Postmodernismus: Jordan Peterson hovoří o agendě kulturního marxismu, politice identity a dalších zvrácenostech západního světa

The Epoch Times
20.dubna 2018
Foto © The Epoch Times

 

Jordan Peterson, kanadský klinický psycholog a profesor psychologie na univerzitě v Torontu, v rozhovoru s deníkem The Epoch Times hovoří o postmodernismu a kulturním marxismu.

Podle Petersona došlo k téměř nepozorovanému rehabilitování marxismu, který se ukryl do nového pozlátka – postmodernismu, který podporuje politiku identity.

Marxismus, který se následně rozvíjel a rozšiřoval do marxismu-leninismu a komunistických režimů, přivodil smrt nejméně 100 milionů lidí. Jeho zločiny však dosud nebyly plně odhaleny a zdokumentovány a jeho ideologie ve světě i nadále přetrvává.

 

 

V následující části rozhovoru Peterson hovoří o vytváření mylných teorií, že západní kulturu ovládají muži, nebo o kritice myšlenky logocentrismu a dalších výrocích francouzského filosofa Jacquese Derridy. Uvádí, že kolektivismus na základě některých Derridových myšlenek potlačuje identitu jednotlivce, nad níž nadřazuje identitu skupiny. „Je jim jedno, kdo jste, starají se jen o vaši kolektivní identitu,“ říká Peterson.

 

 

Podle Petersona dává smysl rovnoprávnost v příležitostech něco dělat, což znamená, že pokud chce ve firmě pracovat muž nebo žena, černoch nebo běloch, křesťan nebo buddhista, mají mít rovnocenné příležitosti do firmy vstoupit. Ale uměle firmu nutit, aby dosáhla konkrétní tabulkové obsazenosti je podle něj nesmysl. Například, aby splnil, že bude mít stejný poměr pohlaví, ras, vyznání nebo sexuální orientace.

Základ nesmyslnosti a mylného pojetí přístupu politiky identity vidí Peterson také v tom ohledu, že se nezajímá o člověka jako jednotlivce, o jeho osobní zájmy a nebere v úvahu jeho vlastní vůli, co chce nebo nechce dělat nebo jeho svobodnou volbu. „Je jim jedno, kdo jste. Zajímá je pouze vaše skupinová identita,“ říká Peterson o levicové politice identity.

Rozhodovat o přirozenosti člověka?

Podle některých průzkumů dochází v zemích, kde je rozvinutý přístup k poskytování rovnocenných příležitostí, k tomu, že si například ženy přirozeně volí spíše tradičně ženská povolání a muži tradičně mužská povolání. Nevynucovaná sociální rovnost ukazuje, že například prosazování feminismu způsobem, který tlačí ženy pryč od tradičně ženské činnosti a natlačí muže do tradičně ženských rolí, může odporovat lidské přirozenosti a ovlivňovat spokojenost se životem a pocit osobního naplnění. Ženy a muži dosahují spokojenosti spíše při vykonávání tradičních mužských nebo ženských rolí ve společnosti.

 

 

V další části rozhovoru Peterson vysvětluje, že mnozí zastánci postmodernismu nic netuší o jeho marxistických kořenech. Ačkoliv se nejedná o 100 % postmodernistické radikály, ale jen o například desetiprocentní příznivce určitých fragmentů postmodernismu, pokud se dostanou do davu, začnou zde fungovat základní rysy postmodernistů – bažení po moci a odpor vůči západním hodnotám.

Ačkoliv postmodernisté nezastávají násilnou revoluci, je podle Petersona konečný výsledek jejich kampaně stejný – převzetí moci. Ohromný dopad v současnosti spatřuje na univerzitách například v Kanadě, kde vychovávají radikální postmodernistické aktivisty, kteří by přetvořili politickou a ekonomickou strukturu.

 

 

Dále Peterson naráží na definici tolerance z hlediska tolerování ostatních jako chybujících lidí s vědomím toho, že i já jsem chybující. Podle Petersona ovšem tolerance neznamená, že si každý může dělat, co chce. Je třeba převzít zodpovědnost za zralé uvažování a rozlišování mezi dobrem a zlem.

Úskalím je také oblast, kde se používá slovo „tolerance“, jako synonymum pro „můžu si dělat cokoliv chci, a ty mě musíš tolerovat“. Takové chování spojuje Peterson s nihilismem, tedy popíráním platnosti všech hodnot, autorit a podobně. A rozebírá zde také další oblasti myšlení a společnosti.

 

 

V následujícím videu Peterson naráží na myšlenku, že stát je usměrňován etikou jednotlivce. Jednotlivec má tedy vnitřní hodnotu a ta hodnota je založena na tom, že jednotlivec má schopnost vytvářet z chaosu řád. „A v tom jsme totožní s bohem, což bylo lidem vtisknuto už na počátku věků. Tak to stojí v našich základních mytologiích, je v tom kus pravdy a když o to přijdeme, tvrdě na to doplatíme,“ říká Peterson.

Podle Petersona se právě toto stalo za vlády komunistických režimů ve světě, kdy došlo ke zhroucení morální základny, která je křehčí, než by se mohlo zdát. Oživovat způsoby, které se v minulosti hrubě neosvědčily, může podle Petersona jen někdo, kdo vůbec neví, co se tehdy dělo. „Možná, že je to tím, že historické vzdělání lidí je všeobecně tak strašlivě nedostatečné, že už je to skoro jako zločin. Nebo jim na tom prostě nezáleží, a říkají si tím o problémy,“ míní Peterson.

 

 

V poslední části rozhovoru Peterson rozebírá prohlášení některých zarytých obhájců komunismu, kteří stále opomíjejí historická fakta o tom, jak špatně dopadly všechny režimy, které se deklarovaly jako komunistické. Jejich argumenty znějí: „Ale to nebyl skutečný komunismus.“

Podle Petersona to říkají jenom proto, že mají následující postoj: „Jsem natolik přesvědčený o oprávněnosti svojí ideologie a o své morální čistotě, že kdybych byl já diktátor komunistického státu, nastala by ta slibovaná utopie.“ Tohle tím myslí, když říkají „to nebyl skutečný komunismus“.

„Myslíš si, že kdybys byl Stalin, neteklo by tolik krve. Přemýšlej trochu. Kdybys byl ten pozitivní Stalin (jak si myslíš), za chvíli by přišel nějaký ten negativní Stalin, a bylo by hnedka po tobě. Takže nevyslovuj hypotézy příliš rychle,“ míní Peterson.

 

 

Související články:

image_pdfimage_print
Sdílejte

One thought on “Postmodernismus: Jordan Peterson hovoří o agendě kulturního marxismu, politice identity a dalších zvrácenostech západního světa

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

blank