Mozek uchovává jakoukoli informaci aneb proč se vyhýbat destrukci

Kramola.info
Překlad: Vlabi, Myšlenky o čemkoliv
2.února 2019


Proč komunikace není hlavním úkolem jazyka, je pro mozek nebezpečné odkládat práci na poslední chvíli a proč je tvrzení, že nervové buňky nejsou obnovovány, dávno zastaralé? O tom všem hovoří profesorka Petrohradské státní univerzity, doktorka filologie a biologie, představitelka moderní vědy v Petrohradě Taťána Černigovská.

 

Je to, co nás obklopuje, výtvorem našeho mozku?

Bohužel je mozek nyní módní záležitostí a jeho funkcemi se zabývají lidé, kteří jsou vzdáleni vědě. Myslím, že je to proto, že chceme vědět, kdo jsme. Není nic složitějšího než mozek, vůbec si to nedokážeme představit. Již několik let jsem ohromena větou akademika Vladislava Lektorského „Mozek se nachází ve světě a svět se nachází v mozku.” Jaké důvody máte k tomu, abyste věřili, že všechno, co vidíte, není produktem vašeho mozku? Pro osobu s halucinacemi jsou její vize stejnou skutečností a není možné jí dokázat, že to tak není. Věta Lektorského je nebezpečná – není totiž jasné, jak se z toho dostaneme ven. Takže je lepší, o tom na noc nemluvit.
Jsou lidé vládci planety?
Myslíme si, že jsme pány přírody, nejlépe všeho na Zemi a že jimi také zůstaneme. Ale ve skutečnosti tu jsme teprve krátce, například ve srovnání s delfíny a jejich neuvěřitelným mozkem, který je ještě daleko složitější než ten náš. Oni tu jsou už 60 milionů let a my teprve 250 000, což není ani milisekunda na škále evoluce, takže není na co být pyšný. A to nikdo netvrdí, že to je konec evoluce. Není jasné, kam se budeme ubírat: budou-li to kyborgové, což je velmi pravděpodobné, anebo biologické bytosti a pak je očividné, že rozvíjet se bude mozek. Ne uši.
Člověkem se rodíme, nebo stáváme?
V roce 1970 byl natočen film „Divoké dítě“ geniálního režiséra Françoise Truffaulta. Zachytil skutečný příběh: byl objeven osmi až desetiletý chlapec podobný člověku, ale tak docela jím nebyl. Takové lidi nazýváme „Mauglí“ a máme tím na mysli, že se rozvíjeli mimo lidskou společnost a jazyk. Hlavní otázkou tohoto filmu je: člověkem se rodíme nebo stáváme? To znamená, zda je nutné pro to pracovat, nebo tento status získáme na základě toho, že se narodíme? Nebudu vyprávět děj filmu, který nekončí dobře; jsme totiž ustrojeni tak, že určité procesy musí proběhnout v určitou dobu. Týká se to jazyka, ale i všech ostatních funkcí. Před několika lety jsem byla v pořadu “Škola zlomyslnosti” u dvou hadů – Taťány Tlusté a Duni Smirnova. Druhá se rychle vytratila, ale bojovná Taťána Nikitična řekla velmi moudrou věc: „Srovnejme genom s kávovarem, který je už váš a stojí v kuchyni. Ale aby fungoval, musíte: a) nalít vodu; b) nasypat kávu; c) stisknout tlačítko, jinak se nic nestane“. Uhodila tím hřebíček na hlavičku: pokud jsou geny špatné, nemůžete nic dělat – smůla je smůla. Ale pokud jste se narodili a jste v pořádku, není to ještě všechno, musíte se, abyste se stali člověkem, dostat do společenského a jazykového prostředí, a to včas. Co je to „včas”? Je to samozřejmě nepřesný koncept – lepší je, když se to stane před třetím rokem, a nezbytné do šesti. Existují tu dva hráči: geny a zkušenosti, které umožní, anebo neumožní vrozené schopnosti realizovat se. Můžete se narodit jako Mozart, ale nikdy se jím nestane, pokud…
Společný genetický mechanismus pro všechny lidi
Nyní je na zemí zhruba 6000 jazyků, které se jeden od druhého více či méně výrazně liší strukturou, ale spojuje je společný genetický mechanismus, který umožňuje každému zdravému dítěti zvládnout svůj rodný jazyk. Jeho mozek musí udělat obrovskou práci – rozluštit nejkomplexnější kód. Dítě se dostává do jazykového prostředí a musí ji dekódovat, mozek píše sám sobě učebnici a my bychom dali nevím co, abychom viděli, jak to ve skutečnosti probíhá. Pokud by se nám to totiž podařilo, výchova a vzdělávání by se změnily. Veškeré úsilí kognitivních věd je v současnosti zaměřeno na pochopení toho, jak to funguje, protože na tom závisí vše ostatní. Ten, kdo vyhraje tuto hru s mozkem, dostane všechno najednou. Ale nemyslím si, že je to možné.
Existuje gen paměti?
Člověk má obrovské množství genů, které pracují na mozek, jmenovitě na něj, protože právě on je výsledkem celé evoluce. Existuje mnoho hloupých knih a spekulací na toto téma: lidé hledají gen paměti, myšlení, ale to je vše nesmysl, každý, kdo má alespoň základní vzdělání, chápe, že takové složité věci nemohou být spojeny s jediným genem.
Jak se objevilo vědomí?
Víme, že v mozku je 49 míst, kde se z nějakého důvodu evoluce výrazně zrychlila – změny proběhly 70krát aktivněji. Z jakého důvodu, není známo. Je možné samozřejmě začít vyprávět příběhy o mimozemšťanech nebo o Stvořiteli, kterého už unavovalo dívat se na tu nudu, a rozhodl se situaci napravit. Ale fakt zůstává faktem: naše hlavní zóny, tj. čelní a frontální části mozku, které jsou zodpovědné za složité myšlení a jazyk, se začaly rychle rozvíjet. Znovu pokládám hloupou otázku: na co nás vesmír potřebuje? Tam je vše v pořádku, elektrony a planety vědí, jak se mají točit. K čemu příroda potřebuje stvoření, které by poznávalo její zákony? Neudělali jsme nic dobrého, hodně jsme toho zničili a pokračujeme v tom. A proč jsme se začali rozpoznávat jako osobnost? Možná se systém rozvíjí a dostává se ke složitému prahu, na kterém se automaticky objeví vědomí. A pokud je tomu tak, pak nemáme důvod pochybovat o tom, že u umělé inteligence, s níž si tak neuváženě hrajeme, se jednou objeví také.
Proč si mozek pamatuje absolutně všechno?
Každý z nás se narodil se svou vlastní neuronovou sítí, navíc malé děti mají více neuronů než dospělí, a ty v případě neupotřebení zmizí. Dále se na této neuronové síti zapisuje text našeho života. Když přijde čas setkání se Stvořitelem, každý svůj text představí a tam bude vidět všechno: co kdy jedl, pil, s kým se stýkal. Pokud nedojde k Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě, pak mozek uchovává veškeré informace, kolem kterých prošel, ucítil je, viděl a  ochutnal, pil a tak dále,… všechno je tam uloženo. Pokud si to nepamatujete, neznamená to, že to v mozku není. Existuje mnoho způsobů, jak to dokázat, nejjednodušší z nich je hypnóza. Proto neustále říkám: není možné číst hloupé knihy, stýkat se s hlupáky, poslouchat špatnou hudbu, jíst nekvalitní jídlo, nebo sledovat mizerné filmy. Když totiž někde na ulici sníte zkaženou klobásu, můžete ji ze žaludku dostat, ale z hlavy – z hlavy nedostanete nic: co tam padlo, to tam zůstane.
Proč je jazyk záchranou?
Lidský jazyk je pro nás záchranou, každou nanosekundu přichází obrovské množství informací odkudkoli: zrak, sluch, cit, chuť, vůně, to je nepřetržitý proud. Jazyk je jedním z nástrojů, jak tomuto chaosu čelit, protože nám dává možnost dát to vše do přihrádek. Jen on rozdělí třídy a pojmy. 99 % lidí si myslí, že jazyk je komunikace, ale zdá se, že to není jeho hlavní úkol. Nejvýznamnější lingvista světa, Noam Chomsky, je přesvědčen, že jazyk byl vytvořen ne pro komunikaci, ale pro myšlení a komunikace je jen vedlejším produktem. Pro komunikaci je důležité, aby bylo přijato přesně to, co je přenášeno, takže ideální verzí je morzeovka. Jazyk je totiž neuvěřitelně nejednoznačný, v něm mají stejná slova různé významy v závislosti na posluchači. To znamená, že to není pro komunikaci optimální nástroj.
Kde se v mozku nachází paměť?
Lidský jazyk není strukturován jako jiné formy komunikace na Zemi: je hierarchický, skládá se z nejmenších elementů – fonémů, které tvoří slabiky, morfémy, slova a tak dále. Vědy, kterými se zabývám, se snaží tuto strukturu pochopit. Například, jaké důvody mám věřit, že existují podstatná jména a slovesa? Přitom když pracuji s pacienty, vidím, že jedna část z nich zapomněla slovesa a druhá podstatná jména. To dokazuje, že se jimi zabývají různé zóny. Každá část mozku plní svůj úkol, ale vždy funguje jako celek. Paměť v něm sídlí všude. Diskuze o tom, zda používáme 5 % nebo 10 %, jsou úplně mimo. Jedná se o obrovskou neuronovou síť, která není lokalizovaná a je dynamická. Jedna a tatáž věc nemůže být vzpomínána dvakrát, protože podruhé budete reprodukovat poslední proces vzpomínání. Tento soubor je již přepsán a bude to dělat znovu.
Je pro mozek nebezpečná velká zátěž?
V jednom z projektů jsme sledovali, co se dělo v mozku během intenzivní práce, kdy bylo potřeba provádět různé úkoly velkou rychlostí. Zjistili jsme, že mozek přejde do hrozného stavu, kdy čím hůře, tím lépe – mírné dávky stresu jsou  tedy užitečné. Všichni bojujeme s hrozným zvířetem zvaným „deadline“ (poslední termín). Když mi zbývají do uzávěrky poslední hodiny, zmobilizuji se a stihnu všechno. A pak se můžu ptát, proč jsem to neudělala už předevčírem? Proč bylo nutné vybojovat tuto válku? Znamená to, že na mě osobně (a to jsou individuální záležitosti) je třeba správně tlačit. Což samozřejmě neplatí pro všechny, je totiž nutné se sám se sebou seznámit.
Nervové buňky se obnovují
Někteří stále tvrdí, že nervové buňky se neobnovují, ale to není pravda. Vše závisí na tom, zda nutíte mozek stále pracovat – měli byste ho pravidelně zatěžovat. Pokud nezatěžujete svaly, budou atrofovat a totéž se děje s mozkem. Neměl by zahálet, jinak nastanou problémy. Když se zabýváte intenzivní intelektuální prací, můžete Alzheimera oddálit o řadu let. Vše tedy závisí jen na vás: učení mění mozek fyzicky, zvyšuje se hustota neuronové sítě, zvyšuje se její kvalita, dendrity a axony rostou. Lidé se mě ptají: „Má na mozek vliv káva?” Samozřejmě že ano – vliv má káva i zelený čaj a whisky, naprosto všechno.
image_pdfimage_print

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.