Sopka Šiveluč v Rusku chrlila proudy lávy a sloup dýmu a popela dosáhl výšky přes 9km

Volcano Discovery
Překlad: NaSeveru.org
2.října 2019

 

Komentář: Se zpožděním přetiskujeme informaci o této explozi, protože patří mezi ty významější, ke kterým v letošním roce došlo. Rok 2019 již nyní můžeme označit ohledně sopečné činnosti za jeden z nejvýraznějších v posledních desetiletích. Co to může a nejspíš bude znamenat pro průběh letošní zimy, o tom přineseme článek na konci listopadu.

 

K nadprůměrně velké erupci došlo v pátek 2.října ráno na Kamčatce, kde vybuchl vulkán Šiveluč, který vychrlil sloup popela do výšky 9.100 metrů a seslal proud pyroklastického materiálu několik kilometrů na západ od aktivního jádra.

Erupce byla pravděpodobně výsledkem kombinace výbuchu lávového dómu a částečného zhroucení čerstvého materiálu z aktivní části dómu v jeho severovýchodní části:

 

 

SOTT archiv: Large eruption at Shiveluch volcano in Russia – ash to 30,000 ft and pyroclastic flow




Prestavba Sýrie bez jej ropy

Pepe Escobar
Asia Times
31.října 2019
Foto © neznámý autor, ministři zahraničí Sergey Lavrov (Rusko), Mevlut Cavosoglu (Turecko), Javad Zarif (Írán)

 

To, čo sa stalo v Ženeve predchádzajúcu stredu, pokiaľ ide o konečný mier v Sýrii, nemohlo byť významnejšie: prvé zasadnutie sýrskeho ústavného výboru.

Sýrsky ústavný výbor vznikol z uznesenia prijatého v januári 2018 v ruskej Soči v orgáne nazvanom Sýrsky kongres národného dialógu. 150-členný výbor sa rozkladá na 50 členov sýrskej opozície, 50 zastupujúcich vládu v Damasku a 50 zástupcov občianskej spoločnosti. Každá skupina vymenovala 15 odborníkov na stretnutia v Ženeve, ktoré sa konali za zatvorenými dverami.

Tento vývoj je priamym dôsledkom pracného vývoja v Astane, ktorý sformulovalo Rusko, Irán a Turecko. Základné vstupné informácie prišli od bývalého vyslanca OSN pre Sýriu, Staffan de Mistura. Osobitný vyslanec OSN pre Sýriu Geir Pedersen v súčasnosti pracuje ako určitý sprostredkovateľ.

Výbor začal rokovania v Ženeve začiatkom roku 2019.

Je dôležité, že v Damasku nie sú žiadni vyšší členovia administratívy ani opozícia – okrem Ahmeda Farouka Arnusa, ktorý je diplomatom s nízkym postavením na sýrskom ministerstve zahraničných vecí.

Medzi opozíciou predvídateľne nie sú bývalí vodcovia ozbrojených frakcií. Takisto nie „umiernený rebeli“. Medzi delegátmi je niekoľko bývalých aj súčasných členov parlamentu, univerzitných rektorov a novinárov.

Po tomto prvom kole spolupredseda výboru Ahmad Kuzbari uviedol:

„Dúfame, že naše ďalšie stretnutie by sa mohlo uskutočniť v našej rodnej krajine, v našom milovanom Damasku, najstaršom trvalo obývanom hlavnom meste v histórii.“

Dokonca aj opozícia, ktorá je súčasťou výboru, dúfa, že politická dohoda bude na budúci rok uzavretá. Podľa spolupredsedu Hadiho al-Bahru:

„Dúfam, že 75. výročie Organizácie Spojených národov budúci rok bude príležitosťou na oslavu ďalšieho úspechu všestrannej organizácie, konkrétne úspechu úsilia pod záštitou osobitného vyslanca pre politický vývoj, ktorý prinesie mier a spravodlivosť všetkým Sýrčanom. “

 

Pridajte sa k hliadke

Práca výboru v Ženeve pokračuje súbežne so stále sa meniacimi skutočnosťami v teréne. Určite to vynúti viac osobných stretnutí medzi prezidentmi Putinom a Erdoganom, ako sám Erdogan potvrdil: „Rozhovor s Putinom sa môže uskutočniť kedykoľvek. Všetko závisí od priebehu udalostí.“

Zdá sa, že „udalosti“ nie sú až také žiariace, zatiaľ, hlavne keď Erdogan predvídateľne vyvolal náznak hrozby do vzduchu:

Vyhradzujeme si právo obnoviť vojenskú operáciu v Sýrii, ak sa teroristi priblížia do vzdialenosti 30 km od tureckých hraníc alebo ak budú pokračovať v útokoch z ktorejkoľvek inej sýrskej oblasti.“

Erdogan tiež uviedol, že de facto bezpečná zóna pozdĺž turecko-sýrskej hranice by sa mohla „rozšíriť“, čo je niečo, čo by musel najprv s Moskvou podrobne si vyjasniť.

Tieto hrozby sa už prejavili v teréne. Predchádzajúcu stredu začalo Turecko a spojenecké islamistické frakcie útok proti Tal Tamru, historickej asýrskej kresťanskej enkláve, ktorá leží 50 kilometrov hlboko na území Sýrie – ďaleko za hranicou 10 km hliadkovej zóny alebo 30 km „bezpečnej“ zóny.

Nedostatočne ozbrojené sýrske jednotky sa stiahli pod prudkým útokom a bez zjavného ruského krytia. Sýrska armáda v ten istý deň vydala verejné vyhlásenie, v ktorom vyzvala sýrske demokratické sily, aby sa znovu začlenili pod jej velenie. SDF vyhlásilo, že je potrebné dosiahnuť najprv kompromis v rámci poloautonómie v severovýchodnej oblasti. Tisíce obyvateľov medzitým utieklo ďalej na juh do chránenejšieho mesta Hasakeh.

Dve skutočnosti sú tu absolútne podstatné.

Ako potvrdil ruský minister obrany Sergej Šojgu, sýrski Kurdovia dokončili svoj ústup v dostatočnom predstihu. A v piatok začnú Rusko a Turecko spoločné vojenské hliadky do vnútra 7 km od hranice, ktorá je súčasťou de facto bezpečnej zóny v severovýchodnej Sýrii.

Otázka je teraz o tom, ako Ankara bude spravovať územia, ktoré v súčasnosti má pod kontrolou, a na ktoré plánuje premiestniť až 2 milióny sýrskych utečencov.

 

Vaša ropa? Moja

Potom je tu nepríjemný problém, ktorý jednoducho nezmizne: americká snaha „zaistiť ropu“ (Trump) a „chrániť“ sýrske ropné polia (Pentagon) pre všetky praktické účely pred Sýriou.

Ruský minister zahraničných vecí Sergej Lavrov – spolu s iránskym Javadom Zarifom a tureckým Mevlutom Cavusogluom v Ženeve – nemohli byť viac ostrý. Lavrov uviedol, že plán Washingtonu je „arogantný“ a porušuje medzinárodné právo. Americká prítomnosť na sýrskej pôde je „nezákonná“, uviedol.

Po celom globálnom juhu, ale najmä medzi krajinami, ktoré nie sú pod papučou, sa toto vykladá presne tak, ako to je: vláda Spojených štátov nezákonne zaberá prírodné zdroje inej krajiny vojenskou okupáciou.

A Pentagon vydáva varovania, že každý, kto sa ho pokúsi vyzvať, bude zastrelený na dohľad. Zostáva ešte vidieť, či by US deep state bol ochotný zapojiť sa do horúcej vojny s Ruskom kvôli niekoľkým sýrskym ropným poliam.

Na základe medzinárodného práva je celé „zaistenie ropy“ eufemizmom pre drancovanie, jasne a jednoducho. Každá banda takfíriov alebo džihádistov pôsobiacich na „Veľkom Strednom východe“ sa zvrátene dostane k rovnakému záveru: „americké úsilie“ v krajinách islamu je hlavne o rope.

 

Komentár: Je nutné podotknúť, že Amerika sa zmieta v kŕčoch (a nie len ona), pod rukami patologických maniakov, ktorý sa nezastavia ani pred vojnou s Ruskom ani pred deštrukciou celého sveta, len aby dosiahli svoje ciele ovládnutia sveta. A pre týchto “ľudí” nie je problém zaplatiť žiadnu cenu, cenu ľudského života najmenej, ktorý sa vždy oplatí obetovať na ich altár moci a bohatstva. Pre nich platí rozhodne jedno: Koniec ospravedlňuje prostriedky. Ak prostriedkami má byť záhuba miliónov ľudí a poroba tých ostatných, a splní to účel ich ovládnutia celého sveta, Great! To je megalománia psychopatov, priatelia, za ktorú si musí toľko ľudí vytrpieť až konečne kolektívne pochopíme, s kým máme čo do činenia. Je absolútne nutné sa zoznámiť s kľúčovou prácou zosnulého poľského psychológa Andreja M. Lobaczewského a jeho neoceniteľným príspevkom ľudstvu, knihou Political Ponerology. Poznanie ochraňuje!!!

 

Teraz to porovnajte s aktívnym zapojením Ruska, Iránu a Turecka do politického riešenia a normalizácie Sýrie – nehovoriac o zákulisí Číny, ktorá vtichosti donáša ryžu a zameriava sa na rozsiahle investície do obnovy Sýrie, umiestnenej ako kľúčový uzol východného Stredomoria, a ich Novej hodvábnej cesty.

 




Operace Nemyslitelné – chystaný útok západních spojenců na SSSR, který se nekonal

Pavel Krasnov
Kramola.info
Překlad: Vlabi, Blog Myšlenky o … část I., II., III.
9.června 2016

 

Události a fakta popsané v tomto článku se zdají neuvěřitelné a nemyslitelné. Je opravdu těžké jim uvěřit, protože normální člověk nepochopí zradu toho, koho považoval za spojence a přítele. A přesto tomu tak bylo.

Tato informace byla dlouho uchovávána v tajnosti a na světlo světa přišla až v posledních letech. Jedná se o plán překvapivého útoku na SSSR hned v létě roku 1945, plán vypracovaný spojenci, jehož uskutečnění bylo zastaveno fakticky až v poslední chvíli.Třetí světová válka měla začít 1. července 1945 překvapivým útokem spojených sil Anglosasů na sovětská vojska… Zatím o tom ještě málokdo ví, stejně tak i to, jakým způsobem Stalin dokázal překazit plán „pravděpodobných spojenců”, proč bylo nutné urychleně dobýt Berlín, proti komu britští instruktoři v dubnu 1945 cvičili nerozpuštěné německé divize, které se nechaly dobrovolně zajmout, proč byly s nelidskou krutostí zničeny Drážďany v únoru téhož roku a koho ve skutečnosti tím chtěli Anglosasové vyděsit.

Podle oficiálních modelů historie pozdního SSSR skutečné příčiny toho všeho nebyly ve školách vysvětlovány, tehdy byl v kurzu „boj za mír”, ve vyšších vrstvách uzrávalo „nové myšlení” a legenda o „čestných spojencích – USA a Velké Británii” byla všeobecně propagována. Dokonce i dokumentů bylo tehdy publikováno jen pár – a tento byl utajován z celé řady příčin. Až v poslední době začali Angličané částečně zpřístupňovat archívy tohoto období, protože tu už není Sovětský svaz, kterého se obávali.

 

Winston Churchill

 

Na začátku dubna 1945 před samotným koncem války Winston Churchill, ministerský předseda ruského „spojence” Velké Británie, vydal příkaz náčelníkům svých štábů k vypracování operace překvapivého úderu na SSSR – operaci „Nemyslitelné”. Plán v rozsahu 29 stran mu byl předložen 22. května 1945. Podle tohoto plánu měl být útok na SSSR proveden po vzoru Hitlera – nečekaným úderem. 1. července 1945 čtyřicet sedm anglických a amerických divizí bez jakéhokoli vyhlášení války měly uštědřit drtivou ránu naivním Rusům, kteří takovou nekonečnou podlost od svých spojenců naprosto neočekávali. Úder mělo podpořit 10 – 12 německých divizí, které „spojenci” drželi nerozpuštěné v Šlesvicku-Holštýnsku a jižním Dánsku a které denně cvičili britští instruktoři: připravovali je k nové válce se SSSR. Podle plánů měla začít válka sjednocené západní civilizace proti Rusku a následného „křížového tažení” se měly zúčastnit i další země, například Polsko a po té Maďarsko… Válka měla dovést k úplnému rozbití a kapitulaci SSSR.

Konečným cílem bylo završit ji tam, kde to plánoval Hitler v plánu Barabarossa – na hranicích Archangelsk-Stalingrad.Anglosasové se chystali zlomit Rusy terorem – totálním zničením velkých sovětských měst: Moskvy, Leningradu, Vladivostoku, Murmansku a dalších drtícími údery létajících pevností”. V ohnivých smrštích měly zahynout miliony Rusů, stejně jako byl zničen Hamburk, Drážďany, Tokio,… To se chystali učinit se svými „spojenci”. Tedy obvyklý obraz: nejodpornější zrada, krajní podlost a zvěrská krutost – to je vizitka západní civilizace a zvláště pak Anglosasů, kteří zabili nejvíce lidí v celé lidské historii.Nicméně 29. června 1945, den před plánovaným začátkem nové války, Rudá armáda nečekaně změnila svoji dislokaci. To byla rozhodující událost, která otočila tok historie, a příkaz k útoku anglosaským vojskům nebyl vydán. Dobytí Berlína, který byl pokládán za nedobytný, ukázalo sílu sovětské armády a vojenští experti nepřítele se přiklonili k rozhodnutí SSSR nenapadnout. V čele Sovětského svazu totiž naštěstí stál Stalin.

Přitom vojenské námořnictvo Spojeného království a Spojených států měly tehdy vůči SSSR absolutní převahu: v minonoscích 19x, v bitevních lodích a velkých křižnících 9x, ponorkách – 2x. A více než sto letadlových lodí s několika tisíci jednotek palubních letadel proti nule na straně SSSR. “Pravděpodobný spojenec” disponoval 4 vzdušnými armádami těžkých bombardérů, které mohly kdykoli nanést zničující údery. Sovětské letectvo bylo co se týče bombardování nesrovnatelně slabší.

V dubnu 1945 mezi spojenci panovala představa, že ruští vojáci jsou válkou vyčerpaní a vojenská technika na hranici funkčnosti. Jejich vojenští odborníci však byli nakonec velmi překvapeni silou sovětské armády, kterou demonstrovala při dobytí Berlína, jenž byl jimi považován za nedobytný. Není pochyb o správnosti závěru historika V. Falina, že Stalinovo rozhodnutí o útoku na Berlín na počátku května 1945 zabránilo třetí světové válce. To bylo nedávno potvrzeno i odtajněnými dokumenty. V opačném případě by byl Berlín vydán bez boje “spojencům”, a sjednocené síly celé Evropy a Severní Ameriky by pak udeřily na SSSR.

Avšak i po dobytí Berlína se plány na zrádný útok dále rozvíjely v plné rychlosti. Zastaveny byly až tehdy, když bylo zjištěno, že byly vyzrazeny a výpočty stratégů ukázaly, že bez nečekaného úderu by SSSR nemohl být zničen. Existoval ještě jeden důležitý důvod, proč Američané vznesli vůči Britům námitky: potřebovali totiž SSSR, aby rozdrtil Kwantungskou armádu na Dálném východě, bez čehož by americké vítězství nad Japonskem bylo nejisté.

Stalin nebyl schopen zabránit druhé světové válce, ale podařilo se mu předejít té třetí. Situace byla mimořádně vážná, ale SSSR opět zvítězil, nepoddal se. Nyní se na Západě snaží vysvětlovat plán Churchilla jako „odpověď” na „sovětskou hrozbu”, na Stalinovy snahy zmocnit se celé Evropy.

„Existovaly v té době v sovětském vedení plány útoku na pobřeží Atlantiku a dobytí britských ostrovů? Na tuto otázku je třeba odpovědět záporně. Potvrzuje to Sovětským svazem 23. června 1945 přijatý zákon o demobilizaci armády a námořnictva a jejich následné převedení do mírového stavu. Demobilizace začala 5. července 1945 a byla dokončena v roce 1948. Stavy armády a námořnictva byly sníženy z 11 milionů na méně než 3 miliony osob. Zrušen byl Výbor obrany státu, nejvyšší velení. Počet vojenských okruhů v letech 1945 – 1946 se snížil z 33 na 21. Výrazně se snížil počet vojsk ve východním Německu, Polsku a Rumunsku. V září 1945 byla sovětská vojska stažena ze severního Norska, v listopadu z Československa, v dubnu 1946 z ostrova Bornholm (Dánsko) a v prosinci roku 1947 z Bulharska …

Vědělo sovětské vedení o britských válečných plánech proti Sovětskému svazu? Na tuto otázku je třeba odpovědět kladně… Nepřímo to potvrzuje i přední odborník na historii sovětských ozbrojených sil, profesor Edinburghské university D. Erickson. Podle něj znalost Churchillova plánu pomáhá vysvětlit, „proč se maršál Žukov náhle rozhodl v červnu 1945 přeskupit své síly; dostal rozkaz z Moskvy, aby posílil obranu a detailně studoval rozmístění vojsk západních spojenců. Nyní jsou důvody jasné: je očividné, že o Churchillově plánu se v Moskvě dozvěděli včas a Stalinův generální štáb přijal vhodná opatření(Ržeševskij Oleg Alexandrovič, Vojensko-historický výzkum).

 

Výtahy z rozhovorů s nejvýznamnějším odborníkem na tuto problematiku, doktorem historických věd Valentinem Falinem.

Je obtížné najít v uplynulém století politika, který by se rovnal Churchillovi ve schopnosti ohromovat jak cizince, tak i své vlastní. Ale obzvláště úspěšný byl budoucí „sir” Winston, pokud jde o farizejství a intriky ohledně Sovětského svazu.

V prohlášeních adresovaných Stalinovi se “modlil, aby Anglosaský svaz byl zdrojem mnoha požehnání pro obě země, pro Organizaci spojených národů a pro celý svět” a přál „naprostý úspěch tomuto šlechetnému podniku”. Jednalo se v tomto případě o širokou ofenzívu Rudé armády po celé východní frontě v lednu 1945, která byla rychle připravena jako reakce na prosbu Washingtonu a Londýna o pomoc spojencům v krizi v Ardenách a Alsasku. Ale všechno byla jen slova. Ve skutečnosti se Churchill vůbec necítil být vůči Sovětskému svazu jakkoli zavázán.

Právě tehdy totiž Churchill přikázal uložení zabavených německých zbraní s ohledem na jejich možné použití proti Sovětskému svazu a rozmísťoval kapitulující vojáky a důstojníky Wehrmachtu provizorně ve Šlesvicku-Holštýnsku a v jižním Dánsku. To vše se zřetelem k plánovanému zákeřnému podniku, který britský vůdce zamýšlel. Britové brali pod svou ochranou německé jednotky, které se vzdaly bez odporu, a posílali je do jižního Dánska a Šlesvicko-Holštýnska. Celkem tak bylo rozmístěno asi 15 německých divizí. Zbraně byly uloženy a personál byl cvičený pro budoucí boje. Na konci března a začátkem dubna Churchill vydal centrále rozkaz připravit operaci „Nemyslitelné” – napadení Sovětského svazu za účastí USA, Anglie, Kanady, polských sborů a 10 – 12 německých divizí. Třetí světová válka měla vypuknout 1. července 1945.

V jejich plánu byl jasně řečeno: sovětští vojáci v té době budou unaveni, zbraně, jež byly používány v bojích v Evropě, opotřebované a zásoby potravin a léků vyčerpané. Proto nebude těžké je vrátit zpět do předválečných hranic a donutit Stalina odstoupit. SSSR čekala změna státního systému a rozdělení. Jako zastrašení mělo proběhnout bombardování některých velkých měst, zejména Moskvy. Tu podle plánů Britů čekal osud Drážďanech, jež byly, jak známo, spojeneckými letouny srovnány se zemí.

 

Generál Patton
Generál George S. Patton / AP Photo

 

Americký generál Patton velící tankové brigádě přímo uvedl, že se nezastaví na demarkační linii podél Labe dohodnuté v Jaltě, a půjde dál. Na Polsko, odtud na Ukrajinu a Bělorusko – a tak dále až do Stalingradu. A dokončí válku tam, kde ji neměl čas a možnost dokončit Hitler. Rusy nenazval jinak než “následníky Džingischána, které je třeba v Evropě zlikvidovat”. Po válce byl Patton jmenován guvernérem Bavorska, ale brzy byl z tohoto postu odvolán pro sympatie s nacisty.

Londýn dlouho popíral existenci takového plánu, ale před několika lety Angličané část svých archívů odtajnili a mezi dokumenty byly i listiny týkající se plánu “Nemyslitelné”. Tady se už tedy nedá na nic vymlouvat…

Zdůrazňuji, že to není spekulace, nikoli hypotéza, ale informace o akci, která dostala i vlastní jméno. Účast v ní přijali americké, britské a kanadské síly, polský expediční korpus a 10 – 12 německých divizí. Ty, co byly ponechány nerozpuštěné a po měsíce školeny anglickými instruktory.

 

Operace Nemyslitelné, dokument britského archivu
Operace Nemyslitelné, dokument britského archivu

 

Eisenhower ve svých pamětech připustil, že druhá fronta už na konci února 1945 prakticky neexistovala: Němci ustupovali na východ bez odporu. Jejich taktika byla následující: udržovat, nakolik bude možné, pozice podél linie sovětsko-německé konfrontace tak dlouho, dokud se virtuální západní a skutečná východní fronta nestřetnou a americká a britská vojska jakoby převezmou od jednotek Wehrmachtu taktovku v odrážení „sovětské hrozby” visící nad Evropou.Churchill se v této době ve své korespondenci i telefonických rozhovorech snažil Roosevelta za každou cenu přesvědčit, aby Rusové nebyli vpuštěni do střední Evropy. To vysvětluje skutečnost, proč bylo v tu dobu tak důležité dobytí Berlína.Je třeba říci, že západní spojenci mohli na východ postupovat rychleji, než jak tomu ve skutečnosti bylo, kdyby štáby Montgomeryho, Eisenhowera a Alexandera (italské divadlo vojenských operací) kvalitněji plánovaly své akce, gramotněji uskutečňovaly koordinaci sil a prostředků, a strávily méně času na vnitřní rozmíšky a hledání společného jmenovatele. Washington, pokud byl Roosevelt naživu, se z různých důvodů nesnažil spolupráci s Moskvou ukončit. Ale podle Churchilla “sovětský mouřenín udělal svou práci, a měl by být odstraněn”.Připomeňme si, že Jalta skončila 11. února. V první polovině následujícího dne hosté odletěli domů. Na Krymu bylo mimochodem dohodnuto, že letectví tří mocností by se ve svých operacích mělo držet určitých linií rozdělení. Ale hned v noci z 12. na 13. února bombardéry západních spojenců setřely z tváře Země Drážďany a pak se prošly po hlavních podnicích v Československu i v budoucí sovětské okupační zóně Německa, aby se zdejší významné závody nedostaly k Rusům neporušené. V roce 1941 navrhl Stalin Britům a Američanům bombardovat za použití krymských letišť ropná pole v Ploješti. Ne, tehdy se jich nedotkli. Bombardována byla až v roce 1944, kdy se sovětští vojáci přiblížili k hlavnímu středisku pro těžbu ropy, které dodávalo Německu palivo během celé předchozí války. 

Jalta 1945
Jalta 1945

 

Jedním z hlavních cílů náletů na Drážďany byly mosty přes Labe. Zapracovalo zde churchillovské rozhodnutí, které sdíleli i Američané, o udržení Rudé armády co nejvíce na východě. V instruktáži před odletem britských posádek bylo řečeno, že je třeba sovětům předvést možnosti spojeneckého bombardovacího letectví. A tak předváděli. A ne jednou. V dubnu 1945 padaly bomby na Potsdam. Zničen byl Oranienburg. Prý – piloti se zmýlili, protože správným cílem bylo údajně Zossen, kde bylo umístěno ředitelství německých leteckých sil. Klasické odvádění pozornosti, které nemělo konce. Oranienburg byl ve skutečnosti bombardován na příkaz Marshalla a Legy, neboť tam byly laboratoře pracující s uranem. Takže žádná laboratoř, žádný personál, žádné vybavení a žádné materiály nesměly padnout do ruských rukou – všechno obrátili v prach.

Sovětské vedení dopustilo v samotném závěru války velké oběti, ale musíme se ptát sami sebe: byl tu snad prostor pro výběr? Vždyť kromě naléhavých vojenských úkolů bylo nutné vyřešit i politické a strategické rébusy do budoucna a zároveň vybudovat překážky plánovanému dobrodružství Churchilla.

Byly učiněny pokusy ovlivnit západní partnery dobrým příkladem. Podle slov sovětského diplomata Vladimíra Semjonova vím následující: Stalin pozval Andreje Smirnova, tehdy bývalého předsedy třetího Evropského oddělení Ministerstva zahraničních věcí SSSR a současně ministra zahraničních věcí RSFSR, aby za účasti Semjonova projednali možnosti akcí na územích pod sovětskou kontrolou.

Smirnov uvedl, že ruští vojáci v pronásledování nepřítele překročili v Rakousku demarkační linií, která byla dohodnuta v Jaltě, a nabídl de facto vytyčit nové ruské pozice v očekávání, jak si povedou v podobných situacích USA. Stalin jej však přerušil a řekl: “To není správné. Pošlete telegram spojeneckým mocnostem.” A diktoval: „Sovětská vojska při pronásledování Wehrmachtu byla nucena překročit demarkační linii, dříve dohodnutou mezi námi. Tímto chci potvrdit, že po ukončení bojů sovětská strana odvede své vojáky zpět do stanovených okupačních zón.” Dne 12. dubna (v den úmrtí Roosevelta – pozn. překl.) dostaly americké velvyslanectví a státní a vojenské instituce nové Trumanovy instrukce: všechny dokumenty podepsané Rooseveltem nepodléhají splnění. Po té následoval příkaz zaujmout tvrdší postoj k Sovětskému svazu. 23. dubna pakTruman na shromáždění v Bílém domě řekl: „Dost, už nemáme zájem o spojenectví s Rusy, a může se stát, že nebudeme plnit s nimi podepsané dohody. Problém s Japonskem budeme řešit bez jejich pomoci.” Stanovil si cíl “dělat, jako by dohody z Jalty neexistovaly”.

Truman byl blízko tomu, aby neprodleně oznámil konec spolupráce s Moskvou na veřejnosti. Proti tomu však vystoupilo velení armády, s výjimkou generála Pattona, který velel americkým obrněným jednotkám. Mimochodem, americké armádní velení také narušilo “Nepředstavitelný” plán. Měli totiž zájem o vstup Sovětského svazu do války s Japonskem. Jejich argumenty přednesené Trumanovi zněly: V případě, že Sovětský svaz nevystoupí do války s Japonskem na straně USA, pak Japonci přesunou na ostrovy Kwantungskou armádu a budou bojovat se stejným fanatismem, jako tomu bylo na Okinawě. V důsledku toho pak Američané ztratí jeden až dva miliony lidí.

Kromě toho Američané tehdy ještě neotestovali atomovou bombu. A navíc veřejné mínění ve Státech by takovou zradu nepochopilo. Občané Ameriky v té době většinou se Sovětským svazem sympatizovali. Viděli, jaké oběti Rusové přinesli pro všeobecné vítězství nad Hitlerem. Kvůli tomu Truman, podle očitých svědků, trochu dělal drahoty a souhlasil s argumenty svých vojenských odborníků. “Dobře, pokud si tedy myslíte, že nám pomohou s Japonskem, ať tedy pomohou, ale my s nimi končíme,” uzavřel Truman. To byla také příčina tak tvrdého rozhovoru s Molotovem, který nechápal, co se náhle stalo. Truman se totiž už tehdy opíral o atomovou bombu.

Navíc američtí vojáci, stejně jako jejich britští kolegové, chápali, že rozpoutat válku se Sovětským svazem je rozhodně snadnější než ji úspěšně dokončit. Riziko jim připadalo příliš velké – ohromující útok na Berlín vyvolal u Britů vystřízlivění. Závěr náčelníků štábu britských vojsk byl jednoznačný: blitzkrieg proti Rusům nevyjde a do dlouhé války se neodvažovali zapojit.

Takže pozice americké armády byla prvním důvodem, proč plán “Nemyslitelné” padl. Druhým byla berlínská operace. Za třetí: Churchill prohrál volby a zůstal bez moci. A konečně čtvrtý – samotní britští velitelé byli proti provedení tohoto plánu, protože Sovětský svaz, jak zjistili, byli příliš silný.

Všimněte si, že Spojené státy nejen že Anglii nepozvaly k účasti na této válce, ale vytlačily ji i z Asie. Podle dohody zv roku 1942 nebyla americká linie odpovědnosti omezena Singapurem, ale týkala se i Číny, Austrálie a Nového Zélandu. Stalin, a to byl hlavní analytik, to všechno shrnul dohromady, když řekl: „Vy ukazujete, co může vaše letectvo, a já vám ukážu, co my můžeme na zemi.” Demonstroval tak údernou palebnou sílu ruských ozbrojených sil, aby ani Churchill, ani Eisenhower, ani Marshall nebo Patton nebo kdokoli jiný nedostal chuť bojovat proti Sovětskému svazu. Za rozhodnutím ruské strany dobýt Berlín a dosáhnout demarkační čáry, jak bylo dohodnuto v Jaltě, byl nesmírně důležitý úkol – zabránit dobrodružství britského lídra uskutečnit plán „Nemyslitelné”, tedy přechod druhé světové války ve třetí. Pokud by k tomu došlo, obětí by bylo tisíckrát a tisíckrát více!

Byly tedy takové oběti odůvodněné kvůli tomu, aby byl Berlín převzat pod ruskou kontrolu? Poté, co jsem měl možnost si v úplnosti přečíst originální britské dokumenty – byly odtajněny před 5-6 lety – když jsem porovnal svědectví obsažená v těchto dokumentech s informacemi, s nimiž jsem měl díky své službě možnost se setkat již v 50. letech, mnohé zapadlo na správné místo a část pochybností pominula. Kdyby nic jiného, pak berlínská operace byla reakcí na plán „Nemyslitelné” a hrdinství ruských vojáků a důstojníků bylo varováním pro Churchilla a jeho spolupachatele.

Politický scénář berlínské operace patřil Stalinovi. Generálním tvůrcem vojenské složky byl Georgij Žukov.

Wehrmacht zamýšlel vytvořit v ulicích Berlína druhý Stalingrad. Tentokrát však na řece Sprevě. Vybudování kontroly nad městem bylo náročným úkolem. Na přístupových cestách k Berlínu nestačilo překonat Seelowské výšiny a prolomit – s těžkými ztrátami – sedm linií vybavených pro dlouhodobou obranu. Na okrajích hlavního města Říše a na hlavních silnicích města pak Němci zakopali tanky a přeměnili je tak na obrněná palebná postavení. Když se ruští vojáci například probojovali na Frankfurter Allee, ulici, jež vedla přímo do centra, narazili znovu na těžkou palbou, což mnoho z nich zaplatilo životem…

Když o tom všem přemýšlím, stále mě na srdci tíží otázka: nebylo by bývalo lepší Berlín neprodyšně obklíčit a počkat, až se vzdá? Bylo tak důležité vztyčit vlajku na Reichstagu? Ať je prokletý! Při obsazení této budovy padly stovky ruských vojáků…

Stalin však na provedení berlínské operace trval. Chtěl ukázat iniciátorům “Nemyslitelného” palebnou a údernou sílu sovětských ozbrojených sil. S nápovědou, že výsledek války se nerozhoduje ani ve vzduchu, ani na moři, ale na zemi.

Nesporné je jedno: bitva o Berlín zchladila mnohé horké hlavy, a tak splnila svůj politický, psychologický i vojenský účel. A hlav omámených poměrně snadným úspěchem bylo na jaře pětačtyřicátého na Západě víc než dost. Například jeden z nich – již dříve zmíněný americký tankový generál Patton. Ten hystericky požadoval nezastavit se na Labi, ale neprodleně přesunout americká vojska přes Polsko a Ukrajinu do Stalingradu, s cílem vítězně ukončit válku tam, kde Hitler utrpěl porážku. Jestliže tento generál Rusy nazýval “potomky Džinghischána”, pak ani Churchill nebyl ve svém vyjadřování zrovna skromný. Sovětští lidé byli pro něj jedině “barbaři” a „divoké opice”. Zkrátka teorie podlidí nebyla německým monopolem. Stejně jako Patton byl připraven zahájit válku za pochodu a dostat se až do Stalingradu.

Útok na Berlín a instalace vlajky Vítězství nad Reichstagem nebyly samozřejmě jen symbolem nebo finálním akordem války. Tím méně propagandy. Pro armádu bylo zásadní vstoupit do doupěte nepřítele a tím vyznačil konec nejtěžší války v ruských dějinách. Odtud, z Berlína, tak to chápali vojáci, vyrazila fašistická šelma a přinesla nesmírný zármutek nejen sovětskému lidu, ale i národům Evropy a celého světa. Rudá armáda tam přišla, aby zahájila novou kapitolu v historii, v dějinách samotného Německa, v dějinách lidstva.

Podívejme se blíže na dokumenty, které byly podle pokynů Stalina připravovány na jaře 1945, v březnu, v dubnu a v květnu. Objektivní výzkumník bude přesvědčen: nikoli z pocitu pomsty byl stanoven plánovaný kurz Sovětského svazu. Vedení země nařídilo, aby se k Německu přistupovalo jako k poraženému státu, přičemž německý lid byl zodpovědný za rozpoutání války. Ale… nikdo se nechystal tuto porážku chápat jako doživotní trest bez vyhlídky na slušnou budoucnost. Stalin realizoval ještě v jednačyřicátém stanovenou tézi: hitlerové přicházejí a odcházejí, ale Německo, německý lid zůstává.

Samozřejmě že bylo nutné donutit Němce přinést svůj podíl k oživení „spálené země”, kterou po sobě zanechali na okupovaných územích. Aby byly plně vykompenzovány ztráty a škody způsobené jen samotnému Rusku, nestačilo by k tomu veškeré národní bohatství Německa. Brát tolik, kolik bude možné, aniž by však bylo nutné si na krk pověsit obživu i samotných Němců, „pobrat trochu víc”j- tak ne zrovna diplomatickým jazykem Stalin orientoval podřízené v otázce reparací. Žádný hřebík nebyl nadbytečný, aby zvedl z ruin Ukrajinu, Bělorusko a centrální oblasti Ruska. Vždyť byly zničeny více než čtyři pětiny výrobní kapacity. Více než třetina obyvatelstva přišla o své domovy. Němci vyhodili do vzduchu a zničili v délce 80 tisíc kilometrů železniční tratě, a dokonce i pražce zpřelámali. Všechny mosty strhli. A 80 tisíc km, to je více než všechny německé železnice před druhou světovou válkou dohromady.

Sovětskému velení však byly dány přísné pokyny k zastavení jakéhokoli hanění – průvodce všech válek – ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu, zejména k ženám a dětem. Násilníci spadali pod vojenské tribunály. Tak tomu bylo.

Současně Moskva požadovala tvrdě trestat jakékoliv přepady a diverze “nedobitých a nenapravitelných”, k nimž by mohlo dojít jak v poraženém Berlíně, tak i v sovětské okupační zóně. Těch, kdo by chtěli střílet do zad vítězů, nebyl tak málo. Berlín padl 2. května, ale “místní boje” trvaly ještě dalších deset dnů. Ivan Ivanovič Zajcev, který pracoval na ruském velvyslanectví v Bonnu, mi řekl, že „jemu vždy přálo štěstí”. Válka skončila 9. května, ale on v Berlíně bojoval až do jedenáctého. Tam se proti sovětským vojákům stavěly oddíly esesáků z patnácti zemí. Kromě Němců tam působili norští, dánští, belgičtí, holandští, lucemburští a bůh ví, jací ještě nacisté…

Chtěl bych se ještě dotknout toho, jak nám spojenci chtěli ukrást Den vítězství, když 7. května v Remeši přijali kapitulaci Němců. Toto ve skutečnosti separátní ujednání bylo součástí plánu „Nemyslitelné”. Bylo třeba, aby Němci kapitulovali pouze před západními spojenci a mohli se tak zúčastnit třetí světové války. Hitlerův nástupce Dönitz v té době řekl: „Ukončíme válku s Británií a Spojenými státy, protože ztratila svůj význam, ale budeme pokračovat ve válce se Sovětským svazem.” Kapitulace v Remeši byla ve skutečnosti duchovním dítětem Churchilla a Dönitze. Dohoda o předání byla podepsána 7. května v 2:45.

Stálo nás hodně práce přinutit Trumana potvrdit kapitulaci v Berlíně, přesněji v Karlhorste 9. května za účasti SSSR a spojenců a dohodnout se na 9. květnu jako na Dni vítězství, neboť Churchill trval na tom, aby za den, kdy skončila válka, byl považován 7. květen.

Mimochodem v Remeši došlo k ještě jednomu podvodu. Text dohody o německé bezpodmínečné kapitulaci před spojenci schválila už před několika měsíci Jaltská konference a svými podpisy jej stvrdili Roosevelt, Churchill a Stalin. Ale Američané předstírali, že zapomněli na existenci tohoto dokumentu, který mimochodem ležel v sejfu náčelníka štábu Eisenhowera Smitha. Okolí Eisenhowera pod vedením tohoto Smitha sestavilo nový dokument, “očištěný” od ustanovení z Jalty, která se spojencům nehodila. Zároveň byl tento dokument podepsán generálem Smithem jménem spojenců, ale Sovětský svaz nebyl dokonce ani zmíněn, jako by nebyl do války vůbec zapojen. Takový spektákl byl sehrán v Remeši! Dokument o kapitulaci pak byl předán Němcům dřív, než byl poslán do Moskvy.

Eisenhower a Montgomery se odmítli účastnit společného pochodu Vítězství v bývalém hlavním městě Říše, kde měli být spolu s Žukovem. Plánovaná přehlídka vítězství se sice v Berlíně uskutečnila, ale pouze za účasti maršála Žukova. Stalo se tak v červenci pětačtyřicátého. V Moskvě se, jak známo, Vítězná přehlídka konala 24. června.

Smrt Roosevelta způsobila téměř bleskovou změnu v americké politice. Ve svém posledním sdělení americkému kongresu (25. března 1945) prezident varoval: buď Američané při provádění rozhodnutí z Teheránu a Jalty převezmou odpovědnost za mezinárodní spolupráci, nebo budou odpovědní za nový světový konflikt. Truman toto varování, tuto politickou závěť svého předchůdce vůbec nevzal v úvahu. V popředí měl nadále být – “Pax Američana”.

I když Truman věděl, že SSSR vstoupí do války s Japonskem – Stalin dokonce sdělil Spojeným státům přesné datum (8. srpen) – přesto dal příkaz, aby na Hirošimu byla svržena atomová bomba. Přitom to vůbec nebylo nutné, protože Japonsko bylo rozhodnuto, že jakmile mu SSSR vyhlásí válku, bude kapitulovat. Truman však chtěl ukázat svou sílu, a proto vystavil Japonsko atomovému bombardování. Když se vracel na křižníku “August” z Postupimské konference, dal Trumen do USA Eisenhowerovi příkaz: připravit plán pro vedení atomové války proti SSSR. V prosinci 1945 se v Moskvě konalo setkání ministrů zahraničí. První státní tajemník Trumana Byrnes po návratu do Států v rozhlasovém vysílání 30. prosince řekl: „Po setkání se Stalinem jsem si více než kdy jindy jistý, že svět, jaký je z amerického hlediska spravedlivý, je dosažitelný.” 5. ledna 1946 mu Truman dává za to ostré pokárání: “Všechno, co jste namluvil, je nesmysl. Nepotřebujeme žádný kompromis se Sovětským svazem. Potřebujeme “Pax Američana”, který bude odpovídat na 80 procent našim návrhům.

Válka probíhala dál, neskončila v roce 1945, skutečně přerostla do třetí světové války, která byla vedena pouze jinými prostředky. Je třeba jen upřesnit. Plán “Nepředstavitelné” se neuskutečnil v podobě, jak jej vymyslel Churchill. Truman měl v této věci své vlastní plány. Byl přesvědčen, že konfrontace mezi USA a SSSR nekončí kapitulací Německa a Japonska. Je to jen začátek nové fáze boje. Nebylo náhodou, že poradce velvyslanectví v Moskvě, Kennan, když viděl, jak Moskvané slavili Den vítězství 9. května 1945 před americkým velvyslanectvím, řekl:

„Jásají… Myslí si, že válka skončila. Jenže skutečná válka teprve začíná.”

Ptali se Trumana: „Jak se studená válka liší od horké?” Odpověděl: „Je to tatáž válka, která je však vedena jinými prostředky.” A tak tomu bylo po všechny následující roky. Úkolem bylo vytlačit SSSR z pozic, na které se dostal. Byl splněn. Úkolem bylo dosáhnout degenerace lidí. Jak můžete vidět, tento úkol je prakticky splněn. Mimochodem Spojené státy vedly a vedou válku nejen s námi. Atomovou bombou vyhrožovali Číně, Indii… Ale jejich hlavním nepřítelem byl vždy samozřejmě SSSR.

Podle tvrzení amerických historiků, měl Eisenhower dvakrát na stole rozkaz k nanesení preventivního úderu proti SSSR. Podle jejich zákonů rozkaz vstoupí v platnost, pokud je podepsán všemi třemi náčelníky štábů – námořních, vzdušných i pozemních sil.

Byly tam dva podpisy, třetí chyběl.

A to jen proto, že vítězství nad SSSR by bylo podle jejich výpočtů dosaženo pouze v případě, že by během prvních 30 minut bylo zabito 65 milionů obyvatel země. Náčelník štábu pozemních vojsk však byl toho názoru, že to nelze zajistit…

 

Komentář: Dojde snad někdy západním mocnostem, že svět potřebuje dialog s Ruskem? Upřímně o tom pochybujeme, protože jejich zájmy se nekryjí se zájmy obyvatel Země. Současná Russiagate je vrcholem mnohasetleté posedlosti Západu ruskými zdroji, která nese všechny známky kultu včetně nedotknutelné doktríny, hanobení oponentů a kosmologie na principu my versus oni.




Čím dál častější meteorologický jev: ‘extrémně zmrzlé’ ledové koule zavalily pláž ve Finsku

Strange Sounds
Překlad: NaSeveru.org
7.listopadu 2019
Foto © Judson Jones / Instagram

Ledové koule podobné vejcím jsou navršené na pláži v Hailuoto ve Finsku a lidé, kteří navzdory mrazivému počasí navštíví tento ostrov, jsou z nich unešeni.

“Nikdy předtím jsem neviděla tak úchvatný úkaz,” řekla CNN Tarja Terentjeff.

“Celá pláž byla poseta těmito ledovými koulemi.”

Hailuoto se nachází v Botnickém zálivu, který odděluje Finsko a Švédsko v nejsevernějším rameni Baltského moře. Terentjeff žije v Oulu vzdáleném přes padesát kilometrů a pro návštěvy tohoto nádherného místa dojíždí autem do přístavu, ze kterého vyráží půlhodinový trajekt na ostrov.

Sirpa Tero sdělila CNN, že tento úkaz již v minulosti pozorovala, ale nikdy na tak velké ploše. Řekla, že to vypadalo, jako kdyby se zmrzlé balvany rozprostíraly na kilometry daleko. Tyto ledové koule se tvoří, když se vířící voda u břehu zakusuje do vrstvy rozbředlého ledu, informoval kanál CNN Weather. Vrstvy zmrzlé břečky se lepí dohromady v extrémně studené vodě. Jak vlny narážejí na břeh, v některých místech led rotuje, což slepence omílá do zakulacených tvarů.

Meteorolog CNN Judson Jones sdílel následující obrázky:

https://amd-ssl.cdn.turner.com/cnn/big/ads/2018/10/23/SE18A03_SH_074_Machinery_15Sec_COMP_v007_fG_MainSaver_Flame180904_1625_5MB_leiser_1280x720.mp4

Komentář: Nárůst neobvyklých jevů souvisejících s chladným počasím, včetně ledových koulí, rotujících ledových disků, ledových tsunami, krup velikosti tenisáků a dalších, poukazují s velkou pravděpodobností na skutečnost, že naše planeta vstupuje do období ochlazování…

SOTT archiv: ‘Super cooled’ ice ball phenomenon covers swathes of beach in Finland




Julian Assange: první novinář, kterého čeká poprava, protože dělal svou práci – čeští novináři teď posílají prosbu jeho věznitelům

Argumenty & fakta
6.listopadu 2019
Foto © Argumenty & fakta

Vydání novináře Juliana Assangeho do USA se stalo reálnou hrozbou. Skupina českých novinářů a publicistů se teď obrací na britského premiéra, aby vězně do USA nevydával, protože mu hrozí trest smrti za to, že dělal svou práci. Redakce Argumenty & Fakta se k této výzvě připojuje.

Novináře jménem Julian Assange (čti “Asánž”) si mnozí pamatují jako charismatického muže se světlými, takřka bílými vlasy, jak stojí se zaťatou pěstí na balkóně jakési ambasády. Assange je zakladatel, šéfredaktor a mluvčí mediální skupinu Wikileaks (roku 2006), která se díky speciálnímu programu tajně napojila na servery armády USA a tajných služeb.

Julian Assange
Assange na balkóně ekvádorské ambasády v roce 2013.

Přísně tajné odtajněno

Wikileaks se tak podařilo získat dokumenty do té doby mimořádného obsahu, které usvědčovaly USA ze zvěrstev a mučení a zabíjení civilistů (Afghánistán, Irák…). Pentagon záhy označil Assangeho za hrozbu americké národní bezpečnosti. Skupina pronikla na servery také jiných zemí, například Ruska, Číny, Turecka a dalších.

Získané dokumenty redakce Wikileaks nijak neupravovala, prostě je uveřejnila tak, jak byly. Tím byla maximálně zachována jejich autenticita a výpovědní hodnota. Byli (a dosud jsou) tedy spíše jakýmisi “pošťáky”. Nehodnotili, nekomentovali, prostě je stáhli a poslali dál.

Julian Assange
Odvlečení Assangeho z ekvádorské ambasády v dubnu 2019.

USA tvrdí, že skupina novinářů z Wikileaks tajné dokumenty ukradla a dopustila se tak špionáže. To ale není pravda.

Ve skutečnosti klíčové dokumenty o Iráku a z dalších kauz “pošťáci” z Wikileaks dostali od lidí “zevnitř”. Například od vojáka armády USA jménem Bradley Manning, který nabízel tajné materiály o Iráku médiím, ale všude ho odmítli. Také pověstné e-maily Hillary Clintonové novináři z Wikileaks získali od insidera.

Chcete poslat Wikileaks tajný dokument? Pak ZDE

Dokumenty jsou stále k nahlédnutí na stránkách Wikileaks (díky neprolomitelným serverům ve Švédsku). Redakce Wikileaks dál funguje i bez Assangea. Dokumenty na své plné využití čekají, novináři jiných médií jich zatím nechali ladem asi 99,99 procent. Proč tolik? Možná ze strachu, možná tuposti, možná z lenosti…

Stránky Wikileaks ZDE

Česká republika je na wikileaks ZDE

Komentář:

Pan Wikileaks na útěku

Spojené státy uspořádaly na Assangea hon, který vyvrcholil jeho zatčením ve Velké Británii pod falešnou záminkou. Assangemu se podařilo dostat se ven na kauci, ale nesměl opustit Londýn. Protože věděl, že se smyčka stahuje a američtí agenti si pro něj mohou přijít každým okamžikem, šel na Ekvádorskou ambasádu a požádal o azyl. Bylo mu vyhověno. Psal se rok 2012.

Američtí političtí činitelé (zvláště ti z tzv. Demokratické strany USA) opakovaně vyzývali k vydání Assangeho do USA. Netajili se tím, že by ho chtěli vidět na elektrickém křesle.

Zatčení na ekvádorské ambasádě

Assange strávil za zdmi ambasády sedm let. V roce 2019 se v Ekvádoru změnily poměry, Assangeho zatkla v dubnu britská policie a vsadila ho nejhoršího vězení v zemi do sklepních prostor londýnské věznice Belmarsh. Záhy po zatčení dorazili američtí agenti a pokusili se s Assangeho vymlátit přiznání, že spolupracuje s Ruskem.

Ve vězení Belmarsh navštívil Assangeho zmocněnec OSN. Médiím pak řekl, že stav Assangeho je žalostný, vězeň vykazuje známky mučení (waterboarding) a jeho život je ve vážném ohrožení. Před odpovědnými úřady v Londýně se pravidelně konají demonstrace, aby byl novinář propuštěn na svobodu, nebo aspoň nevydán do USA.

Při soudním slyšení před několika dny v Londýně soudkyně jasně naznačila, že vydání Assangeho do USA nic nestojí v cestě. Přítomní označili soud za “divadlo”, upozornili na to, že vězeň vykazuje známky fyzického i psychického vyčerpání a týrání. Jeho obhájci nedostali šanci ho hájit.

Pokud bude vydán do USA, hrozí novináři trest smrti, v lepším případě doživotní vězení.

Dopis britskému premiérovi

Skupina českých novinářů a publicistů dnes (6.11.) poslala dopis britskému premiérovi, aby zabránil vydání Juliana Assangea do USA.

Zde je:

Jeho Excelence pan Boris Johnson
předseda vlády Velké Británie

Vážený pane premiére,
pan Julian Assange se neprohřešil vůči jediné z norem opravňujících k omezování osobní svobody. Veškeré jeho “provinění” tkví ve zveřejnění informací, obnažujících reálné pozadí válek a dalších protiprávních zásahů do života suverénních zemí. Tedy právě to, co odsoudila i proslulá zpráva parlamentní komise vedené lordem Chilcotem.
Julianu Assangeovi hrozí vydání do USA. Tamní establishment a justice se netají, že ho hodlají věznit po desítky let. Někteří činitelé dokonce volají po jeho popravě. Hrůzné represi má být vystaven za to, že uplatnil svou svobodu projevu. Učinil tak veden neklamně ušlechtilým cílem – odvrátit další nesmyslné vraždění a zkázu z prolhaných “důvodů”.
Vaše země se považuje za kolébku moderní demokracie. Mnoha z těch, komu hrozila bezdůvodná represe, neváhala poskytnout azyl už v předminulém století. Julian Assange si to nezaslouží o nic méně! Stane-li se tak, Velká Británie sklidí díky a uznání demokratické veřejnosti celého světa. Bude-li Julian Assange vydán pomstě těch, koho usvědčil z vážného pošlapání práva, renomé Vaší země to vážně poškodí.

S úctou
PhDr. Luboš Blaha, PhD., politolog, předseda výboru pro evropské záležitosti Národní rady SR, PhDr. Petr Hampl, PhD., sociolog, tajemník České společnosti pro civilizační studia, Prof. PhDr. Jan Keller, DrSc., vysokoškolský pedagog, ex-poslanec Evropského parlamentu, Mgr. Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií, někdejší policejní prezident, Lenka Procházková, spisovatelka, veřejná aktivistka, signatářka Charty 77, Jan Schneider, bezpečnostní analytik, ex-ředitel Kanceláře vlády ČR pro zpravodajskou činnost, signatář Charty 77, PhDr. Josef Skála, CSc., vydavatel internetové revue, publicista, ex-prezident Mezinárodního svazu studentstva, Ing. Jaroslav Šulc, CSc., národohospodář, publicista, někdejší asistent předsedy Senátu PČR, Doc. Mgr. Petr Žantovský, vysokoškolský pedagog, publicista, místopředseda Rady České tiskové kanceláře.

V Praze dne 5. 11. 2019

Za správnost: Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií, Soukenická 3




Jana Jochová: Snahy změnit význam manželství přinášejí velká rizika

Milan Kajínek
The Epoch Times
19.srpna 2019
Foto © Surrogacy4All.com, upoutávka z webu na surogátní mateřství pro LGBT komunitu


ROZHOVOR – Jana Jochová je předsedkyní neziskové organizace Aliance pro rodinu, která usiluje o zrod celospolečenského hnutí na podporu manželství a rodiny. Jejich činnost je podle jejích slov reakcí na snahy změnit význam rodiny nejenom na úrovni společenské debaty, ale zasadit změny významu manželství přímo do zákona České republiky.

„Rodina nemůže vzniknout (přirozeným způsobem) bez vztahu muže a ženy,“ říká Jana Jochová s odkazem na vrozenou stavbu lidského těla a jeho schopnost se množit. Podrobněji tedy na základní fakt, že žena má vajíčko a dělohu a muž má spermie, a pokud si odmyslíme znalosti moderní medicíny, které jsou schopné přirozenost obejít, jedině spojením muže a ženy je možné vytvořit nového člověka.

Rodina je z podstaty věci otec, matka a děti. To je základ rodiny,“ uvádí Jochová. „Samozřejmě rodina je širší, jsou také další rodinní příslušníci a příbuzní, ale základ jsou otec, matka a děti. Nic jiného za rodinu nelze považovat.“

Komentář: Rodina není mýtus

Samozřejmě, říká se také, že jsme všichni „jedna velká rodina“ nebo že jsme v práci vytvořili „rodinu“, nebo vytváříme adopcí „náhradní rodinu“ a podobně. Alianci pro rodinu jde ale o něco jiného než o vymezení jazykového výkladu pojmu rodina. Jedná se podle nich o „neotřesitelný základ společnosti“, který vzniká přirozeně z vrozené schopnosti člověka se rozmnožovat, což lidstvu umožňuje pokračovat dále, prostřednictvím vztahu muže a ženy, vytvořením rodiny a výchovou dětí.

Jaké jsou tedy historické zkušenosti v oblasti rodiny, z hlediska lidstva a evropské civilizace?

Manželství – jak formuje společnost

S tímto základem rodiny vytvářené mužem a ženou se po staletí tříbily námluvy, etika milostných vztahů mezi mužem a ženou a vznikala věhlasná románová díla, významné rody, předávaly se znalosti, řemesla a dědictví. A předávala se také tato přirozená forma rodiny.

Lidé nalézají smysl života zejména v rodině, v tom, že svým potomkům předají své znalosti, svoji historii a dědictví. Dítě potom nalézá vlastní identitu v životě a historii svých rodičů, dědů a babiček a rodových liniích a hledá v nich kořeny a vysvětlení pro své niterné pocity, chování a způsoby myšlení.

Dříve se používal slovní obrat „rodina je základ státu“ *, což znamenalo, že rodina je základním stavebním kamenem společnosti. Pokud jsou rodiny a rodinné vztahy dobré, pevné a stabilní, je potom stabilní i celá společnost. Proto se vyplatí různými způsoby rodinu a dobré rodinné vztahy udržovat a podporovat.

Co drží společnost pohromadě? Právě rodiny. Jejich soudržnost, pokračování generací. To je způsob existence lidstva. Když to nebude, když nebude mít člověk pojem o svých kořenech, bude se logicky cítit vykořeněný,“ říká paní Jochová.

Ve stabilní rodině má dítě zázemí pro svůj vývoj a život v dospívání. Stabilní rodina je také oporou a zázemím pro všechny její členy. Jedno z rčení o rodině říká, že rodina by měla být „oázou klidu a porozumění“.

Snahy o změny významu manželství v zákonu

Manželství si po staletí udržuje stejný význam, který zrcadlí společenské vztahy a příbuzenské vazby. Dnes se objevují početné snahy pojem manželství změnit. Jak by tedy měla vypadat jeho nová podoba podle LGBT hnutí (zkratka označuje lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby) a takzvané genderové politiky a „genderové identity“?

Manželství by se mělo rozšířit o manželství dvou mužů nebo dvou žen. Hovoří se také o tom, že by se mělo manželství definovat jako „svazek dvou osob“ bez ohledu na jejich pohlaví.

Podle Aliance pro rodinu se nejedná pouze o změnu společenskou, ale o zasazení změny významu manželství přímo do zákona České republiky.

„Předefinujeme rodinu na rodič 1 a rodič 2?“ ptá se Jana Jochová z Aliance pro rodinu. „Chtěli bychom povzbudit lidi, aby si znovu uvědomili, co je základem rodiny. A protože nechceme o tento základ přijít, snažíme se prosadit ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy, aby děti neztratily právo na svého otce a matku.“

Podle Jochové by zanesení tohoto dodatku do ústavy mohlo zabránit snahám o změnu zákonné definice rodiny, což by podle ní následně postupně rozkládalo základní společenské koncepty a dosud uznávané morální hodnoty. V některých zemích již těmto novým pohledům na rodinu přizpůsobili knížky pro školní děti (kde si mohou přečíst, jak dvě maminky vychovávají uměle vytvořené dítě, pohádku „Král a král“ atd.).

Stav manželství se v dnešní české společnosti podle statistik mírně zlepšil. Více než polovina manželských vztahů je stabilní, u zbývající části dochází k rozvodům. Podle údajů Českého statistického úřadu ale spolu dvojice vydrží déle než dřív. Zatímco v roce 2000 manželské soužití trvalo 11 let, v roce 2017 to bylo přes 13 let, uvádějí byznysnoviny.cz.

Podle Jany Jochové by měla vláda a společnost napřít své úsilí a věnovat finance právě na podporu zlepšení mezilidských vztahů, podporu udržení rodin a jejich zdravého fungování.

„Měli bychom se zaměřit na podporu rodin a hledat řešení tam, nevolit cestu změny významu manželství a změny fungování společnosti a výchovy dětí,“ míní Jochová. „Pro výchovu dětí je nejlepší, když vyrůstají mezi svými (biologickými) rodiči. Tohle prostředí je pro ně nejlepší a nejstabilnější.“

Homosexuální sňatky, surogátní mateřství, obchod s dětmi
Plakát se symbolem EU a textem „2018 – Bruselská konference rodičovských možností pro evropské gaye“. Americká organizace Man Having Babies již působí v Bruselu, kde nabízí školení, jakým nejvýhodnějším způsobem přijít k dítěti (za peníze). Foto: snímek z YouTube

Jaké jsou důsledky v zemích, kde již tyto změny zavedli?

„Úmluva o právech dítěte hovoří o tom, že dítě má právo znát své rodiče a být jimi vychováváno. To je také něco, na co bychom měli myslet,“ míní Jana Jochová.

„Myslím, že vnitřní puzení mít dítě mají hlavně lesby, u gayů je to spíš velmi malé procento,“ říká paní Jochová. Ale v praxi je vidět, že také společenství homosexuálních mužů hledá možnosti, jak „získat dítě“, a protože vyhledávají intimní společnost jiných mužů a k sexuálnímu vztahu se ženou mají odpor, nemohou své potomky přirozeně zplodit a vychovávat. „Někteří však mají silné vnitřní puzení vlastní rodinu mít a děti vychovávat, ostatním se říká, že je to jejich právo: mít možnost mít dítě jako heterosexuálové. Proto i u párů gayů roste poptávka po dětech,“ cituje Jochová ze zkušeností z praxe.

V důsledku toho vznikají nové cesty, jak si dítě „opatřit“.

Ve Spojených státech vznikla organizace Man Having Babies (Muži mají děti), která zprostředkovává a organizačně zajišťuje vyhledávání dárkyní vajíček a takzvaných „náhradních matek“, které děti „odnosí“. Tento způsob vytváření dětí nazývají „surogátní mateřství“.

V praxi to probíhá tak, že si homosexuální pár vybere z katalogu dárkyň ženu, která by se jim líbila. Například studentku práv z USA, o které předpokládají, že bude mít dobrou genetickou výbavu, té zaplatí za její vajíčko, které nechají uměle oplodnit svými spermiemi, poskytnutými oběma muži. Nemůže tedy být předem jasné, kdo z nich bude biologický otec dítěte. Případ zmiňuje ekonomka a publicistka Hana Lipovská v Dokumentu o „homosexuálním manželství“ z 1. prosince 2018.

Toto vajíčko se posléze vloží do dělohy ženy (například z Afriky či jiné rozvojové země), která je ochotna dítě za peníze odnosit a porodit. Tato žena si poté dítě podle smlouvy nesmí ponechat, i kdyby k němu získala nepřekonatelný mateřský pud. Takový případ se již v zahraničí dostal před soud, který snahu „náhradní matky“ ponechat si dítě označil za „porušení smlouvy“.

Výsledkem je narození dítěte, jehož biologická matka se nikdy neznala s jeho otcem. Odnosila a porodila je žena, která není jeho matkou, a vychovávají ho dva muži, z nichž jeden je jeho biologický otec. Pro dítě je následně velice obtížné, ne-li nemožné hledat svoji identitu prostřednictvím rodinné historie a svých předků.

V těchto svazcích je právo dítěte znát své rodiče a být jimi vychováváno bezprecedentním způsobem potíráno nebo popíráno,“ říká Jana Jochová. „My tomu říkáme obchod s dětmi. Tyto homosexuální páry si to dítě vlastně na zakázku koupí!

Nejnižší cena je 95 tisíc dolarů (před čtyřmi lety to bylo 60 tisíc), maximální částka je 160 tisíc. Lze tam konzultovat i „all inclusive balíčky“, které zahrnují všechny služby: psychologickou podporu, právní pomoc, zabezpečení pohlavních buněk – vajíček i spermií (když je třeba), zabezpečení náhradní matky, lety a hotel v zemích, kde budou jednotlivé matky rodit, atd., jak se uvádí v článku serveru Hlavnésprávy.sk z 23. září 2018.

Komentář: Berlínský trh dětí

„Americká organizace Man Having Babies již působí v Bruselu, kde nabízí školení, dalo by se říci veletrhy (které už pořádala minimálně čtyřikrát), v sálech hotelu Hilton, kde nabízejí katalogy, v nichž si mohou účastníci nastudovat, jakým nejvýhodnějším způsobem přijít k dítěti,“ popisuje situaci paní Jochová.

„Nechceme, aby to v České republice zašlo takto daleko, a také proto se tomuto vývoji snažíme zabránit. Jednou z takových snah je právě snaha o zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy,“ vysvětluje Jana Jochová.

Případy „náhradního mateřství“ si již objevují i v ČR. Více v reportáži Českého rozhlasu z 13. května 2019.

Stoupající požadavky LGBT hnutí v dokumentu APR

Registrované partnerství, adopce a osvojení dětí, manželství… co přijde dál? Zavedení povinné výuky do škol, ustavení genderové identity a genderové politiky do společnosti a zákonů…? ptají se experti v dokumentu, který zveřejnila Aliance pro rodinu 1. prosince 2018.

POZNÁMKY:

* „Rodina je základ státu“ – tento citát se u nás často připisuje bývalému československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Ale totožně o něm hovořil například také čínský mudrc Konfucius, který rodinu viděl jako mikrokosmos společenských vztahů, kdy otec vytváří v dítěti pozdější vztahy k nadřízeným nebo vládě, matka v chlapci vytváří jeho vztah k budoucí ženě a sourozenci zase vztah k vrstevníkům a tak dále.




Zářící ohnivá koule byla pozorována nad rozsáhlým územím západní Evropy

SOTT.net
Překlad: NaSeveru.org
13.října 2019
Foto © Roger Spinner, www.ogvt.org

 

Americká meteorická společnost obdržela 238 zpráv o velmi jasné ohnivé kouli, která přelétla po nebi nad Belgií, Německem Švýcarskem a Beneluxem 13.října brzy ráno. Několik členů AMS událost nafotilo a nafilmovalo. Zde je záznam od uživatele ‘Marca H.’:

 

 

Komentář: O čtyři dny dříve byl k vidění podobný objekt, o kterém informovalo 246 očitých svědků z celého území Francie.




Aféra Climategate: 10.výročí spiknutí globálních oteplovačů proti světu

Dr. Kelvin Kemm
What’s up with that
Překlad / zpracování: Reformy.cz
1.listopadu 2019

 

17. den tohoto měsíce bude znamenat desáté výročí aféry „Climategate“, tj. zveřejnění tisíců emailů mezi klimatickými pseudovědci, kteří tehdy, stejně jako to dělají i dnes, kolaborovali a kuli pikle za účelem vytvoření člověkem způsobené klimatické krize existující v jejich patologických představách a počítačových hrách vydávaných za modely, nikoliv však v reálném světě.

Ten skandál by měl ve zdravé společnosti s klimatickým katastrofismem skoncovat. Místo toho jej velmi snaživě pohřbili političtí komisaři progresivního liberalismu, doktrináři progresivních pseudověd, aktivisté a korporativisté zavádějící ten tzv. kamarádíčkovský „kapitalismus“, kteří z přehánění a podstrkování falešné pseudovědy hrabou bilióny dolarů a užívají si za ně pohodlíčka, které upírají běžným rodinám, na které tím uvalují zbytečné zbídačení.

Jen málo lidí opravdu zná ta Nepohodlná fakta o údajné člověkem zaviněné „krizi“ klimatu a počasí. Např., že od roku 1998 průměrné globální teploty vzrostly pouze o pár setin stupně (v poslední době dokonce maličko poklesly). Ale stejně pořád slyšíme ty nepodložené kecy o člověkem vyvrhovaném oxidu uhličitém, co vyvolává globální oteplování a klimatické změny, které představují existenční hrozbu pro lidstvo, divokou přírodu a planetu. A na základě takových keců nám vnucují, že se musíme vzdát používání fosilních paliv, která jsou nenahraditelným tahounem ekonomického růstu a lepší životní úrovně. A to je pro Afriku (autor je Jihoafričan) a svět děsná zpráva.

Bez ustání slyšíme, jak ta narůstající koncentrace atmosférické oxidu uhličitého vyvolává nárůst globálních teplot. Ale satelitní data nic takového neukazují. Ve skutečnosti jsou ty jejich počítačové predikce pro rok 2019 skoro o půl stupně Celsia nad skutečnými satelitními měřeními. A co je horší, když jakýkoliv vědec vznese otázku ohledně toho, jak to vlastně s tou údajnou krizí je, tak je okamžitě očerňován jako „popírač klimatické změny“.

Většina datových zdrojů na podporu propozic o lidským CO2 způsobeném oteplování vzešla z Jednotky klimatického výzkumu (CRU) na University of East Anglia ve Velké Británii.

Pak ale 17. listopadu 2009 na světové scéně rupla ta Pandořina skříňka s trapnými informacemi z CRU. Počítačový hacker pronikl do počítačového systému této university a zmocnil se 61 Megabytů materiálů, které ukazovaly, jak CRU manipuluje vědeckými informacemi, aby to vypadalo, že globální oteplení je hříchem lidstva a průmyslového CO2. Mezi dalšími skandály tyto šokující uniklé emaily ukázaly, jak se tehdejší ředitel CRU Prof. Phil Jones ostatním manipulantům vychloubá využitím statistických „triků“, aby se odstranily důkazy o pozorovaných poklesech globálních teplot.

V dalším emailu prosazoval vymazání určitých dat, místo aby byly poskytnuty vědcům, kteří nesdíleli jeho postoj a mohli by jeho analýzy kritizovat. Nealarmističtí vědci museli vymáhat tyto informace pomocí britského Zákona o svobodném přístupu k informacím. Jones byl později suspendován a bývalý britský kancléř lord Lawson se dožadoval vládního vyšetřování tohoto trapného exposé.

Aféra se stala známá jako „Climategate“ a skupina amerických univerzitních studentů dokonce vystavila na YouTube písničku „Skryjte pokles,“ aby zesměšnili CRU a klimatického modeláře Dr. Michaela Manna, který v té hacknuté emailové korespondenci používal fráze „skrýt pokles“.

Tak kde je pravda? Když člověk uváží složení atmosféry a přirovná jej k výšce Eiffelovy věže v Paříži, tak je to dodatečné hnojivo pro rostliny, čili CO2, které narostlo v atmosféře od času, kdy se v roce 1850 stala Kalifornie 31. státem Spojených států, menší než tloušťka dlaždice pod touto Věží.

Může tento nepatrný nárůst opravdu vysvětlit pozorované globální oteplení od konce Malé doby ledové do začátku moderní průmyslové éry? Než se Kalifornie stala státem, byl měřený vzestup globálních teplot v atmosféře menší než 1°C. Ale k většině tohoto vzestupu došlo před rokem 1940 a pak od roku 1943 do roku 1978 globální teploty klesaly, což tehdy vyvolaly hrůzu z globálního ochlazování.

 

Komentář: National Geographic v roce 1967 – klima Země neovlivňuje CO2, ale sluneční skvrny

 

Pak teploty do roku 1998 maličko vyrostly, od té doby zůstávají převážně stabilní, i když koncentrace oxidu uhličitého stále rostou. Vzestup CO2 a variabilita teploty vůbec nejsou v žádné řádné korelaci.

 

Komentář: Washingtonský profesor při slyšení v americkém Kongresu: “Globální oteplování skončilo v roce 1998“

 

Navíc během dobře zadokumentované Středověké teplé periody asi mezi lety 950 až 1350, kdy vyšší globální teploty umožnily vikingským zemědělcům pěstovat plodiny a chovat dobytek v Grónsku. Stejně dobře je zadokumentovaná 500 letá Malá doba ledová, která hladem a zimou vyhnala Vikingy z Grónska, než dosáhla svého nejchladnějšího období během Maunderova slunečního minima v letech 1645-1715. To bylo v době, kdy anglická řeka Temže pravidelně zamrzala, norští zemědělci se dožadovali kompenzací za půdu, kterou pohřbily rostoucí ledovce, a kněží prováděli rituály vymýtání ďáblů, aby odvrátili rostoucí alpské ledovce, neboť ty tehdy pohlcovaly vesnice. Malby z této doby ukazují davy lidí, jak na Temži bruslí a koňská spřežení, jak po tom ledě přes Temži převáží náklady. Žádné průmyslové a automobilní emise přeci ve Středověké teplé periodě nebo v Malé době ledové roli nesehrály.

 

Komentář: Všimněte si mimořádných geologických událostí a oscilujících teplot. Na první pohled je jasné, že změna klimatu je proces, na který člověk má minimální vliv. Naopak je jisté, že Země prochází velmi dramatickými proměnami pravidelně a civilizace jsou proti těmto výkyvům prakticky bezbranné. Pokud by lidská aktivita skutečně způsobovala globální oteplování, mohli bychom být rádi. Rostoucí oxid uhličitý by přinesl lepší pěstební podmínky a možnost uspokojit zvýšenou poptávku na potraviny. Navíc bychom mohli doufat v alespoň částečný odklad přicházející doby ledové a získali tak čas připravit se na její důsledky. Viz NASA předpovídá nejnižší sluneční aktivitu za posledních 200 let.

Globální teploty za 5 tisíc let
Změny teplot v průběhu posledních 5 tisíciletí.

 

Tyto dramatické události by měly být varovným signálem pro každého poctivého vědce. Pokud se Středověká teplá perioda objevila, aniž by byla tažena CO2, proč by oteplení dneška mělo způsobovat průmyslové CO2? Během Malé doby ledové Velká morová rána vyhubila skoro čtvrtinu Evropské populace. Teplá perioda přinesla prosperitu a rekordní úrody, zatímco studené roky přinášely bídu, hlad a smrt.

 

Komentář: Nový pohled na černou smrt – vesmírné spojení

 

Dr. Mann deset let před aférou Climategate zveřejnil počítači vygenerovaný graf, o kterém tvrdil, že zobrazuje průběh teplot v předchozích 1500 letech. V jeho grafu se Středověká teplá perioda, Malá doba ledová a extrémně chladné období během Maudredova slunečního minima záhadně ztratily – a planetární teploty pak náhle vyletěly vzhůru až v posledních desetiletích dvacátého století. Tento graf ve tvaru hokejky roztrubovali po celém světě a stala se z něj hlavní ikona Mezivládního panelu o klimatické změně.

Mnoho vědců bylo k veškeré poznatky o dávném klimatu popírajícímu hokejkovému grafu velice podezíravých. Dva z nich Steven McIntyre a Ross McKitrick totálně Mannův počítačový program a revizionismus historie roznesli na kopytech. To ale samozřejmě nezastavilo bývalého amerického viceprezidenta Al Gora, aby ten zdiskreditovaný graf nepoužíval ve svém ohavném filmu s proroctvím zkázy Nepohodlná pravda.

Hacknuté emaily z CRU také ukázaly výměny zpráv mezi Mannem a Jonesem, v nichž diskutovali, jak zastrašovat redaktory, kteří chtěli vydávat vědecké názory odporující těm jejich pseudovědám, aby potlačovali jim odporující studie. V jednom z emailů vyjádřil Jones svou touhu zbavit se „potížistického redaktora“ žurnálu Climate Researche, neboť se opovažoval zveřejňovat i jiné názory. Redaktora pak tedy vyhodili.

Když klimaskeptik z University of Colorado profesor Roger Pielke, Jr. požádal, aby mu CRU předala svá původní data, z nichž vycházeli, tak mu řekli, že data (šikovně) ztratili. Ztratili!?! Ztratili by snad profesionálové něco tak cenného, jako originální data? Mnozí je tedy podezírají, že prostě jen nechtěli, aby pak někdo odhalil jejich rafinované manipulace a fabrikace.

 

Komentář: Globální oteplování podvodem století? Michael Mann, ikona ideologů klimatické propagandy, prohrál soud – odmítl předložit argumenty na podporu svého slavného ‘hokejkového grafu’

 

Ale jestli nedávné globální oteplování nezpůsobil průmyslový oxid uhličitý, co to bylo? Dánská výzkumná skupina vedená Prof. Henrikem Svensmarkem našla velice věrohodnou shodu mezi úrovní aktivity slunečních skvrn (ohromných magnetických bouří) na našem Slunci a globálními teplotami v posledních patnácti stech letech. Tento čistě přirozený mechanismus ve skutečnosti perfektně zapadá do důkazů! Ó, jak strašlivě nepohodlná pravda pro ty alarmisty.

Kosmické paprsky z hlubokého vesmíru neustále bombardují horní atmosféru Země a vytváří mraky dost podobným způsobem, jako vysoko letící tryskáče, které za svými motory táhnout bílé kondenzované čáry. Více mraků dovede jednak globální ochlazování, protože ne už tolik slunečního svitu dopadá na Zem. Více slunečních skvrn znamená silnější magnetický štít, tudíž méně kosmických paprsků dopadá na Zem, a tak je menší nízká oblačnost a větší globální oteplování. Slunce je zrovna v období skoro rekordně slabé aktivity slunečních skvrn.

 

Komentář: Oteplování nezpůsobuje člověk, ale fluktuace kosmického záření, tvrdí nová studie finských a japonských vědců

 

Všemožné druhy zájmový skupin tuto informaci potlačují. Co je na tom asi nejhorší se ukazuje, na takových událostech, jako když při propuknutí Climategate otevřeně vykecala kampanistka za „klimatickou spravedlnost“ ze skupiny Přátelé Země Emma Brindal, o co jim jde:

„Reakce na klimatickou změnu musí mít ve svém srdci redistribuci bohatství a zdrojů.“ Ne ochranu Země před člověkem vyvolanými emisemi CO2 nebo před přírodní a člověkem způsobenou klimatickou změnou – nýbrž redistribuci bohatství a zdrojů podle vzorů, které samozvaná vládnoucí elita prohlásí za „sociálně spravedlivé.“

Klimatičtí kampanisté rovněž odporují „nadměrnému“ cestování letadlem, ať už kvůli businessu nebo rekreačně, proti autům se spalovacím motorem jakožto „zbytečnému luxusu“ a proti modernímu bydlení pro Afričany. Někteří dokonce říkají, že Afričané musí žít dále v chatrčích z bláta a vyhýbat se používání elektřiny a moderních zemědělských technologií. Dospívající herec Ed Begley řekl: „Afričané by měli mít jen solární elektřinu k nejdůležitějším potřebám v jejich chatrčích.“ Oni, Al Gore, Phil Jones a Mike Mann jsou samozřejmě z těchto omezení vyjmuti.

Skutečná sociální spravedlnost a lidská práva znamenají, že všichni musí mít přístup k hojné, spolehlivé a levně dostupné energii. Ne k té předražené, vrtkavé ze zdrojů závislých na počasí, jako jsou větrné turbíny a solární panely. Z fosilních paliv, z jaderných a přehradních elektráren.

My v rozvojovém světě (autor je Jihoafričan) už nesmíme dovolovat, aby nám potlačovali klimatickou pravdu. Nesmíme dovolit, aby radikální aktivisté nasazovali brzdy na africký ekonomický rozvoj, tvorbu pracovních míst a aby nám ochuzovali zdravotní systém a životní úroveň ve jménu prosazování jejich protihumánní agendy redistribuce bohatství.




Pedofilní hry v německých školkách, organizace „Original Play“ působí i u nás

Ivana Schneiderová
Tradiční rodina, z.s.
4.listopadu 2019
Foto © ARD

 

Německem a Rakouskem otřásá skandál týkající se sexuálního a fyzického zneužívání dětí v mateřských školách. Nadace „Original Play“ zde čelí těžkým obviněním z poskytování služeb pedofilům a následnému přístupu do mateřských škol, kde v rámci her mělo podle výpovědí dětí a jejich rodičů a psychologů docházet ke zneužívání. Závažnosti na případu dodává skutečnost, že německá veřejnoprávní televize ARD ve spolupráci s rakouskou veřejnoprávní ORF natočily společně reportáž, ve které odkryly praktiky odehrávající se za zdmi mateřských škol. Česká televize, přestože stejná nadace působí i v českých školních zařízeních, nepřinesla jako veřejnoprávní médium jedinou zprávu.

 

 

Minimálně šest těžkých podezření ze sexuálního zneužívání dětí

V německém Berlíně a Hamburku čelí organizace „Original Play“ těžkým podezřením ze spáchání sexuálního a fyzického zneužití dětí v mateřských školkách. Rodiče podali několik trestních oznámení, vyšetřování byla ale Státním zastupitelstvím zastavena. Obvinění považuje Státní zastupitelství za nevěrohodná, chybí důkazy a došlo i k mnoha pochybením ve vyšetřování. Vyšetřovací orgány například neprozkoumaly osobní počítače podezřelých a nevyslechly z terapeutických důvodů samotné oběti – tedy děti. Podezřelí se o vyšetřování také dozvěděli s předstihem, než u nich mohla být provedena kontrola. Informoval o tom RBB.

Martin Steltner ze Státního zastupitelství v Berlíně v reportáži uvedl: „Nemohu se vyjadřovat k jednotlivým detailům, to také nechci dělat. V každém případě jsme tyto stopy sledovali, brali je vážně a ve výsledku byla vyšetřování zastavena.“

Nicméně děti budou v budoucnu vyslechnuty. Postižení se obrátili na berlínského politika Burkarda Dreggera (CDU), který chce podle informací BZ dosáhnout znovuotevření případů.

 

Otřesné výpovědi rodičů dětí

Rodiče dětí, u kterých mělo dojít k sexuálnímu zneužití, znásilnění anebo zlomeninám končetin uvádějí až hrůzná svědectví o tom, jak bylo s jejich dětmi v mateřských školkách zacházeno. Ti si v reportáži přáli zůstat v anonymitě, neboť již nyní čelí obrovským tlakům, a také proto, aby byla zajištěna jejich bezpečnost.

Otec zneužitého dítěte: „Když jsem na fotkách viděl, kolik si naprosto cizích lidí hrálo s našimi dětmi, udělalo se mi skutečně špatně z toho, co se stalo. V některých případech měly hry vést ke zneužití a znásilnění.“

To potvrzuje také další otec: „Náš syn nám v kontextu s touto „Original Play“ podal velmi důrazné sexuální a násilné skutečnosti, které nám i předvedl. My zde nehovoříme jen o těžkých sexuálních zneužití, znásilnění, ale také o násilí, ponížení, sadismu. A pro nás to relativně rychle vypadá tak, jako by to mělo svůj systém.“

 „Byla zde informace, že zakladatel těchto her, jeden Američan, měl přijít do školky. A uvedlo se, že dětem také udělá v této souvislosti přednášku. Co jsme ale nevěděli, že přišlo minimálně devět cizích dospělých lidí, které jsme nikdy před tím neviděli.“

„To, že byla také vychovatelkou přivedena někam jinam, kde si hráli s jinými dospělými muži, to se jí nelíbilo. Ostatním dětem, které tam přišly, také ne. Jindy mi moje dcera ukázala, jak jí hlavní vychovatel, vedoucí školky strčil nos do zadečku. A že to dělal také jiným dětem.“ Jeho dítě chodí do jedné evangelické mateřské školy v berlínské městské části Kreuzberg.

Další matka dívenky z Hamburku v reportáži vypověděla o análním sexuálním zneužití její dcery při ‘Original Play’: „Na začátku to bylo vždycky tak, když jsme přivedla dceru ze školky, řekla mi, že jí bolí zadeček nebo intimní místa. Že tam uvnitř měla trn. Nechtěla více chodit do školky. Po ránu plakala. Měla strach. Minulý rok v červnu potom přišla a z ničeho nic řekla, že ten muž, který tyto ‘Original Play’ nabízí, jí strčil svůj penis do jejího zadečku.“ To samé vypověděla dívenka i před doktorkou, nikoliv ale už z terapeutických důvodů na policii.

 

Odborníci výpovědím postižených rodičů věří, hru považují za pozvánku pro pedofilní kriminálníky

Přestože vyšetřovací orgány, vedení mateřských škol a jiní rodiče dětí výpovědím a obviněním rodičům postižených dětí nevěří, experti jsou na jejich straně. Knihu vydanou Fredem Donaldsonem, která koncept „Original Play“ popisuje považují za „návod“ pro pedofily k „překračování hranic“ u dětí.

Dagmar Ecker – Trauma terapeutka Berlín, terapeutka jednoho z postižených chlapců je přesvědčená, že i další děti trpí stejně tak jako chlapec, kterému pomáhá. „Dítě má abnormální chování, má noční můry, má strach, je vzteklé, je lehce zranitelné při určitých spouštěčích. To nemůže samo dítě produkovat.  Proč také.“

 Michaela Huber – Trauma terapeutka Göttingen dělá poradkyni dělá mimo jiné poradkyni Spolkovému kriminalistickému úřadu. Společně s rakouským kolegou se zabývají Donaldsonovo knihou a docházejí ke děsivým závěrům: „Pro mě, v mých očích, je to pozvánka k překračování mezí na dětech.“

Karl-Heinz Brisch – Dětský psychiatr lékařské univerzity v Salcburku: „To mi částečně přeběhla skutečně husí kůže po zádech, protože se zde vyskytuje celá řada pasáží, které se nechají číst jako návod pro pedofily.“

Experti se jednoznačně shodují v zákazu těchto her v dětských zařízeních.

 

Co jsou „Original Play“?

Nadace „Original Play“ – volně přeloženo jako „přirozené hry“ působí celosvětově v dětských školních zařízeních. Podle informací z jejich webových stránek se má jednat o hry s dětmi, které pomocí hravých pohybových prvků a doteků mají dětem pomáhat budovat vlastní identitu, posilovat sebehodnocení a budovat pozitivní sociální vztahy na ezoterické úrovni. A to odbouráním agresivity u dětí. Tato nadace působí i v České republice. Koncept je vypracován tak, že cizí lidé mnohdy bez vědomí rodičů přijdou do mateřské školy, kde se s dětmi perou a mazlí.

 

Komentář: Budovat sociální vztahy na ezoterické úrovni? To má být myšleno vážně? Když se kterýkoliv vědec jen otře ve svých výzkumech o téma spirituality nebo metafyziky, tak je zesměšňován, přijde o granty nebo i o pracovní pozici, a tady, kde se jedná o kontakt cizích, neprověřených lidí s dětmi bez vědomí rodičů, je řeč o ‘ezoterice’? Králičí nora v UNICEF vede hodně hluboko. Podobně jako u norského Barnevernetu, který zaměstnával pedofila na pozici dětského psychiatra.

 

Zakladatel ‘Original Play’ je podvodník

Nadaci „Original Play“ včetně jejího konceptu založil Američan Fred Donaldson (76), který se veřejně představuje jako bývalý univerzitní profesor. Jak zjistili redaktoři německých a rakouských veřejnoprávních médií ARD a ORF, je to lež. Donaldson nikdy na žádné univerzitě profesorem nebyl, má vystudovanou geografii. Na rozdíl od vystudovaných pedagogů nemá Donaldson žádné potřebné vzdělání potřebné k práci s dětmi, ačkoliv svoji činnost provádí několik desítek let. Je tedy více než zarážející, že je Original Play® uznána UNICEF jako prevence násilí, jak uvádí webové stránky jedné z brněnských mateřských škol.

 

Kdo si zaplatí, může volně k dětem

Kdokoliv se může přes internet zaregistrovat na Donaldsonův workshop, a to i lidé bez pedagogického vzdělání, včetně pedofilních kriminálníků. Není vyžadována žádná legitimace nebo Výpis z rejstříku trestů, jak informuje Berliner Zeitung. Registrace stojí v Německu mezi 200–250 Euro. Workshopy jsou dvoudenní a po jejich ukončení může zájemce, který si kurs zaplatil, do školek k dětem. Takzvaní Donaldsonovo „učni“ zajistí pro zájemce ve školkách hrací podložky.

 

Skandálu čelí Evangelická „liberálně progresivní“ církev

Ke zneužívání mělo docházet zejména v evangelických církevních školkách. Samotná Evangelická církev je vnitřně nejednotná, protože se jedna její část odklonila od tradičních náboženských hodnot a několik posledních let funguje v rámci liberálního progresivismu. Podporuje LGBT komunitu, Manželství pro všechny (Ehe für Alle), genderovou ideologii a nebrání se různým sociálním experimentům ve svých dětských a církevních zařízení. Při konání „duhových pochodů“ vlají v Německu na evangelických kostelích duhové vlajky.

Evangelická církev se sice s podezřelými vychovateli, kteří byli též ze sexuálního zneužívání dětí obviněni rozloučila, ale jakoukoliv vinu popírá. Někteří obvinění pracují od té doby v jiných evangelických školkách.

Ulrike Trautwein – generální superintendantka Evangelické církve (EKBO): „Chtějí nový začátek, a to staré… Každý se musí umět dobře rozloučit a dobře jinde začít. Dnes bych již vždy, vždy vyžadovala Výpis z rejstříku trestů.“ Reportér: “Byla to chyba?” „Může se to tak říci, ale protože tam byli vždy u toho lidé, tak se dětem nic nestalo.“  Reportér: “To říkáte Vy, rodiče to vidí jinak.”

Skandál rezonuje i ve společnosti, sepisují se petice.

Projekt ‘Original Play’ spadá to skupiny takzvaného inkluzivního vzdělávání, které je úzce spojeno právě s předčasnou sexualizací dětí a genderovou ideologií. Na to poukazuje i petice směrovaná k německé a rakouské ministryni školství s požadavkem na pokračování vyšetřování těchto případů a okamžitému zákazu projektu ‘Original Play’: „Jak propustná je hranice mezi předčasnou sexualizací dětí v rámci genderové ideologie a pedofilií, ukazuje nedávno medializovaný skandál takzvaných „Original Play“ v mateřských školkách a školách v Německu a v Rakousku. Bez vědomí a souhlasu rodičů tato údajně „terapeutická hra “ povzbuzuje malé děti k „mazlení“ s cizími lidmi v těsném fyzickém kontaktu, vedoucí očividně až ke znásilnění.“

Povinnost zavést tyto inkluzivní metody nejen do školství, ale do všech institucí pracujících s dětmi nařizuje Istanbulská úmluva, kterou jak Německo, tak Rakousko ratifikovalo. Original Play® je uznána UNICEF jako prevence násilí, tudíž se přímo a výlučně týká Istanbulské úmluvy.

Istanbulská úmluva zadává ve článku 14. odstavci 1. povinnost zavést genderový mainstreaming do škol a vzdělávacích zařízení. Dále zavazuje k: „využívání výukového materiálu o otázkách jako je rovnost mezi ženami a muži, genderové role bez stereotypů, vzájemná úcta, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí na ženách a právo na osobní integritu, který, by byl přizpůsoben měnící se úrovni vnímání žáků a zahrnut do formálních školních osnov na všech úrovních vzdělávacího systému.“

Článek 95 důvodové zprávy hovoří o genderových výukových materiálech pro základní školy: „Tam, kde strany považují učební materiály za vhodné, je třeba je přizpůsobit schopnostem žáků, které by například vyžadovaly učební materiály základních škol, aby uspokojily intelektuální schopnosti žáků základních škol.“

Odstavec 96 důvodové zprávy potom k Článku 14 Istanbulské úmluvy dodává: „Odstavec 2 (Článku 14 IÚ) rozšiřuje povinnost prosazovat zásady rovnosti mezi ženami a muži, nesourodé genderové role, vzájemné úcty, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích ve všech neformálních vzdělávacích zařízeních, stejně jako všechna sportovní, kulturní a rekreační zařízení stejně jako média. V členských zemích Rady Evropy existuje mnoho různých forem neformálního vzdělávání, které jsou často označovány mnoha různými způsoby. Obecně se termín „neformální vzdělávací zařízení“ týká organizované vzdělávací činnosti mimo formální systémy, jako jsou komunitní nebo náboženské vzdělávací zařízení, aktivity, projekty a instituce založené na sociální pedagogice a jakýkoli jiný druh vzdělávací činnosti nabízené komunitními skupinami a jinými organizacemi (například skauti nebo dívčí skauti, letní tábory, aktivity po škole atd.). Sportovní, kulturní a rekreační zařízení se týkají zařízení, které nabízejí volnočasové aktivity v oblasti sportu, hudby, umění nebo jiné oblasti a které přispívají k celoživotnímu procesu učení z každodenních zkušeností.“

 

V Německu a Rakousku jsou ‘Original Play’ zakazovány

Zákaz provozování ‘Original Play’ v mateřských školách zavedly spolkové země Berlín a Braniborsko, které zákaz zdůvodnilo tím, že při metodě „není zachována vhodná vzdálenost s dětmi“. Podle ARD ale přesto proběhnou ‘Original Play’ příští měsíc v berlínském evangelickém spolku.

Úřady v Hamburku mezitím jasně ‘Original Play’ odsoudily a zakázaly: „Takzvané ‘Original Play’ nemají ve školkách co dělat, … protože … otevírají dveře a brány zneužívání.“

Celoplošně platí i zákaz her ‘Original Play’ v Dolním Rakousku, také vídeňská radnice doporučuje ukončit s touto organizací spolupráci. Informoval o tom rakouský Kronen Zeitung.

 

Komentář: #Pedogate: tichá epidemie obchodování s lidmi a pedofilie, do které jsou zapleteni policisté a politici

 




Vědomí rostlin: dr. Monica Gagliano experimentálně ověřila přítomnost inteligence v rostlinné říši

Josef Korkisch
Život jako umění
3.listopadu 2019

 

Monica Gagliano je třicetisedmiletá ekoložka působící na University of Western Australia, která provedla několik pokusů s rostlinami, které naznačují, že rostliny jsou vědomé, žijí, myslí, cítí a jsou emocionální bytostmi.

Pokud jde o téma vědomí, je to něco, čím disponují všechny formy života. Včetně rostlin, existuje pro to mnoho přesvědčivých důkazů. Vědomí se například projevuje na skutečnosti, že lidské myšlenky a záměry mohou změnit fyzickou materiální realitu na vzdálených místech, na kvantové a lidské úrovni.

Například článek publikovaný v Physic Essay vysvětluje a ukazuje experiment, jak je lidský záměr pomocí mediátorů schopen ovlivnit kvantové vlny, tudíž ovlivnit i fyzickou realitu.

Dobré je uvést, že si myslím, že vědomí může existovat bez biologie, která není pro vědomí nezbytná, ale spíše funguje jako nádoba pro vědomí. Například zážitky blízké smrti jsou skvělým, možná nejlepším, příkladem toho, že vědomí není závislé na biologii.

Pro ty, kteří si myslí, že vědomí je závislé na fungování mozku, je těžší připustit, že rostliny mají taky vědomí, protože to zpochybňuje jejich myšlenku.

Velice zajímavá je kniha napsaná hypnoterapeutkou Delores Cannon. Hypnoticky/regresně pracovala s tisíce lidmi, se kterými procházela jejich minulé životy na této a jiných planetách a různých formách života jako stromy, zvířata a rostliny. Jak by mohl mít člověk přístup k těmto zážitkům? Kde jsou uloženy?

To jsou velice zajímavé otázky, na která klasická věda nedokáže lineárním způsobem odpovědět. Regresní sezení jsou legitimní v tom, že pacient sdílí tyto zkušenosti v hypnotickém stavu. Samozřejmě je těžké ověřit, zda jsou tyto zkušenosti skutečné nebo ne, ale konzistence tisíců provedených regresních terapií je zajímavá. A mnoho dětí také sdílí své zážitky, které můžeme ověřit s ohledem na jejich minulé životy.

Pokud jde o rostliny, každý člověk, který s nimi přišel do bližšího kontaktu, například na své zahrádce, vnímá, že žijí, myslí, dýchají a jsou vědomé bytosti. Grover Cleveland Backster Jr., byl vyšetřovacím specialistou pro CIA, a stal se známým svými experimenty s rostlinami pomocí detektoru lži. Prostřednictví svého výzkumu došel k závěru, že rostliny cítí bolest a mají mimosmyslové vnímání. Autor Michael Polan popisuje dobře své experimenty v dílu, které napsal pro New Yorker několik let dozadu, týkající se inteligence rostlin:

Cleveland připojil galvanometr k listu Dračince, pokojové rostliny, kterou měl ve své kanceláři. Ke svému údivu Backster zjistil, že jednoduše díky představě, že bude zapálena, mohl probudit jehlu polygrafického zařízení a zaznamenat nárůst elektrické aktivity naznačující, že rostlina pociťuje stres. ‘Mohla rostlina číst jeho mysl?’ ptají se autoři. ‘Backster se cítil jakoby utíkal ulicí a křičel do světa, že rostliny mohou myslet.’

Backster a jeho spolupracovníci pokračovali ve zkoumání rostlin na polygrafických přístrojích, a to na desítkách rostlin, včetně salátů, cibule, pomerančů a banánů. Tvrdí, že rostliny reagovaly na myšlenky (dobré nebo špatné) lidí v těsné blízkosti a i v případě velké vzdálenosti.

V jednom experimentu navrženém k testování paměti rostlin Backster zjistil, že rostlina, která byla svědkem vraždy (udusáním) jiné rostliny, mohla stanovit vraha ze sestavy šesti podezřelých a mohl zaznamenat nárůst elektrické aktivity, když byl před ní přiveden vrah. Backsterovy rostliny také projevovaly silnou averzi k násilí mezi druhy. Některé měly stresující reakci, když bylo například před nimi rozbito vejce, nebo když byly živé krevety upuštěny do vroucí vody.

Jeho (Backsterova) práce byla publikována v International Journal of Parapsychology.

Práce Monicy Gagliano z University of Western Australia ukazuje experiment, který provedla s rostlinou Citlivka stydlivá, rychle se pohybující rostlinou, jejíž motorické funkce jsou natolik rychlé, že je lze spatřit pouhým okem.

Gagliano zalévala padesát šest těchto rostlin a měla systém, který je každých 5 sekund upustil z 15 centimetrů. Když jsou v nebezpečí, jejich plán je stočit se a zavřít své listy. Rostliny to provedly v několika opakováních, ale pak si uvědomily, že tohle spuštění není doopravdy škodlivé, takže při dalších upuštění již zůstávaly otevřené. Nejednalo se o únavu, když s nimi bylo otřeseno znovu se uzavřely, a navíc si rostliny udržely tuto znalost, protože Gagliano se o měsíc později pokusila o to stejné a dostala stejný výsledek.

Gagliano řekla, že si představovala tyhle případy z pohledu rostliny. „Víte, chcete být naladěni na něco nového, co přichází. Pak jsem se vrátila k jejich spouštění a nedostala jsem žádnou odpověď.“ Gagliano uvedla, že po týdnu znovu zkoušela své rostliny a zjistila, že dále ignorují podnět upuštění, což indikuje, že si to pamatují.

Je zřejmé, že se rostliny tyto znalosti učí, pamatují si je a aplikují je. To vše jsou faktory spojené s vědomím a myslí. Musí tam být něco nebo někdo, kdo je za toto učení zodpovědný.

Fascinující. Mozek a neurony se nezdají být nutným požadavkem na faktory spojené s vědomím. Takže proč se domnívat, že potřebujeme mozek a neurony, abychom byli při vědomí? Proč nevidíme jiné možnosti?

To nabízí i zajímavý pohled v kontextu života mimo naši planetu, který může existovat v jiné podobě, než na kterou ji často limituje naše dosavadní poznání. To jsou naše lidské předpoklady a omezené představy. Limitujeme naši připravenost vidět „věci“ pouze na určité možnosti/způsoby.

Ve videu, konkrétně v druhé polovině projevu Gagliano popisuje další experiment, který naznačuje, že tam někdo existuje. Prováděla podobný experiment jako Pavlov s jeho psy a přináší několik zajímavých bodů.

 

 

Komentář: Pokusy, které provedla Monica Gagliano, jsou pozoruhodné. Její přednáška se věnuje zejména neschopnosti vědy připustit existenci vědomí jako zdroje představivosti a tomu, jak se věda brání postoupit do této domény. Z nepochopitelného důvodu však nedokáže (přinejmenším veřejně) předložit výsledky svého výzkumu ve smyslu nadřazenosti informace a vědomí vůči hmotě. Našlapuje v bezprostřední blízkosti, ale přitom se nevzdaluje evoluční teorii, jen by ji ráda inovovala.

Hovoří o schopnosti adaptace vycházející z vědomí, které ‘tam někde’ je, vědomí, které nepotřebuje mozek či nervový systém, ale nemá se k tomu, aby alespoň spekulovala o zdroji tohoto vědomí, o původu informace. Možná je to i tím, že sama zakusila, jak může dopadnout vědkyně, která se nedrží mantinelů a zaběhlých pořádků. Výsledkem však zůstává pro tuto chvíli nevyužitá příležitost.

Ti, kteří šli ještě o krok dál, hovoří o inteligentním designu a na tomto poli se již v posledních letech odehrává bitva podobná té, kterou svádí klimaskeptici s alarmisty. Padají hlavy, zamítají se granty, manipuluje se s daty a zlehčují pádné argumenty, které nabourávají status quo.

Avšak zatímco klimatologie je ohromně komplexní obor, kde se ještě občas dá pochopit, že jsme nedošli k žádným definitivním závěrům, u inteligentního designu je nemohoucnost darwinistů do očí bijící. Veškerá kritika z jejich strany se naprosto vyhýbá argumentaci vůči narůstajícím objevům a poznatkům z biologie, genetiky a dalších oborů, které hovoří jasně ve prospěch inteligence, která stojí za existencí materiálního světa. Vlastně se dá říci, že zastánci darwinismu již nejsou schopni svoji pozici bránit a věnují se hlavně osočování oponentů.