Duše a naděje? To jsme my. Byli jsme zrozeni pro tyto časy.

Clarissa Pinkola Estes
TheUnboundedSpirit.com
Překlad: NaSeveru.org
13.prosince 2013

 

Komentář: Naděje a povzbuzení pro naše duše jsou ústředním motivem textu, který byl napsán před sedmi lety, ale jeho obsah nabyl mimořádného významu právě v této době, kdy jsme uměle izolováni a v našem boji si často můžeme připadat osamoceni.

 

Drazí přátelé, neztrácejte srdce. Byli jsme zrozeni pro tuto dobu. Poslední dobou slýchám od mnohých, jak jsou hluboce a silně zmateni. Obávají se současné situace ve světě. Naše doba je plná téměř každodenního úžasu a často oprávněného vzteku vůči nejnovějším úpadkům ve všem, co má nějakou hodnotu pro civilizované lidi, žijící pro vznešené ideály.

Máte ve svém hodnocení pravdu. Naparování a arogance, které někteří vystavují, zatímco vykonávají ty nejodpornější skutky na dětech, důchodcích, obyčejných lidech, chudých, neobstarávaných a bezbranných, jsou prostě dechberoucí. Přesto vás nabádám, žádám vás, umírňuji vás, nedovolte prosím, aby vaše duše vyschla naříkáním nad těmito těžkými časy. A obzvlášť nesmíte ztrácet naději. Zejména proto, že ve skutečnosti jsme byli pro tyto časy stvořeni. Ano. Dlouhá léta jsme se učili, zkoušeli, trénovali a čekali právě na tuto chvíli zapojení se.

Vyrostla jsem v oblasti Velkých jezer a rozpoznám dobře stavěnou loď, když nějakou vidím. Co se týká probuzených duší, nikdy předtím nebylo na vodě po celém světě tolik schopných plavidel, než právě v dnešní době. A jsou plně vybavené, schopné vyslat signál jedna druhé jako ještě nikdy předtím v historii lidské existence.

Nakoukněte přes příď; na vodě jsou spolu s vámi milióny lodí počestných duší. I přesto, že zdobení vašeho plavidla se může třást a praskat pod náporem každé vlny v těchto rozbouřených vodách, ujišťuji vás, že trámy a prkna tvořící příď, trup a kormidlo, pocházejí ze zdravého lesa, ze dřeva, o kterém se ví, že dokáže vystát bouře, držet při sobě a proplouvat bez ohledu na podmínky.

Ve všech těžkých časech vzniká tendence ztrácet vědomí pod tlakem toho, kolik je ve světě špatností a nepravosti. Nezaměřujte se na to. Lidé také mají sklon oslabovat se tím, že se příliš věnují věcem, které nemohou ovlivnit a pro které ještě nenazrál čas. Ani na ty se nezaměřujte. To je jako plýtvání větrem, když nemáte spuštěné plachty.

Je nás tady třeba – to je vše, čím si teď můžeme být jistí. A ačkoliv se potýkáme s odporem, tím spíše směřujeme k setkání se s velkými dušemi, které nás uvítají s láskou a povedou nás. A my je poznáme, až se objeví. Neříkali jste, že věříte? Neříkali jste, že budete naslouchat Vyššímu hlasu? Nežádali jste o milost? Nevzpomínáte si, že být v milosti znamená odevzdat se tomu hlasu?

Naším úkolem není dát najednou celý svět do pořádku, ale snažit se uzdravovat to, co je v našem dosahu. Jakákoliv maličkost, kterou jedna duše může udělat pro druhou, pomoci napravit kousek tohoto ubohého trpícího světa, je nezměrnou pomocí. Není nám souzeno vědět, čí a jaké skutky způsobí, že se dosáhne kritické masy, která překlopí vývoj k trvale lepšímu.

Pro zásadní změnu je potřeba vytrvalých skutků, dalších a ještě dalších, neutuchající práce. Víme, že nejsou potřeba všichni na této planetě, aby nastal mír a spravedlnost, a že k tomu postačí malá, pevně odhodlaná skupina, která se nevzdá při prvním, druhém ani při stém poryvu větru.

Jeden z nejvíce uklidňujících a přitom mocných skutků, které můžete vykonat v tomto rozbouřeném světě, je napřímit se a projevit svoji duši. Duše na palubě září v temných časech jako zlato. Světlo duše jiskří, dokáže vystřelit světlice, vytvářet signální ohně a rozhořet hmotu. Dát na odiv lampu své duše v této potemnělé době, být nezlomní a přitom soucitní k ostatním; to vše jsou činy ohromné statečnosti, které jsou současně nezbytné.

Těžce zápolící duše dokážou přejmout světlo od těch, které již naplno září a mají vůli to projevit. Pokaždé, kdy se vám povede zklidnit nějakou takovou vřavu, dokážete vykonat jeden z nejmocnějších skutků.

Vždy budou přicházet chvíle, kdy se budete cítit odevzdaně. Také jsem v životě mnohokrát pocítila zoufalství, ale nedávám mu prostor. Neoddávám se mu. Nedovolím mu jíst z mého talíře.

Mám pro to důvod: do morku kostí jsem si něčím jistá, stejně jako vy. Jsem si jistá, že nemůžeme propadnout beznaději, pokud si vzpomeneme, proč jste na Zemi přišli, komu sloužíte a kdo vás sem poslal. Vlídná slova, která pronášíme, a ušlechtilé skutky, které vykonáváme, nejsou naše. Jsou to slova a činy toho Jediného, co nás sem poslalo. A v tomto duchu si dovolím vyjádřit naději, že si na svou zeď napíšete následující: Když je skvělá loď v přístavu a uvázaná, tak je nepochybně v bezpečí. Ale kvůli tomu se skvělé lodě nestaví.

 

Dr. Clarissa Pinkola Estes je americkou básnířkou, post-traumatickou specialistkou a jungiánskou psychoanalytičkou, autorkou knihy Ženy, které běhaly s vlky.

 

Související články:

 

SOTT archiv: We were made for these times

Print Friendly, PDF & Email
Sdílejte

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

blank