Nový pohled na černou smrt: vesmírné spojení

Laura Knight-Jadczyk
Sott.net

Peklo na Zemi, noční můra vyobrazena vlámským malířem Pieterem Bruegelem na obrazu z poloviny 16. století Triumf smrti, který odráží společenský rozvrat a teror, který následoval epidemii jež zdevastovala středověkou Evropu. Byla tu spojitost s vesmírem?

Recenze knihy – Nový pohled na černou smrt: vesmírné spojení [New Light on the Black Death: The Cosmic Connection] od dendrochronologa Mikea Baillie z Queen’s University, Belfast, Irsko.

Právě jsem ji dočetla a jediné co mohu říci je: páni! To byla ale silná kniha! Není ani dlouhá  – pouhých 208 stran včetně příloh. Je výstižná, neplýtvá slovy nebo zbytečným natahováním. Každý příklad a každé krátkodobé odbočení má zásadní význam pro ústřední argument, který jak uvádí – připravte se – Mike Baillie (jo, je to skutečný vědec a ne blázen), černá smrt, jedna z nejsmrtelnějších pandemií v lidské historii, která udajně zabila až dvě třetiny veškerého obyvatelstva Evropy, nemluvě o milionech po celé planetě, zřejmě nebyla dýmějový mor, ale smrt kometou(ami)!

Přesně tak! Je to ujeté, že?

Možná ne. Baillie má vědecké důkazy, které podporují jeho teorii a jeho důkazy ve skutečnosti podporují – a jsou podpořeny – tím, co lidé v té době říkali: zemětřesení, komety, dešť smrti a ohně, otrávená atmosféra a smrt v téměř nepředstavitelném rozsahu. Většina lidí si v dnešní době není ve skutečnosti vědoma toho, co se stalo před pouhými 660 lety. (Hmmm … zvídavá mysl se okamžitě zeptá, co se může stát, když se dostaneme na 666 let poté?! To by byl r. 2012 …)

Nicméně Čína, kde měla mít černá smrt svůj počátek, ztratila asi polovinu celé své populace (poklesla ze zhruba 123 milionů na přibližně 65 milionů).

Nedávný výzkum o evropském počtu obětí také naznačuje údaj, kdy během čtyřletého období zemřelo 45% až 50% z celkové evropské populace, ačkoli se číslo měnilo v závislosti na poloze (což, jak uvidíme, je problematické).

Ve středozemní Evropě a Itálii, jižní Francii a Španělsku, kde mor trval asi čtyři roky po sobě, to bylo pravděpodobně blíže k 70% až 75% z celkového počtu obyvatel. (V dnešních USA by to odpovídalo snížení populace z aktuálních celkem 300 milionů na 75 milionů během necelých čtyř let. To by rovněž znamenalo nutnost zakopat, nebo zlikvidovat okolo 225 milionů mrtvol!) V Německu a Anglii bylo procento úmrtí pravděpodobně blíže k 20%. Oblasti severovýchodního Německa, Čech, Polska a Maďarska z nějakého důvodu trpěly méně (a existuje několik teorií, které nejsou zcela uspokojivé).

Nejsou k dispozici žádné odhady pro Rusko nebo Balkán, takže to vypadá že trpěli málo, pokud vůbec. Afrika ztratila přibližně 1/8 obyvatelstva (snížení ze zhruba 80 milionů na 70). (Tato čísla ve skutečnosti upozorňují na jeden z problémů, který Baillie vyzdvihuje: variabilita úmrtnosti v závislosti na poloze.)

Ať už byla úmrtnost v daném místě jakákoli, faktem zůstává že černá smrt způsobila největší počet obětí ze všech známých pandemií v zaznamenané historii, a jak Baillie poukazuje, nikdo v podstatě neví co to bylo! Ano, samozřejmě, velmi dlouhou dobu každý jednoduše „věděl“, že to byl dýmějový mor, takže jak je potom možné, že Baillie pochybuje o tomto obecně uznávaném faktu? Není jediný.

Graham Twigg v roce 1984 publikoval Černá smrt: biologické přehodnocení [The Black Death: A Biological Reappraisal] kde argumentoval, že díky evropskému klimatu a ekologii, zejména v Anglii, bylo téměř nemožné, aby krysy a blechy přenášely dýmějový mor a že by bylo téměř nemožné, aby Yersinia pestis byla původcem moru, natož aby stála za jeho rychlým šířením po celé Evropě v průběhu 14. století. Twigg dále rozvrátil obvyklou teorii o šíření čistě plicní cestou. Na základě přezkoumání důkazů a symptomů navrhuje, že černá smrt ve skutečnosti mohla být epidemií plicního antraxu, kterou způsobil Bacillus anthracis.

Další nespokojený táborník ve standardním modelu je Gunnar Karlsson, který v roce 2000 poukázal na to, že černá smrt zabila polovinu, až dvě třetiny obyvatel Islandu, ačkoli na Islandu v té době krysy nebyly. (Historie Islandu [History of Iceland] autor Gunnar Karlsson)

Baillie shrnuje problém následovně:

Černá smrt v roce 1347 byla považována za třetí velkou epidemii dýmějového moru; mor který se tradičně šíří prostřednictvím krys a blech. Mezi předchozí případy patří mor v Aténách v r. 430 př.n.l [odkaz na strojový překlad článku z Wikipedie, pozn. překl.],  a mor v době Justiniána který dorazil do Konstantinopole v r. 542 n.l.. Mor v Aténách popsal Thúkydidés, zatímco Justiniánský mor byl mimo jiné popsán Prokopiem. […]Mor se údajně rozšířil ze Střední Asie, nebo odněkud z Afriky, kde je mor endemický u některých populací hlodavců. Předpokládá se, že nějaký stimul v životním prostředí způsobil, aby infikovaní hlodavci opustili svůj obvyklý habitat a nakazili populaci krys, a nakonec lidskou populaci, v oblastech kde nebyla žádná přirozená imunita. Za mechanizmus přenosu se považují infikované blechy, které opoustily mrtvá těla krys a pokračovaly dál na lidské hostitele, kteří byli infikováni samotnými krmícími se blechami. Předpokládá se, že ke konci roku 1347 se obchodními cestami nemoc přenesla do černomořského regionu a odtud do středního Středomoří. Poté byl přes severní Itálii a jižní Francii přenesen do Evropy. Okamžitě začal hromadně zabíjet lidi a šířit se po pevnině rychlostí asi 1,5 km za den. V období od ledna do léta až podzimu roku 1348, se rozšířil až na Britské ostrovy, a v r. 1350 do Skandinávie a nakonec i na Island. Šíření podle všeho vedlo přes Francii, napříč Belgií do Německa a dál do střední jižní Evropy. Tato první vlna se vyčerpala v roce 1351,  i když v roce 1361 proběhla druhá vlna.Obecně se věří, že mor v Evropě zasáhl již oslabenou populaci. […]

V samotném základu je problém s těmi krysami a blechami. Aby obvyklá moudrost měla pravdu, musely by existovat spousty infikovaných krys, které by musely postupovat znepokojivě rychle –  skoro si musíte představit nakažené krysy uhánějící kupředu (většinou na sever), jak roznášejí, v momentě smrti, spoustu infikovaných blech. Potíží s tímto scénářem je bezpočet. Například nejsou žádné popisy, že by všude ležely mrtvé krysy (to je  vysvětleno tím, že krysy buď byly uvnitř budov, nebo lidé byli na mrtvé krysy tak zvyklí, že jim nestály za zmínku, i když pokud byly uvnitř, jak se jim potom dařilo pohybovat se tak rychle?). Podle všeho bylo jedno, zda jste byli venkovský pastýř, nebo kněz, nebo obyvatel města, každý byl nakažen. Přesto překvapivě byla, u této velmi infekční choroby, některá města napříč Evropou ušetřena. Navíc tyto krysy musely být spokojené přesunout se do chladných, severních oblastí, i když dýmějový  mor je onemocnění, které vyžaduje relativně vyšší teploty. Poté co narazily na vodní překážky, se krysy nalodí aby mohly pokračovat v postupu. (Baillie)

Benedictow,  zastánce scénáře s krysami a blechami kterého cituje Baillie, nám přibližuje tyto úžasné tvory:

Strategická genialita černé smrti udělala také další mistrovský kousek, který výrazně zrychlil tempo jejího dobývání Iberského poloostrova. Krátce po opakovaných invazích do významných městských center, podél pobřeží Aragonského království, předvedla pozoruhodný metastázující skok a vítězoslavně dorazila do města Santiago de Compostela, na zcela opačném nejsevero-západnějším koutu Pyrenejského poloostrova. (Benedictow, O.J. 2004 Černá smrt 1346-1353: kompletní historie. [The Black Death 1346-1353: The Complete History]. The Boydell press, Woodbridge.)

V roce 2001 epidemiologové Susan Scott a Christopher Duncan z Liverpoolské univerzity přišli s teorií, že černá smrt mohla být způsobena virem podobnému Ebole, ne bakteriemi. Jejich výzkum a poznatky jsou důkladně zdokumentovány v Biologii epidemií [Biology of Plagues]. Výzkumníci nedávno zveřejnili počítačové modely, které prokazují že díky černé smrti je asi 10% Evropanů odolných proti HIV. (Návrat černé smrti: největší sériový vrah na světě  [The World’s Greatest Serial Killer] autoři Susan Scott, Christopher Duncan a Biologie epidemií: důkazy od historických populací [Biology of Plagues: Evidence from Historical Populations] autoři Susan Scott, Christopher J. Duncan)

V podobném duchu historik Norman F. Cantor, ve své knize  Po moru [In the Wake of the Plague] z r. 2001 naznačuje, že černá smrt mohla být kombinací pandemií, včetně druhu antraxu a dobytčího moru. Cituje různorodé důkazy, mimo jiné hlášené příznaky nemoci, které neodpovídají známým příznakům buď dýmějového nebo plicního moru, objev spór antraxu v morové jámě ve Skotsku, a skutečnost, že maso z infikovaného dobytka bylo před vypuknutím epidemie prodáváno v mnoha oblastech anglického venkova.

Samuel K. Cohn, kterého Baillie obsáhle citoval, také vyvrátil teorii (a je to opravdu to jediné, co to je, a navíc slabá teorie!) že černá smrt byla dýmějový mor. V Encyklopedii populace [Encyclopedia of Population] poukazuje na pět hlavních nedostatků v této teorii:

– značně rozdílné rychlosti přenosu – černá smrt v r. 664 údajně překonala 385 km během 91 dnů, v porovnání s postupem 12-15 km za rok u moderního dýmějového moru kterému pomáhají vlaky a auta- obtíže při pokusu vysvětlit rychlé šíření černé smrti argumentací, že se šířila vzácnou plicní formou onemocnění – ve skutečnosti tento druh zabil méně než 0.3% infikované populace během její nejhorší epidemie v Mandžusku v roce 1911

– odlišná sezónnost – moderní mor se udrží při životě pouze při teplotách mezi 10 až 26 ° C a vyžaduje vysokou vlhkost, zatímco černá smrt se objevila i v Norsku uprostřed zimy a ve Středomoří uprostřed horkých, suchých let

– velmi rozdílná úmrtnost – na několika místech (včetně Florencie v roce 1348) podle všeho zemřelo více než 75% populace; v porovnání s nejvyšší úmrtností u novodobého dýmějového moru, která v Bombaji v roce 1903 představovala 3%

– cykly a trendy infekce se mezi chorobami velmi lišily – lidé si vůči modernímu onemocnění nevytvořili odolnost, ale  u černé smrti odolnost vůči ní vzrostla, takže se nakonec stala především dětskou nemocí

Cohn také poukazuje na to, že identifikace choroby s boulema se opírá o svědectví Boccaccia a dalších, kteří popisují dýměje, abscesy, vyrážky a vředy vyskytující se po celém těle, zatímco u moderní nemoci se zřídka vyskytuje více než jedna boule, nejčastěji v rozkroku, a není charakterizována abscesy, vyrážkami a vředy, tedy tím co popisoval Boccaccio!Podstatou Cohnova argumentu je, že ať už způsobilo černou smrt cokoli, nebyl to dýmějový mor. (Viz také: Samuel K. Cohn 2002, „Černá smrt: konec paradigmatu“ [The Black Death: End of the Paradigm] a Černá smrt a transformace Západu [The Black Death and the Transformation of the West] (European History Series) autoři David Herlihy a Samuel K. Cohn, Jr.)

Když začneme hlouběji zkoumat toto téma, tak zjistíme že v jedné studii  se tvrdí, že tkáň zubní dřeně pocházející z morového hřbitova ze čtrnáctého století v Montpellier, testovala pozitivně na molekuly spojené s Y. pestis (dýmějový mor). Podobné nálezy byly zaznamenány ve studii z r. 2007, ale jiné studie tyto výsledky nepodporovaly. Ve skutečnosti, tým vědců z Oxfordské univerzity, který v září roku 2003 otestoval 121 zubů pocházejících z šedesáti šesti koster, nalezených v masových hrobech ze čtrnáctého století. Pozůstatky nevykazovaly žádnou genetickou stopu Y. pestis, a vědci měli podezření, že studie z Montpellier byla chybná.

Čím se tyto studie nezabývají je problém, že se zřejmé způsoby infekce nebo přenosu značně lišily, např. od mezilidského kontaktu jako na Islandu (vzácné pro mor a kožní Bacillus anthracis), po inifikování navzdory absenci žijících nebo nedávno zemřelých lidí, jako na Sicílii (což se neslučuje s většinou virů).

Ke všem výše citovaným problémům s teorií dýmějového moru, musíme přidat postřehy soudobých spisovatelů. Philip Ziegler shromáždil mnoho z nich ve své knize Černá smrt [The Black Death], i když je zavrhuje jako „metaforu“. Na některé z nich se podíváme za chvíli.

Mike Baillie nezačal psát knihu s tím, že bude o tom, jak dopady komet zapříčinily rozsáhlé historické pandemie; pouze si všiml podivných letokruhů dřeva, které se překrývaly s touto historickou katastrofou a napadlo ho, že možná v životním prostředí došlo k nějaké události, která oslabila lidskou populaci, tudíž lidstvo bylo náchylnější zemřít důsledkem bakteriální nebo virové příčiny ve velkém měřítku. Ale to, co našel, byl začátek příběhu, který jakmile jej začal rozkrývat, rozložil „uznávaný pohled“ na černou smrt a vedl jej k pátrání, které vedlo k naprosto udivujícím závěrům.

Jak již bylo zmíněno, první nápovědou byly letokruhy – to je přirozené, protože Baillie je dendrochronolog. Tyto letokruhy stromů porovnal s datovanými vzorky analyzovaných ledových jader a objevil velmi zvláštní věc: amoniak. Ve skutečnosti existují čtyři případy za posledních 1500 let, u kterých jsou vědci s jistotou schopni spojit datované vrstvy amoniaku v grónskému ledu, s vysokoenergetickými atmosférickými interakcemi s předměty původem z vesmíru: 539, 626, 1014 a 1908 – Tunguská událost [původní odkaz v článku je nefunkční, nový odkaz je na článek na Wikipedii, pozn. překl.]. Stručně řečeno, existuje souvislost mezi amoniakem v ledových jádrech a vesmírným bombardováním povrchu země.

Všimněte si, že výše uvedený výrok je o existenci čtyř událostí, které mohou být bez debaty spojeny s vysokoenergetickými interakcemi; Baillie představuje výzkum ve své knize, která ukazuje jak se  en samý charakteristický rys vyskytuje v době  černé smrti, jak u letokruhů tak i v ledových jádrech A NAVÍC během dalších takzvaných období „moru a pandemie“.

Signál amoniaku v ledových jádrech má přímou souvislost se zemětřesením, k němuž došlo 25. ledna 1348 – a Baillie objevil spisovatele, který ve 14. století napsal, že mor byla „zkaženost  atmosféry“ která pocházela z tohoto zemětřesení!

Ptáte se, jak by mor mohl mít původ v zemětřesení?

Baillie poukazuje na to, že ne vždy víme, zda jsou zemětřesení způsobena tektonickými pohyby; mohou být způsobeny kometárními výbuchy v atmosféře,nebo dokonce dopady na povrch země. V knize Déšť železa a ledu [Rain ofIron and Ice] nám John Lewis, profesorplanetárních věd z Lunar and Planetary Laboratory, spoluředitel NASA/University of Arizona Vesmírného inženýrského výzkumného centra a komisařArizona State Space komise říká, že země je pravidelně zasahována mimozemskýmiobjekty a velký počet těchto dopadajících těles vybuchne v atmosféře,jako se stalo v případě Tungusky, a nezanechají žádné krátery, nebodlouhotrvající viditelný důkaz tělesa z vesmíru. Ale jen proto, že o nich neexistují žádné dlouhodobé důkazy neznamená, že nemají významný vliv na planetu a/nebo její obyvatele! Tyto dopady, nebo atmosférickévýbuchy, mohou vytvořit zemětřesení nebo tsunami, aniž by si svědci uvědomili jejichpříčinu. Koneckonců povrch země je ze 75% voda a jakýkoli očitý svědek by vtakovém případě byl pravděpodobně spálen a nikdy více o tom nepromluvil, takže opravdu nemáme žádný způsob jak zjistit, jestli jsou veškerá zemětřesení nanaší planetě tektonické či jiné povahy.

Lewis poukazuje:

V průměrném roce dojde k jednomu atmosférickému výbuchu, který má sílu 100 kilotun nebo více. K převážné většině z nich dojde v tak odlehlých oblastech, nebo tak vysoko v atmosféře, že nejsou pozorovány. A pokud jsou pozorovány, svědci uvidí pouze vzdálený záblesk světla, nebo uslyší „burácení vzdáleného hromu“ nad otevřeným oceánem. Tudíž i u případů, které jsou pozorovány, často není chápana jejich skutečná podstata. (Lewis, Déšť železa a ledu)

Jak Baillie poukazuje, Lewis mluví o „typickém“ roku a z jiných studií je zřejmé, že ne veškeré roky jsou stejné – některé jsou méně typické než ostatní! Baillie píše:

Jak vyzdvihl Lewis, z mnoha pramenů důkazů víceméně známe, jaká by v průběhu času měla být četnost dopadů. Skutečnost, že dopady nejsou historicky zaznamenány [nebo je historici a archeologové nepřiznají nebo o nich nemluví] není dáno tím, že k žádným nedošlo. Koneckonců existují ta dobře doložená kráterová pole, která vznikla během posledních několika tisíciletí v Estonsku, Polsku, Německu a Itálii – která nebyla historicky zaznamenána; jejich existence byla vydedukována na základě děr v zemi. Takže víme, že zaznamenávací mechanizmus je vadný! Co je třeba přidat … je jeden klíčový kus intuitivního myšlení. Zde je citát z Lewisova Scénář D:

(V tomto scénáři) V roce 1946 ve 4:00 hodiny ráno místního času, vybuchl nad Ferganou, Uzbekistánem, ve výšce 11 km, 25 000 metrických tun vážící achondritický meteor. Tento 1 megatunový výbuch poškodil budovy v okruhu několika kilometrů, sežehl oblast intenzivnín žárem a založil tisíce požárů. Požáry se vymkly kontrole azabily 4 146 lidí. Více než 20 000 obyvatel, probuzeno intenzivním zábleskemsvětla a tepla zjistilo, že jejich město je v plamenech. Přeživší hlásili„zemětřesení“. Několik tun meteoritických úlomků je promícháno s troskami 2 000 vyhořelých a zřícených budov, které jsou k nerozeznání od spálených a zčernalých úlomků nosných cihel a kamenů. (Lewis citovaný Bailliem)

Jde o to, že neexistuje téměř žádný způsob jak kontrolovat, zda u dané pohromy/katastrofy se  s konečnou platností jedná o dopad nebo silné zemětřesení. Výsledkem je, že celá staletí mohou ubíhat, kdy celou dobu dochází k četným kometárním dopadům a nikdo nic netuší, jaké skutečné nebezpečí hrozí z vesmíru! Jak Baillie poukazuje: existuje mnoho historicky zaznamenaných zemětřesení, ale ŽÁDNÉ dopady! A přesto existují důkazy, že k dopadům došlo – důkazy na zemi a v ledových jádrech. A je tu Tunguska. Zprávy o Tunguské události nám říkají, že se země třásla kolem zóny nárazu/výbuchu v okruhu asi 900 km. Při jakékoli větší dopadové události, by zemětřesení bylo proporčně mnohem závažnější. Ti co přežijí podobné události, kteří byli dostatečně daleko aby přežili, by pouze viděli záblesk, ucítili otřes a slyšeli hlasitý rachotivý zvuk. Pokud by byli příliš daleko, aby viděli záblesk, nebo pokud by byli uvnitř budovy, hlásili by jen zemětřesení.Stručně řečeno, to co nám Lewisovo dílo dodává je myšlenka, že v případě některých dobře známých historických zemětřesení, mohlo velmi dobře jít o dopadové události. Baillie uvádí, že jednou takovou možností je velké zemětřesení v Antiochu v r. 526, které bylo popsáno Janem Malalasem:

… ti, kteří byli zasaženi na zemi pod budovami, byli spáleni a jiskry ohně se objevily ve vzduchu a každého koho zasáhly spálily jako blesk. Povrch země vřel a do základů staveb bily blesky ze zemětřesení a oheň je spálil na popel… byl to obrovský a neuvěřitelný div ohnivého déště, déšť padající z obrovských pecí, plameny rozpadajíící se do spršky … v důsledku toho byl Antioch zpustošen … až 250 000 lidí zahynulo během tohoto teroru. (Jeffreys, E., Jeffreys, M. a Scott, R. 1986, Kronika Jana Malalase, Byzantina Australiensia, australská asociace, Byzantologie 4, Melbourne.)

 Středověký obraz datován r. 1456, zobrazuje průlet Halleyovy komety.

Baillie rovněž poukazuje na to, že řada takových dopadů/výbuchů nad zemí, by uspokojivě vysvětlila dlouhodobý problém konce doby bronzové ve východním Středomoří ve 12. století př.n.l. V té době bylo mnoho – nespočet – významných oblasti zničeno a zcela spáleno, a celá vina byla svalena na ty nadpřirozené „mořské národy“. Pokud se to tak stalo, tedy pokud šlo o  invazi a dobytí, měl by existovat alespoň nějaký důkaz, jako v podobě mrtvých válečníků nebo pozůstatky válčení… ale převážně tomu tak není. Nebyla nalezena téměř žádná těla, ani žádné drahé předměty, s výjimkou těch které byly ukryty, jako by někdo očekával, že se k ním vrátí, nebo neměl čas je vyzvednout. Lidé, kteří uprchli (vesmírné události mají často předchůdné aktivity a varování, protože blížící se kometu lze po určitou dobu pozorovat) byli pravděpodobně také zabiti na útěku a výsledkem bylo úplné opuštění a totální destrukce dotyčných měst.

A nástup doby temna.

Takže možnost, že značný počet minulých ničivých událostí mohl souviset s dopady vesmírných těles, nebyla nikdy brána vážně nebo testována, a to by mohla být velmi nebezpečná chyba.

Otázka, kterou Baillie pokládá, ale nikdy na ní neodpoví, zní: Čím to, že bylo tak úspěšně zastaveno, aby lidé kladli otázku o tom, proč existuje v psychice lidstva tradiční a hluboce zakořeněný strach z komet? Poukazuje na to, že existují lidé mimo hlavní proud akademického prostředí, kteří kladou tyto otázky. Ale proč, navzdory všemu zdravému rozumu, je toto téma tak široce a systematicky ignorováno, odsouváno na okraj společnosti a vysmíváno?

Zvláštní na tom je, že i když Baillie poukazuje, jak mnoho vysoce postavených vědců a vládních agentur bere tyto věci vážně (Lewis, například), jsou nadále ignorovány, odsouvány na okraj společnosti a vysmívány v informacích namířených na širokou veřejnost prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků! Baillie píše:

Pokud se čtenáři domnívají, že se jedná pouze o rétoriku, zde je dobré místo zmínit jednu nadcházející událost. 13. dubna 2029 prolétne kolem země asteroid Apophis a to ve vzdálenosti menší než 50 000 km. Pokud budete v této době naživu, a pokud nebude zataženo, budete mít možnost vidět jeho přelet pouhým okem. Apophis má průměr větší než 300 m. Pokud se v průběhu přeletu kolem země stane, že proletí určitou malou oblastí, potom se v r. 2036 vrátí a narazí do Země (ta malá oblast je bod, ve kterém by zemská gravitace dostatečně odklonila dráhu Apophis, aby zajistila zásah v r. 2036). Pokud Apophis narazí do země, výsledná síla jeho nárazu bude okolo 3 000 megatun. Je zcela opodstatněné tvrdit, že takový dopad, ať k němu dojde kdekoli na planetě, by vedl ke zhroucení naší současné civilizace a vrátil by přeživší, obrazně řečeno, do období temna (předpokládá se, že by se v takovém případě globalizované instituce, jako například finanční a pojišťovací trhy, zhroutily, což by způsobilo rozpad navzájem propojených měnových, obchodních a dopravních systémů). Dopady z vesmíru nejsou fikce a je vysoce pravděpodobné, že během posledních několika tisíciletí došlo k celé řadě takových událostí (a to nad rámec těch již zmíněných příkladů, které vytvořily malé krátery). Je to jen o tom, že většina lidí, studujících minulost, si z nějakého důvodu zvolila vyhýbání se tomuto problému  nebo jeho ignorování. (Baillie)

Spolu s vědeckým výzkumem, Baillie cituje novodobé důkazy – některé z těchto důkazů byly odsunuty na stranu jako „mýtus“ – z celého světa, které naznačují že země byla skutečně bombardována z vesmíru během 14. století a že skutečné mohlo být nejen příčinou zemětřesení 25. ledna 1348, ale i původcem černé smrti. Baillie cituje velké množství zdrojů z dobových zpráv, včetně Zieglerovy výše uvedené práce:

Sucha, záplavy, zemětřesení, kobylky, podzemní hrom, neslýchané bouře, blesky, stěny ohně, krupobití kamenů ohromné velikosti, oheň z nebe, zapáchající kouř, otrávená atmosféra, ohromný ohnivý déšť, spousta kouře. (Ziegler)

Ziegler zcela přehlíží zprávy o černé kometě, která byla vidět před příchodem epidemie, ale zaznamenal: husté mlhy a mraky, padající hvězdy, poryvy horkého větru, sloupec ohně, ohnivou kouli, silný otřes země, v Itálii rostoucí intenzita kalamit zahrnující zemětřesení, které následoval mor. (Baillie)Ve 40. letech 13. století se zemětřeseními roztrhl pytel. Z knihy Rosemary Horroxové, Černá smrt [The Black Death], kterou citoval Baillie, zjistíme, že v té době žijící spisovatel z Padova informoval, jak nejenže došlo dne 25. ledna 1348 k velkému zemětřesení, ale že to bylo ve dvacáté třetí hodině.

V třicátém prvním roce Emperoro Lewise, okolo svátku Obrácení sv. Pavla (25. ledna) došlo k zemětřesení napříč Korutany a Kraňskem, které bylo natolik závažné, že se všichni báli o své životy. Došlo k opakovaným otřesům a během jedné noci se země otřásla 20krát. Šestnáct měst bylo zničeno a jejich obyvatelé zabiti…. Třicet šest horských pevností s jejich obyvateli bylo zničeno a odhadem více než 40 000 mužů bylo pohlceno nebo ochromeno.

(Autor dále uvádí, že obdržel informace v “dopise z domu Friesach pro provinčního probošta Německa”):

Ve stejném dopise stojí, že v tomto roce [1348] oheň padající z nebe pohltil zemi Turků po dobu 16 dní; že po dobu několika dní pršely ropuchy a hadi, kterými byli četní muži zabiti: že mor nabral na síle na mnoha místech světa. (Horrox)

Z knihy Samuela Cohna:

… drak v Jeruzalémě jako ten svatého Jiří, který spolkl vše co mu přišlo do cesty …. město se 40 000 obyvateli… zcela zničeno velkým množstvím červů padajících z nebe, velké jako pěst s osmi nohami, kteří zabili všechny svým zápachem a jedovatými výpary. (Cohn)

Příběh podle dominikánského mnicha Bartolomea:

… husté deště červů a hadů v různých částech Číny, které pohltily velký počet lidí. Také v těch místech padal z nebe oheň v podobě sněhu (popel), který spálil hory, půdu, a lid. A z tohoto ohně vznikl zhoubný kouř, který do dvanácti hodin zabil všechny, kdož jej vdechli, stejně jako ti, kteří pouze viděli jed tohoto zhoubného kouře. (Cohn)

Cohn píše:

Ani nebyly takové příběhy pouhou úvodní průpovídkou naivních obchodníků a možná pomatených mnichů … [i] … Petrarchův blízký přítel, Louis Sanctus, než začal se svými opatrnými reportážemi o moru … tvrdil, že v září záplavy žab a hadů po celé Indii ohlašovaly lednový příchod do Evropy tří morových janovských galér … [i] … anglický kronikář Henry Knighton … [zaznamenal, jak] … v Neapoli bylo celé město zničeno zemětřesením a bouří. Četní kronikáři zaznamenali zemětřesení po celém světě, která předcházela bezprecedentní epidemii moru. Podle většiny z nich došlo k události při nešporách 25. ledna 1348. […]Těmito zemětřeseními, které „zničily mnoho velkých i malých měst, kostely, kláštery, věže, spolu s jejich lidmi a domácími zvířaty, byl nejvíce zasažen Villach v jižním Rakousku. Kronikáři v Itálii, Německu, Rakousku, Slavonii a Polsku zaznamenali, že byl zemětřesením zcela srovnán, kdy přežil jeden z 10. (Cohn)

Text z pevninské Evropy, datovaný nedělí 27. dubna 1348, uvádí:

Říká se, že během tří měsíců od 25. ledna [1348] až do současnosti, bylo v Avignonu pohřbeno celkem 62 000 těl. (Horrox)

V německém spisu objeveným Horroxovou stojí:

Smrt měla přírodní původ, její bezprostřední příčinou byly zkažené a jedovaté zemité exhalace, které infikovanaly vzduch v různých částech světa … Říkám, že to byla pára a zkažený vzduch, který byl ventilován – nebo tak říkajíc vyprázdněn – při zemětřesení, ke kterému došlo na den sv. Pavla [1348], spolu se zkaženým vzduchem ventilovaným při jiných zemětřeseních a erupce, které infikovaly vzduch nad zemí a zabily lid v různých částech světa. (Horrox)

Jak Baillie poznamenává, pokud toto často citované zemětřesení bylo ve skutečnosti následkem kometárních dopadů, pak zkažený vzduch mohl mít jednu nebo dvě příčiny: vysokoenergetické chemické přeměny v atmosféře, nebo uvolnění plynů ze samotné země.Německý historik, Hecker, nás informuje:

Na ostrově Kypru již propukl mor z Východu; když zemětřesení otřáslo základy ostrova, a bylo doprovázeno tak strašným hurikánem, že obyvatelé … v hrůze prchli… Moře přetékalo… Před zemětřesením šířil zhoubný vítr tak jedovatý zápach, že mnozí, kteří jim byli přemoženi, náhle padli a skonali ve strašných mukách. … a v tomto období byly přírodní události přetvořené v zázraky, bylo ohlášeno, že ohnivý meteor, který sestoupal na zem na dalekém Východě , zničil všechno v okruhu více než sto mil, nakazil vzduch široko daleko. (Cohn)

Jon Arrizabalaga shromáždil výběr spisů, ve snaze pochopit co vzdělaní lidé říkali o černé smrti během jejího průběhu. O názvosloví lékařů a dalších zdravotníků v roce 1348 používaném k popsání moru, píše:

Jeden … Jacme d’Agramaont o tom projednával jako o „epidemii či nákaze a úmrtí lidu“, která ohrožovala Léridu z „některých částí a oblastí sousedících s námi“ … Agramont nic nezmínil ohledně termínu epidemia, ale obsáhle rozvinul to co mínil slovem pestilencia. Tomuto druhému termínu udělil velmi zvláštní etymologii, v souladu s druhem poznatků od Isidora ze Seville(570 = 636), v jeho díle Etymologiae, které bylo široce přijato po celé Evropě během středověku. Rozdělil termín pestilencia do tří slabik, z nichž každá měla zvláštní význam: pes = tempesta: „vichřice, bouře“; te = „temps, čas“, lencia = clardat: „jas, světlo“; tudíž došel k závěru, že pestilencia byla „čas bouře způsobené světlem z hvězd.“

Náhodou, Isidore Seville žil nedlouho po dalším období kometárního bombardování v Evropě, což je očividné z výzkumu letokruhů a ledových jader.  Dne 17. srpna 1999 Knight Ridder Washington Bureau otisklo článek Roberta S. Boyda s názvem: Komety mohly na Zemi zapříčinit pád velkých říší [Comets may have caused Earth’s great empires to fall], který obsahoval následující:

Analýza letokruhů ukazuje, že v r. 540 n.l. došlo ke změně klimatu v různých částech světa. Teploty klesly natolik, že bránily růstu stromů na tak různorodých místech, jako je severní Evropa, Sibiř, západ Severní Ameriky a jih Jižní Ameriky.Průzkum historických záznamů a bájných příběhů naznačoval katastrofickou navštěvu z nebes ve stejném období, jak se uvádí. Byla zde jedna zmínka z r. 540-41 o „kometě v Galii tak obrovské, že celá obloha se zdála býti v plamenech“.Král Artuš podle legendy zemřel v tomto období a keltské mýty spojené s Artušem naznačovaly jasné bohy na obloze a ohnivé blesky.Ve 30. letech 4. století byl jak středomořskými tak i čínskými pozorovateli zaznamenán neobvyklý meteorický roj. Meteory jsou pocházejí z jemného prachu komet, který shoří v atmosféře. Navíc tým astronomů z observatoře Armagh v Severním Irsku, publikoval v roce 1990 výzkum, podle kterého byla Země v ohrožení kometárního bombardování v období let 400 až 600 našeho letopočtu. […]Neúrodu následoval hladomor a krátce na to dorazil dýmějový mor, který se přehnal přes Evropu v polovině 6. století. […]V tomto období se římský císař Justinián pokusil obnovit rozkládající se římskou říši. Ale plán selhal v r. 540 a následovalo období temna a vzestup islámu.


Z tohoto období je k dispozici velké množství podkladů, které soustavně poukazují na „otrávenou atmosféru“, „zemřete když se nadýcháte vzduchu“, a nějakým způsobem do toho byl zapojen oceán, stejně jako zemětřesení a komety a meteory na obloze. Zpráva z Lékařské fakulty v Paříži vyhotovena v říjnu r. 1348 uvádí:

Další možnou příčinou korupce, kterou je třeba mít na paměti, je únik zkaženosti uvězněné ve středu země v důsledku zemětřesení – něco, k čemu skutečně v poslední době došlo. (citace Baillie)

Stručně řečeno, Francouzi věděli o sérii zemětřesení v tomto období, která mohla být způsobena dopady komet. Jedna dobová zpráva uvádí, že zemětřesení trvalo šest dní a další tvrdí, že trvalo deset dní. Podobné události, mohou také vyvolat úniky všemožných nepříjemných plynných látek, které mohou zabíjet. Zvažte následující případ: Výbuch plynu na jezeře NYOS, Kamerun 1986 

(pozn. překl.: původní odkaz v článku je již nefunkční, nový odkaz směřuje na strojový překlad článku na Wikipedii)

[…] Ačkoli k náhlému uvolnění plynu CO2 došlo u jezera Monoun v roce 1984, které zabílo 37 místních obyvatel, podobná hrozba se od jezera Nyos nečekala. Nicméně 21. srpna 1986 došlo k limnické erupci v jezeře Nyos, která vyvolala náhlé uvolnění zhruba 1.6 milionu tun CO2. Plyn stekl do dvou blízkých údolí, vytlačil všechen vzduch a udusil až 1 800 lidí, do vzdálenosti 20 km od jezera, převážně venkovské vesničany, včetně 3 500 kusů dobytka. Asi 4 000 obyvatel uprchlo z oblasti a u mnohých z nich se objevily respirační potíže, popáleniny a ochrnutí v důsledku plynů.Není známo, co katastrofický únik plynu vyvolalo. Většina geologů podezřívá sesuv půdy, ale někteří se domnívají, že na dně jezera mohlo dojít k malému sopečnému výbuchu. […]Předpokládá se, že unikl až jeden kilometr krychlový plynu. Protože CO2 je větší hustotu než vzduch, plyn proudil po hornatém úbočí, na kterém Nyos leží, a dolů do dvou sousedních údolí ve vrstvě desítky metrů vysoké, vytěsnil vzduch a udusil všechny lidi a zvířata před tím než mohlo dojít k jeho rozptýlení. Obvykle modrá voda jezera se po úniku proměnila v tmavě červenou, protože voda z hloubky bohatá na železo vystoupala k povrchu a oxidovala na vzduchu. Hladina jezera klesla asi o metr, což představuje objem uvolněného plynu. Únik plynu pravděpodobně také způsobil vylití vody z jezera. Stromy u jezera byly popadané.


Hmmm … člověk začne uvažovat, zda by podobné události nemohly být vyvolány kometárními dopady, a zda by úniky plynů z oceánů mohly být stejně nebezpečné a smrtící? Člověk taky uvažuje o tom, vzhledem ke skutečnosti, že stromy byly „popadané“, zda tento únik plynu nemohl být dopadovou událostí?Baillie nás vede vědeckým výzkumem s pomocí skutečných čísel a grafů a ukazuje nám, jak o těchto věcech přímo mluvili ti, kteří zažili černou smrt, ale moderní historici si z nějakého důvodu myslí, že tyto poznatky o ohnivých deštích a smrti a vzduchu, který mohl zabíjet, byly dohromady jen metafory pro hrůznou nemoc. Na konec je to věda, která musí vyhrát, protože zcela nezávislí výzkumníci studující komety, tsunami, oxid uhličitý, ledová jádra a letokruhy, každý z nich vidí ve svých datech, že se celosvětově dělo něco velmi podivného v období, kdy černá smrt decimovala lidskou populaci na Zemi.Baillie ve svém závěru, který je vhodné zdůraznit, poznamenává:

Je stále více zřejmé, že svět je intelektuálně rozdělen na dvě části. Existují ti, kteří zkoumají minulost v oblasti historie a archeologie a nevidí žádné důkazy o tom, že by jakákoliv lidská populace kdy byla postižena dopady z vesmíru. V diametrálním protikladu k tomuto postoji jsou tací, kteří studují objekty, které se přibližují k této planetě, a někdy se s ní i srazí. Někteří seriózní členové této druhé skupiny nemají žádnou pochybnost o tom, že během posledních pěti tisíciletí muselo dojít k mnoha zničujícím dopadům; v době lidské civilizace.

A přesto o tom nikdo nemluví.V Baillieho knize jsou dostatečné údaje na podporu teorie, že černá smrt byla důsledek nárazu kometárních úlomků – podobně jako u dopadů úlomků komety Shoemaker-Levy na Jupiteru v roce 1994. O tom, jak k těmto úmrtím přesně došlo, existuje celá řada možností: zemětřesení, záplavy (tsunami), ohnivý déšť, plyny uvolněné do atmosféry vysokoenergetickými výbuchy, včetně amoniaku a kyanovodíku, a možná dokonce i patogeny kometárního původu způsobující nemoci.Pokud k tomu docházelo tak často, jak Baillie naznačuje, může k tomu opět dojít. A pokud, jak se domníváme, Zemi v ne příliš vzdálené budoucnosti čeká další bombardování, potom podle všeho existuje více způsobů, než jen zásah kometárními úlomky, jak je v takovém případě možné zemřít.
©Jason Engle  Černá smrt: legendy o oheň dštících dracích mohou mít původ v kometárních katastrofách

Nový pohled na černou smrt: vesmírné spojení [New Light on the Black Death: The Cosmic Connection] od dendrochronologa Mikea Baillieho z Queen’s University, vydavatelství Tempus 2006 Dr. Mike Baillie je emeritním profesorem palaeoecologie ve School of Archaeology na Queen’s University of Belfast v Severním Irsku.Baillie je předním odborníkem na dendrochronologii, tedy datování pomocí stromových letokruhů. V roce 1980 vedl práci na vytvoření chronologie, obsahující každý rok růstu letokruhů sahající 7 400 let do minulosti.

 

Komentář Na Severu: Pokračujte na druhý díl – Nebezpečí pro civilizaci od meteorů a komet
Již přeložené články ze Seriálu o Kometách a Katastrofách:
  •  
  •  
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.