Historické cykly: jsme odsouzeni opakovat minulost?

Stefan Verstappen
Chinastrategies.com

 

Komentář: Tento článek vysvětluje historické cykly, jejich jednotlivé etapy, jejich začátky, průběh a ukončování. Autor knihy Umění městského přežití [Art of Urban Survival] a Obrana proti psychopatovi [Defense against the Psychopath], Stefan Verstappen, argumentuje, že se v současné době nacházíme v konečné fázi našeho historického cyklu, který je definovaný, stejně jako ty předchozí, chaosem napříč všemi oblastmi naší civilizace. Historicky pouze malé skupiny lidí přežily podobná období  zkázy a podařilo se jim to pomocí vytvoření úzce propojených komunit, s etosem, který byl v protikladu převládajícím a ničivým tendencím.

 

 

“Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.”
George Santayana

 

Jen málo lidí neslyšelo předchozí citát, ale je důvodem opakování historie to, že se z ní nedokážeme poučit, nebo to, že historie následuje nezničitelný  vzorec, ​​který jsme odsouzeni opakovat?

Odpověď je klíčová, protože na základě všech ukazatelů se chystáme opakovat klasický model sociálního kolapsu. To by vysvětlovalo, proč se vaše vláda připravuje na nejhorší.

Samotná teorie opakování historie je stará jako historie sama. Nejstarší písemný popis se datuje 3500 let zpět k hinduistickým textům známým jako Védy. Od té doby mnoho z těch, kteří studovali dějiny, od řeckého historika Polybia, až po otce moderních dějin A. J. Toynbeeho, zformulovali teorii historických cyklů.

 

 

Nejjasnější příklad opakujících se vzorů lze vidět v čínském dynastickém cyklu. Tři tisíce let dlouhá nepřetržitá historie Číny ukazuje opakovaný vzestup a pád dynastií. Historici rozdělují tento cyklus na čtyři části; založení dynastie, rozkvět, úpadek a období chaosu mezi dynastiemi.

Tento čtyřstupňový vzorec je společný pro většinu teorií historických cyklů: od římského básníka Ovidia, k hinduistickému filosofovi P. J. Sarkaranovi a nověji v generační teorii Strauss – Howea. Ačkoli se názvy čtyř fází mezi teoriemi liší, jejich charakteristiky zůstávají téměř totožné. Dal jsem dohromady nejčastěji používané pojmy pro každý z věků: bojovníka, intelektuální, obchodní a chaosu.

Abychom lépe ilustrovali tyto čtyři etapy, podívejme se, jak jsou porovnatelné s čínskou historií.

 

 

Věk bojovníka

Poté, co se předešlá dynastie zhroutila a došlo k rozpadu země, nový bojovník porazí své soupeře, prohlásí se za císaře a založí další dynastii.

Toto je věk hrdinů, ve kterém je ceněna čest, síla a odvaha. Mezi významné činnosti patří objevování, dobývání, kolonizace a budování infrastruktury. Zločin je na nejnižší úrovni, rovnost žen na nejvyšší. Bohatství je distribuováno na meritokratickém základě a populace roste z předchozích minim.

 

Věk intelektuální

Každá nová dynastie potřebuje upevnit svou legitimitu benevolentním vládnutím a tak během vlády příštích několika císařů se životní podmínky obyčejných lidí začínají zlepšovat. Toto je často ,zlatý věkʻ dynastie.

Toto je věk umění a věd, který oceňuje nové myšlenky, vynálezy a techniky. Mezi významné aktivity patří projekty veřejného umění a zakládání knihoven a univerzit. Kriminalita je nízká, rovnost žen je stále vysoká, a bohatství se začíná hromadit směrem ke správě. Počet obyvatel stále roste.

 

Věk obchodu

Zatímco říše prochází obdobím míru a stability, obchodníci prosperují a životní úroveň se stále zlepšuje. Nicméně základy úpadku dynastie jsou však již položeny v růstu rozsáhlé byrokracie.

Vláda brzy kontroluje a zdaňuje všechny aspekty každodenního života.

Toto je věk, kdy chamtivost ovládá politický systém.

Zvyšuje se kriminalita, snižuje se společenské postavení žen, bohatství se začíná hromadit směrem k oligarchům. Počet obyvatel stále roste.

 

 

Věk chaosu

Dynastie je v rozpadu a na pokraji kolapsu. Dvůr a dvořané jsou zkorumpovaní a dekadentní. Císař je zženštilý, prostopášný, často idiot.
Protože státní pokladna byla rozkradena, Říše zvyšuje daně, dokud nejsou obyčejní lidé uvrhnuti do chudoby. 

Infrastruktura země chátrá. Selhávají hráze a zavlažovací systémy, které ničí farmy a plodiny; příchází hladomor. Dochází k povstání lidu.

Je to věk, kdy je vláda zkorumpovaná v takové míře, že je neschopna účinně vládnout. Dochází k rozpadu práva a pořádku. Zločin je nekontrolovatelný, postavení žen dosahuje svého nejnižšího bodu, a kvůli nemocem, válčení a přírodním katastrofám, počet obyvatel rychle klesá. Bohatství je v rukou zločinců.

Země se rozděluje na bojující frakce, z nichž každá bojuje o nadvládu prostřednictvím řady občanských válek. Boje pokračují, dokud nový ,hrdinaʻ nepřevezme nadvládu a nezaloží další dynastii.

 

To je čínský dynastický cyklus, založený na čtyřstupňovém vzoru. Lze tuto teorii aplikovat na všechny civilizace a použít jí k předvídání budoucích trendů? Pokud studujete různé dějiny, od starověkého Egypta a Říma, až po Aztéky a Inky, zjistíte, že tento čtyřstupňový vzor je, ​​s nepatrnými odchylkami, vždy rozpoznatelný.

Takže v jaké fázi v tomto cyklu je Amerika a kam směřujeme?

Srovnáme-li charakteristiky každé etapy s našimi současnými podmínkami, můžeme rychle vyřadit věk bojovníka a intelektuální. Dny hrdinských vůdců a brilantních myslitelů patří do Ameriky dávné historie.

Samozřejmě, že jsme v obchodní fázi a jako každý, kdo se pokousil koupit něco ,vyrobeno v Americeʻ, vám může říct, že jsme na konci této fáze. Zničení americké výrobní základny a jejích přírodních zdrojů může znamenat jen to, že je tu konec.

Je tedy nevyhnutelné, aby se historie opakovala, nebo se můžeme poučit z předchozích chyb a vyhnout se střemhlavému pádu do chaosu?

V případě Číny její historie ukazuje, že žádná dynastie nebyla schopna se tomuto osudu vyhnout. Nepodařilo se jim poučit se z minulosti? Zdaleka ne, neboť čínská historie je nejpodrobněji zdokumentovaná ze všech civilizací. Filosofové a historici Číny si byli dobře vědomi chyb, kterých se dopustily předchozí dynastie, a neustále varovali císaře před nebezpečím ignorování minulosti, ale marně.

Bohužel, důkazy naznačují, že civilizace jsou skutečně odsouzeny opakovat minulost.

Ať už je současná elita varována předpovědním modelem, založeným na historických cyklech, nebo bezmyšlenkovitě hraje svoji zločinnou roli, je jen málo pochyb o tom, že se připravuje na chaos. Jak si jinak vysvětlit militarizaci státní policie, ohromné nákupy zbraní, střeliva a obrněných vozidel, celoplošné státní sledování  a nekonečné ořezávání našich práv a svobod.

Je zřejmé, že jejich plán, stejně jako plán všech despotů před nimi, je zabarikádovat se za bezpečnostní zdí, zatímco my ostatní budeme bojovat o to, co zbývá z naší civilizace.

 

Co můžeme očekávat

Ze všech čtyř věků je nejjednodušší předvídat věk chaosu. Zdá se, že každý režim napříč historií používá stejné opotřebované  postupy, jak zničit sám sebe. Takže budoucnost vypadá následovně.

Rozsáhlá korupce vyčerpá státní pokladnu. Stát k vyrovnání ztrát zvýší daně, což vede k bankrotu podniků a uvržení zaměstnanců do chudoby. Zdanění se rychle stává nucenou konfiskací majetku, drahých kovů a potravin.

Potravinové protesty se proměňují v nepokoje. Stát vyšle své přisluhovače, aby ,dali plebsu lekciʻ. Je vyhlášeno stanné právo a celá řada teroristických taktik, od nepřiměřeného prohledávání a zabavování, až k uvěznění a mučení, jsou používány proti ,disidentůmʻ.

Mezitím nedostatek vládních finančních prostředků vede k rozpadu infrastruktury. V minulosti to znamenalo, že zemědělská půda byla buď zaplavena nebo vyschla. Přišla neúroda a následoval hladomor. V našem moderním světě můžeme přidat selhání elektrické sítě, žádný plyn k vytápění vašich domů nebo k provozu vašich vozidel a žádný přístup k čisté pitné vodě.

Hladoví lidé propadnou zoufalství a kriminalita raketově roste. Špatná výživa a nedostatek finančních prostředků pro nemocnice, nebo zdravotnické potřeby, přispějí k nárůstu epidemických onemocnění.

Posledním tahem státu je zahájit válku, jejímž cílem je zabít značný počet ,zbytečných jedlíkůʻ a ohnutí hřbetů přeživší populace.

Co tedy lidé v minulosti dělali, aby přežili věk chaosu? Jedna strategie, použita v mnoha civilizacích, je klášterní systém. Kláštery po pádu Říma sloužily jako centra obchodu a vytvářely velkou část místního bohatství prostřednictvím zemědělství, výroby vína a malého průmyslu. Byla to jediná místa, kde bylo možné získat vůbec nějaké vzdělání, a pokud by nebylo knih, které uchovávaly a přepisovaly, nevěděli bychom nic o dávné historii.

V Číně, Indii, Japonsku a na Blízkém východě byly kláštery schopny přežít relativně bez újmy, zatímco se jejich společnosti kolem nich zhroutily.

Pokud odstraníme náboženský aspekt, máme zde autonomní společenství, která jsou soběstačná, sdílející vědomosti a dovednosti a vzájemně se podporující během těžkých časů. Novější a světský příklad takových společenství lze najít v 19. století ve společnostech vzájemné pomoci  [organizace nebo družstva založená k poskytnutí pomoci, podpory, např. pojištění proti různým životním těžkostem, od finančních institucí po bratrská seskupení].

Klíčovou strategií pro přežití je naučit se základní připravenosti na katastrofy a spolupracovat na vzájemné podpoře.

Navzdory ponuré krátkodobé prognóze bude nepříliš vzdálená budoucnost veselejší, protože příští etapa bude bojovníkova, se kterou přijde návrat k etice, prosperitě a rovnosti.

A co elita? Vynoří se ze svých bunkrů, aby zotročila a vládla světu, když dojde k naplnění jejího snu? V tomto je čínská historie v souladu s karmou.

Během věků chaosu byl každý člen aristokracie, z každé neúspěšné dynastie, pronásledován a popraven. Pouze jeden císař žil dost dlouho na to, aby viděl založení nástupnické dynastie, a to tak, že se čtyřicet let schovával  – v klášteře.

 

Související články:

 

SOTT archiv: Historical Cycles: Are we doomed to repeat the past?

image_pdfimage_print

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.