Vědomí rostlin: dr. Monica Gagliano experimentálně ověřila přítomnost inteligence v rostlinné říši

Josef Korkisch
Život jako umění
3.listopadu 2019

 

Monica Gagliano je třicetisedmiletá ekoložka působící na University of Western Australia, která provedla několik pokusů s rostlinami, které naznačují, že rostliny jsou vědomé, žijí, myslí, cítí a jsou emocionální bytostmi.

Pokud jde o téma vědomí, je to něco, čím disponují všechny formy života. Včetně rostlin, existuje pro to mnoho přesvědčivých důkazů. Vědomí se například projevuje na skutečnosti, že lidské myšlenky a záměry mohou změnit fyzickou materiální realitu na vzdálených místech, na kvantové a lidské úrovni.

Například článek publikovaný v Physic Essay vysvětluje a ukazuje experiment, jak je lidský záměr pomocí mediátorů schopen ovlivnit kvantové vlny, tudíž ovlivnit i fyzickou realitu.

Dobré je uvést, že si myslím, že vědomí může existovat bez biologie, která není pro vědomí nezbytná, ale spíše funguje jako nádoba pro vědomí. Například zážitky blízké smrti jsou skvělým, možná nejlepším, příkladem toho, že vědomí není závislé na biologii.

Pro ty, kteří si myslí, že vědomí je závislé na fungování mozku, je těžší připustit, že rostliny mají taky vědomí, protože to zpochybňuje jejich myšlenku.

Velice zajímavá je kniha napsaná hypnoterapeutkou Delores Cannon. Hypnoticky/regresně pracovala s tisíce lidmi, se kterými procházela jejich minulé životy na této a jiných planetách a různých formách života jako stromy, zvířata a rostliny. Jak by mohl mít člověk přístup k těmto zážitkům? Kde jsou uloženy?

To jsou velice zajímavé otázky, na která klasická věda nedokáže lineárním způsobem odpovědět. Regresní sezení jsou legitimní v tom, že pacient sdílí tyto zkušenosti v hypnotickém stavu. Samozřejmě je těžké ověřit, zda jsou tyto zkušenosti skutečné nebo ne, ale konzistence tisíců provedených regresních terapií je zajímavá. A mnoho dětí také sdílí své zážitky, které můžeme ověřit s ohledem na jejich minulé životy.

Pokud jde o rostliny, každý člověk, který s nimi přišel do bližšího kontaktu, například na své zahrádce, vnímá, že žijí, myslí, dýchají a jsou vědomé bytosti. Grover Cleveland Backster Jr., byl vyšetřovacím specialistou pro CIA, a stal se známým svými experimenty s rostlinami pomocí detektoru lži. Prostřednictví svého výzkumu došel k závěru, že rostliny cítí bolest a mají mimosmyslové vnímání. Autor Michael Polan popisuje dobře své experimenty v dílu, které napsal pro New Yorker několik let dozadu, týkající se inteligence rostlin:

Cleveland připojil galvanometr k listu Dračince, pokojové rostliny, kterou měl ve své kanceláři. Ke svému údivu Backster zjistil, že jednoduše díky představě, že bude zapálena, mohl probudit jehlu polygrafického zařízení a zaznamenat nárůst elektrické aktivity naznačující, že rostlina pociťuje stres. ‘Mohla rostlina číst jeho mysl?’ ptají se autoři. ‘Backster se cítil jakoby utíkal ulicí a křičel do světa, že rostliny mohou myslet.’

Backster a jeho spolupracovníci pokračovali ve zkoumání rostlin na polygrafických přístrojích, a to na desítkách rostlin, včetně salátů, cibule, pomerančů a banánů. Tvrdí, že rostliny reagovaly na myšlenky (dobré nebo špatné) lidí v těsné blízkosti a i v případě velké vzdálenosti.

V jednom experimentu navrženém k testování paměti rostlin Backster zjistil, že rostlina, která byla svědkem vraždy (udusáním) jiné rostliny, mohla stanovit vraha ze sestavy šesti podezřelých a mohl zaznamenat nárůst elektrické aktivity, když byl před ní přiveden vrah. Backsterovy rostliny také projevovaly silnou averzi k násilí mezi druhy. Některé měly stresující reakci, když bylo například před nimi rozbito vejce, nebo když byly živé krevety upuštěny do vroucí vody.

Jeho (Backsterova) práce byla publikována v International Journal of Parapsychology.

Práce Monicy Gagliano z University of Western Australia ukazuje experiment, který provedla s rostlinou Citlivka stydlivá, rychle se pohybující rostlinou, jejíž motorické funkce jsou natolik rychlé, že je lze spatřit pouhým okem.

Gagliano zalévala padesát šest těchto rostlin a měla systém, který je každých 5 sekund upustil z 15 centimetrů. Když jsou v nebezpečí, jejich plán je stočit se a zavřít své listy. Rostliny to provedly v několika opakováních, ale pak si uvědomily, že tohle spuštění není doopravdy škodlivé, takže při dalších upuštění již zůstávaly otevřené. Nejednalo se o únavu, když s nimi bylo otřeseno znovu se uzavřely, a navíc si rostliny udržely tuto znalost, protože Gagliano se o měsíc později pokusila o to stejné a dostala stejný výsledek.

Gagliano řekla, že si představovala tyhle případy z pohledu rostliny. „Víte, chcete být naladěni na něco nového, co přichází. Pak jsem se vrátila k jejich spouštění a nedostala jsem žádnou odpověď.“ Gagliano uvedla, že po týdnu znovu zkoušela své rostliny a zjistila, že dále ignorují podnět upuštění, což indikuje, že si to pamatují.

Je zřejmé, že se rostliny tyto znalosti učí, pamatují si je a aplikují je. To vše jsou faktory spojené s vědomím a myslí. Musí tam být něco nebo někdo, kdo je za toto učení zodpovědný.

Fascinující. Mozek a neurony se nezdají být nutným požadavkem na faktory spojené s vědomím. Takže proč se domnívat, že potřebujeme mozek a neurony, abychom byli při vědomí? Proč nevidíme jiné možnosti?

To nabízí i zajímavý pohled v kontextu života mimo naši planetu, který může existovat v jiné podobě, než na kterou ji často limituje naše dosavadní poznání. To jsou naše lidské předpoklady a omezené představy. Limitujeme naši připravenost vidět „věci“ pouze na určité možnosti/způsoby.

Ve videu, konkrétně v druhé polovině projevu Gagliano popisuje další experiment, který naznačuje, že tam někdo existuje. Prováděla podobný experiment jako Pavlov s jeho psy a přináší několik zajímavých bodů.

 

 

Komentář: Pokusy, které provedla Monica Gagliano, jsou pozoruhodné. Její přednáška se věnuje zejména neschopnosti vědy připustit existenci vědomí jako zdroje představivosti a tomu, jak se věda brání postoupit do této domény. Z nepochopitelného důvodu však nedokáže (přinejmenším veřejně) předložit výsledky svého výzkumu ve smyslu nadřazenosti informace a vědomí vůči hmotě. Našlapuje v bezprostřední blízkosti, ale přitom se nevzdaluje evoluční teorii, jen by ji ráda inovovala.

Hovoří o schopnosti adaptace vycházející z vědomí, které ‘tam někde’ je, vědomí, které nepotřebuje mozek či nervový systém, ale nemá se k tomu, aby alespoň spekulovala o zdroji tohoto vědomí, o původu informace. Možná je to i tím, že sama zakusila, jak může dopadnout vědkyně, která se nedrží mantinelů a zaběhlých pořádků. Výsledkem však zůstává pro tuto chvíli nevyužitá příležitost.

Ti, kteří šli ještě o krok dál, hovoří o inteligentním designu a na tomto poli se již v posledních letech odehrává bitva podobná té, kterou svádí klimaskeptici s alarmisty. Padají hlavy, zamítají se granty, manipuluje se s daty a zlehčují pádné argumenty, které nabourávají status quo.

Avšak zatímco klimatologie je ohromně komplexní obor, kde se ještě občas dá pochopit, že jsme nedošli k žádným definitivním závěrům, u inteligentního designu je nemohoucnost darwinistů do očí bijící. Veškerá kritika z jejich strany se naprosto vyhýbá argumentaci vůči narůstajícím objevům a poznatkům z biologie, genetiky a dalších oborů, které hovoří jasně ve prospěch inteligence, která stojí za existencí materiálního světa. Vlastně se dá říci, že zastánci darwinismu již nejsou schopni svoji pozici bránit a věnují se hlavně osočování oponentů.

 

image_pdfimage_print

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.