Psychopatie: Generace zmijí a tanec Patricka Batemana

Les Visibles
Smoking-mirrors.com
25.srpna 2007

 

Pár let dozadu napsal Bret Easton Ellis knihu, která se jmenuje Americké psycho. Kniha je o psychopatovi Patricku Batemanovi, který hrůznými způsoby, bez sebemenšího záchvěvu svědomí, zabíjel lidi. Kniha byla ostře odsuzovaná, často se o ní psalo, že je bez jakékoliv sebemenší hodnoty. Proto kniha doslova mizela z regálů a autorovi vydělala pěkný balík peněz. Později došlo na filmovou verzi s Christianem Balem v hlavní roli.Poslední dobou jsme byli svědky, jak se na světlo vynořily některé velmi znepokojující postavy. Začalo to Charlesem Mansonem, po kterém přišla doslova epidemie sériových vrahů. A dále tu pak byli bratři Menedezovi a O. J. Simpson. V naší společnosti se stal běžným jevem jistý druh osobnosti, která se vyskytuje ve všech společenských vrstvách od nejchudších až po obscéně bohaté. Tento druh osobnosti je definován jako psychopat. Vždy se tu vyskytovali, ale nikdy jich nebylo tolik jako dnes.

(Ano, znám rozdíl mezi sociopatem a psychopatem, ale co se týče tohoto eseje, zůstaneme u psychopata)

Jde o běžné pochybení se nesprávně domnívat, že se tyto typy vyskytují výlučně v oblastech kriminální činnosti, která většinou končí vraždou, přesto je pravda že se spoluúčastní na dalších zločinech namířených proti osobám nebo společnosti. Faktem je, že tento druh lidí většinou proplouvá životem, aniž by byl přímo zapleten do „očividné” kriminální činnosti. Ale to si pište že jedna věc je jistá, ubližují druhým. Mají z toho požitek. Je to způsob, jak se cítí dobře, tedy pokud vůbec něco cítí.

Já psychopata vidím tak, že se jedná o člověka, jehož nejstarší část mozku, společná s ještěry a plazy, zabila jejich svědomí. Je to jejich první přečin namířený proti sobě samotnému. Někteří se, podle všeho, tak narodili. Někteří jsou vymodelováni jejich okolím, rukama jejich rodičů a jinými silami. Jde o moje přesvědčení, že jsou k tomu v tomto ohledu náchylní. Mnoho z nás toho ve svém životě hodně protrpělo, přesto nejsme jako oni. Právě naopak, naše utrpení z nás udělalo lepší lidi, než bychom možná bývali byli. Z jakéhosi důvodu, v určitých dobách, tito psychopati vykvetou; snad díky tomu, že má země tu správnou chemickou rovnováhu, vláhy a slunce je tak akorát atd atd. Osobně viním materializmus, ale to je můj pohled.

Bush a Cheney, Rumsfeld, Wolfowitz, Riceová, Libby a jejich bankéři… všichni jsou to psychopati. Osobnosti, které vystupují v pořadech rádií, všemožné celebrity, bankéři a právníci, doktoři a kněží, vysokoškolští profesoři a účetní, vědci a majitelé dolů, makléři a autority New Age. Na psychopaty narazíte v každém oboru, kde pracují pro jedíný cíl, který je společný pro každého z nich… tedy vlastní zájem; a běda těm kdo se jim postaví do cesty.

Většinou pracují o samotě. Často spojí síly; v podnikání, v politice a náboženství. Zmocní se řeči a slovům dají svůj vlatní význam. Hodně se smějí a silně vás zaujmou. Obdaří vás stejným úsměvem když vám prodávají dům, i potom co vám jej opět berou zpět. Pro ně v tom není žádný rozdíl. V jejich mysli je každý lovnou zvěří a každý pro ně pracuje, nebo by alespoň měl pracovat.

V jejich očích jsou tisíce lidí, kteří umírají v Iráku, lidé trpící v Dárfúru, Palestině a na většině míst Afriky něco jako zvěř, která necítí bolest tak, jak jí cítí lidé – stejně na tom nezáleží. Oni vidí ekonomické příležitosti: „Dobrá lidi, zamysleme se nad tím, jak dostat nějaké peníze na pomoc pro ty lidi, které potom zainvestujeme do toho rizikového investičního fondu, který následně prodáme evropanům a asiatům.” Nebo: „Víš ty co, zdá se mi, že těm milicím Janjaweed by se hodily lepší zbraně, ale co kdybychom nejdříve zatlačili na Kongres, aby zasáhl a my tak mohli celý konflikt vyostřit a zvýšit poptávku po zbraních.”

Stále a stále dokola, staletí plná utrpení: desítky tisíc napíchnutých na kůlech, tisíce za živa zazděných ve stěnách, jako by byli jakousi divnou maltou, stovky tisíc hladovějících a mučených za ostnatým drátem. A my se pokaždé ohlížíme zpět a myslíme si jak byli necivilizovaní. Jsme přesvědčeni o naší civilizovanosti v našich městech, našich oblecích, když procházíme chodbami našeho pracoviště, když vyděláváme peníze – hazardujeme s katastrofou a matematickými výkyvy, kde bez ohledu na to co se stane, se vždy, pokud správně sázíte, zadaří.

Války stvořené jen za účelem zisku a burzy cenných papírů, které jsou plné můžů a žen v drahých oblecích, kteří nakupují a prodávají, na podkladě komodit závislých na smrti a zkáze s právníky a účetními, jejichž úkolem je spravovat jejich záležitosti, tedy kromě těch, kteří jsou s nimi po nocích v jejich městském domě, když oni nejsou doma ve Westchesteru nebo Greenwichi.

Lidé prochází ulicí a celý svět je pro ně hermeticky uzavřen díky ipodům a mobilním telefonům, utápějí se v zábavě, jejíž záměrem je směrovat jejich pozornost na jejich vlastní potřeby. A v případě že je řev těch co trpí moc hlasitý, stačí zvýšit hlasitost.

V kavárnách a jídelnách oslavují lidé vraždu nekonečných zástupů lidí, kteří se nijak nepodíleli na stavu vytvořeném ze lží, které mají ospravedlnit, že se jim poštěstilo že mohou být nevinnými nezúčastněnými diváky a přidruženými obětmi; lidé, kteří vidí ostatní lidi jako pouhá čísla, lidé, kteří jsou odděleni v zemi sociopatů, kteří míjejí lidi co žijí v lepenkových krabicích v nejbohatší zemi na světě, kde desítky tisíc dětí pracují na ulicích jako prostitutky, kde je snadný přísun opiátů zaručen díky chráněné afghánské válce, ze které plynou zisky do bankovních kont těch samým lidí v oblecích, kteří správně sází, správně investují a „když to neudělám já, udělá to někdo jiný.” Peníze nemají ani špetku svědomí a stejně tak i oni.

Toto je jen pár myšlenek které se mi honí hlavou, zatímco sleduji cestičku teček, která se proplétá od bodu A do bodu B a pořád dál; dálnice utrpení, vychází ze spopojení mezi kusem papíru, podepsaného na jednom místě, který o týden později rozpohybuje armádu Patricků Batemanů, protože ten samý Patrick Bateman podepsal papír s pokyny od svého bankéře, který je také Patrickem Batemanem.

Někteří lidé si mysli, že to vše je k smíchu. Někteří lidé si myslí, že je den jako každý jiný a někteří si myslí, že to není jejich starost. Možná to není ani moje starost, v této generaci zmijí.

Převálcovat konkurenci, nechat ji zkrachovat , dotlačit další podniky do stavu ekonomického ohrožení se spolupachateli bankéři a následně vykoupit něčí sen za babku… to se považuje za chytré podnikání. Poplácají vás po zádech. Dostanete orální sex od dětí lidí, které jste zničil a každý se směje a dá si martini. Ano, jsme na tom tak špatně.

Korporace se nemají čeho obávat. Když jsou předlužené do té míry, že ohrožují přežití celého státu, potom je banky, s pomocí peněz obyvatel, zachrání. Vidíte to každý den. Litera zákona, ten nástroj, který zaručuje férovou hru a spravedlivé podmínky, která trestá hříšníky? Spravedlnost, to znamená rozhodnutí v jejich prospěch. Spravedlnost je slepá, protože jí vypíchli oči. Potom z jejího těla servali oblečení, znásilnili ji a prodali do McBordelu. Až nebude k ničemu, vymačkají ji do frappé vyrobeného z lidských těl a prodají ve Starbucks.

Asi je to v povaze systému. Muselo se to tak stát, že systém byl postupem času měněn až do bodu, kdy byl ochoten šlapat pro zájmy korporací. Jakmile tohle bylo zavedeno, potom vše – průmyslem vzdělávání začínaje a hudbou kterou posloucháte konče – bylo upraveno a nasměrováno tak, aby byl vytvořen národ Patricků Batemanů, kteří jsou naprogramováni se o nic, kromě sebe samých, nestarat.

Cesta, kterou jsi si vybral je těžká a každým dnem je temnější a temnějí. Není tu nikdo, kdo by jí zastavil, vede přímo do brány pekelné. (Bzučák v televizní soutěži se rozezní). „Buď zticha Cassandro, nikdo nechce poslouchat takový kecy.“

 

Komentář: související články