzvanému ,velkému maximuʻ. Od té doby Slunce polevuje ve své aktivitě.

    Když se dívá zpět na určité izotopy v ledových jádrech, dokázal zjistit, jaká byla sluneční aktivita během tisíců let. Profesor Lockwood po analýze dat věří, že sluneční aktivita nyní klesá rychleji než kdykoliv za posledních 10 000 let. V posledních 10 000 letech nalezl 24 různých událostí, kdy bylo Slunce ve zcela stejném stavu jako nyní – a současný úbytek je rychlejší než kterýkoliv z předchozích dvacetičtyř. Na základě svých zjištění zvýšil hrozbu rizika nového Maunderova minima z méně než 10% před několika lety na současných 25-30%.

Překvapivě článek uvádí:

    Stojí za to zdůraznit, že většina vědců se domnívá, že dlouhodobé globální oteplování pokračuje. Míra globálního ochlazení, způsobená tímto přírodním jevem, by nakonec byla pouze dočasná a pokud jsou projekce správné, dlouhodobé oteplení způsobené oxidem uhličitým a dalšími skleníkovými plyny, by nakonec překonalo toto ochlazení v důsledku nižší sluneční aktivity.

Dočasné ochlazení? Globální oteplování nás zachrání? Opravdu?! Jak to mohou tvrdit, když právě přiznali, že současný pokles sluneční aktivity je rychlejší, než jaký byl pozorován za posledních 10 000 let a k tomu ani netuší, co že se vlastně děje? Navíc základní předpoklad o lidmi způsobeném globálním oteplování „je zcela mimo mísu.”

Jednoduše řeceno: již více než 17 let neexistuje žádná známka globálního oteplování, ve stejnou dobu kdy aktivita Slunce klesá. Nečekejte, že média hlavního proudu to někdy v dohledné době přiznají, bez ohledu na fakta. Jejich úkolem je papouškovat oficiální postoj, že „globální oteplování je příčinou všech špatných věcí, ke kterým dochází, nebo které by se mohly někdy stát našemu klimatu/biosféře a lidé jsou za to odpovědní.” Jak jsem již poznamenala, opravdu se bojí připustit, že nemohou dělat nic pro záchranu lidí, kteří pocítí účinky makroúrovňové změny našeho klimatu, které se skutečně týkají celého planetárního ,systémuʻ (na všech úrovních).

Dráhy extratropických a tropických cyklón v Atlantiku a Pacifiku.

Další nápověda, kterou je třeba zohlednit v této záhadě, je obrovský nárůst podivných meteorologických událostí a globálních bouří. Jeden nedávný článek uvádí, že tropické bouře rozšiřují své pole působnosti a dosahují vrcholu síly bliž k pólům. Kromě toho pasáty zrychlují a větry jižního oceánu vanou nejsilněji za posledních 1000 let, což vede k zachycování studeného vzduchu nad Antarktidou.

Nepochopitelná je skutečnost, že klimatičtí vědci dobře vědí, že během poslední malé doby ledové se zvýšila aktivita bouří o 85% a výskyt silných bouří vzrostl o 400%. Stejné schéma probíhá právě teď, spolu s obecným chaosem a extrémním počasím ve všech oblastech našeho klimatu a biosféry. A přesto místo toho, aby věnovali svou pozornost širokému spektru podivného chování zvířat a toho, jak souvisí s chaosem v životním prostředí, podle všeho jediné zvíře, od kterého si berou ponaučení, je pštros s jeho příslovečným sklonem strkat hlavu do písku.

Zůstává faktem, že máme k dispozici dostatek vědeckých důkazů, které svědčí o tom, že se nacházíme v přechodu do doby ledové (která by se mohla projevit jako mnohem silnější, než ta poslední), za doprovodu narůstající kataklyzmické činnosti včetně velkých ničivých bouří, zemětřesení, vulkanismu a dalších událostí na celé planetě. Takže se není čemu divit, když se zvířata chovají podivně. Možná se nám snaží sdělit něco důležitého. Otázkou zůstává: poslouchá někdo?

 

Na Severu komentář: další články na našich stránkách, které jsou součástí seriálu o klimatických změnách, najdete zde.

Dále připravujeme pravidelné měsíční video přehledy o probíhajících proměnách Země, které dokumentují současný stav a umožňují porovnání stupňujících se procesů (nejen) na naší planetě za uplynulé roky.

 

Zdroj článku: Creatures from the deep signal major Earth Changes: Is anyone paying attention?

Na Severu Media
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.