Ponerologie pro začátečníky: Lobaczewski a původ politické ponerologie

Harrison Koehli
Sott.net
Překlad: redakce NaSeveru.org
15.února 2010
Titulní obrázek: Psychopati vládnou světu © Sott.net

 

Bezprostředně po Druhé světové válce a v následných desetiletích po nastolení sovětské diktatury v zemích východní Evropy, začala skupina vědců – především polských, českých a maďarských – spolupracovat v utajení na vědecké studii o povaze totalitarismu. Protože jim státní bezpečnostní služby nedovolily kontakt se Západem, jejich práce zůstala utajena, zatímco i američtí vědci jako Hervey Cleckley a Gustave Gilbert zápasili se stejnými otázkami.1  Poslední známý žijící člen této skupiny, polský psycholog a expert na psychopatii jménem Andrzej Łobaczewski (1921-2007), nakonec pojmenoval jejich novou vědu – syntézu psychologických, psychiatrických, sociologických a historických studií – „ponerologie“, termín, který si vypůjčil od kněží benediktinského opatství v historické polské vesnici Tyniec. Slovo poneros pochází z v řečtině napsaného Nového zákona a naznačuje vrozené zlo s korumpujícím vlivem, což je výstižný popis psychopatie a jejích vlivů na společnost.

Většina toho, co víme o tomto výzkumu, pochází z několika vzácných zdrojů. Jediný kontakt Łobaczewského s vědci byl Stefan Szuman (1889 – 1972), penzionovaný profesor, který předával anonymní shrnutí výzkumu mezi členy skupiny. Důsledky prozrazení tohoto typu zakázaného výzkumu byly vážné; vědcům hrozilo zatčení, mučení a dokonce i smrt, takže přísná konspirace v jejich malé skupině byla nezbytná. Sebe a svou práci chránili anonymním sdílením své práce. Takto, pokud by byl některý z členů zatčen nebo mučen, by nemohli odhalit jména a polohu ostatních; byla to velmi reálná hrozba pro jejich osobní bezpečnost a dokončení práce. Łobaczewski se podělil pouze o jména dvou polských profesorů z předchozí generace, kteří byli zapojeni do raných fází práce – Stefan Błachowski (1889 – 1962) a Kazimierz Dąbrowski (1902 – 1980).2  Błachowski zemřel za podezřelých okolností a Łobaczewski spekuluje, že ho státní policie zavraždila kvůli jeho účasti na výzkumu. Dąbrowski emigroval, a protože se nechtěl vzdát svého polského občanství, aby mohl pracovat ve Spojených státech, přijal misto na kanadské University of Alberta, kde mu bylo umožněno mít dvojí občanství. Podrobné čtení Dąbrowského publikovaných děl v angličtině ukazuje teoretické kořeny toho, co se snásledně stalo ponerologií.3

© Sott.net

Dąbrowski, stejně jako Lobaczewski, považoval psychopatii za „největší překážku ve vývoji osobnosti a sociálních skupin“.4  Jeho varování: „Obecná neschopnost rozpoznat psychologický typ takových jednotlivců [tj. psychopatů] vede k obrovskému utrpení, hromadnému teroru, násilnému útlaku, genocidě a úpadku civilizace. … Dokud nebude sugestivní [tj. hypnotická, okouzlující, „očarující“] moc psychopatů konfrontována s fakty a morálními a praktickými důsledky jejich doktríny, celé sociální skupiny mohou podlehnout jejich demagogické výzvě“.5  V možná první explicitní zmínce o ‘politické psychopatii’ poznamenal, že extrémní ambice a touha po moci a finančním zisku „je zvláště patrná v kriminální nebo politické psychopatii“:6

Jsou vyvíjeny metody pro šíření rozporů mezi skupinami (jako v maximu „divide et impera“ [rozděl a panuj]). Velezrada a podvod v politice jsou ospravedlněny a prezentovány jako pozitivní hodnoty. Rovněž jsou rozvíjeny zásady využití konkrétních situací. Politická vražda, poprava protivníků, koncentrační tábory a genocida jsou produktem politických systémů na úrovni primární integrace [tj. psychopatie].7

V pasáži, která předběhla dobu o celá desetiletí, poznamenal, že méně „úspěšní“ psychopati se nachází ve věznicích, zatímco ty úspěšné najdeme na mocenských pozicích (tj. „mezi politickými a vojenskými národními vůdci, šéfy odborů atd.“). Citoval dva příklady vůdců charakterizovaných touto „afektivní retardací“, Hitlera a Stalina, na které opakovaně odkazoval ve svých knihách8 a kteří projevovali „nedostatek empatie, emoční chlad, neomezenou bezohlednost a touhu po moci“.9

Dąbrowski a Łobaczewski zažili tuto hrůzu na vlastní kůži. V září 1939 nacisté napadli Polsko s pomocí operace pod falešnou vlajkou, která je známa jako přepadení vysílačky v Gliwicích. Jednalo se o součást rozsáhlejší akce SS s označením operace Himmler, jejíž účelem bylo vytvořit iluzi polské agrese jako záminku pro „odvetu“. Jinými slovy, Němci potřebovali věrohodnou výmluvu nebo krycí příběh, aby mohli zemi napadnout. Němci oblečení jako Poláci zaútočili na rozhlasovou stanici, ze které vysílali protiněmeckou propagandu, navíc zavraždili německo-slezského sympatizanta Poláků, Franciszka Honioka a umístili jeho tělo na místo zločinu.10 Nacisté použili tyto operace k ospravedlnění invaze, po které zavedli režim teroru, který si vyžádal život odhadem šesti milionů Poláků. V rámci většího cíle zničit veškerý polský kulturní život byly zavřeny školy a pozatýkaní profesoři byli posláni do koncentračních táborů nebo zavražděni. Psychiatrie byla zakázána. Nacisté, podle Jasona Aronsona z Harvardské lékařské školy, zavraždili většinu praktikujících psychiatrů. Pouze 38 z přibližně 400 žijících před invazí přežilo.11 Łobaczewski během této bouřlivé doby pracoval jako voják pro Zemskou armádu, největší podzemní (odbojovou) ozbrojenou organizaci, a jeho touha studovat psychologii rostla.

Gotická Jagellonská univerzita, kterou později navštěvoval, během válečných let velmi trpěla v rámci všeobecného programu vyhlazení intelektuální elity města Krakov. 6. listopadu 1939 bylo 144 profesorů a zaměstnanců zatčeno a posláno do koncentračních táborů. Bylo jim sděleno, že se mají zúčastnit povinné přednášky o německých plánech pro polské vzdělávání. Po příchodu do budovy byli zatčeni v přednáškovém sále spolu se všemi ostatními přítomnými. Naštěstí o několik měsíců později, díky veřejnému protestu, byla většina propuštěna a přestože byla univerzita nacisty vypleněna a zvandalizována, přeživším operace se v roce 1942 podařilo založit tajnou univerzitu.12 Běžné přednášky začaly opět v roce 1945 a tehdy pravděpodobně začal Łobaczewski studovat u profesora psychiatrie Edwarda Brzezickiho.13,14 Łobaczewski se pravděpodobně také setkal se známým psychologem Stefanem Szumanem, který na Jagellonské univerzitě vyučoval. Szuman později působil jako Łobaczewského zdroj pro tajná data a výzkum.

Přestože si Jagellonská a další polské univerzity užívaly tři roky svobody, v roce 1948 to náhle skončilo, když se Polsko stalo satelitním státem Sovětského svazu a Polská sjednocená dělnická strana převzala plnou kontrolu nad životem univerzity. Se založením Polské demokratické republiky bylo Polsko zařazeno do sovětské sféry vlivu; lékařské a psychiatrické služby byly zkolektivizovány a klinická psychiatrie byla omezena pouze na Pavlovovy koncepty. Tudíž „stalinizace“ polského vzdělávání a výzkumu pokračovala tam, kde skončil Hitler. Łobaczewského třída byla poslední, kterou učili předkomunističtí profesoři, které nové politické zřízení považovalo za „ideologicky závadné“. Teprve v posledním ročníku zažili tuto nelidskou „novou realitu“, která inspirovala průběh Łobaczewského výzkumu po zbytek jeho života.

Łobaczewski během tří desetiletí, které prožil pod komunistickou diktaturou, pracoval v běžných a psychiatrických léčebnách. Diktatura mu poskytla intenzivnější podmínky a příležitosti ke zlepšení jeho dovedností v klinické diagnóze – zásadní dovednosti pro vypořádání se s touto novou společenskou realitou. Podařilo se mu také poskytnout psychoterapii těm, kteří trpěli nejvíce pod touto tvrdou vládou. Hned zpočátku, když si ostatní, kteří se podíleli na tajném výzkumu, všimli Lobaczewského zájmu o psychopatologii a společenskou psychologii totalitarismu, si uvědomil, že nebyl první, kdo se pustil do podobného výzkumu, a byl požádán, aby se připojil k jejich skupině. Původně přispíval pouze malou částí výzkumu, zaměřujíc se převážně na psychopatii. Jméno osoby zodpovědné za dokončení konečné syntézy bylo utajeno, ale práce nikdy nespatřila denní světlo. Všechny kontakty Łobaczewského přestaly fungovat v poststalinské vlně represí v 60. letech a zůstaly mu pouze údaje, které se k němu již předtím dostaly. Všechno ostatní bylo navždy ztraceno, ať už spálené nebo zamčené v nějakém tajném policejním archivu.

Tváří v tvář této beznadějné situaci se rozhodl dokončit práci sám. Ale politické orgány navzdory jeho úsilí o utajení jej začaly podezírat, že má v rukou „nebezpečné“ znalosti, které ohrožují jejich moc. Z jednoho rakouského vědce, s nímž Łobaczewski korespondoval, se vyklubal agent tajné policie a Łobaczewski byl během tohoto období třikrát zatčen a mučen. V roce 1968, během práce na první pracovní verzi, ho místní obyvatelé vesnice ve které pracoval, varovali před bezprostřední zásahem tajné policie. Łobaczewski měl jen tak tak čas na to, aby spálil práci v kotli ústředního topení před jejich příchodem.15  Mnohem později, v roce 1977, ho římský korespondent Rádia Svobodná Evropa, s nímž Łobaczewski mluvil o své práci, udal polským úřadům.16 Dostal na vybranou: buď čtvrté zatčení, nebo „dobrovolný“ exil ve Spojených Státech. Łobaczewski zvolil druhou možnost. Všechny odborné práce, knihy a výzkumné materiály které vlastnil, byly zabaveny a on opustil zemi bez ničeho.

Po příchodu do New Yorku využil polský bezpečnostní aparát své kontakty, aby Łobaczewskému zabránil v přístupu k pracovním místům v oboru. Se zděšením zjistil, že „zjevný systém potlačování, kterému jsem jen nedávno unikl, převládal ve Spojených státech ve stejné míře, i když ve skrytější podobě.“17 Stručně řečeno, USA byly nakaženy stejnou nemocí a „svoboda“, kterou nabízely, byla jen iluzí. V případě polských vědců žijících v zahraničí spočíval postup polské tajné policie v navržení určitého způsobu jednání členům americké strany, kteří je pak důvěřivě provedli, aniž by věděli o skutečné motivaci pro své činy. Łobaczewski byl tedy nucen sehnat si manuální práci a psát konečnou pracovní verzi knihy v časných hodinách před prací. Poté, co ztratil většinu statistických údajů a případových studií, zahrnul pouze ty, které si pamatoval a zaměřil se primárně na pozorování a závěry vycházející z desítek let studí, jak jeho vlastních, tak i dalších kolegů, jakož i podle studia literatury napsané lidmi trpícími pod patokratickými režimy.

Jakmile byla v roce 1984 kniha dokončena a byl napsán vhodný překlad do angličtiny, nemohl ji vydat. Editoři psychologie mu řekli, že je „příliš politická“, a političtí editoři mu řekli, že je „příliš psychologická“. Násladně získal podporu svého krajana Zbigniewa Brzezinského, který právě nedávno působil jako poradce pro národní bezpečnost pro prezidenta Jimmyho Cartera, a který zpočátku knihu vychvaloval a slíbil, že ji pomůže vydat. Bohužel, po nějakém čase stráveném dopisováním se Brzezinski odmlčel; reagoval pouze ve smyslu, že je to škoda, že to nevyšlo. Jak Łobaczewski prohlásil, „proradně tu věc uškrtil“.18 Nakonec bylo jediným výsledkem limitované vydání pro akademiky, které na akademickou obec a recenzenty nemělo žádný významný vliv. V roce 1990 se Łobaczewski kvůli špatnému zdraví vrátil do Polska, kde vydal další knihu a přepsal rukopis Politická ponerologie: Věda o povaze zla upravená pro politické účely na svůj počítač. Nakonec poslal tuto kopii redaktorům SOTT.net a nakladatelství Red Pill Press, kteří knihu vydali v roce 2006. Jeho zdraví opět selhávalo, zemřel po necelých dvou letech v listopadu 2007. Přestože ostatní vědci v průběhu let v této oblasti uskutečnily důležitý výzkum, kniha Łobaczewského zůstává nejobsáhlejší a nejhlubší. Je to opravdu undergroundová klasika.

Poznámky

  1. Cleckley napsal seminální knihu o psychopatii Maska příčetnosti [The Mask of Sanity] a Gilbert napsal Psychologie diktatury [The Psychology of Dictatorship] na základě své analýzy nacistických norimberských válečných zločinců.
  2. Není jasné, jestli Łobaczewski věděl o dalších, ale odmítl sdělit jejich jména ze strachu o jejich bezpečnost.
  3. Bohužel, stejně jako Gilbertova kniha, knihy Dąbrowského jsou nyní mimo tisk. Zde je k dispozici DVD s jeho naskenovanou prací.    Poznámka: Dabrowkého kniha Formování osobnosti skrze positivní desintegraci je nyní k dostání v angličtíně od vydavatelství Red Pill Press
  4. Přeloženo Elizabeth Mika v „Dąbrowského pohledy na autentické duševní zdraví“ [Dąbrowski’s Views on Authentic Mental Healt], v Mendaglio, S. (ed) Dąbrowskiho teorie positivní desintegrace [Dąbrowski’s Theory of Positive Disintegration](Scottsdale, AZ: Great Potential Press, 2008), str. 139 – 53.
  5. Dąbrowski, K. (s Kawczakem, A. & Sochanska, J.), Dynamiky konceptů [The Dynamics of Concepts] (London: Gryf, 1973), str. 40, 47.
  6. Dąbrowski, K. 1996 [1977]. „Víceúrovňová emoční a instinktivní funkce“ [‘Multilevelness of Emotional and Instinctive Functions’] (Lublin, Polsko: Towarzystwo Naukowe Katolickiego Uniwersytetu Lubelskiego, 1996 [1977]), str. 33.
  7. Ibid, str. 153.
  8. Ibid, str. 21; „Dynamiky konceptů“, str. 40; Dąbrowski, K. Formování osobnosti skrze positivní desintegraci  (Boston: Little, Brown, 1967), str. 202; Dąbrowski, K. Psychoneuróza není nemoc [Psychoneurosis Is Not An Illness] (London: Gryf, 1972), str. 159.
  9. Dąbrowski, K. (s Kawczakem, A. & Piechowski, M. M.) Duševní růst skrz positivní desintegraci [Mental Growth Through Positive Disintegration] (London: Gryf, 1970), str. 29 – 30.
  10. Viz Wikipedia, „Přepadení vysílačky v Gliwicích“.
  11. Předmluva k Dąbrowski, K. Positivní desintegrace . (Boston: Little, Brown, 1964), str. ix – x.
  12. Błachowski učil na jedné takové podzemní univerzitě ve Varšavě. Viz Wikipedia, „Stefan Błachowski“.
  13. O zatčení jagellonského sboru více zde.
  14. Viz webové stránky Jagellonské univerzity.
  15. Později se v Bulharsku pokusil poslat druhou pracovní verzi kontaktu ve Vatikánu prostřednictvím polsko-amerického turisty, ale podle něho nebyla nikdy doručena.
  16. Łobaczewski se dozvěděl totožnost svého udavače pouze až od Polského institutu národní paměti v roce 2005. Více v rozhovoru z 19. listopadu 2005.
  17. Łobaczewski, A. Politická ponerologie: Věda o povaze zla upravená pro politické účely [Political Ponerology: A Science on the Nature of Evil Adjusted for Political Purposes](Grande Prairie, AB: Red Pill Press, 2006), str. 23.
  18. In Memoriam: Andrzej M. Łobaczewski

 

Komentář:

Lidstvo již celá tisíciletí, při pohledu na neutěšený stav našeho světa, hledá odpověď na otázku proč je historie plná válek a utrpení? Odkud pochází všechno to strádání? I v naší době si klademe stále stejné otázky: proč jako civilizace nesměřujeme k lepšímu životu?  Odpověď najdeme v existenci našeho intradruhového (mezi zástupci stejného druhu) predátora – psychopata.

Související články:

Postupně Vám přineseme celou sérii Ponerologie pro začátečníky

 

SOTT archiv: Ponerology 101: Lobaczewski and the origins of Political Ponerology

image_pdfimage_print

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

blank