Kouření pomáhá chránit před rakovinou plic

Joe Vialls
Web archive
Překlad: Svobodný svět & NaSeveru.org
16.července 2003

 

Foto: neznámý autor, jaderná elektrárna Fukušima kouření

 

Každý rok utratí tisíce lékařů a dalších členů „protikuřácké inkvizice“ miliardy dolarů na udržování toho, co se bezpochyby stalo nejvíce zavádějícím, i když úspěšným sociálním inženýrstvím v historii. S podporou většiny západních vlád tito orwellovští lobbisté pronásledují kuřáky s fanatickou horlivostí, která zcela zastiňuje směšný debakl americké prohibice, která začala v roce 1919 a trvala do roku 1933.

Dnes se zpětně díváme na americkou prohibici s opodstatněným úžasem. Je opravdu možné, že si celý národ nechal upřít pivo nebo skotskou malou skupinou náboženských fanatiků? Bohužel ano, navzdory naprostému nedostatku důkazů o tom, že alkohol, pokud není konzumován ve skutečně astronomických množstvích, je nebezpečný pro lidské zdraví.

Bohužel, náboženským fanatikům v žádném případě nešlo o bezpečnost ve vztahu k alkoholu, pro ně byla jediným skutečným cílem kontrola nad ostatními. Američané viditelně „hřešili“ tím, že si užívali při požívání pár alkoholických nápojů, a puritáni zakročili jménem Boha, aby se všichni opět cítili mizerně.

Ačkoli neexistuje přímá souvislost mezi alkoholem a tabákem, historie americké prohibice je nicméně důležitá, protože nám pomáhá pochopit, jak se malému počtu fanatiků podařilo ovládnout chování a životy desítek milionů lidí. V dnešní době se děje přesně to samé v případě kuřáků, i když tentokrát to spíše než od náboženských fanatiků přichází rozhodnutím vládních fanatiků a neschopných lékařů.

Některé vlády vědí, že jejich minulé činy způsobují a jsou přímo zodpovědné za většinu rakovin plic a kůže v dnešním světě, takže vynakládají extrémních úsilí ve snaze odklonit odpovědnost a tím i finanční odpovědnost od sebe a místo toho ji svalit na neškodný přírodní tabák. Jak zjistíme později v tomto článku, prostý přírodní tabák nikdy nikomu neublížil a v určitém ohledu lze oprávněně tvrdit, že poskytuje překvapivou ochranu zdraví.

Ne všechny vlády na světě sdílejí stejný problém. Japonsko a Řecko mají nejvyšší počet dospělých kuřáků na světě, ale nejnižší výskyt rakoviny plic. V přímém porovnání mají Amerika, Austrálie, Rusko a některé skupiny ostrovů v jižním Pacifiku nejnižší počet dospělých kuřáků cigaret na světě, ale nejvyšší výskyt rakoviny plic. To je stopa číslo jedna v odhalování absurdní, ale zakořeněné západní lékařské lži, že „kouření způsobuje rakovinu plic“.

Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, když Kolumbus a jeho společník, výzkumník Rodriguo de Jerez poprvé viděli kouřit kubánské domorodce. Ještě týž den si de Jerez poprvé zabafal a shledal kouření velice uvolňujícím, přesně tak, jak ho místní ujišťovali. To byla důležitá událost, protože Rodriguo de Jerez odhalil to, co kubánští a domorodí Američané věděli už po staletí: že kouření doutníků a cigaret je nejen relaxační, ale kromě toho léčí kašel a další lehká onemocnění. Rodriguo de Jerez, který si po návratu domů okázale zapálil doutník na ulici, byl okamžitě zatčen a tři léta vězněn zděšenou španělskou Inkvizicí. De Jerez se vlastně stal první obětí protikuřácké lobby.

Během méně než jednoho století se kouření stalo velmi oblíbeným a v celé Evropě přijímaným společenským zvykem a z kolonií byly dováženy tisíce tun tabáku k uspokojení rostoucí poptávky. Stále více spisovatelů velebilo tabák jako univerzální lék na různé lidské choroby. Počátkem 20. století kouřil téměř každý druhý člověk, ale výskyt rakoviny plic zůstal na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni. Pak ovšem 16. června 1945 došlo k děsivé katastrofické události, která se nakonec vedla k tomu, proč západní vlády navždy překroutily pohled na kouření. K. Greisen vzpomíná:

„Když intenzívní světlo zesláblo, odložil jsem tmavé sklo a podíval se přímo k věži. Asi tou dobou jsem si povšiml modré barvy obklopující kouřový mrak. Pak někdo zvolal, že bychom měli sledovat postup tlakové vlny po zemi. Vypadala jako jasně osvětlená kruhová oblast těsně u země, která se pomalu rozprostírala směrem k nám. Měla žlutou barvu.

Jednou z věcí, které mne překvapily, byla stálost toho kouřového mraku. Po úvodní prudké explozi získala spodní část mračna zdánlivě ustálený tvar a zůstala bez hnutí viset ve vzduchu. Její horní část mezitím neustále stoupala vzhůru, takže po několika minutách dosáhla výšky nejméně osmi kilometrů. Tam se začala pomalu klikatit kvůli proměnným rychlostem větru v různých výškách. Sloup kouře na počátku vzestupu pronikl mrakem, ale zdál se být oblakem naprosto neovlivněný.“

© Neznámý Výbuch první jaderné bomby (Nové Mexiko – 16. července 1945

Toto byl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavé jaderné zbraně, která explodovala v atmosféře. Šestikilogramová koule plutonia, komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemi výbušniny. Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba 20.000 tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosféry miliardy smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořské výšky takřka deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní tryskové proudění rozneslo široko daleko.

Americká vláda, která předem věděla o radiaci a byla si velmi dobře vědoma jejích smrtících účinků na lidské bytosti, přesto neomaleně nařídila provést tento test v naprostém pohrdání lidským zdravím a životy. Právně to byla trestuhodně hrubá nedbalost, ale o to se americká vláda nikdy nestarala. Dříve či později bude pro všechny dlouhodobé účinky, jimiž trpěli Američané a další občané v místních i mnohem vzdálenějších oblastech, tak či tak „vypátrán“ jiný viník.

Jestliže někde na pláži na vaší pleti náhodou přistane jediná mikroskopická částečka radioaktivního spadu, dostanete rakovinu pokožky. Po vdechnutí jediné částečky téhož smrtícího svinstva vás nevyhnutelně očekává úmrtí na rakovinu plic. Pokud totiž náhodou výjimečně nejste šťastný kuřák cigaret, zaryje se pevná mikroskopická radioaktivní částečka hluboko do plicní tkáně, naprosto udolá omezené tělesné zásoby vitamínu B17, a vyvolá nekontrolovatelné buněčné bujení.

Jak si můžeme být tak naprosto jisti, že částice radioaktivního spadu opravdu vždy vyvolá rakovinu plic, je-li osoba exponovaná zevnitř? Skuteční vědci, na rozdíl od lékařských šarlatánů a propagandistů, s tím nemají problém. Aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí nejprve být prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Nejprve musela být podezřelá radioaktivní látka izolována, a pak použita při přísně kontrolovaných laboratorních experimentech s cílem dosáhnout deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců.

Vědci v průběhu let nelítostně obětovali desetitisíce myší a krys, jejichž plíce úmyslně vystavovali působení radioaktivních látek. Exaktně doložené výsledky všech těchto mnohostranných experimentů jsou identické: u KAŽDÉ myši nebo krysy se vyvine rakovina plic a každá myš nebo krysa na ni pojde. Teorie tedy byla převedena do tvrdých vědeckých fakt, získaných v rigorózně kontrolovaných laboratorních podmínkách. Podezřelý činitel [radioaktivní látka] po vdechnutí savci způsoboval předpokládaný výsledek [rakovinu plic].

Celkovou závažnost rizika rakoviny plic, kterou lidé získávají z atmosférického radioaktivního spadu, ani nelze nadsadit. Předtím než Rusko, Británie a USA postavily 5. srpna 1963 atmosférické testy mimo zákon, bylo už v ovzduší rozptýleno více než 4.200 kilogramů plutonia. Jelikož víme, že méně než jeden mikrogram [miliontina gramu] vdechnutého plutonia u člověka zapříčiní terminální rakovinu plic, víme také to, že vlády našich přátelských spojenců umístily do ovzduší a životního prostředí obecně na 4.200.000.000 [4,2 miliardy] smrtících dávek, přičemž poločas rozpadu těchto radioaktivních částeček je minimálně 50.000 let. Vyděsilo vás to? Bude hůř, tohle je jen začátek.

 

Časosběrná mapa každého jaderného výbuchu od roku 1945

 

Výše zmíněné plutonium je částí vlastní jaderné zbraně před detonací, ale daleko největší množství smrtelně radioaktivních částic je vytvořeno z obyčejného prachu nebo písku, odsátého při výbuchu ze země, a ozářeného při vertikálním prostupu místy, kde byla ohnivá koule explodované zbraně. Tyto částice tvoří zdaleka největší část sloupce „dýmu“ na libovolné fotografii atmosférického jaderného výbuchu. Ve většině případů bylo takto odsáto a při průchodu permanentně ozářeno několik tun materiálu, ale buďme neuvěřitelně tolerantní a tvrďme, že při každém jednotlivém atmosférickém nukleárním testu bylo do ovzduší vtaženo pouhých 1000 kilogramů povrchového materiálu.

Před jejich zákazem provedlo Rusko, Británie a USA celkem 711 jaderných zkoušek v atmosféře, při čemž bylo vytvořeno 711.000 kilogramů smrtících mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž ještě musíme přičíst původních 4.200 kilogramů materiálu ze samotných zbraní, takže tu i v rámci opatrného odhadu máme celkem 715.200 kilogramů. Při více než miliónu smrtících dávek na kilogram to neznamená nic jiného, než že vlády zmíněných zemí zamořily atmosféru více než 715.000.000.000 [715 miliardami] takových dávek, což je dost, aby u každého muže, ženy a dítěte na Zemi mohly 117krát vyvolat rakovinu pokožky či plic.

 

© WHO Výskyt rakoviny plic / úmrtnost podle země a pohlaví

 

Dříve než se na to zeptáte — ne, radioaktivní částice nemohou „pohasnout“, přinejmenším ne za vašeho života či života vašich dětí a vnoučat. Při poločasu rozpadu 50.000 let nebo i delším, s námi tyto nespočetné triliony smrtících, vládami šílenců vyprodukovaných radioaktivní částic budou v podstatě navěky. Částice roznesené kolem celého světa mocnými jetstreamy jsou rozloženy namátkově, byť vykazují vyšší koncentraci v obvodu několika tisíc kilometrů okolo míst původních testů. Normální vítr či jiné porušení povrchu je vše, čeho je potřeba k tomu, aby se opět dostaly nahoru a vytvořily zvýšené nebezpečí pro lidi pohybující se v nejbližším okolí.

Kdysi úplně nevinná aktivita, jako třeba hravé kopnutí do písku v létě na pláži, bychom dnes snadno mohli deklarovat jako pokus o sebevraždu, jestliže se vám přitom podaří zvířit pár radioaktivních částic, které se vám mohou přilepit na pleť nebo je vdechnete do plic. Přestaňme si proto možná dobírat Michaela Jacksona, když ho vidíme s chirurgickou maskou přes nos a ústa…

Dvanáct let po kataklyzmatickém testu Trinity bylo západním vládám naprosto jasné, že se jim věci začínají vymykat z ruky. Zpráva Britské rady pro lékařský výzkum z roku 1957 uvádí, že celosvětová „úmrtí na rakovinu plic se v období mezi 1945 až 1955“ více než zdvojnásobila, ačkoli nebylo nabídnuto žádné vysvětlení. V průběhu téhož desetiletí se počet úmrtí na rakovinu v bezprostřední blízkosti Hirošimy a Nagasaki ztrojnásobil. Od roku 1945 až do oficiálního ukončení atmosférických zkoušek v roce 1963, zaznamenal nárůst výskytu rakoviny plic na tichomořských ostrovech na pětinásobek. Poté, když bylo jasné, že úplně rozhasila naše životní prostředí na 50.000 let dopředu, nastal pro „velkou vládu“ čas přikročit k důležité akci sloužící odvrácení pozornosti.

 

© Neznámý V roce 1959 Světová zdravotnická organizace uzavřela dohodu s IAEA, která dala pronukleární IAEA veto nad výzkumem WHO ohledně účinků radiace.

 

Jak lidem nejlépe dokázat, že si způsobují rakovinu plic sami? To znamená začít jim říkat, že sami nesou vinu za způsobenou újmu na zdraví tak, aby z toho nikdy nemohla být obviněna nebo dokonce žalována žádná vláda. Jedinou samozřejmou látkou, kterou lidé kromě vzduchu vdechovali do plic, byl tabákový kouř, a tak si na něj došlápli. Různí mizerně kvalifikovaní lékařští „výzkumníci“ zčistajasna zjistili, že tonou v impozantních státních dotacích s cílem spustit výzkum, zaměřený na dosažení jasného konečného rezultátu: „Dokažte, že kouření způsobuje rakovinu plic!“ Skuteční vědci [obzvlášť někteří význační nukleární fyzici] se nad raným patetickým úsilím zelenáčů protikuřácké lobby dlouho jen pochmurně usmívali, ale nakonec je vlákali do pasti ze všech nesmrtelnější. Kvazi-lékařští výzkumníci byli vyzváni, aby svá falešná tvrzení prokázali podle přesně stejných přísných vědeckých norem použitých při zkoušce, která dokázala, že vdechnuté radioaktivní částice vyvolají u savců rakovinu plic.

Připomeňme si, že aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí být nejprve prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Především musí být izolován podezřelý činitel [zde tabákový kouř] a poté použit v důkladně kontrolovaných laboratorních experimentech k předvedení deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců. Navzdory tomu, že v rámci pokusů byly doslova desítky tisíc obzvlášť náchylných myší a krys vystaveny ekvivalentu 200 cigaret denně, nakonec, po několika letech, se „lékařské vědě“ ANI JEDNOU U ŽÁDNÉ Z NICH nepodařilo vyvolat rakovinu plic! Ano, nešálí vás zrak, čtete správně. Stovky tisíc lékařů nás víc než padesát let obelhávají!

Skuteční vědci vzali kvazi-lékařské výzkumníky pod krkem, protože „spárovali“ experiment se smrtícími radioaktivními částečkami s experimentem s blahodárným tabákovým kouřem, a tím definitivně na věčné časy exaktně prokázali, že kouření za žádných okolností nemůže být příčinou rakoviny plic. A dále, při jednom velkém „nešťastnou náhodou“ spuštěném experimentu, který by si nikdy nedovolili publikovat, tito skuteční vědci s překvapující jasností prokázali, že kouření ve skutečnosti před rakovinou plic naopak chrání!

Jak k tomu došlo? Všechny myši a krysy byly vždy použity jen v jednom specifickém experimentu, a pak utraceny. Výzkumníci tak zabezpečili, aby důsledky vlivu jakékoli testované substance nemohly být náhodně „smíšeny“ s reálnými či imaginárními účinky jiné substance. Jednoho dne, „jakoby kouzlem“, si několik tisíc myší z experimentu s tabákovým kouřem „náhodou“ našlo cestu do experimentu s radioaktivními částečkami, které v minulosti vždy spolehlivě usmrtily všechny nešťastné testovací subjekty. Jenomže tentokrát, zcela proti všem předpokladům, šedesát procent myší — kuřáků — setkání s radioaktivními částicemi přežilo. Jediným odlišným parametrem bylo jejich předchozí vystavení hojnému množství tabákového dýmu.

Okamžitě byl uplatněn tlak státního dozoru a tato fakta byla zatajena, ale to skutečné vědce neumlčelo. Profesor Schrauzer, prezident Mezinárodní asociace bio-anorganických chemiků, podal v roce 1982 před komisí U. S. Kongresu svědectví o tom, že vědci z testů se zvířaty už dlouho dobře ví, že jisté množství tabákového dýmu působí jako antikarcinogen [má protirakovinový účinek]. Uvedl také, že jsou-li zvířata vystavena známým karcinogenům [rakovinu vyvolávajícím substancím], působí aplikace dostatečného množství tabákového dýmu proti nim!

Jenže profesor Schrauzer zdaleka nehodlal skončit tímto prohlášením. Mimo již uvedeného výboru pod přísahou dále dosvědčil, že „žádná ze složek cigaretového dýmu se neprokázala jako způsobující lidskou rakovinu plic“ a dodal, že „nikdo nikdy nebyl schopen vyvolat rakovinu plic z kouření u laboratorních zvířat.“ Jeho vystoupení před kongresovým výborem bylo elegantním řešením jinak komplikovaného problému. (Proto — jestliže vládní úředníci zablokují zveřejnění vaší vědecké práce — jděte stejnou cestou jako profesor Schrauzer a uveďte podstatná fakta do písemného záznamu parlamentní komise!)

Jak se dalo předvídat, tyto kruté pravdy vyvolaly u státních úředníků a kvazi-lékařských „výzkumníků“ záchvat zuřivého vzteku. V roce 1982 už skutečně začali sami věřit vlastní absurdní propagandě, a nedali se utišit ani významnými členy vědecké organizace. Zcela neočekávaně přenesli vinu na další „utajené přísady“, přidávané do cigaret tabákovými společnostmi. „Ano, to musí být ono!“ tvrdili horlivě, jenže jen do doby, než pár vědců vzalo do ruky telefon a pak poukázalo na to, že tytéž „tajné přísady“ byly použity i při experimentech na myších, čímž bylo prokázáno, že rovněž nemohou být příčinou rakoviny plic.

 

© Eurostat; úmrtnost na rakovinu hrtanu, průdušnice, průdušek a plic (1997-1999). S více než 300 mimořádnými událostmi byl Windscale [sídlo hlavního jaderného střediska v Anglii. Zahrnuje několik továren na přepracování jaderného paliva, už odstavenou jadernou elektrárnu Calder Hall a několik reaktorů a továren civilního i vojenského zaměření, pozn. překl.] v roce 1984 zodpovědný za 76% umělé radiace v Evropě.

Věci vypadají beznadějně nejen pro vládu, tak i pro celé lékařské společenství. Od dob, kdy byla do protikuřáckého hnutí na počátku šedesátých let napumpována spousta dotací, prošly lékařským studiem snad stovky tisíc lékařů, jimž bylo vštěpováno, že kouření způsobuje rakovinu plic. Většina z nich této lži uvěřila, ale v nátěru už se začínaly objevovat praskliny. Ani těm nejtupějším budoucím doktorům nemohlo uniknout, že mezi prezentovanými daty není žádný vztah, a když se dotázali, bylo jim řečeno, že nemají klást hloupé otázky. Věta „Kouření vyvolává rakovinu plic!“ byla převedena na krédo v něčem, co funguje jako mechanizmus náboženského přesvědčení, v němž slepá víra nahrazuje jakýkoli ověřitelný důkaz.

Taková slepá víra ovšem potřebuje systém vnější podpory. V tomto případě sehrály tuto roli reklamní agentury a média. Obrazovky náhle zaplavily obrázky strašně zčernalých „kuřáckých plic“, doprovázené omíláním mantry, že asi toužíte zemřít v hrozných mukách, jestliže od toho ihned neupustíte. (Samozřejmě to je naprostý patetický nesmysl. Na pitevním podnosu totiž vypadají plíce kuřáka i nekuřáka napohled stejně, jsou růžové a jediný způsob jak může soudní patolog poznat, že někdo byl kuřák je, že nalezne stopy od nikotinu na prstech, balíček cigaret v kapse kabátu mrtvoly, nebo pokud jeden z příbuzných pošetile uvede do záznamu, že zesnulý kdysi kouřil ten ďábelský plevel.)

A černé plíce na fotografii? Ty pro propagandistické účely patří většinou horníkovi, který po celý svůj život v hojném množství vdechoval mikroskopické částice prachu černého uhlí. Stejně jako radioaktivní částice se zachytí hluboko v plicní tkáni, kde zůstanou navždy. Kdybyste pracovali dvacet nebo více let bez ochranné masky v kamenouhelném dole, vypadaly by vaše plíce pravděpodobně stejně, jako ty na podnosu, i kdybyste nevykouřili ani jedinou cigaretu!

 

© Inconnu

 

Mnoho lidí chce přesně vědět, co vlastně myši — kuřáky zachránilo před smrtícími radioaktivními částicemi, a ještě více se ptá, jak je možné, že dnes podle reálných čísel na rakovinu plic umírá daleko více nekuřáků než kuřáků. Asi nejblíže k pravdě je profesor Sterling ze Simon Fraser University v Kanadě, který se ve svých výzkumných zprávách přiklání k úsudku, že kouření podněcuje v plicích tvorbu tenké vrstvy hlenu, „která utváří ochrannou vrstvu, bránící libovolným rakovinotvorným částicím ve vstupu do plicní tkáně.“ Toto má v rámci toho, co dnes známe, patrně nejblíže k pravdě a navíc i dokonalý vědecký smysl. Radioaktivní částice vdechnuté kuřákem ihned polapí vrstvička hlenu, a pak jsou vypuzeny z těla dříve, než mohou prostoupit do plicní tkáně.

To je asi tak blízko, jak se můžeme v současné době dostat k pravdě, a dává to dokonalý vědecký smysl. Smrtelné radioaktivní částice vdechované kuřákem by byly zpočátku zachyceny mukózní vrstvou a poté by byly z těla vypuštěny dříve, než by mohly vstoupit do tkáně.

Toto poznání může být pro nekuřáky poněkud deprimující, ale jsou tu jedna nebo dvě věci, které můžete udělat, abyste snížili riziko natolik, jak je jen možné. Místo abyste prchali před kuřáky v místní hospodě či baru, přisedněte si k nim co nejblíže a vdechujte (jimi draze placený) kouř „z druhé ruky“. Vytrvejte, nebuďte ostýchaví a nasávejte z plných plic. Nebo můžete sami po každém jídle vykouřit jednu cigaretu nebo malý doutníček, jen tři denně, k vytvoření tenké vrstvičky ochranného hlenu. Pokud ovšem nemůžete nebo nechcete dělat jedno ani druhé, zkuste zavolat Jacksonovi a požádejte ho o náhradní chirurgickou masku!

 

© Frank Davis Korelační diagram vykreslující údaje o výskytu rakoviny plic od Globocantwo proti údajům o výskytu kouření od nantionmaster. Regresní čára neukazuje korelaci.

 

Komentář:

Kouření tabáku údajně škodí zdraví. Ale je to skutečně pravda?

Kouření určitě není pro každého: Je to v genech: kouření spojeno s určitým genetickým profilem. A přesto, navzdory nehorázným tvrzením „odborníků na zdraví“ od druhé poloviny 20. století, si mnoho lidí užívá kouření, z kterého mají i zdravotní prospěch.

Tak pojďme na fakta.

Údajná nebezpečí pasivního kouření jsou zcela smyšlené: Dr Gori o podvodu pasivního kouření.

Kouření nezpůsobuje rakovinu plic: Kouření nezpůsobuje rakovinu plic, ve skutečnosti může dokonce chránit před jaderným spadem

Existují dokonce i neoficiální důkazy, že chrání před rakovinou plic: Kouření pomáhá chránit proti rakovině plic

Kouření může chránit před neurodegenerativními chorobami, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba: Studie potvrdila že dlouhodobé kouření chrání proti Parkinsonově chorobě, a může zmírnit psychiatrické, kognitivní, smyslové a fyzické účinky schizofrenie: Prospěšnost kouření tabáku pro zdraví

Nikotin má prokazatelně prospěšný vliv na zlepšení paměti a koncentrace, o čemž se občas lze dočíst i v mainstreamu.

A co děti? Jedna studie provedená ve Švédsku sledovala dvě generace švédských dětí a zjistila, že děti kuřáků měly nižší výskyt alergické rýmy, alergického astmatu, ekzému a potravinových alergií.

Ve skutečnosti se zdá, že přínos kouření tabáku na zdraví jde mnohem dál: Komety, epidemie, tabák a původ života na Zemi, Nikotin: vakcína proti zombie

A důkazů je mnohem víc; důkazy, které jsou buď nepochopeny, protože většina vědců začíná s vštěpeným přesvědčením, že kouření je špatné (jak vědecké!), nebo proto, že jsou jednoduše ignorovány, když nezapadají do jejich vnímání světa.

Když složíme celkový obrázek přes medicínu, vědu, historii, psychologii a sociologii, je pravda jasná: všestranná celosvětová propaganda proti tabáku je součástí stejného tlaku docílit „plnospektrální dominanci“ nad lidstvem ve všech sférách. Cíle a oběti falešné „války proti teroru“ jsou ty samé cíle války proti tabáku. Očekává se od nás, že budeme věřit tomu, že naši úžasní „vůdci“, kteří nás povzbuzují jíst jedovaté geneticky modifikované potraviny, jsou přesto tak moc znepokojeni údajnými zdravotními dopady kouření?

 

SOTT archiv: Smoking Helps Protect Against Lung Cancer

 

image_pdfimage_print
  •  
  • 1
  •  
  •  
    1
    Share

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.