Zvládání chaosu: společenský kolaps a masová psychóza

Michael Prescott
MichaelPrescott.typepad.com
Překlad: NaSeveru.org
6.června 2020

 

Domnívám se, že právě teď má mnoho lidí pocit, že se společnost rozpadá ve švech. Je to jako ve slavné básni W.B. Yeatse „Druhý příchod“:

Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí,
chaos a zmatek zaplavily svět,
valí se příliv krví potemnělý
a všude tone obřad nevinnosti.
Ty nejlepší již víra opouští,
ti nejhorší jdou za svou zpupnou vášní.

Cosi se zjeví, brzo dozajista,
brzo se jistě druhý příchod chystá…

Yeatsův Druhý příchod není událost, která by se měla oslavovat. Není to Kristus, ale velká Sfinga v Gíze, která se vleče k civilizaci a nemá v úmyslu nic dobrého.

…tvor s tělem lva a hlavou muže,
pohled jak prázdné, nelítostné slunce,
pomalá stehna sune, všude kolem
kmitají stíny pobouřených ptáků.
A zase padne tma. Já však už vím,
že dvacet věků kamenného spánku
kolébku proměnilo ve zlý sen.
Jaké to zvíře, jehož chvíle přišla,
se plouží k Betlému se narodit?

 

V posledních několika měsících jsme viděli hromadnou hysterii kvůli viru, který podle „nejlepšího odhadu“ amerického CDC – Centra pro kontrolu a prevenci nemocí má úmrtnost 0.26%. (To znamená 0.4% těch s příznaky, upravené podle odhadu CDC 35% infikovaných bez příznaků.) Pak jsme byli svědky nové hysterie kvůli zadrženému muži, který zemřel během zásahu policie a jehož smrt byla zachycena na videu. K smrti George Floyda nemělo dojít, ale odpovědný policista již byl obviněn a je ve vazbě, takže co přesně znamená „spravedlnost pro George Floyda“? Lynčování? Možná.

Každopádně tato tragická událost je využívána k ospravedlnění rabování, žhářství, vraždění a ničení městských čtvrtí, které nebudou opraveny do příštího pokolení, jestli vůbec. Mezitím nám takzvané „lékařské autority“ říkají, že zatímco kvůli viru je neuvěřitelně nebezpečné shromažďovat se na pikniku v přírodě nebo sportovní akci, je nejen bezpečné, ale morálně nutné shromáždit se za účelem protestů.

Bylo by pěkné žít s představou, že se věci brzy vrátí do normálu, ale pochybuji o tom. S každou volbou prezidenta se národní nálada stává horečnatější a rozrušenější. Je to částečně proto, že prezidentové získali příliš velkou moc – imperiální prezidentství je realita – a částečně proto, že země je tak hluboce rozdělena, že každá strana, levice i pravice, se posunuje do stále extremističtější pozice. V této souvislosti můžeme rozumně očekávat dlouhé, horké léto a stejně tak polarizující podzim. Pochybuji, že by se situce po volbách mohla zlepšit. Bez ohledu na to, která strana vyhraje, druhá strana se bude cítit vyloučena.

Za těchto okolností je zachování vlastního duševního klidu prvořadá starost. Píše se o výrazném nárůstu hovorů na linkách pomoci pro sebevrahy. Uvádí se, že došlo k vysokému nárůstu případů domácího násilí – jak týrání manželů/manželek, tak i dětí. Lidé jsou vznětliví a jejich psychika je roztřepená, nebo možná usmažená. Žijeme v nebezpečné době a pravděpodobně to v budoucnu nebude o nic lepší. Jak si s tím má člověk poradit?

Staří Římané, alespoň někteří z nich, našli řešení pro nestabilitu a chaos ve své době ve filozofii stoicismu, který vznikl ve starověkém Řecku, ale přistěhoval se do Říma ve značně upravené podobě. Nedávno jsem četl Hovory k sobě od Marka Aurelia, který se pravděpodobně přiblížil Platónově ideálu filosofického krále nejvíce ze všech v celé historii. Marcus nebyl originálním myslitelem, ale vážně se věnoval studiu filozofie a poznámky, které se dochovaly – poznámky psané během vojenských kampaní pro vlastní potřebu, které nikdy nebyly zamýšleny k publikaci a neměly název (jméno Meditace k sobě bylo přidáno později) – nám umožňují nahlédnout do nitra jeho mysli tak intimně, jako v Cicerových dopisech, a filozoficky mnohem hlouběji.

Stoicismus, tak jak ho chápali Římané, sestává z názoru, že vesmír je v zásadě racionální a dobrý. Tudíž ničemu, co se stane, kromě aktů lidského působení, bychom se něměli bránit, ale přijmout to. Pokud váš dům po zasažení bleskem shoří, je na vás, zda to budete považovat za tragédii, ale nutně nemusíte. Objektivní fakta si nevynucují žádný určitý emotivní závěr. Můžete – a podle stoicismu byste měli – jít s proudem událostí, neodporovat, neprotestovat, nehledat chybu. Je iracionální prohlásit, že příroda nebo svět vám ukřivdily, protože svět nemůže být iracionální. Pouze ty můžeš být iracionální učiněním nesprávného závěru, emocionálního hodnotového úsudku.

Stoikové připouštějí, že lidská činnost může být iracionální a zlá. Přesto jsou jedinými oběťmi těchto činů samotní aktéři. Chování ostatních lidí vám nemůže nijak smysluplně ublížit. Integritu vašeho intelektu, čistotu vaší duše nemůže narušit žádná vnější síla. Pokud se vám nepodaří dostát vašim vlastním standardům, chyba je ve vás, ne v druhých.

Je to tvrdá filosofie, dalo by se říci, že je nelítostná, která nebere v úvahu běžné lidské emoce a slabosti. Možná se Římanům líbila z tohoto důvodu. Nebylo známo, že by sympatizovali s tím, co považovali za slabost. Obraz muže, který nemůže být otřesen žádnými vnějšími událostmi, který si je jistý sám sebou a lhostejný k přírodním neštěstím (ačkoli Stoici by řekli, že nejsou žádná neštěstí) a pochybením druhých, byl hluboce přitažlivý pro mnoho z nich.

Myslím, že je jasné proč tato filozofie převládala v pozdějších letech říše, kdy domácí projevy nespokojenosti a nepokoje v zahraničí vyvolaly atmosféru chronické nejistoty. Pokud se nemůžete spolehnout na stálost světa kolem vás, potom ustoupíte do soukromého světa a utvrdíte se v tom, že se vás nic z toho, co se stane, nemůže dotknout. Pokud vám císař nařídí, abyste spáchali sebevraždu, nebo pokud jsou vaše majetky zpustošeny barbarskými hordami, jednoduše to přijmete a prohlásíte, že je to racionální a nezbytné. V tom se trochu zrcadlí Voltairův profesor Pangloss (satirizující Leibnize): Vše co se stane, je to nejlepší v tomto nejlepším ze všech možných světů.

Myšlenka stoicismu by pro nás mohla být dobrou pomocí vyrovnat se se stupňujícím se chaosem naší společnosti. Ale musím říct, že si nemyslím, že na to mám. Nevěřím, že se všechno děje pro to nejlepší. Mám podezření, že události se odehrávají způsobem, který odráží jak plán vyšší úrovně, tak náhodné nehody / nepředvídatelnou svobodnou vůli. Nebo jinak řečeno, myslím si, že život každého člověka je naplánován před narozením, ale že jakmile se člověk narodí, je vydán na milost a nemilost své vlastní egoistické vůli, která může dělat zásadní chyby, a také na milost a nemilost událostí, které nebyly předvídány a které nelze ovládat.

To je pravděpodobně důvod, proč je zapotřebí více než jedna inkarnace; kdybychom to byli schopni udělat správně napoprvé, nemuseli bychom se vrátit. Tím, že se inkarnujeme bez vědomé znalosti plánu, který má naše vyšší já v úmyslu následovat, se velmi pravděpodobně dostaneme do slepé uličky. A když se dostatečný počet lidí dostane do slepé uličky, výsledkem je společenské zhroucení, které nyní sledujeme.

Jaké je tedy řešení? Pokud nemůžeme věřit, že se jedná o nejlepší ze všech možných světů, kde se vše děje z nějakého důvodu, můžeme alespoň věřit, že máme osobně nějaký důvod, proč jsme tady uvízli?

Můžu mluvit pouze za sebe. Odpověď na tuto otázku je nutně osobní, subjektivní a individuální. Za sebe jsem našel odpověď, která ve mně už nějakou dobu nazrávala. Pro vysvětlení musím stručně shrnout posledních pár let mého života.

Kolem roku 2016 jsem ztratil smysl života. Byl jsem úplně bez rodiny. Moje kariéra spisovatele byla na ústupu. Nezdálo se, že by zbývalo mnoho, pro co by se dalo žít a byl jsem upřímně zmaten tím, proč jsem ještě pořád tady. Zdálo se to být zbytečné, jen ztráta času. Protože věřím, že moje vyšší já řídí mojí inkarnaci, byl jsem zmatený a netušil co moje vyšší já očekává, že dosáhnu. V mých vlastních „meditacích“ jsem si položil tuto otázku a nedostal uspokojivou odpověď. Upřímně řečeno, štvalo mě to. ‘Co ode mě vaši lidé chtějí?’, ptal jsem se. Moje mise skončila. Kde je sakra moje extrakce?

Byl jsem frustrovaný, protože se mi podle všeho nedostávalo žádné odpovědi. Ale teď si myslím, že jednu mám.

Již od dětství a během života jsem se cítil být emocionálně a intelektuálně přitahován ke scénářům konce světa. Například jsem četl hodně o posledních dnech římské republiky a docela dost o konci západořímské říše o několik století později. Myšlenka rozpadu světa a civilizace mě vždy pronásledovala.

Kromě toho jsem se dlouhodobě zajímal o sociální mánie nebo o skupinovou hysterii, jak je probíráno ve slavné studii z 19. století Výjimečné lidové bludy a šílenství davů od skotského literáta Charlese Mackaye. (O této knize jsem něco málo napsal tady a tady.)

Nyní se tyto moje dva celoživotní zájmy sešly ve skutečném životě s tím, jak vidíme západní civilizaci stále více pod tlakem v důsledku opakovaných epizod masové psychózy. Očekávám, že tento trend bude pokračovat.

A to mě vede k mému prozření. Věřím, že mým smyslem, v této fázi života, je sledovat rozpad společnosti pod vlivem hysterie a nejednotnosti. Jako nekonečně malá odnož Kosmické mysli mám místo v prní řadě v jedné z velkých historických událostí – zhroucení západní civilizace v 21. století. Za předpokladu, že lidstvo čeká nějaká budoucnost, budou historici o těchto událostech věčně psát a spekulovat. Ale já je uvidím přímo.

Nepředstírám, že v této odvíjející se katastrofě mohu hrát vůbec nějakou roli, o to méně to zbrzdit nebo tomu zabránit. Věřím, že mou rolí, jak ji naplánovalo mé vyšší já před tím, než jsem se vůbec narodil, a která dostala obrysy mým zájmem o podstatná témata, je jednoduše sledovat a zaznamenávat, co se stane. Ne sledovat a zaznamenávat pro ostatní, ale pro sebe.

Toto moje nově přijaté přesvědčení přirozeně nebude mít u ostatních lidí velkou váhu. Jak jsem řekl, je to subjektivní a může to být odmítnuto jako svévolné a sloužící vlastním zájmům. Nikdo však nemůže diktovat smysl života jiné osoby. To, co má pro vás smysl, nemusí být důležité pro mě, a naopak. Někteří lidé najdou smysl při házení zápalných lahví na policejní auta. To je, myslím, jejich osud. Pokud jde o mě, mým osudem je sledovat, jak všechno přijde nazmar.

Současný chaos skončí, ale bude nahrazen novými ohnisky hromadné paniky a hysterie. Někteří archeologové tvrdí, že velká města Mayů byla jednoduše opuštěna; obyvatelé se odstěhovali a už se nikdy nevrátili. Mám podezření, že nákaza paniky a hysterie nakazila tyto populace. V současnosti se děje něco podobného. Většina z těch, kteří se aktivně účastní této epidemie šílenství, nemá skutečné porozumění; jak řekl Ježíš, nevědí, co činí. I to je v pořádku.

Já vím co činí a sleduji to.

To je moje práce. To je důvod, proč jsem stále tady.

 

Komentář: V době rostoucího chaosu může vědomí toho, že jako jedinci nemáme vliv na to, co se stane kolem nás, mít paralyzující dopad. Je proto důležité také zaměřit svou pozornost do našeho nitra a pracovat na posílení té nejlepší a skutečné části v nás. Vyrůst do osobnosti, která je soběstačná a odolná vůči vnějším šokům, schopná odpoutat se a zaujmout pozici nezúčastněného pozorovatele, aby vnější události neměli vliv na náš vnitřní klid a rovnováhu; to je výzva před kterou stojíme v těchto turbulentních časech.

 

Související články:

 

SOTT archiv: Coping with chaos: Societal collapse and mass psychosis

 

image_pdfimage_print

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

blank