Střet civilizací nebo krize civilizace?

Pepe Escobar
Asia Times
19.května 2019
Překlad: redakce NaSeveru.org

 

Krize civilizace: Výhled současných západních politiků naznačuje, že pro lidstvo bude těžké přežít 21. století

 

Byla to skutečně barvitá ukázka měkké moci: Peking tento týden uspořádal konferenci o dialogu asijských civilizací.

Organizovaná pod přímým dohledem prezidenta Si Ťin-pchinga, konala se uprostřed „asijského kulturního karnevalu“. Jistě, byly tu pochybné, kýčovité a sirupovité podtóny, ale to, na čem skutečně záleželo, bylo to, co sám Si řekl Číně a celé Asii.

Čínský vůdce ve svém hlavním projevu v podstatě zdůraznil, že je „hloupé” a „katastrofální”, když jedna civilizace tlačí na druhou. Si se ve svém pojetí dialogu civilizací zmínil o Nové Hedvábné stezce, neboli Belt and Road Initiative (BRI), jako o programech, které „rozšířily kanály pro komunikační výměny“.

Ťin-pchingova rozvaha a racionálnost představují jasné, kontrastní poselství vůči kampani amerického prezidenta Donalda Trumpa „udělat Ameriku opět velkou”.

Západ proti východu a jihu

Porovnejme Siho komentáře s tím, co se stalo na bezpečnostním fóru ve Washingtonu jen o dva týdny dříve. Tady byrokrat jménem Kiron Skinner, ředitel pro plánování politiky ministerstva zahraničí, popsal americko-čínskou rivalitu jako „střet civilizací“ a „boj s opravdu odlišnou civilizací a ideologií, který předtím USA ještě nikdy  nepodstoupily.”

A celou situaci ještě zhoršil. Tato civilizace je „nebělošská” – okaté vzkříšení „žlutého nebezpečí” pro 21. století. (Vzpomeňme si: „nebělošské” Japonsko během 2. světové války bylo původním „žlutým nebezpečím”).

Rozděl a panuj, okořeněno rasismem, odpovídá toxické směsi, která je již po desetiletí zakořeněná v hegemonické americké politice. Tato směs pochází od Samuela Huntingtona a z jeho knihy Střet civilizací, boj kultur a proměna světového řádu, publikované v roce 1996.

Huntingtonova pseudo-teorie, pocházející od někoho, kdo nevěděl příliš mnoho o multipolární složitosti Asie, nemluvě o afrických a jihoamerických kulturách, byla nemilosrdně vyvrácena napříč rozsáhlými oblastmi globálního Jihu. Ve skutečnosti Huntington ani nebyl původním autorem tohoto chybného konceptu. To byla práce anglo-amerického historika a komentátora Bernarda Lewise, který se v USA vydával za gurua ve věcech Středního východu.

Rozděl, panuj, dobyj

Jak načrtl Alastair Crooke, zakladatel Fóra konfliktů (Conflicts Forum), Lewis vůči islámským státům důsledně kázal politiku rozdělení a panování, zabarvenou rasismem. Byl horlivým zastáncem změny režimu v Íránu a jeho receptem, jak jednat s Araby, bylo „praštit je mezi oči velkým klackem“, protože podle jeho pohledu na svět byla moc jedinou věcí, kterou respektují.

Crooke nám připomíná, že Lewis byl od šedesátých let 20. století mistrem vyhledání zranitelností v „náboženských, třídních a etnických rozdílech jako prostředky, jak skončit státy Blízkého východu“. Lewis je hrdina napříč určitým spektrem – spektrum, které zahrnuje bývalého viceprezidenta USA Dicka Cheneyho a amerického ministra zahraničí Mika Pompea.

Nyní žijeme v éře „návratu Lewise”. Vzhledem k tomu, že islámský svět je do značné míry potlačen, buď netečný nebo zmítaný nepokoji, střet civilizací v zásadě znamená, v zredukovaném měřítku, zkrocení nebo zničení šíitského Íránu.

Mezitím se skutečný střet – jak tvrdí ministerstvo zahraničí – odehrává s Čínou.

Huntington nezahrnul Rusko mezi „Západ”. Revizionistické ministerstvo zahraničí však ano. Jak by jinak mohl být ospravedlněn „Nixon obráceně”? (připomeňme, že „Nixon obráceně”, bylo Kissingerovské doporučení prezidentovi Donaldovi Trumpovi: použijte pravidlo rozdělení a panování mezi Ruskem a Čínou – ale tentokrát se svedením Ruska.)

Revizionistický Pentagon také přišel s „indo-pacifickým” konceptem. Jediným ospravedlněním tohoto spojení je, že tyto dvě zóny by měly vést zahraniční politiku podrobenou americké hegemonii.

Logika je vždy rozděl a panuj a střet civilizací – rozdělení, která provokují chaos v celé Eurasii.

Tato strategie se však uplatňuje na pozadí klíčového historického obratu: éra, kdy je BRI konfigurována jako plán pro postupnou euroasijskou integraci.

 

Quo Vadis, lidstvo?

Není těžké odhalit mírné úsměvy na tvářích čínských stratégů, když vyhodnocují „celkový obraz” z pohledu 5 000 let staré civilizace. Křesťanský západ, jako jedinečná mapa, která má lidstvo zachránit před zlem – což je ve skutečnosti základem Pax Americana – je v nejlepším případě považován za zábavnou fikci.

Tato fikce se nyní jeví jako vyloženě nebezpečná, která si libuje ve výjimečnosti a démonizaci „toho druhého“ v mnoha formách. Ti druzí – od Íránské islámské republiky po ateistickou Čínu, nemluvě o „autokratickém” Rusku – se automaticky považují za projev „zla”.

Naproti tomu Čína je polyteistická, pluralistická, multipolární – zahrnující konfucianismus, buddhismus, taoismus. To se odráží v její současné snaze směřující k multipolárnímu světovému systému. Důležitá je jednota v rozmanitosti – jak zdůraznil Si ve svém projevu. V ní nacházíme Čínu a Persii, dvě starobylé civilizace – ne náhodou spojené starověkou Hedvábnou stezkou – stejně smýšlející.

Pak je tu děsivý stav planety, který převyšuje současnou děsivou podívanou politického šílenství. Zeměpisec z UCLA a světově nejprodávanější autor Jared Diamond není úplně přesný, ale odhaduje, že existuje 49% šance, „že svět, tak jak ho známe, se přibližně do roku 2050 zhroutí .”

Jak napsal autor Nafeez Ahmad:

Lidstvo za posledních zhruba 500 let vytvořilo civilizaci ,nekonečného růstuʻ, která byla založena na určité mozaice ideologických světonázorů, etických hodnot, politických a ekonomických struktur a osobního chování. Je to paradigma, které povzbuzuje vize lidských bytostí jako nespojené, atomistické, konkurenční materiální jednotky, které usilují o maximalizaci své vlastní materiální spotřeby jako hlavního mechanismu sebeuspokojování.

To, co teď žijeme, není střet civilizací; je to krize civilizace.

Pokud se paradigma, pod kterým většina lidstva sotva přežívá, nezmění – a je jen velmi málo náznaků, že k tomu dojde – nebudou existovat žádné civilizace, které by se střetly.

 

 

Související články:

 

SOTT archiv: ‘Clash of Civilizations’ or Crisis of Civilization?

 

Print Friendly, PDF & Email
Sdílejte

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

blank