Dichotomie efektivní modlitby

Examiner
26. červenec 2009


„Bože prosím dostaň mě z toho a udělám cokoliv!”


Říká se, že v zákopech na bojišti nejsou žádní ateisté. Opravdu musíme stát tváří v tvář našemu konci, abychom objevili kouzelnou povahu účinné modlitby? Pokud budeme schopni pochopit, co to je a jak to funguje, můžeme se naučit ji používat. Dichotomie tohoto intimního zážitku je důvod, proč narozdíl od žadonění funguje dešťový tanec.

Co je to modlitba? Je to něco skutečného? Pokud ano, jaký je její mechanismus? Různé studie využívajícící meditaci a rituál naznačují, že když lidé zaměří své soustředění na ostatní, stane se něco neobvyklého; a skutečně čím víc toho je, tím líp. Abychom porozuměli modlitbě, musíme pochopit některé základní věci o vesmíru.

Mohli bychom použít teorii superstrun nebo plazmového vesmíru, abychom se dobrali pochopení modlitby, ale kvantová teorie je běžnější a užitečná. Tato teorie zahrnuje myšlenku mnohovesmírů. Představte si dálnici, která má nespočetné množství pruhů. Auta přímo vedle vás se pohybují po podobné dráze a zažívají většinu stejných věcí. Naopak auta v pruhu ​​daleko od vás pravděpodobně cestují v úplně jiném prostředí, natož do jaké míry se směr jejich cestování podobá vašemu. Každý pruh představuje jeden možný vesmír s charakteristickým kvantovým rysem, s vlastním jedinečným zvukem a vlastním přístupovým kódem. Vzdálenost mezi pruhy odpovídá vzdálenosti volby. Pruhy přímo vedle vás jsou malé, nevědomé volby; například přesná frekvence dechu. Ty vzdálenější od vás představují zásadní volby, jako například zda mít toto dítě.

Každé jednotlivé energetické těleso, od kvarku až po kvazar, si vypaluje svou individuální cestu po dálnici možností, to co kvantová fyzika nazývá pozorovatelný vesmír. Naši realitu definujeme tím, že ji pozorujeme. V kvantové fyzice se může stát cokoliv a děje se to. Elektrony se objevují a mizí když procházejí vesmírem v jediném momentu záměru. To, co se děje uvnitř atomů, neodpovídá zdravému rozumu. Na mikroskopické úrovni jsou kouzla, podle všeho, věcí obyčejnou. Proč tomu tak není na té makroskopické?

Pokud bychom mohli sečíst dohromady všechny tyto nepatrné, zdánlivě nevýznamné body záhady nanometrové velikosti v náš prospěch, vytvořili bychom jednu velkou změnu: zázrak. Jaké další použití modlitby existuje? Jistě, kdybychom měli jasný postup jak konat, následovali bychom ho. Ne, modlitba přichází na řadu v momentě, když jsme makroskopickým světem zahnáni do kouta. Tak vyvstává otázka: jakým způsobem je možné kontaktovat toto energetické potrubí? Jak získáme přístup k tomuto jedinečnému kódu pro naši vytouženou realitu? Jak přimějeme vesmír, aby nás vyslechl a změnil jízdní pruhy? Pocity.

Buďme konkrétní. Otec mé přítelkyně Julie umíral v nemocnici na vzácnou, nevyléčitelnou komplikaci, která nastala po nedávné operaci. Navzdory této skutečnosti ve vesmíru možností, jak život tak smrt zůstávaly platnými pruhy. Bez ohledu na to, jak malý byl odstup mezi jejím otcem a smrtí podle oficiálního lékařského posudku, do té doby, dokud pozorování nerozhodlo, tu byla naděje, více než naděje, zázrak. Byla vyzbrojena účinnou modlitbou. Stále mohla ještě něco udělat ve světě, který byl vyčerpaný bez možností, které lze uplatnit.

Poté, co se sešla celá rodina, vyslovila myšlenku účinné modlitby. Existuje dichotomie možnosti: život a smrt. Jedno je strašlivé, druhé radostné. Rozdělující linie je pocit. V jednom vesmíru nebo pruhu na dálnici žije, zatímco v jiném zemře. Jak rozpohybují nebe a Zemi, aby setrvali v tom pruhu, který chtějí? Harmonická rezonance je klíčem, který otevírá exkluzivní kvantový zámek zvolené dimenze. Co je harmonická rezonance? Jednoduchý příklad: hlas sopránové pěvkyně roztříští sklo. Její hlas rezonuje na stejné frekvencí vibrace molekul křemíku. Spojení podobných vzorců se stane obvodem pro přenos energie.

Naše srdce jsou v porovnání s mozkem spojena s relativně vysokým stupněm elektromagnetické [EM] energie. Rytmus mozku vyjadřuje emoce mysli. Jemné tempo srdce je primárním fyzickým mechanismem, prostředí pro účinek modlitby. Teorie chaosu odpovídá na otázku: proč prší v Číně; protože motýl zamával křídly v New Yorku? To také naznačuje, jak malá změna v EM poli tohoto svalu vytváří harmonickou rezonanci s okolním prostředím, jak se všechny ty malé body možnosti mohou obrátit ve váš prospěch. Když naše srdce zpívá kvantový zvuk, v souladu s požadovaným paralelním vesmírem, táhne tělo směrem k němu jako duchovní provaz.

Julie vedla svou rodinu ve skupinové modlitbě. Místo toho, aby se bránili před hrůzou tím, že by se snažili emocionálně ovládat situaci pomocí proseb, stali se zranitelnými, radostnými. Poděkovali vesmíru za život jejich otce. Odevzdali se realitě. Jejich energetická těla už nepřeskakovala z pruhu do pruhu, ale společně posilovala jen jeden. Cítili lásku a přijetí. Jejich kombinovaná energie rezonovala s přijatelným, milujícím výsledkem. Její otec se zázračně uzdravil. Změnili dráhy a sledovali život namísto smrti.

Indiáni tančí, aby přivolali déšť. Nestěžují si. Neprosí. Nesnaží se mít kontrolu. Tancují, aby oslavili déšť, který cítí na svých tvářích a ve svých srdcích. Pak přijde déšť. Když se člověk snaží ovládat vesmír, tak najde vesmír, který vyžaduje nucenou kontrolu. Modlitba není něco, co uděláme předtím, než čelíme Bohu v zákopě. Modlitba je něco, co děláme právě teď. Efektivní modlitba je stav mysli: zranitelnost. Být zranitelný vyžaduje sílu. Ničivá modlitba je stav mysli: kontrola. Slabost strachu vyžaduje kontrolu. Když si vás najde bída a následujete jí, jste nešťastní. Modlitba je vědomý čin. Modlitba je úsilí, které je potřeba, abyste změnili způsob svého vnímání, a v konečném důsledku i to, co pozorujete.

Jak můžeme změnit způsob, jakým cítíme? Je to možné? Mnozí se domnívají, že jsme tím, čím jsme, že pointou je být sám sebou. Být sám sebou znamená postavit se tomu, co chceme a co jsme ochotni udělat, abychom to získali. Být sám sebou není o tom být strháván tam a zase onam na emocionální horské dráze. Ovládáme naše emoce psychologickou disciplínou známou jako kognitivní terapie – tedy rozpoznávání a zdokonalování vnímání. To není pozitivní myšlení, ale emoční integrita. Když si vezmeme čas na zvážení přesnosti našich obav, tak obecně vidíme, jak děláme z komára velblouda. Uklidníme se. Jsme rozumnější, což vede k menší pravděpodobnosti, že učiníme hloupé rozhodnutí. Pokud by modlitba byla jen jedna věc, pak ​​je to schopnost konstruktivně zaměřit mysl a srdce.

Existuje kouzelné slovo, jedna myšlenka, stav mysli, který má schopnost řídit vaše emoce, ať máte nebo nemáte vedle vás doktora: díkůvzdání. Zranitelnost přijetí bezpochyby vyvstává z emocí díkůvzdání – univerzálního klíče k harmonické cestě. Najděte si něco, za co můžete být vděční, a jako velký čarodějník přepracujete neurochemickou směs vaší mysli. Cítíte se jinak, zranitelní, připraveni řešit samotné dimenze vesmíru. Ti, kteří řídí své emoce, mají pod kontrolou svůj kurz.

Co je to modlitba? Váš stav mysli. Jaký je to mechanismus? EM pole vašeho srdce. A jak to funguje? Jako harmonická rezonance, která spojuje kvantové linie možností prostřednictvím emočního úmyslu. Modlitba se neodehrává v mysli, ale v srdci. Modlitba není myšlenka, ale pocit. Modlitba vždy pracuje. Když se naučíme pracovat s našimi emocemi, používáme účinnou modlitbu.


Zdroj článku: The Dichotomy of Effective Prayer

  •  
  • 15
  •  

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.