Senior, péče o staré lidi, samota, stesk

Ochrana seniorů nebo čekárna na smrt?

Simona Bagarová
Respekt
20.listopadu 2020

 

Po dalším prodloužení nouzového stavu a s ním souvisejícím zákazu návštěv (nejen) v domovech seniorů to bude celkem téměř sedmdesát dní, během kterých senioři neuvidí lidskou bytost jinak než od hlavy k patě zahalenou v ochranných pomůckách. A sedmdesát dní, kdy prakticky neopustí svých patnáct metrů čtverečních pokoje. Skupinové aktivity jsou v domovech seniorů zrušeny a vyjma krátkých zdravotních procházek po zahradě tráví klienti veškerý čas v jedné jediné místnosti. Sami, protože doporučení pro pečovatele je nezdržovat se v pokoji déle, než je nezbytně nutné.

Senioři v pobytových zařízeních sociálních služeb jsou nyní jednoznačně nejvíc zraněnou skupinou ve společnosti. I ti nejvíc unavení pečovatelé jdou po práci domů mezi své blízké a aspoň na pár hodin změní prostředí. Jejich klienti ne. Ti doslova a do písmene čekají na smrt.

Žádná jiná skupina ve společnosti takový přístup nezažívá, žádná jiná by si ho nenechala líbit a její hlas by byl slyšet. Ať už na sociálních sítích nebo v podobě snahy apelovat na politiky a otevírat s nimi dialog. Staří lidé mají tu smůlu, že se jich nikdo na nic neptá a že se na sociálních sítích nesdružují.

Nastavená opatření možná seniory do určité míry chrání, ale především je hluboce zraňují. Jsou totiž jasným potvrzením toho, že pocity osamělosti a nepotřebnosti, kterými podle mnohých průzkumů trpí senioři nejvíc, jsou oprávněné. A nyní jsme je ještě krutým způsobem prohloubili. Plošnost a necitlivost, s jakou jsou jednotlivá opatření nastavována, berou seniorům další kus už tak nalomené důstojnosti, ale především kus té nejcennější lidské svobody. Svobody rozhodnout se pro svůj vlastní postoj a přístup k celé věci. Nepodléhejme ale iluzi, že bez koronaviru takové právo v plné míře mají a až v nouzovém stavu jim ho ze dne na den odebíráme.

 

Nepředstavitelná opuštěnost

Nouzový stav jen ukázal to, co víme a zanedbáváme dlouhé roky. Systém péče o seniory je nekvalitní a nedůstojný. Otázkou je, zda vůbec může být jiný, když jediným požadavkem pro výkon pečovatelské profese je absolvování tříměsíčního kurzu. Jakou hodnotu pro nás má služba, která si neklade žádné nároky na kvalitu její klíčové profese a spokojí se se vzděláním, které trvá stejně dlouho jako získání řidičského průkazu?

Už tento fakt je jasným důkazem zásadního nepochopení podstaty pečovatelské role. Tou totiž nejsou dovednosti technické, ale sociální. A právě ty v péči mnohdy chybí. Laskavost zaměňujeme za používání zdrobnělin a „dětského“ jazyka, respekt často chápeme jen jako pouhé zaklepání na dveře pokoje, než do něj vstoupíme, a na empatii si při rozdávání omalovánek klientům a kárání, aby dopili čaj, ani nevzpomeneme.

To, že se seniorů ani nyní na názor neptáme, není z tohoto úhlu pohledu ničím překvapivým. Překvapivé je, že nám to ani v tomto případě nepřijde špatně. A přitom stejnou situaci zažíváme letos již podruhé. Poprvé „pouze“ formou izolování seniorů na zhruba sedmdesát dnů, podruhé s bonusem v podobě pravidelného testování každých pět dní. Míra ochrany seniorů se ale nepočítá podle počtu provedených testů. Počítá se podle míry respektování a naplňování jejich potřeb.

Je nezbytné přiznat si, že to neumíme. Přitom koronavirus je příležitostí ke změně. Zaměřit bychom se měli na dvě věci. Zvednout prestiž pečovatelské profese a nerozhodovat o seniorech bez seniorů. Pokud jsme dopustili to, aby v ústavech umírali lidé nejen na covid, ale také na stesk, je transformace pobytových sociálních služeb aspoň malou příležitostí, jak naše selhání odčinit a zabránit tomu, aby se někdy v budoucnu podobná tragédie opakovala.

Tím, kdo zemře v naprosté osamělosti, bez možnosti rozloučit se svými blízkými a s pocitem nepředstavitelné opuštěnosti, bychom totiž mohli být i my sami.

 

Autorka pracuje v sociálních službách, aktuálně jako pečovatelka-dobrovolnice v domově seniorů

 

Komentář: Autoři a vykonavatelé vládních nařízení mají přímou zodpovědnost za životy lidí, kteří se jen stěží mohou bránit. Dosud nebyl spuštěn žádný program prevence, který by zajistil pravidelný přísun kvalitních vitamínů a doplňků stravy pro všechny ohrožené jedince. Nikdo z vlády se k této kritické situaci a nezbytné pomoci starým lidem konstruktivně nevyjádřil, nepřišel s žádným akčním návrhem.

Věříme, že se i mezi pečovateli najdou odvážní jedinci, kteří nesmyslná (a v rámci Ústavou daných lidských práv nezákonná) opatření bojkotují do maximální možné míry, ale je zřejmé, že mnoho starších osob, které jsou odkázány v domovech pro seniory na pomoc druhých, nouzový stav v současné podobě nepřežije. Některá zařízení požádala prostřednictvím médií o pomoc veřejnost, ale podmínkou nástupu je zmíněné nesmyslné PCR testování ‘špejlí do nosu’ každých pět dní pro všechny pracovníky domovů, což asi málokdo bude ochoten podstoupit. Tento vládní hyenismus by měl jít co nejdříve k soudu a pachatelé by měli obdržet vysoké tresty, aby se podobná situace nemohla opakovat.




Ticketmaster, digitální pasy

Digitální totalita: Ticketmaster chce umožňovat vstup na koncerty pouze lidem očkovaným nebo s negativním testem na Covid-19

Dave Brooks, Billboard
Zkrácený překlad: Eliška Gajdošová, Evropa 2
11.listopadu 2020
Foto © Pixabay

 

Společnost TicketMaster již pracuje na plánu, který by účastníkům umožnil ukázat důkaz, že jsou očkovaní proti koronaviru, pokud chtějí vyrazit na společenskou akci za zábavou.

Jak jsme blíže k vakcíně proti koronaviru, mnoho lidí se těší na to, že život bude pokračovat jako obvykle. To znamená hudební festivaly, sportovní zápasy s plnými stadiony, domácí večírky, klubové noci a zbytek. Pokud se však chystáte zúčastnit koncertu, možná budete muset prokázat, že jste očkovaní.

 

Komentář: Rozhodně nemá zůstat jen u koncertů. Povinnost prokázat se digitálním pasem se chystá pro každého, kdo se bude chtít dostat na jakékoliv místo, kam dosáhne oko Velkého bratra.

 

Podle dostupných informací k ověření stavu očkování fanoušků nebo k tomu, zda v průběhu 24 až 72 hodin před akcí měli negativní test na koronavir se budou využívat chytré telefony.

Podle prezidenta společnosti TicketMaster Marka Yovicha, zatímco se jejich plán stále ještě vyvíjí, doufá, že by to urychlilo proces návratu fanoušků k živým hudebním událostem. „Již vidíme, jak se mnoho poskytovatelů zdravotní péče třetích stran připravuje na prověření – ať už jde o očkování, provedení testu nebo jiné metody kontroly a schválení, které by pak mohly být propojeny prostřednictvím digitálního lístku, každý účastník akce je ověřen,“ uvedl.

V podstatě by fanouškům, kteří by měli pozitivní test nebo neabsolvovali test k ověření svého stavu, nebyl udělen přístup k akci. TicketMaster potvrdil, že nebudou mít přístup k lékařským záznamům fanoušků.

 

Komentář: Když se během první vlny koronavirového podvodu začaly objevovat informace, že plandemie neskončí, dokud nebudeme všichni očipováni nebo mít alespoň digitální průkazy identity, bez kterých nebude nikam umožněn vstup, znělo to šíleně, že? V té době už jsme nějaký čas kroutili hlavou nad systémem sociálních kreditů, který zavedla Čína, a mysleli si, že pro takovou šílenost nenajdou vlády zemí ‘vyspělého’ světa u svých obyvatel pochopení.

Jenže on se nikdo nikoho na nic neptá. Vakcína ani nemusí být povinná. Jen se použije celoplošný nátlak. Chcete cestovat? Chodit do práce? Vyrazit za zábavou? Musíte se nechat očkovat – veškerý odpor je zbytečný… tedy, alespoň se v nás snaží vyvolat takový pocit. Jenže bez odporu, a očividně sofistikovaného odporu, to nepůjde. Pokud dopustíme, aby tyto změny proběhly, pak nemá smysl řešit jakoukoliv jinou záležitost našeho života, protože o našem životě už nebudeme rozhodovat my sami.

 

SOTT archiv: Ticketmaster exploring negative COVID-19 test or vaccination to attend concerts




Roušky. Soud zrušil vládní nařízení jako nezákonné.

Roušky byly podle soudu nařízeny nezákonně, pokuty za jejich nenošení tak nelze vybírat

Stav bez nouze
13.listopadu 2020

 

Městský soud v Praze v dnes zveřejněném rozhodnutí vyhověl žalobě čtyř navrhovatelů a zrušil aktuálně platné opatření, které nařizuje zahalování obličeje ve vnitřních prostorách staveb i venku. Soudci nevyhověli řadě námitek, které jsme uplatnili (zejména pak té, že ministerstvo nemá vůbec pravomoc nošení roušek nařizovat), přesto se jedná o důležité rozhodnutí, které má dopad na řadu běžících přestupkových řízení.

Rozhodnutí má dopady především v tom, že za nerespektování povinnosti mít zahalený obličej, není možné ukládat pokuty. Již dříve to ve vztahu k na jaře zrušeným opatřením potvrdil ministr vnitra.

S naším klientem jsme namítali nezákonnost opatření již ve vztahu k povinnosti nosit roušky od 18. září. Soud rozhodoval stále o tom samém návrhu (když připustil změnu žaloby) a tak je potřeba se podívat na to, zda se závěr o nezákonnosti opatření ze dne 19. října vztahuje také na předchozí opatření. Jsme přesvědčeni, že ano.

Rozhodnutí totiž ve vztahu k nyní účinnému opatření uvádí, že „postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by soud mohl účinně a odpovědně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle (v podobě zploštění křivky) a předpokládaného smyslu (účinnosti) roušek nezbytné trvat na povinném nošení ochranných prostředků dýchacích cest v aktuálně stanoveném rozsahu.“

Soud také poukázal na to, že nebyly nijak zhodnoceny rizika zejm. dlouhodobého nošení roušek, když v odůvodnění „zcela schází samotné důvody, na základě kterých je přijetí předmětného opatření v daném okamžiku – navíc v takovém rozsahu – nezbytné; stejně tak chybí jakékoliv zdůvodnění přijatých výjimek.“ Přitom mimořádná opatření je i podle zákona možné vydávat pouze „v nezbytném rozsahu“ (§ 69 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví).

Soud dále kritizuje, že jako důvod byl uveden prakticky jen „nástup dětí do škol a do předškolních zařízení…“ aniž by ministerstvo jakkoliv reagovalo na další vývoj „epidemie“ a zejména důvody pro pokračující zpřísnění přijatých opatření (první opatření bylo přijato již v srpnu s účinností od 1. září, tam ale bylo nařizováno pouze nošení roušek ve vybraných vnitřních prostorech budov a ve veřejné dopravě).

Soud pak rovněž zdůrazňuje, že „důvody a argumenty v odůvodnění mimořádného opatření měly být také podloženy přímo v odůvodnění specifikovanými podklady … aby se s nimi jeho adresáti mohli řádně seznámit.., aby byl postup odpůrce maximálně transparentní a aby mohl být v případě soudního sporu účinně přezkoumán.“ Soud v souladu s námi uplatněnou argumentací potvrdil, že dodatečné odůvodnění až v řízení před soudem nemůže vady odůvodnění zhojit.

Za nezákonné je tak podle našeho přesvědčení nutno považovat již minimálně opatření z 18. září. Také vůči němu plně platí, že pouze přebírá odůvodnění v srpnu vydaných opatření, aniž by z něj bylo zřejmé, proč je rozšiřován okruh vnitřních prostor, kde je nutno se zahalovat. Stejně tak lze na dřívější opatření vztáhnout to, že chybí konkrétnější podklady a hodnocení ve vztahu k epidemiologické situaci a vůbec nejsou odůvodněny výjimky z opatření. Tím spíše to pak platí i pro opatření z 12. října.

 

Byla vám za nenošení roušky uložena pokuta nebo bylo zahájeno přestupkové řízení u KHS?

Výslovný text ustanovení § 101d odst. 3 soudního řádu správního říká, že „Bylo-li na základě opatření obecné povahy, které bylo zrušeno, nebo bylo-li na základě části opatření obecné povahy, která byla zrušena, rozhodnuto o správním deliktu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového opatření obecné povahy nebo jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného procesního předpisu.“

Pokud tedy někomu byla uložena pokuta na základě nezákonného rouškového opatření (a to i příkazem), může podat návrh na obnovu řízení podle § 100 správního řádu, jestliže pokutu ještě nezaplatil. V takovém případě je potřeba návrh na obnovu řízení spojit s návrhem na odklad vykonatelnosti pokuty. Nejpozději je možné o obnovu žádat do 3 měsíců od okamžiku, kdy se člověk o důvodech pro obnovu dozvěděl (ideální je pro jistotu počítat lhůtu od dnešního dne).

Pokud ještě ve věci nebylo o přestupku pravomocně rozhodnuto, mělo by být dostatečné, když poukážete na rozhodnutí městského soudu a řízení by mělo být zastaveno.

V případě, že již pokuta byla zaplacena, právní řád zřejmě neumožňuje domáhat se zrušení opatření formou obnovy řízení a pokud nedošlo ke zrušení s účinky od počátku (ex tunc), podle všeho nelze postupovat ani cestou správní žaloby (i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu). V takovém případě je podle našeho názoru možné zaplacenou pokutu uplatnit jako škodu způsobenou v důsledku nezákonného opatření obecné povahy – tedy postupovat podle zákona č. 82/98 Sb.

Aniž bychom někoho chtěli navádět, podotýkáme, že i když soud odložil účinnost zrušení napadeného opatření až na příští týden, přesto platí, že kdo si nyní roušku nevezme, tomu na základě nezákonného opatření ministerstva pokuta být uložena nemůže.

Anonymizovaný rozsudek je k dispozici zde.

 

Komentář: Malá poznámka k celé situaci v obecné rovině. Při pohledu na to, jak téměř všechny vlády nechtěně vystavují na odiv svou neschopnost poradit si se vzniklou situací, která byla vytvořena uměle a příkazy k jejímu řízení dány shora, bychom si měli uchovat naději, že takto tragikomicky to nikdy nemůže dospět ke zdárnému naplnění plánu vládnoucí elity. Všechny kroky bezmocných, zkorumpovaných politiků, kteří zmateně přesvědčují obyvatelstvo o správnosti jednoho či druhého nařízení, jsou ve velmi krátkém čase odhaleny jako neefektivní a často nezákonné.

Realizace celé agendy, kterou má Covid-1984 pomoci rozehrát, je v základech tak chatrná, že je třeba jen vydržet, zpomalovat zavádění drakonických opatření, abychom se v nepříliš vzdálené budoucnosti dočkali provalení celého podvodu, na jehož konci má být s velkou fanfárou uváděný šťastný nový zítřek. Velký reset přichází, ale jeho výsledky nebudou takové, jaké by si globální elitářská chátra přála. Osvobozující očistec, který čeká na nás všechny, je na horizontu.




Bolid nad státem Goiás, Brazílie

Bolid zaznamenán nad brazilským státem Goiás

Bramon Brazilian Meteor Observation Network
Překlad: NaSeveru.org
7.listopadu 2020
Foto © BRAMON / YouTube

 

Nahrávka pořízená během světelné show a setu, který ve městě Goiânia (brazilský stát Goiás) odehrál DJ Alok. Meteor/bolid prolétl po nebi v čase 20:54h v neděli 8.listopadu. Video sítě BRAMON (Brazilian Meteor Observation Network) obsahuje ještě další záběry ze dvou jiných míst.

 

 

Komentář: Díky soustavě kamer, kterou provozuje nově zprovozněná síť BRAMON, je dobře vidět, jak je na nebi nad Brazílií živo. V poslední době se s podobnými událostmi roztrhnul pytel. A to se pozornosti médií dostává jen těm výrazným meteorům. Ohnivé koule a bolidy jsou k vidění každou noc po celé planetě. Stačí mít trochu otevřený obzor a čisté nebe k pozorování.

SOTT archiv: Bolide filmed over Goiás, Brazil




DARPA, Covid-19

Covid-19 osvětlil nejtemnější agendu DARPA (část 2)

Whitney Webb
The Last American Vagabond
Překlad: Délský potápěč
4.května 2020

 

„Lidské bioreaktory“, „nanoterapeutika“ a genové vakcíny sponzorované agenturou DARPA

Jak jsme ukázali výše, DARPA s oblibou své kontroverzní vyvíjené technologie prezentuje jako snahu motivovanou pokrokem v medicíně a zdravotní péči. Kromě už nastíněných technologií tak velká část činnosti DARPA už delší čas blízce souvisí s péčí o zdraví, zejména vakcínami.

V roce 2010 v laboratořích DARPA začal vývoj nového druhu vakcíny, která by byla schopna „očkovat proti neznámým patogenům“, to vše v rámci programu „Zrychlené výroby léků“ (Accelerated Manufacture of Pharmaceuticals). Vakcína by do těla měla vpravit tisíce syntetických protilátek, jako jsou ty vyvinuté v programu „Living Foundries“. Tyto syntetické protilátky („synbodies“) by v těle následně „vytvořily imunitní ‚sadu nástrojů‘, které by pak mohly být kombinovány nesčetnými způsoby k boji proti v podstatě jakémukoliv patogenu.“

Téhož roku nastartovala DARPA také financování snah o vytvoření „univerzálních syntetických DNA vakcín“, jež by do lidského organismu dostaly za pomoci „nechirurgické elektroporace“. Média okamžitě začala chrlit nadšené články o nové metodě rychlovýroby vakcín, podstatně rychlejší než tradiční výrobní postupy. Tato kategorie vakcín obsahuje stejný typ syntetické DNA, jež DARPA souběžně vyvíjí pro „vylepšení“ i „oslabení“ lidí na genetické úrovni. Zhruba do roku 2010 se datují také počátky masivního financování DNA a RNA vakcín Nadací Billa a Melindy Gatesových.

DNA vakcíny, poprvé vyrobené v roce 2005, nebyly v USA nikdy schváleny k využití na lidech a různé studie v minulosti varovaly, že jejich účinky „jsou vysoce nepředvídatelné a vykazují četná potenciální rizika škodlivých vedlejších účinků“. Autoři také tvrdí, že „naše úroveň poznání nestačí k tomu, abychom stanovili jak pravděpodobnost nezamýšlených událostí, ani důsledky genetických modifikací“. Dalším dlouhodobě problematickým bodem s tímto typem vakcín je otázka zmírnění „nežádoucí imunitní reakce“, důsledku přirozené imunitní reakce na cizí genetický materiál obsažený ve vakcínách.

Následujícího roku DARPA oznámila rozjezd programu „Rychle se přizpůsobujících nanoterapeutik“ (Rapidly Adaptable Nanotherapeutics), v němž usiluje o vytvoření „platformy schopné okamžité syntetizace léčebných nanočástic“, pro boj s „vyvíjejícími se a dokonce i geneticky upravenými biozbraněmi“. DARPA plánovala tyto nanočástice, podle médií vlastně jen „titěrné, autonomní systémy pro aplikaci léčebné látky“, spojit s „dvouvláknovou RNA (siRNA)“, tedy s útržky RNA, které umí zaměřit a vyřadit specifické geny. Jak tehdy napsali v časopise Wired: „siRNA lze přeprogramovat ‚za pochodu‘ a použít na různé patogeny,“ tak aby nanočástice mohly být „napěchovány správnými molekulami siRNA a vyslány přímo do buněk zodpovědných za infekci“.

Krátce po vzniku tohoto programu zasponzorovala DARPA v roce 2013 společnost Moderna Therapeutics asi 25 miliony dolarů, aby podpořila vývoj výrobního programu jejich vakcín se syntetickou RNA. DARPA tento krok zdůvodnila přáním podílet se na „rozvoji platformy, již lze nasadit k bezpečnému a rychlému zajištění takřka okamžité ochrany amerického obyvatelstva proti novým infekčním onemocněním a uměle vytvořeným biologickým zbraním“.

K dalšímu prohloubení angažovanosti DARPA v problematice syntetických protilátek a genetických materiálů došlo v roce 2015 s investicí 45 milionů dolarů do společnosti zabývající se vývojem DNA vakcín, Inovio Pharmaceuticals. Téhož roku začala média i samotní badatelé stavět DNA a RNA vakcíny financované DARPA do jiného světla: jako technologii, která transformuje lidské tělo na „bioreaktor (v tomto smyslu reaktor jako „zařízení, v němž se provádějí chemické reakce“ – pozn. DP).

V následujících letech se ovšem agenturou DARPA zaštítěným společnostem v oblasti vývoje DNA a RNA vakcín – kromě Moderna a Inovio třeba také německému CureVac – nepodařilo získat pro jejich produkty povolení k použití, a to především z důvodu, že nedokázaly zajistit dostatečnou imunitu během testování na lidských dobrovolnících. Příkladem těchto neúčinných vakcín může být třeba vakcína proti vzteklině od CureVac nebo pokus Moderna vyrobit vakcínu proti viru Zika (financovaný americkou vládou).

Objevují se různé myšlenky, jak tento problém vyřešit, včetně vakcín, kde by se genetický materiál (tj. DNA/RNA) „sám zesiloval“. Většinově upřednostňovanou metodou pro napravení nedostatečné imunitní reakce i dalších překážek v cestě DNA/RNA vakcínám však je využití nanotechnologií ve vakcínách. Proto vidíme masivní propagaci a studie využití nanočástic jako nositelů genetického materiálu v těchto vakcínách – údajně nejlepší způsob, jak zlepšit jejich stabilitu, zacílení působení i sílu jimi vyvolávané imunitní reakce.

Spojení DNA/RNA vakcín s nanotechnologiemi se stalo realitou díky nejaktivnějším společnostem na tomto poli výzkumu. Kupříkladu vakcína společnosti Inovio Pharmaceuticals využívá, jak uvádějí různé zprávy, „DNA nanotechnologii“ ve své sérii syntetických vakcín označovaných „SynCon“. Inovio Pharmaceuticals se při návrzích svých vakcín opírá o blíže nespecifikovaný „počítačový algoritmus“. Jistě je tedy  pouhá náhoda, že vakcína řady Inovio „SynCon“ proti Covid-19 je podle všeho na čele „pelotonu“ a těší se podpoře Billa Gatese, DARPA, Národního ústavu pro alergie a infekční onemocnění (National Institute of Allergy and Infectious Diseases , NIAID) i dalších vládních agentur.

 

Stane se DARPA naší spásou v boji s Covid-19?

Už v lednu Koalice pro inovace ke zvýšení epidemické připravenosti (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations, CEPI) oznámila, že začne financovat možné kandidáty na vytvoření vakcíny pro boj s koronavirovou nákazou – dlouho předtím, než se stala celosvětovou hrozbou. CEPI sama sebe popisuje jako „partnerství veřejných, soukromých, filantropických a občanských organizací, sestavené se záměrem financovat a koordinovat vývoj vakcín proti zásadním hrozbám zdraví veřejnosti“ a vznikla v roce 2017 na popud norské a indické vlády spolu se Světovým ekonomickým fórem (WEF) a Nadací Billa a Melindy Gatesových (viz odstavec Investors & Partners – pozn. DP). CEPI si v lednu zvolilo pro sponzoring vývoje vakcíny proti novému typu koronaviru pouze dvojici farmaceutických společností: Moderna a Inovio Pharmaceuticals.

Jak už bylo řečeno, těží tyto dvě společnosti z podpory DARPA a své „strategické partnerství“ s agenturou rády vychvalují v tiskových prohlášeních na svých webových stránkách. To samozřejmě zahrnuje také nezanedbatelné peněžní sumy: mezi největšími sponzory Inovio Pharmaceuticals tak nalezneme DARPA i Agenturu pro redukci bezpečnostních rizik amerického ministerstva obrany (Defense Threat Reduction Agency, DTRA). Společnost navíc získala od DARPA další milionové granty, mj. i ten ve výši 45 milionů na vývoj vakcíny proti virové nemoci Ebola. Nedávno též získali přes osm milionů dolarů od americké armády na vývoj malého, přenosného podkožního zařízení pro aplikaci DNA vakcín, na jehož vývoji společnost pracovala s Institutem americké armády pro výzkum nakažlivých nemocí (U.S. Army Medical Research Institute of Infectious Diseases, USAMRIID), který mj. provozuje vojenskou laboratoř ve Fort Detrick.

Dlouholetým příjemcem peněz DARPA je i německá společnost CureVac, která také s podporou CAPI vyvíjí RNA vakcínu proti Covid-19. Právě sem ostatně směřovala jedna z prvních technologických investic DARPA na poli technologií – zakázka v hodnotě 33,1 mil dolarů na vývoj jejich programu „RNAktivní“ vakcíny v roce 2011.

Co se Moderna týče, financovala DARPA v roce 2017 vývoj a vytvoření jejich výrobního programu na RNA vakcíny a jejich kandidát na RNA léčbu viru chikungunya (premiéra DARPA v oblasti nakažlivých nemocí) byl vyvinutý v přímé spolupráci s agenturou. Od roku 2016 vložila Nadace Billa a Melindy Gatesových do programu RNA vakcín společnosti Moderna sto milionů dolarů. Nadace manželů Gatesových poskytla v posledních měsících oběma společnostem miliony dolarů také přímo na vývoj vakcíny proti Covid-19.

Gatesovu podporu DNA a RNA vakcín lze jen sotva přejít bez povšimnutí. Gates – miliardář s nebývalým vlivem nad globálními zdravotními programy – se nedávno nechal slyšet, že právě tyto látky jsou největší nadějí lidstva na efektivní vakcínu proti Covid-19, přestože dosud nikdy nebylo schváleno užití DNA/RNA vakcín na lidech. Díky výjimečným opatřením v rámci stávající krize však testování těchto vakcín z laboratoří Moderna i Inovio přeskočilo fázi pokusů na zvířatech a přešlo přímo k testům na lidských dobrovolnících. Plánuje se také urychlení jejich masového užití – v řádu měsíců. Testování na lidech začala Moderna v půli března, Inovio počátkem dubna. Nejen tedy že jsou favority Billa Gatese, ale také se ocitly v ideální pozici dokončit jako první klinické testy a zajistit si mimořádné schválení americkou vládou, zejména v případě vakcíny od Moderna, vyvíjené ve spolupráci s vládním Národním institutem zdraví (National Institutes of Health, NIH).

Rychle nabytá vedoucí pozice vakcín Moderna a Inovio na Covid-19 zavdala vzniku několika článků, jejichž autoři velebí DARPA, která prý přišla s „největší nadějí“ na zastavení koronavirové krize. Kromě záštity vývoje obou společností ale DARPA samotná, konkrétně její „Úřad pro biotechnologie“ (Biological Technologies Office, BTO), připravuje i vlastní „dočasnou“ vakcínu proti Covid-19. Ta by měla být dostupná během několika týdnů a její součástí budou i syntetické protilátky, jež by měly zajistit imunitu na několik měsíců, do vytvoření vakcíny s dlouhodobějším účinkem (jako mají přinést ty vyráběné společnostmi Moderna a Inovio).

DARPA při vytváření protilátkové léčby Covid-19 využívá i přístup „lidské tělo jako bioreaktor“, jenž zahrnuje injekčně vpravovaný syntetický genetický materiál s cílem povzbudit v organismu vytváření nezbytných protilátek. Na webu Defense One se píše, že léčba Covid-19 z dílny DARPA by využívala také techniky získané z investic agentury do mikrofluidiky (např. v rámci dřívějšího programu DARPA Microphysiological Systems /MPS/ – pozn. DP), výroby nanotechnologií i „nových přístupů k sekvencování DNA“.

 

Neodbytné otázky

Jakkoliv většina novinářů referuje o těchto iniciativách DARPA ve výrazně či dokonce jednoznačně pozitivním světle, neměli bychom zapomínat, že zaznívají i kritické hlasy, byť jim zdaleka není popřáváno takového zvuku jako chvále. Časopis Nature například v nedávném článku nastínil zásadní problémy s bezpečností honu za vakcínou proti Covid-19, včetně skutečnosti, že veškeré „předchozí vakcíny proti koronavirům se ukázaly jako nevhodné nebo dokonce nebezpečné“. Některé z předchozích pokusů o vakcíny proti koronavirům vyvolaly jev zvaný „zlepšení závislé na protilátce“ (antibody dependent enhancement, ADE). Při něm buňky přijímají virus mnohem rychleji a rychlejší je i jeho množení, a tím pádem i jeho nakažlivost a virulence.

Autor také podotýká, že dvě koronavirové vakcíny proti SARS, jež prošly první fází testování, podle následných studií vyvolaly imunitní hypersenzitivitu u myší, jež „vedla k vážným poruchám imunity“, tj. trvalému poškození nebo nesprávnému fungování imunitního systému. Kromě toho se neví ani to, jak silná imunitní reakce je nutná k zajištění imunity proti Covid-19 a koronavirům obecně, takže už jen samotné posouzení, zda je vakcína vůbec účinná, se jeví jako nesmírně obtížné a problematické.

 

Komentář: A vzhledem k nejnovějším problémům s vakcínami (oba případy v odkazech níže jsou z října 2020) by každá vláda měla být hodně opatrná, než schválí jakýkoliv očkovací program. Bez důkladného, dlouhodobého výzkumu by se žádná vakcína neměla dostat do programů zdravotní péče. A to se ještě vůbec nebavíme o nutnosti zajištění toho, aby byl v rámci výzkumu zcela eliminován možný střet zájmů, což je vzhledem k investicím soukromého kapitálu prakticky vyloučeno.

 

Bez povšimnutí bychom neměli ponechat ani otázky, které ohledně Inovio Pharmaceuticals pokládá firma Citron Research, zabývající se výzkumem investic. Ta přirovnala Inovio k Theranosu, zdiskreditované společnosti v oblasti medicínského výzkumu. Ta přišla s údajně revoluční inovací, kdy pomocí jednoduchého krevního testu slibovala diagnostikovat celou řadu závažných nemocí, postupně však musela přiznat, že testy takto vůbec nefungují. Podle Citronu „vzniklo Inovio už před více než 40 lety, společnost však na trh neuvedla jediný produkt, zatímco insideři se ve velkém obohacovali velkorysými mzdami i prodejem akcií“.

Citron Research dále zpochybňuje tvrzení zástupců Inovia, že svou vakcínu na Covid-19 navrhli za pouhopouhé tři hodiny na základě počítačového algoritmu, jako nanejvýš nepravděpodobné: „Inovio má ‚počítačový algoritmus‘, o kterém nikdo jiný na celém světě nic neví, přestože se podle všeho jedná o jeden z nejzásadnějších průlomů ve vývoji vakcín za poslední století – a přesto se o tomto ‚počítačovém algoritmu‘ byť jedinkrát nezmiňuje žádná z jejích obchodních a finančních zpráv (ani výroční 10-K, ani čtvrtletní 10-Q /které vyžaduje Komise pro kontrolu cenných papírů Spojených států, SEC – pozn. DP/)? Hodně nám to připomíná Theranos.“ Zmíněna je i spolupráce Inovio s farmaceutickými společnostmi Roche a AstraZeneca, již tyto firmy ukončily navzdory prohlášení ředitele Inovio, že partnerství „se bude i nadále plodně rozvíjet“.

 

Skutečná agenda se odhaluje

Výše uvedené zdroje znepokojení se soustředí převážně na chování korporací a překážky ve vývoji vakcíny proti Covid-19 obecně. Jak se ale tento článek snažil ukázat, další oblasti experimentování DARPA s technologiemi využívanými při výrobě RNA a DNA vakcín na Covid-19 (především genetické inženýrství, syntetické chromozomy a nanotechnologie) by měly budit obavy ještě zásadnější. Tím spíše, že výrobci vakcín jsou společnosti, jež s DARPA pojí „strategické partnerství“. Navíc se zdá vysoce pravděpodobné, že díky podpoře americké vlády, Billa Gatese i dalších se jejich produkty stanou prvními vakcínami, schválenými k masovému užití.

Mělo by nás přinejmenším zarazit také to, jak malé kritické pozornosti médií se doposud dostává snahám DARPA i společností Moderna a Inovio. Různé vývojové programy DARPA, z nichž vzešly technologie užívané při vytváření těchto vakcín, pak jako by pro média vůbec neexistovaly, o nějakém dohledu široké veřejnosti a oprávněné otázky stran jejich bezpečnosti, účinnosti i možných nezamýšlených důsledků na lidskou genetiku pak nemluvě.

Obavy nijak neumenšuje ani vývoj posledních týdnů, kdy se v mnoha zemích začaly ozývat hlasy volající po státem nařízeném povinném očkování proti Covid-19 jakmile budou k dispozici vakcíny. Leckde nejspíš nebude vakcína proti koronoviru povinná per se, ale bude vyžadována, pokud se člověk bude chtít vrátit alespoň k jakémusi „normálu“, co se týče shromažďování, výkonu jistých povolání, opuštění domova na delší čas atd.

Skutečně je tak obtížné představit si, že lidé a instituce zapojené do procesu přípravy takovéto povinné vakcíny – jako třeba DARPA – si nechají ujít příležitost použít technologie zdokonalené při produkci vakcíny pro některé ze svých dalších, otevřeně deklarovaných cílů? Tato otázka se samozřejmě vzpírá zjevné odpovědi, ale sotva popiratelná skutečnost, že značná část vývoje DARPA směřuje k vojenskému využití lidské biologie a genetiky způsobem jakoby přímo dělaným ke zneužití, naznačuje nanejvýš znepokojivé eventuality, jež volají po důsledném prošetření. Ostatně jen při letmém pohledu na to, jak tato epidemiologická krize nahrála do karet orwellovským záměrům americké Národní bezpečnostní komise pro umělou inteligenci (National Security Commission on Artificial Intelligence, NSCAI /kterou inicioval nechvalně známý senátor a neúspěšný prezidentský kandidát John McCain – pozn. DP/) nebo ambicím federální vlády drasticky rozšířit své pravomoci, se iluze nějaké „presumpce neviny“ u vládních agentur jako DARPA i jejich korporátních partnerů typu Moderna či Inovio rozplývá jako pára nad hrncem.

Připočtěme i nezanedbatelnou skutečnost, že bez masivní krize, která zcela ovládla dění ve světě, by lidé nejspíš příliš neslyšeli na zavádění mnoha z agenturou DARPA vyvíjených technologií, ať už jde o plány na vytvoření kyborgů-„supervojáků“ nebo injekčně vpravovaná BMI („Rozhraní mozek-stroj/počítač“/Brain-Machine Interface, BMI – pozn. DP), schopná ovládat myšlenky člověka. Právě mnohé z těchto výdobytků se však ve vypjatém ovzduší současné krize daří veřejnosti předkládat jako „medicínský“ pokrok, což je oblíbená taktika DARPA. Se stupňováním strachu a paniky z viru a rostoucí frustrací lidí toužících po návratu ke stavu připomínajícím normál, budou miliony lidí ochotné nechat se naočkovat i bez výslovného příkazu shora. Zoufalí a vyděšení příliš nehledí na obohacení vakcíny o nanotechnologii ani její potenciál geneticky pozměnit a přeprogramovat jejich samotné bytí, jelikož touha skoncovat s aktuální krizí, která převrátila celý svět naruby, všechny případné pochybnosti přebije.

Touto optikou se tak koronovirová krize jeví jako dokonalá bouře, která umožním dystopickým nočním můrám DARPA vyjít z nejtemnějších zákoutí Pentagonu na denní světlo. Transhumanistické představy DARPA o budoucnosti válek i lidstva jako takového však musíme považovat za bezprecedentní hrozbu nejen lidské svobodě, ale také jako existenční ohrožení lidské existence a stavebních kamenů biologie samotné.

 

Předchozí část: Covid-19 osvětlil nejtemnější agendu DARPA (část 1)




Izrael, prezidentské volby v USA

Volby v USA vyhraje Izrael

Philip Giraldi
Information Clearing House
Překlad: Zvědavec.org
3.listopadu 2020
Foto: Nancy Pelosi & Benjamin Netanjahu

 

Americké volby skončily a my, Američané, budeme muset další čtyři roky snášet pokračující nesmysly, přícházející z Bílého domu a Kongresu. Budeme jim lhostejní, nehledě na to, kdo bude zvolen. Ať už vyhraje strana, kde se všechno mění, nebo strana, kdy všechno zůstává stejné, nevyhnutelným výsledkem bude další zvětšení autoritářské moci, spojené s větším distancováním vlády od lidí, kterým bude vládnout.

Uprostřed veškeré té pochmurnosti však existuje jeden úspěšný příběh. Je to příběh o tom, jak Izrael a jeho přátelé z politických a finančních kruhů dokážou vyždímat veškeré možné výhody z obou hlavních stran současně a zjevně bez námahy. Izrael by mohl být skutečným nesporným vítězem ve volbách v roce 2020, i když nebyl uveden na volebním lístku a během kampaně o něm nepadla téměř žádná zmínka.

Obě hlavní strany si předcházely židovské miliardáře, kteří mají úzké vazby na Izrael, a to jednak kvůli příspěvkům, a také kvůli tomu, aby naléhali na své přátele v klubech oligarchů a v médiích kvůli příznivým reakcím. Největším samostatným sponzorem demokratů je mediální magnát Haim Saban, zatímco republikáni se spoléhají na kasinového miliardáře Sheldona Adelsona. Existuje odhad, že 60% politických příspěvků pro demokraty pochází z židovských zdrojů a Saban je jediným největším přispěvatelem. Tento Izraelec má dvojí občanství. Adelson, který také může mít dvojí občanství a má za manželku Izraelku, je hlavním podporovatelem republikánů. Během těchto posledních voleb vysolil více než 100 milionů dolarů.

Saban ani Adelson však neskrývají, že jejich prioritou je podpora Izraele. Je známo, že Saban podporuje Joe Bidena „kvůli jeho dosavadní podpoře Izraele a jeho spojenectví se Spojenými státy.“ Adelson, který byl v 50. letech povolán do americké armády, uvedl, že by tehdy raději sloužil u Izraelských obranných sil. K Sabanovi a Adelsonovi se, pokud jde o lásku k Izraeli, připojuje řada politiků v Kongresu a administrativě, kteří staví Izrael na první místo a chtějí zahrnout židovský stát neomezenou politickou podporou, penězi a zbraněmi.

V nejnovějším projevu zavázanosti vůči „šlechtě“ si ministr obrany Mark Esper minulý týden udělal zastávku v Izraeli, aby svým protějškům poskytl značnou pomoc, samozřejmě vše financovali američtí daňoví poplatníci. Podle zdrojů z Washingtonu a Jeruzaléma chtějí USA „poskytnout Izraeli přímý přístup k vysoce utajovaným satelitům, jako je družicový systém SBIRS pro detekci řízených střel, čímž bude zajištěno, že Izrael získá za velmi krátkou dobu rozhodující obranné platformy prostřednictvím využití výrobních sektorů, plánovaných pro ozbrojené síly USA.“ Izrael také obdrží „hlubší přístup k základním leteckým systémům“ nových stíhaček F-35, které získal od Washingtonu.

Jako odůvodnění pro upgrade bylo uvedeno, že Kongres pověřil USA, aby udržovaly „kvalitativní vojenskou výhodu“ Izraele s ohledem na blížící se prodej F-35 arabským státům, které nedávno navázaly diplomatické styky s Izraelem. Tehdy izraelské zdroje naznačovaly, že židovský stát bude možná potřebovat 8 miliard dolarů na nové upgrady vojenského hardwaru, aby si udržel výhodu nad svými sousedy. Usuzuje se, že tento účet zaplatí americký daňový poplatník, i kdyby v USA nastala vážná finanční krize.

Družicový detekční systém je provozován ze vzdušných platforem, které jsou umístěny na vrtulnících. Bystrý čtenář si jistě uvědomí, že do tohoto rámce nejnovějšího vyzrazení Izraeli nejsou zahrnuty žádné bezpečnostní zájmy USA. Naopak, Izrael bude dostávat materiál z „výrobních sektorů, plánovaných pro americké ozbrojené síly“, což sníží schopnost Ameriky detekovat rakety. Také budou značně narušeny obranné zájmy USA, neboť Izrael nevyhnutelně ukradne pokročilou technologii F-35, k níž bude mít přístup, přepracuje ji pro svůj vlastní obranný průmysl a prodá ji klientům v Asii, Africe a Latinské Americe. Udělali to již dříve, když prodali vyspělou americkou raketovou technologii Číně.

Kongres tomu také nahrává. Do Sněmovny reprezentantů si razí cestu návrh zákona, tzv. „americko-izraelský zákon o autorizaci společné obrany“, který schválí poskytnutí amerických bomb na ničení bunkrů Izraeli. Vzhledem k tomu, že v sousedství Izraele by tyto bomby mohly být užitečné pouze pro bombardování opevněných lokalit v Íránu, je význam této zprávy jasný. Tato „ničitelka bunkrů“ (Massive Ordnance Penetrator) váží 30 000 liber a je schopna zničit cíle, umístěné hluboko pod zemí. Kupodivu Izrael nevlastní letadlo, které by bylo schopné unést tuto váhu, takže se předpokládá, že Bílý dům bude také muset poskytnout bombardér. Tento návrh zákona spolufinancují dva členové Kongresu – demokrat Josh Gottheimer za stát New Jersey a republikán Brian Mast za stát Florida – kteří jsou předními podporovateli Izraele.

Izrael rovněž usiluje o upgrade několika svých jiných stíhacích letadel. Údajně se obrátili na Pentagon ve snaze zakoupit Lockheed Martin F-22 Raptor, jednomístný, dvoumotorový, taktický stíhací letoun stealth, vhodný do každého počasí, který byl původně vyvinut pro letectvo Spojených států. Jeho schopnost utajení, nejvyšší rychlost, manévrovatelnost v kombinaci s pokročilými zbraňovými systémy vzduch-vzduch a země-vzduch z něj činí nejlepší stíhačku na světě.

Bohužel pro Izrael však stíhačky F-22 nejsou v současné době k dispozici, má je pouze letectvo Spojených států. Současný federální zákon USA zakazuje export tohoto letadla komukoli za účelem ochrany přísně tajné moderní technologie stealth a také celé řady vymožeností v oblasti výzbroje a obecného přehledu o situaci. Pokud však převáží úcta a respekt vůči požadavkům Izraele, můžete se klidně vsadit, že židovský stát obdrží souhlas k získání tohoto letadla ještě předtím, než v lednu proběhne inaugurace. Můžete se také spolehnout na to, že izraelští kontraktoři v oblasti obrany brzy poté zkonstruují technologii stealth a další prvky.

Americká vláda servilně ustupuje Izraeli i v dalších věcech – např. označení významných organizací v oblasti lidských práv, které kritizující židovský stát, jako antisemitské, a jejich sankcionování. Také zpřísnila stávající sankce proti íránským finančním institucím, údajně ve snaze ztížit prezidentu Bidenovi znovu zavést pozastavený Společný komplexní akční plán (JCPOA), který má monitorovat íránský jaderný program. Kromě sankcí existují i jiné kroky, které mají vést ke zničení íránské ekonomiky, např. „… že USA společně s Izraelem podnikly v posledních měsících sabotážní útoky uvnitř Íránu, kdy došlo ke zničení elektrárny, továren na hliník a chemikálie, lékařské kliniky a 7 lodí v přístavu Bushehr…“

V rámci nejnovějšího vývoje událostí v souvislosti s upřednostňováním Izraele má americký Kongres uzákonit, že izraelská vláda bude mít právo veta nad rozhodnutím USA prodat zbraně jakékoliv zemi na Středním východě. Návrh zákona se nazývá „Garantování izraelského zákona QME [Kvalitativní vojenská výhoda] z roku 2020“ (H.R. 8494). Také byly na základě exekutivního nařízení USA rozšířeny projekty vědeckého rozvoje v Američany financovaných ilegálních židovských osadách na Západním břehu. Tyto projekty budou nakonec konkurovat americkým společnostem.

Spojené státy se ve skutečnosti staly děvkou Izraele, a stěží existuje politik nebo novinář, který by měl odvahu to říci. Kongres a média jsou natolik zkorumpované penězi z izraelské lobby, že toho nikdy nemohou udělat dost pro to, aby uspokojily americké vládce v Jeruzalémě. A pro ty, kteří nepodlehnou síle peněz, vždy existuje nějaká forma zastrašování, obvinění z popírání holocaustu a antisemitismu, vedoucí k ukončení kariéry. Vše je navrženo k dosažení jednoho výsledku: nezáleží na tom, kdo vyhraje v prezidentských volbách v USA, pokud Izrael dostane to, co chce. A že téměř vždy dosáhne toho, čeho chce.

 

 

Komentář: Volby v USA zdaleka neskončily. Myslíme si, že týmu kolem Donalda Trumpa se podaří jednoznačně prokázat, že volební výsledky byly zmanipulované, protože falšování bylo provedeno tak okatě, že si Demokraté přímo naběhli na vidle. Následovat bude s velkou pravděpodobností hodně vyostřený vývoj událostí, během kterého bude Trump muset zřejmě na nějaký čas vyhlásit stanné právo, aby s pomocí armády dokázal situaci uklidnit. Nicméně, jak článek uvádí, Izrael bude vítězem voleb jako obvykle.

 




4 ohnivé koule, Brazílie, Mato Grosso, Sao Paulo, Bahia

4 ohnivé koule v rozpětí 16 dní zaznamenány nad Brazílií

SOTT.net
Překlad: NaSeveru.org
28.října 2020

 

V rozpětí 16 dní byly nad Brazílií zaznamenány 4 ohnivé koule. První z nich přeletěla na státem Ceará 10.října, přičemž svědci události posílali zprávy o hlasitém dunění a záchvěvech, které zatřásly zdmi a okny v okrese Maçico do Baturité. Tento meteor byl zpozorován geostacionární družicí GOES-16 a meteorologickou webkamerou. Obyvatel města Redemption natočil kouřovou stopu, kterou meteor zanechal.

 

 

 

Dvě další ohnivé koule přeletěly po nebi 18. a 19.října.

Zde jsou záběry meteoru z 18.10. ve 22:41h UT nad Mato Grosso a poté 19.10. ve 3:05h UT nad státy São Paulo a Bahia.

 

 

 

 

Čtvrtá ohnivá koule byla pozorována z několika měst státu Bahia 26.října:

 

 

Komentář: Tyto čtyři říjnové ohnivé koule předcházel 1.10. mimořádně jasný meteor, o kterém jsme přinesli článek Superbolid zazářil nad brazilským státy Rio Grande do Sul a Santa Catarina.

 

SOTT archiv: Spate of 4 meteor fireballs seen over Brazil between 10 and 26 October




DARPA, genetické zbraně, umělá inteligence

Covid-19 osvětlil nejtemnější agendu DARPA (část 1)

Whitney Webb
The Last American Vagabond
Překlad: Délský potápěč
4.května 2020

 

Technologie vyvinuté kontroverzní agenturou amerického ministerstva obrany DARPA nabraly díky současné koronavirové krizi čerstvý vítr do plachet. Jen málo pozornosti je však věnováno postranním motivům organizace pro vývoj uvedených technologií, jejich potenciálnímu vojenskému využití i nezamýšleným důsledkům.

V lednu, dlouho předtím, než měla koronavirová krize vyústit v uzavření společnosti, karantény i ekonomický úpadek v USA i jinde ve světě, americké zpravodajské společenství ve spolupráci s Pentagonem a Národní bezpečnostní radou (National Security Council, NSC) vytvořilo dodnes utajené plány pro reakci proti bezprostředně hrozící pandemii. Později se objevila nařčení, že rozvědky civilní i vojenské o vysoce pravděpodobné pandemii v USA věděly už loni v listopadu a dost možná ještě dříve.

Díky této předběžné informaci a mnoha simulacím, kterých bylo v USA během posledního roku podniknuto pro scénář globální virové pandemie přinejmenším šest různého rozsahu, se tedy vnucuje otázka: Proč vláda nejednala, ani se nepřipravila, jestliže jak možnost globální pandemie i nedostatky v reakci na ni byly předem známy? Jakkoliv se mainstreamová média povětšinou spokojila s vysvětleními z kategorie „neschopnost“, je jistě na místě zabývat se možností, že krize dostala ke svému rozvoji prostor záměrně.

Proč by měla zpravodajská komunita nebo kterákoliv jiná část americké vlády vědomě umožnit rozpoutání takovéto masivní krize? Odpověď se při pohledu do dějin přímo nabízí: americká vláda (i jiné) krizí s oblibou využívala k zavádění opatření, která by za normálních okolností veřejnost odmítla, od cenzury tisku až k budování systémů plošného sledování obyvatel. A přestože reakce vlády na útoky z 11. září, jako bylo přijetí tzv. Vlasteneckého zákona (PATRIOT Act), zůstává většině Američanů v paměti asi nejživěji, snahy vládnoucí třídy zastavit vlnu „nebezpečné“ novinařiny a sledovat obyvatelstvo se datují až do dob 1. světové války.

Většina těchto kroků, ať už jde o Vlastenecký zákon po 11. září nebo sítě „špionů“ mezi civilisty za 1. světové války, sice příliš velkou službu při ochraně vlasti nevykonaly, vyústily však ke zvýšené míře sledování a kontroly, jež přetrvaly i dlouho po skončení krize, která jejich vznik podnítila.

Nahlédneme-li na současné události touto historickou optikou, shledáme, že dlouhodobá agenda stále intenzivnějšího masového sledování obyvatelstva a cenzury médií zavála v chaosu koronavirové pandemie čerstvý vítr do plachet. Přesto je tato krize jedinečná v tom smyslu, že podpořila také novější, vzájemně se doplňující agendu, která by v případě svého dovršení učinila v podstatě všechny dosavadní snahy vlád na poli kontroly a podmanění svého obyvatelstva překonanými.

 

Dystopie s kódovým označením DARPA

Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (Defense Advanced Research Projects Agency, DARPA) dlouhá léta zůstávala mimo zorné pole většiny Američanů, jelikož masmédia se jejími výzkumnými projekty zabývají jen zřídkakdy – a když už, tak zpravidla v duchu že „uvádí vědeckofantastické filmy do skutečného života“. Některé novější události však do této pozitivní mediální image DARPA, která se stylizuje do majáku vědeckého „pokroku“, který „změnil svět“ k lepšímu, vnášejí značné pochybnosti.

Tak například v roce 2018 skupina evropských vědců označila program DARPA „Hmyzí spojenci“ (Insect Allies) za vývoj dystopické biologické zbraně: hmyz by dokázal do rostlin vložit geneticky modifikované viry, které by napadaly a zdevastovaly potravinové zdroje nepřátelské země. Představitelé DARPA samozřejmě namítali, že tento hmyz hodlají využít ke genetické modifikaci rostlin za účelem „ochrany“ zásobování potravinami. Bez ohledu na obhajoby DARPA, že se jedná o výlučně „obranný“ program, je asi každému jasné, že takováto technologie může být užita mnoha různými způsoby – podle přání svého uživatele.

Byť se největší mediální pozornosti povětšinou těší futuristicky působící zbraně z dílny DARPA, agentura se dlouhodobě „šťourá“ v biologii nejen rostlin, ale také lidí. DARPA s rozpočtem kolem 3 miliard dolarů ročně své ambice realizuje různými způsoby, z velké části pod záštitou nové divize agentury, „Úřadu pro biotechnologie“ (Biological Technologies Office, BTO), vytvořeného v roce 2014. V poslední době četné projekty DARPA z oblasti lidské biologie a biotechnologie jejího BTO požívají masivní vlny pozitivního PR v důsledku koronavirové krize, když některé články dokonce neváhají naznačovat, že agentura „dost možná přišla s naší největší nadějí na zastavení Covid-19.

Většina z těchto technologií, které se díky epidemii Covidu-19 nyní těší přízni masmédií, vznikla už před několika lety. Patří mezi ně DARPA financované programy k výrobě DNA i RNA vakcín, tedy třídy vakcín, které v USA dosud nikdy nebyly schváleny pro použití [na lidech]. Ty pracují na bázi injekce cizího genetického materiálu do lidského organismu. Právě tento druh vakcín, které nyní vyrábějí společnosti spolupracující s DARPA, budí u miliardáře, „filantropa“ a bojovníka za globální zdraví Billa Gatese podle jeho vlastních slov „největší očekávání“ v porovnání s ostatními kandidáty na vakcínu proti koronaviru. Mnohé klíčové informace o vlastnostech těchto vakcín i dalších „zdravotnických“ inciativách DARPA se v těchto pochvalných článcích neobjevily, nejspíš protože poodhalují tu zřejmě nejtemnější agendu stínové agentury.

 

Lidské nanoplatformy

V roce 2006 DARPA oznámila zřízení svého programu „Predikce zdravotního stavu“ (Predicting Health and Disease, PHD), jehož „cílem bylo ještě před nástupem příznaků spolehlivě určit, zda se u člověka rozvine infekční onemocnění“. Tvůrci programu toho chtěli docílit „identifikací změn v základním stavu zdraví daného člověka prostřednictvím četného monitorování“ se zvláštním důrazem na „virové patogeny horních dýchacích cest“. 1]

O několik let později, v roce 2010, na DARPA napojení badatelé z Dukeovy univerzity vytvořili základ pro rozvoj tohoto nástroje, který genetickou analýzou vzorků krve dokáže určit, je-li člověk nakažen virem ještě před rozvojem symptomů. Podle zpráv z té doby měly být tyto „preventivní diagnózy“ zanášeny do „celostátní online chřipkové mapy“, dostupné i na chytrých telefonech.

Po oznámení zřízení BTO v roce 2014 vznikl mj. program „Lidské nanoplatformy“ (In Vivo Nanoplatforms, IVN /starší verze stránek projektu IVN zde – pozn. DP/). Jeho diagnostická sekce označovaná jako IVN:Dx (In vivo Nanosensors for Diagnostics /druhou sekcí je In vivo Nanoplatforms for Therapeutics, IVN:Tx – pozn. DP/) „se věnuje zkoumání technologií využívajících implantovatelných nanoplatforem z biokompatibilních, netoxických materiálů, které in vivo vyhledávají malé i větší biologicky významné molekuly, provádí mnohočetnou detekci klinicky relevantních koncentrací analytů, a zkoumají nanoplatformy z vnějšku bez využití implantované elektroniky ke komunikaci“.

Dřívější zprávy o programu ho popisují jako vývoj „typu nanočástic schopných detekce a léčby nemocí a infekcí zevnitř. Technologie pracuje s implantovatelnými nanočásticemi, citlivými na specifické, biologicky významné molekuly“.

DARPA prostřednictvím programu IVN mezitím začala financovat také výrobu „měkkých, pružných hydrogelů, které se injekčně aplikují přímo pod kůži, aby zde provedly monitoring zdravotního stavu a které se synchronizují s aplikací v telefonu, takže je možné poznatků o zdraví okamžitě využít“. Tento produkt v současnosti nabízí na trhu další společnost z „lůna“ DARPA jménem Profusa. Ta získala od DARPA v posledních letech mnohamilionové granty, ujišťuje však, že informace získané prostřednictvím těchto biosenzorů budou „sdíleny bezpečně“ a přístupné zůstanou jen „jednotlivcům, lékařům a praktickým lékařům“.

Stávající tlak na celostátní systém „trasování kontaktů“ na základě osobních zdravotních dat občanů však toto sdílení dat dost možná rozšíří, což velice příhodně zapadá do dlouhodobých ambic DARPA vytvořit celostátní webovou databázi preventivních diagnóz.

Za Profusa stojí mj. i společnost Google (ve správní radě firmy je Joan Braddiová, která působí ve vysokých manažerských funkcích Google /Search Services, v současnosti Global Product Partnerships/ již od roku 1999 – pozn. DP), intenzivně zapojená do mnoha iniciativ plošného sledování obyvatel zahaleného do hávu „trasování kontaktů“. V dozorčí radě Profusa sedí také někdejší vůdce [senátní] většiny William Frist. Profusa spolupracuje i s Národním zdravotním ústavem (National Institutes of Health, NIH).

Společnost se z velké části překrývá s diagnostickou společnosti Cepheid (ve správní radě Profusa jsou dva spoluzakladatelé Cepheid, Bill McMillan a Tom Gutshall – pozn. DP), která si nedávno zajistila schválení svých rychlých testů na koronavirus od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) a v minulosti získala lukrativní vládní zakázku na detekování stop anthraxu v poštovních zásilkách.

Od letošního března pak Profusa dostává financování od DARPA s cílem ověřit, zda nitrotělní biosenzory dokáží předpovědět budoucí pandemie, včetně nyní (článek vznikl v květnu 2020 – pozn. DP) obecně předpovídané „druhé vlny“ Covid-19 a identifikovat nakažené až tři týdny předtím, než by se u nich jinak projevily symptomy. Společnost očekává získání schválení FDA počátkem příštího roku, tehdy přibližně v čase, kdy se očekává zpřístupnění vakcíny širší veřejnosti.

 

„Dílny života“

Další dlouhodobější program DARPA, nyní pod dohledem BTO, vešel ve známost jako „Dílny života“ (Living Foundries). Podle webu DARPA „směřuje k snadno přizpůsobitelné, rozšířitelné a ‚on-demand‘ produkci [syntetických] molekul naprogramováním základních metabolických procesů biologických systémů tak, aby generovaly ohromné množství jinak nepřístupných komplexních molekul. DARPA pomocí ‚Dílen života‘ mění syntetickou biovýrobu na plánované inženýrství, využitelné k celé řadě národně-bezpečnostních cílů.“

Mezi výzkumnými projekty programu nalezneme třeba vytvoření „umělého života“, včetně vytvoření umělého genetického materiálu: umělých chromozomů, „úplně nových organismů“ nebo „přidání nových schopností“ lidským bytostem prostřednictvím umělého genetického materiálu (tj. genetická modifikace lidí vložením synteticky vytvořeného genetického materiálu).

To je obzvlášť znepokojivé (byť nic z uvedeného upřímně nelze brát na lehkou váhu), jelikož DARPA pracuje také na projektu „Advanced Tools for Mammalian Genome Engineering (Pokročilé nástroje pro genetické inženýrství u savců), který se – navzdory „savcům“ ve svém názvu – soustředí výhradně na vylepšení „užitnosti umělých lidských chromozomů (Human Artificial Chromosomes, HAC)“, jež DARPA popisuje jako „základní nástroj při vývoji pokročilé léčby, vakcín a diagnostiky buněk“. A jakkoli se výzkumné studie obvykle soustředí na umělé lidské chromozomy coby revoluční milník při vývoji medicíny, často jsou propagovány jako možný způsob „vylepšování“ lidí nepřirozenými vlastnostmi, včetně zastavení stárnutí nebo posílení kognice.

DARPA se angažuje také ve výzkumech, kde se tyto metody užívají k vytvoření „supervojáků“, kteří se obejdou bez spánku i pravidelných jídel, ví se také o programu na vývoj „metabolicky dominantních“ bojovníků. Zprávy o těchto programech se zmiňují také o jiných, nanejvýš znepokojivých užitích těchto technologií: „genetických zbraních“, schopných „podkopat DNA“ a tak „u lidí oslabit myšlení i fyzické funkce“.

Další možná aplikace, jíž se DARPA aktivně zabývá, spadá do programu BioDesign. Ten zkoumá možnosti syntetických organismů, vytvářených jako nesmrtelné, ovšem programované s „smrtícím vypínačem“, jenž tento umělý, ovšem organický organismus umožnuje kdykoliv „vypnout“. Někteří spekulují, že výzkum směřující tímto směrem by časem mohl otevřít dveře až ke vzniku „lidských replikantů“, vyráběných pro boj ve válce i další účely, jak je to zpodobněno třeba ve filmu Blade Runner.

Tyto genetické „smrticí vypínače“ by se však daly vložit i do živých lidí za pomoci umělých chromozomů, které mohou život uměle prodloužit – ale také jej náhle utnout. V roce 2017 bylo odhaleno, že DARPA investovala 100 milionů dolarů do výzkumu „genetické databáze“, jež mj. zahrnuje využití genetických modifikací k vyhlazení celých populací. Z toho důvodu se o ní také někdy hovoří o technologii „genetického vyhubení“.

Jiné experimenty DARPA zahrnují užití geneticky upravených virů, schopných vpravit genetický materiál do lidských buňek, konkrétně neuronů v mozku, a tak „vylepšit“ chemickou rovnováhu lidského mozku. Při jednom z výzkumů zaštítěném DARPA tak například vědci modifikovali mozkové buňky tak, aby vyprodukovaly dva nové proteiny, z nichž jeden umožnuje snadno rozpoznat mozkovou aktivitu vnějšími prostředky a druhý zas dovoluje „magnetickým nanočásticím“ „navozovat v pacientově mysli zvuky nebo obrazy“.

 

„Nechirurgická (neinvazivní) neurotechnologie nové generace“

Ale manipulace s chemickou rovnováhou i fungováním mozku na buněčné úrovni je pouze jednou z celé řady iniciativ DARPA, jež si vytyčily za cíl proměnit lidské myšlení a vnímání reality. DARPA už v roce 2002 přiznala práci na vytvoření „Rozhraní mozek-stroj/počítač“ (Brain-Machine Interface, BMI). Jakkoliv mělo nejprve jít o „bezdrátový mozkový modem pro volně se pohybující krysu“, který by umožnil na dálku ovládat pohyb hlodavce, DARPA se nijak zvlášť netajila ambicemi využít časem tato „vylepšení“ mozku i u lidí: umožnit vojákům „dorozumívat se myšlenkami“ nebo na dálku ovládat lidské bytosti (údajně jen ty na straně protivníka).

Tento v projekt v posledních letech výrazně pokročil, u mnohých vědců na poli bezpečnosti však vyvolává značné obavy. V roce 2008 například vědecký kolektiv varoval, že „ovládání na dálku nebo kontrola lidské bytosti“ by se snadno mohla obrátit proti svému tvůrci, pokud by se protivníkovi podařilo získat přístup k implantované technologii (a tím „hacknout“ mozek takto vybaveného člověka) a vyjádřili znepokojení také nad obecnějšími etickými aspekty podobných technologií. V roce 2011 se začalo pracovat na „mozkových implantátech“ pro lidské vojáky, oficiálně za účelem léčby neurologického poškození u veteránů a tyto implantáty se experimentálně testují na lidských dobrovolnících přinejmenším od roku 2015.

DARPA námitky jako ty výše odkazované pravidelně odmítá s tím, že na její kontroverzní projekty striktně dohlíží interní „etičtí experti“. Zde je ovšem na místě podívat se na postoj vedení DARPA k těmto etickým problémům, právě oni totiž mají poslední slovo. V roce 2015 tak například Michael Goldblatt, tehdejší ředitel „Úřadu obranných věd“ (Defence Sciences Office, DSO) DARPA, která dohlíží na větší část programu agentury na vývoj „supervojáků“, řekl novinářce Annie Jacobsenové, že nevidí rozdíl mezi „čipem v mozku, který by dokázal pomoci kontrolovat vaše myšlenky“ a „kochleárním implantátem, který pomáhám hluchým slyšet“. Po naléhání žurnalistky ohledně nezamýšlených důsledků takovéto technologie Goldblatt odvětil, že „nezamýšlené důsledky se mohou objevit u čehokoliv“.

Dodejme také, že technologie vyvíjené v programech DARPA od genetického inženýrství u lidí po „Rozhraní mozek-stroj/počítač“, zhusta bývají veřejnosti „prodávány“ jako pozitivní revoluce v lidském zdraví, pro agenturu je ovšem toto využití na stejné úrovni jako jiná, mnohem více dystopická a popravdě řečeno hrůzyplná užití jako kontrola myšlenek.

Stejně tomu bylo i u BMI, propagovaných jako nástroj k „posílení tělesných funkcí veteránů s poraněním nervové soustavy nebo posttraumatickou stresovou poruchou“ nebo k tomu umožnit lidem s amputovanými končetinami ovládat vyspělé prostetika. A byť se v těchto případech skutečně jedná o zásadní kroky medicíny vpřed, vedení DARPA bez nějakého studu deklarovalo, že z jejich hlediska neexistují zásadní rozdíly mezi medicinským využitím BMI a jejich aplikací pro získání téměř úplné vlády nad člověkem „usměrňováním“ jeho myšlenek a dokonce i pohybů.

Takovéto otevřené přiznání vedení DARPA vyvolává otázky stran stávajících programů rozhraní „mozek-stroj/počítač“ i jejich uváděných cílů. Tak patří kupříkladu mezi jeden z cílů programu DARPA „Nechirurgická (neinvazivní) neurotechnologie nové generace“ (Next-Generation Nonsurgical Neurotechnology, N3) využití „neinvazivního nebo jen minimálně invazivního rozhraní mozek-stroj/počítač“ ke „čtení a psaní“ přímo v mozku.

Podle jedné z nedávných zpráv o programu N3 patří mezi takovéto ‘minimálně invazivní technologie’ „injekční aplikace viru vybaveného senzory citlivými na světlo nebo jinými chemickými, biotechnologickými nebo samoreplikujícími se nanoboty, schopných dosáhnout jednotlivé neurony a ovládat jejich činnost nezávisle bez narušení citlivé tkáně. Navrhované užití těchto technologií nebylo dosud přesně specifikováno, ale jak prokázaly pokusy na zvířatech, kontrola aktivity jednotlivých neuronů v mnoha bodech je dostatečná k naprogramování umělých vzpomínek (na strach, touhu i zážitky) přímo do mozku“.

Přestože údajné cíle N3 souvisejí s vytvořením zbraní „ovládaných myšlenkou“, jež reagují na pouhou vojákovu myšlenku, panují i zde obavy z „obousměrnosti“ technologie, tj. snah ovládat a programovat myšlení vojáků, místo aby to bylo naopak. Takovým směrem se program dost možná vyvíjí výrazněji, než DARPA otevřeně přiznává, ostatně i oficiální vojenské dokumenty jasně říkají, že konečným cílem Pentagonu v podstatě je nahradit lidské bojovníky vzájemně propojenými roboty „obdařenými sebeuvědoměním“, kteří budou schopni plánovat a provádět vojenské operace proti cílům zvoleným systémy umělé inteligence.

Tyto zbraňové systémy nepříliš vzdálené budoucnosti jako by neponechávaly příliš prostoru pro lidi, a to ani ty schopné „ovládat“ zbraně pouhou myšlenkou. Futurističtí vojenští plánovači tak zřejmě vidí vojáky vybavené BMI jako „zbraň“, napojenou na tentýž systém, řízený umělou inteligencí. Nezapomínejme také, že se DARPA přinejmenším od roku 2013 snaží vytvořit také „umělý lidský mozek“.

Krom toho ale dostupné zprávy naznačují, že obousměrné technologie vyvíjeného BMI budou umět také „zastřít [emocionální] vnímání vojáků“ „oslabením prožívání emociální viny spojené s válčením“, což by vytvořilo řadu nebezpečných precedentů a téměř jistě vedlo k ostrému vzestupu spáchaných válečných zločinů.

Pochopitelně se jedná pouze o veřejně přiznané potenciální „vojenské využití“ technologie. Jakmile se přesune i do civilní sféry, jak už k tomu u inovací DARPA v minulosti došlo, budou „dálkové ovládání“, „kontrola myšlenek“ a/nebo programování myšlenek i vzpomínek víc než pravděpodobně zneužity vládami, korporacemi a dalšími mocenskými hráči v USA i ve světě za účelem dalšího posílení kontroly.

Vstup technologie BMI do civilní oblasti není nijak daleko – mnozí vysoce postavení činitelé DARPA i výzkumníci se zkušenostmi z N3 a dalších programů pracujících s BMI přešli do Verily (partnerství Google a GlaxoSmithKline), Neuralink Elona Muska a projektu Facebook F8, které spolu soupeří v co nejrychlejším uvedení „neuromodulačních“ zařízení a BMI na trh.

 

Poznámka DP:

1] Například kanadská biotechnologická firma AbCellera, která se zabývá výzkumem a vývojem lidských protilátek za účelem prevence pandemií a rozšířených nemocí. Společnost je známá především díky vedoucí úloze v programu DARPA „Platforma pro prevenci pandemií“ (Pandemic Prevention Platform, P3). AbCellera byla založena v roce 2012 biomedicínskými výzkumníky Carlem Hansenem a Véronique Lecaultovou. Firma obdržela v roce 2016 grant od Nadace Billa & Melindy Gatesových ve výši 645 000 dolarů na vývoj rychlého testu na tuberkulózu. Firma spolupracuje s farmaceutickými giganty jako např. GlaxoSmithKline, Novartis, Pfizer, Sanofi a Teva Pharmaceutical Industries. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/AbCellera (kráceno).

 

Související články:




Kroupy 14cm, Queensland, Austrálie

Jihovýchod australského Queenslandu zasažen nebezpečnými bouřemi; v regionu padaly kroupy velké až 14 cm

Tomáš Andres Skoupý
Novinky.cz
3.listopadu 2020
Foto © Facebook

 

Městečko Springfield Lakes nedaleko australského Brisbane zažilo minulou sobotu pořádné krupobití. Obyvatelé se museli urychleně schovat před kroupami, z nich většina dosahovala velikosti tenisových míčků. Ty největší podle jednoho ze svědků dokonce velikosti míčku kriketového (je o centimetr v průměru větší).

Alex Finlayson byl právě se svým synem na zahradě, když krupobití začalo. To jim rozbilo okna, udělalo díry do střechy a poranilo kočku. Vše ale mohlo dopadnout podstatně hůř.

„První kroupa přiletěla v podstatě odnikud a velmi těsně minula mého syna,“ uvedl Finlayson. Muž na nic nečekal, popadl chlapce a oba se běželi schovat pod střechu. Finlayson pak vytáhl mobil, aby mohl nevídané krupobití zdokumentovat.

„Největší kroupa, která se mi dostala do ruky, měla velikost kriketového míčku, průměrně byly velikosti tenisáku,“ uvedl Finlayson příměr, který se používá v Austrálii poměrně často.

Kromě škody na majetku si rodina připsala i jedno zranění. To utrpěla jejich kočka Sally, která se pokoušela před kroupami schovat v okapu. Krupy jí však poranily packu, naštěstí nikoliv vážně a Sally je po návštěvě veterináře již opět s rodinou.

Sobotní rozsáhlá bouře byla v oblasti Sunshine Coast severně od Brisbane jednou z největších za poslední roky. Celkem zanechala bez proudu na 95 tisíc domácností. Z toho 15 tisíc domácností hlásí významné škody na svých domech. Celkové škody jsou odhadovány na 60 milionů australských dolarů (zhruba 985 milionů korun).

 

Komentář: Novinky.cz přinesly tuto informaci v bulvárně komické formě, ale meteorologické podmínky v oblasti byly opravdu nebezpečné. Supercela přesouvající se přes jihovýchodní Queensland přinesla na mnoha místech sérii bouří, při které kroupy dosahovaly velikost až 14 cm. Po víkendu bylo vydáno varování i pro Nový Jižní Wales poté, co kroupy padaly i v Sydney.

 

 

 

Justin Coomber, tiskový mluvčí společnosti Energex, která zajišťuje dodávky elektřiny, uvedl: “Za jediný den zaznamenali 296.000 blesků, což vypovídá o tom, jak mocné tyto bouře byly.

 

 

SOTT archiv: South-east Queensland hit by very dangerous thunderstorms as hail up to 14cm pummels the region




Teorie evoluce, přirozeného výběru a velkého třesku vzaly lidem smysl života

Milan Kajínek
The Epoch Times
21.října 2020
Titulní obrázek © LifeReal

 

Tu a tam pozoruji, že teorie evoluce, přirozeného výběruvelkého třesku vzaly lidem smysl života. Při hlubším pohledu na jejich obsah a vliv na společnost je tomu skutečně tak. Dalo by se říci, že podle nich svět vznikl náhodně, bez plánu, záměru, smyslu nebo účasti nějaké tvůrčí inteligence.

Dnes se hovoří o inteligenci člověka, zvířat, rostlin či buněk i mikroskopických organismů. Přitom veškerá inteligence má být podle výše zmiňovaných teorií produktem náhody, gravitace a náhodných srážek.

Přestože stojí na vratkých základech, byly mnohonásobně zpochybněny a prohlášeny za neplatné, stále se vyučují s důrazem a mají na formování světonázoru dnešního člověka velký vliv.

Nejprve pojďme rozebrat obsahy těchto teorií, potom se podívejme na zpochybňující faktory a doplňme je o světonázory lidí z předcházejících časových období. Možná z toho vytěžíme nějaká pozitiva.

Tvoření věcí gravitací

V první polovině 20. století přišlo několik vědců s představou, že počátkem všeho je jakási blíže neidentifikovaná částice o nezměrné hmotnosti, která existovala neznámo kde z neznámých příčin. Tato částice měla údajně vybuchnout. A tento výbuch nazývaný velký třesk se měl dle jejich představ stát prvním krokem ke stvoření světa, byť je obecně výbuch projevem destrukce nebo zničení uspořádaného stavu věcí.

Vědce velký třesk napadl poté, co objevili, že se galaxie od sebe navzájem vzdalují, z čehož odvodili, že vesmír se rozpíná. Proto je napadlo, že byl na počátku zrodu vesmíru výbuch. Stejně tak ale může tento jev ukazovat, že se vesmír jako fungující stabilní částice, právě nachází ve fázi výbuchu (zničení), kdy se rozpíná, podobně jako vybuchující hvězdy (hypernovy).

 

Teorie evoluce, spirála
Vědecká pozorování zjistila, že hmota se pohybuje a často je formována podle určitého kódu. Šroubovice DNA, rostliny, stromy, ulity živočichů nebo rohy zvířat jsou podle tohoto kódu stáčeny do nekonečné spirály. Podle tohoto kódu se pohybují oka tornáda, víry odtékající vody v umyvadle nebo spirální galaxie. Geometrickému znázornění tohoto jevu se říká „Fibonacciho posloupnost“, zlatý řez nebo zlatá spirála.

Silou, která podle další teorie (Akrece) vytváří galaxie, formuje hvězdy, planety a živé bytosti, je gravitace, která nemá jiná pravidla, než že přitahuje jednu věc ke druhé, méně hmotné věci k větším (hmotnějším). A také náhodné srážky hmoty. V podstatě se má jednat o jakýsi uvažovaný proces opětovného smršťování oné vybuchlé prapůvodní částice zpět do původního stavu.

Člověk, planeta země, sluneční soustava, galaxie mléčné dráhy a vesmír jsou výsledkem náhodných srážek a působení gravitace?

Bylo objeveno, že jsou hmota a živé organismy ve vesmíru (na planetě Zemi) formovány s neuvěřitelnou přesností a dokonalostí. Složité chemické procesy, schopnost regenerace, metabolismus, reprodukce nových živých bytostí, složitý kód DNA. Jak to vše skutečně vzniklo?

Zdá se, že spirální pohyby naznačují rotaci. Rotace země kolem své osy, rotace planet kolem slunce by mohly být vysvětleny působením slunce, které také rotuje kolem své osy a tím roztáčí pohyb sluneční soustavy. Co ale pohybuje sluncem samotným? A především, tímto lze vysvětlovat pouze pohyb hmoty, nikoliv tvůrčí proces. Podobně také srážky částic a jejich vzájemná přitažlivost povedou pouze k shluknutí částic, nikoliv k tvůrčímu procesu.

To znamená, že gravitace může způsobit, že částice budou rotovat ve víru, nebo se spojí, ale nezpůsobí, že se tyto částice začnou skládat do složitých systémů, jako je lidské ucho, oko, mozek nebo vnitřní orgány. Gravitace nevytvoří složité chemické továrny a substance, které jsou obsaženy v prskavcích, světluškách nebo lidském těle. Gravitace může pouze vyvolat pohyb nebo spojení předmětů, které jsou vzájemně přitahovány.

Mohla by gravitace řídit růst lidského plodu od vajíčka po novorozeně? Není k uspořádávání věcí do takto složitých organismů a mechanismů potřeba nějaká znalost vlastností hmoty a schopnosti je využívat, spojovat a vytvářet z nich plně funkční mechanismy? Ve skutečnosti nedává smysl pro tvorbu věcí používat gravitaci a náhodné srážky, nikdo na světě takto věci nevytváří.

Ano, vidíme ve vesmíru vybuchovat hvězdy nebo planety, ale to je proces jejich zničení, nikoliv tvoření. K tvoření je zapotřebí to, čemu říkáme inteligence, znalosti, zkušenosti, know-how atd. Je skutečně obtížně představitelné, že by například rotující tornádo náhodně zdvihlo ze země součástky počítačových komponentů a poté po jejich náhodných srážkách vyvrhlo sestavený funkční laptop.

Tím méně, že by takto sestavilo živou bytost schopnou reprodukce, metabolismu, tvorby protilátek, přesného přeměňování potravy na vhodné látky k tvorbě těla a podobně. Je to absurdní představa i v případě, že by takto rotovalo a částice by se náhodně srážely po miliony let.

 

Původ věcí

Zastánci teorie velkého třesku se vyhýbají určení hlubšího původu věcí. Pokud hovoří o gravitaci jako o tvůrčí síle, potom odmítají pátrat po tom, kde se ona gravitace vzala. Někteří se spokojí s prohlášením, že se jedná o přirozenou vlastnost hmoty. Podobně tak nepřipouští, že by stvoření hmoty a života mohlo být vedeno nějakou inteligencí. Není jasné, proč se tomu brání, tvoření věci inteligencí neodporuje logice ani zákonům příčiny a následku.

Stvoření lidského těla, které je schopno sebeuzdravování a tvorby složitých protilátek, nemůže být vedeno pouhým působením gravitace a nemůže být důsledkem náhodných srážek. Jedná se o značně komplikované a přesné procesy uvnitř těla. Každý orgán obsahuje miliony dalších komplikovaných životů, které všechny žijí a fungují podle daných pravidel, které zpravidla poměrně striktně dodržují, jinak by orgán nefungoval.

Když položíme hlínu na hrnčířský kruh a spustíme motor, potom se začnou kruh a hlína otáčet. Pouhou rotací se z hlíny váza ani hrníček nevytvarují. Je to účast člověka, vedení jeho prstů, které musejí být namočené ve vodě, aby se hlína nelepila na ruce. Potom ještě hlínu sundat z kruhu a vložit ji do pece, která se rozpálí na 1 200 stupňů Celsia a hrníček vypálit, aby hlína ztvrdla a dala se používat k nabírání vody. Člověk také ví, že takovýto tvar je vhodný pro nabírání vody, že se z něj dobře pije, a že hlína po vypálení vytvrdne a dá se takto používat.

Gravitace? Ne. Inteligence, znalosti, zkušenosti, know-how atd.

Když chtěli někteří pozorovatelé vědce přinutit k uvažování o původu prapůvodní částice a smyslu onoho mytického výbuchu, odmítli někteří hlavní zastánci teorie tuto diskusi dalším prohlášením. Před velkým třeskem neexistoval ani prostor, ani čas, a tak není možné hovořit o tom, že by hmotná částice někde a někdy existovala.

Tím byla uzavřena veškerá další diskuse na toto téma.

 

Vesmír, člověk a svět jako stroj

Proč není v této teorii prostor pro smysl života, smysl existence lidstva nebo důvody pro stvoření světa? Odpověď obvykle zní – je to nevědecké, je to otázka víry. Nejsou ale nakonec samotné teorie velkého třesku a tvoření srážkami a gravitací otázkou víry?

Předpokládaný výbuch byl dán na roveň „aktu stvoření“, které nemá žádný smysl ani stvořitele. Respektive stvořitelem se stal výbuch sám. Výbuch, který nemá žádný důvod, smysl, původ ani pravidla (kromě gravitace a náhodných srážek, zahřívání a ochlazování hmoty).

Zajímavostí také je, že jediná přípustná síla (gravitace) byla později v rámci teorie evoluce obohacena o další princip, který má být zřejmě dalším důsledkem gravitace. Tento princip byl pojmenován jako „přirozený výběr“. Není jasné, kdo nebo co tento výběr provádí, kdo nebo co vyhodnocuje životy na Zemi a rozhoduje o tom, jak se mají dál vyvíjet. Tento výběr prostě probíhá a má být hnací silou „evoluce“.

Toto pravidlo, které má původ v gravitaci, údajně nikdo neřídí, přesto je uplatňováno shodně na všechny životy a určuje, který druh přežije, který naopak zahyne a jak se budou druhy vyvíjet. Tento princip je často vysvětlován jako nečekaně krutý a bezohledný. Vše je děláno pouze kvůli přežití. Neobsahuje vyšší motivy či hodnoty, jako je soucit.

Není to však překvapivé, protože celá konstrukce těchto teorií vytváří představu, že svět, člověk a vesmír jsou stroje. Stroje, které fungují beze smyslu, bez důvodu a za žádným čelem. Tento stroj proto neprojevuje slitování, soucit nebo vznešené hodnoty. A pokud je projevuje, potom údajně pouze proto, aby „přežil“.

Je skutečně vše děláno kvůli přežití nebo zachování druhu, jak tvrdí zastánci evoluce? A jak se tento princip vyvinul z gravitace a náhodných srážek? Zdá se, že si určití vědci postupně přidávají další a další teorie a příliš se nezabývají jejich vzájemnými vztahy nebo vysvětlením, zda mohl jeden uvažovaný princip vést k vytvoření dalšího.

Tyto způsoby vysvětlování existence člověka a světa silně ovlivnily vnímání ideálů lidstva a smyslu života. Pokud by se s nimi měl člověk dlouhodobě ztotožňovat, ztratil by nejenom vyšší morální standardy, ale také smysl života a vlastní existence. Vše je náhodné, bez původu a beze smyslu.

 

Jiné pohledy

V kontrastu k těmto teoriím uvažovaly různé civilizace v historii o smyslu existence lidstva a stvoření světa odlišným způsobem. Uvažovaly o existenci bytostí s ohromnou energií (silou či mocí), bohů, kteří měli pro stvoření světa a člověka vlastní důvody. Měli s člověkem a světem určité záměry.

Mimo to zahrnují víru, že stvořitel nebo stvořitelé do hmoty „naprogramovali“, podobně jako tvůrce počítačové hry do svého programu, rozličné principy a zákonitosti. Vše má tedy předem daný smysl, účel, ale také pravidla.

Čínská civilizace po sobě zanechala legendu o tom, jak bohyně Nü-wa stvořila člověka z hlíny a vody (hmoty lidského světa) k obrazu svému. Tak, že lidské tělo vypadá jako tělo boha. Čínské mýty vypráví také o tom, jak obr (titán) Pchan-ku stvořil Nebe a Zemi. Rozdělil vesmír na dvě části, dvě protichůdné síly.

V řecké kultuře je tvůrcem člověka titán Prométheus. Stvořil člověka z hlíny a vody ke svému obrazu (jak dnes víme lidské tělo z více než 2/3 obsahuje vodu).

Podobně hovoří legendy Inků o stvoření člověka Bohem. Stvoření lidí, které známe z mýtu o Quetzalcóatlově (jméno boha) sestupu do Mictlanu (podsvětí). Zde byli lidé stvořeni z oběti božské krve. Lidé vznikli z boží krve, tedy jsou potomky Boha.

Stvoření světa dominuje vnímání smyslu existence člověka v mnoha starověkých náboženstvích. Dalo by se říci, že člověk byl podle nich stvořen k obrazu bohů, má podobné vzezření a vlastnosti jako bohové.

Světy bohů jsou na malbách často zobrazovány jako překrásné, čisté a vznešené. Podobně jsou nebeské bytosti krásnější než lidé, projevují vznešené chování a mají mocné schopnosti dalece přesahující schopnosti člověka. Lidé v různých civilizacích věřili, že energie bohů je tak silná, že i jejich myšlenky se zhmotňují a dokáží po dlouhou dobu přetrvat mimo jejich tělo. Takto mohou bohové tvořit celé světy.

A jaký je tedy podle nich smyl existence člověka? Tyto civilizace uvažovaly především o existenci duše. Duše byla považována za skutečnou podstatu člověka. Naproti tomu tělo bylo považováno za dočasnou schránku, ve které duše po určitý čas přebývá, aby žila jako člověk, učila se, podstupovala utrpení a odstraňovala své nedostatky na cestě k sebezdokonalení.

Podobné ideály nalezneme v buddhismu, taoismu, křesťanství či jiných vírách. Indičtí jógíni prohlašovali, že tělo je nástrojem k dosažení duchovní dokonalosti.

Nejvyšší metou životní cesty člověka je například podle řecké mytologie naděje, že jeho duše může vzestoupit na nebesa (do lepšího světa, jiného časoprostoru, který obývají vyšší bytosti vytvořené z vysoce energetické hmoty). Bohové jeho duši dovolí vzestoupit, pokud prokáže své morální kvality v obtížných zkouškách, pokud přetrpí útrapy životní cesty a nepoddá se silám, které ho svádějí a pokoušejí se ho zkazit.

Alespoň tak o tom hovoří legendy, mytologie a příběhy o svatých zkoušených démony nebo Herkulovi zkoušeném bohy a podobně.

Smyslem života je podle nich duše a její cesta v lidském těle je pouze dočasná, slouží k jejímu zdokonalení, ale také očištění od karmy, hříchů a podobně, prostřednictvím utrpení.

 

Nálezy

Časování existence člověka na Zemi začínalo podle darwinistů před stovkami tisíc let. Mezi vědecké poznatky, které ukazují, že se toto časování neshoduje se skutečností, patří nálezy z různých historických období. Ukazují na existenci člověka v obdobích, kdy podle teorie evoluce, ještě existovat neměl. Pojďme se podívat na některé z nich.

V roce 2007 museli posunout evoluční teoretikové dobu existence člověka o několik milionů let zpátky v čase, když byly v Africe nalezeny lidské kostry staré 1,5 milionu let. Byly značně podobné dnešnímu člověku, což vyvracelo domněnku o vývoji dnešního člověka z jemu jen vzdáleně podobných opic.

V knize Darwinův omyl rozebírá autor Hans-Joachim Zillmer archeologické vykopávky z doby, v níž žili na Zemi dinosauři (před 200 miliony let). Nálezy ukázaly na výskyt lidí a dinosaurů ve stejném období. Autor před sepsáním této knihy v jiné publikaci nazval teorii evoluce „podvodem století“. Nejsou však podstatné jeho publikace, nýbrž nálezy otisklých šlápot lidských nohou, ve stejné zkamenělé půdě, ve které byly otištěny stopy dinosaurů.

Podobné nálezy uvádí také Zdeněk Krušina ve své knize Tajné dějiny světa 2. Zde se zamýšlí nad tím, zda je Darwinova teorie evoluce opravdu správná a jak vysvětlit antropologické nálezy, které ji významně znevěrohodnily.

Nálezy ukazují na existenci lidských civilizací, které se v historii opakovaně rozvíjely a upadaly po velmi dlouhá časová období před současnou civilizací. V různých obdobích byly zřejmě vyhlazeny probíhajícími katastrofami.

Další zpochybnění přineslo genetické inženýrství, které se dalo do prověřování teorie, zda všechny druhy vznikly ze stejného původu, jak tvrdí darwinisté. V sérii Evoluční teorie a genetický brak se autor Leonardo Vintiñi zamýšlí nad tím, zda skutečně všechny formy života na této planetě mají stejný buněčný kód.

Genové inženýrství nepotvrdilo spojitost všech druhů z jediného zdroje. Porovnávání šimpanzího a lidského genomu v roce 2013 odhalilo jejich podobnost pouze ze 70 procent, což podle vědců ukazuje, že šimpanzi a lidé neměli společného předka.

Dále je třeba vzít v úvahu fakt, že změna genů vyžaduje změnu genetického kódu, což vyžaduje složitý, a nikoliv náhodný postup. Kód definuje postup pro vznik bílkovin a buněk, a ten ovlivní tvar, barvu, materiál, vlastnosti, umístění buňky, nebo skupiny buněk v těle atd.

Pokud by programování selhalo a život zemřel, komu se předají informace o selhání, kdo vyhodnotí, proč zemřel a co je třeba zlepšit? Jak by mohla probíhat evoluce (procesem pokus-omyl) bez těchto informací? Náhodně, slepě, kdy přežívá pouze ten, u koho se podařilo náhodně, naslepo trefit správný vzorec DNA?

Dále se Vintiñi pokouší teoriemi evoluce a přirozeného výběru vysvětlit existenci levotočivého mořského plže. „Na rozdíl od svých výrazně běžnějších pravotočivých bratrů se u levotočivého plže vyskytuje malá mutace – spirála ulity je obrácená. Tato vlastnost znamená, že klepeta jeho největšího nepřítele kraba nejsou schopna prolomit ulitu plže, aby se krab mohl nasytit delikatesou uvnitř,“ uvádí Vintiñi.

„Podle pochopení zastánců evoluce by tato vlastnost obracené ulity měla vést k postupné dominanci levotočivého plže, zatímco faktor okolního prostředí (v tomto případě hladový krab) přirozeně vyhubí slabší variantu, což bude mít za následek úhyn slabšího pravotočivého druhu,“ popisuje Vintiñi, že právě takto by měla probíhat evoluce a přirozený výběr, ale ve skutečnosti se nic takového v přírodě nestalo. Více zde…

Podobných příkladů je celá řada.

Vintiñi cituje práce vědců, poukazující na to, že organismy neprocházejí žádnými změnami (mutacemi). Naopak mají celou řadu mechanismů, které mutacím zabraňují. „Buňky vlastní armádu proteinů odolných vůči proměnám. Podobně vědci dokazují, že k mutacím (a tedy proměnám) dochází u živých organismů zcela výjimečně.“

 

Orgány s dříve neznámou funkcí

dalším díle se Vintiñi zabývá skutečností, že evoluční biologové usuzovali, že mnohé orgány v lidském organismu, jež pro ně v minulosti neměly zjevnou funkci, musejí být pozůstatkem evoluce. Viz slepé střevo, kostrč (zakrnělý ocas) a tak dále.

Podle této teorie jsou rysy a orgány, které druhům sloužily v daleké minulosti, v současnosti zbytečné a zůstaly z nich jen neužitečnými ostatky. Nejprve sestavili vědci seznam přibližně sto osmdesáti zakrnělých lidských orgánů. Jak léta plynula, tento seznam se postupně zmenšoval spolu s tím, jak byly objevovány příslušné funkce těchto dosud „záhadných“ orgánů.

„Dokonce u kostrče, o které se uvažovalo jako o zakrnělém opičím ocasu, bylo zjištěno, že se jedná mimo jiné o zasunovací bod pro perineální svaly, oblast podpory pro hýždě a oblast podpory pro dutinu pánevní,“ uvádí Vintiñi. „Stejně to dopadlo s podivným slepým střevem, kterému se dnes přisuzují imunitní funkce, nebo se štítnou žlázou, která řídí tělesný metabolismus.“

Podobný seznam začali vytvářet dnešní genový inženýři, kteří uvádějí, že „genom savců obsahuje obří vrakoviště plné zbytků retrovirové DNA a podobného ,odpadu‘, který se v savčí DNA nahromadil během evoluce“.

Takto bychom mohli pokračovat tak dlouho, dokud by se tento článek nerozrostl o další desítky stran. Pocházejí tedy ptáci skutečně z plazů a lidé z opic? Teorie evoluce postrádá obhajitelné fosilní důkazy, ale také nemá oporu v pozorovaných jevech. Jedná se o představu, která nekoliduje se skutečností. Jakákoliv teorie by měla být prohlášena za pravdivou pouze v případě, že se bude shodovat se skutečností.

 

Výzkum zvířat

Článek bych rád uzavřel krátkým poohlédnutím za dokumentem Neuvěřitelná stvoření, který sleduje práci lékaře a vysokoškolského profesora Dr. Joba Martina, který byl původně zastáncem Darwinovy evoluční teorie.

Během svého pedagogického působení na Baylor College of Dentistry jej vyzvalo nakolik jeho studentů, aby obhájil správnost evoluční teorie. Při výzkumu, který se studenty začal realizovat, se setkal s celou řadou nesrovnalostí a omylů.

Pochybnosti Dr. Martina o přijatelnosti Darwinovy teorie vyvolalo především studium některých druhů živočichů, jejichž schopnost přežít a zplodit potomstvo nebylo možné vysvětlit na základě postupného evolučního vývoje během milionů let.

Dr. Martin se podle jeho slov během pěti let pod tíhou důkazů od Darwinovy teorie evoluce stále více odkláněl. Sám popisuje toto období jako „velice nepříjemné“, protože začal zjišťovat, že mnohé z toho, co se dosud během své vědecké dráhy učil, bylo založeno na nesprávných předpokladech.

V trojdílném televizním dokumentu se věnuje výzkumu zvláštností brouků prskavců, kteří mají v těle chemickou továrnu vyrábějící třaskavé směsi, které přesně dávkuje do reaktoru, chemickou reakcí vytvářejí výbuch a směřují jej otočným dělem v zadečku, čímž vzniká jakási kulometná palba chemikálií na toho, kdo je ohrožuje. Žiraf, které mají v krku systém chlopní regulujících tlak v krevním řečišti, když sehnou krk, aby se napily. Datlů schopných vydržet silné nárazy zobáku do dřeva, s dlouhým ostrým jazykem vybaveným chemickou továrnou. Ptakopysků a dalším zvířatům.

Dále rozebírá stavbu lidského oka nebo ušního bubínku a pokouší se je vysvětlit teorií evoluce, což rovněž opakovaně selhává.

Z jeho výzkumu je patrné, že značně komplexní mechanismy v živých tvorech, mikroskopické chemické továrny uvnitř jejich těl, časově přesné a propracované procesy rození, instinkty živých tvorů a mnohé další skutečnosti nemohou být vysvětleny evoluční teorií, náhodnými a slepými procesy.

 

Čas jako tvůrčí faktor

Zastánci teorie evoluce uvádějí, že vše muselo vznikat po nesmírně dlouhé časové období. Složité mechanismy evokují potřebu dlouhého času na jejich tvorbu. Avšak samotný čas se nerovná tvůrčí síle ani inteligenci, která by hmotu formovala. Čas je pouze doba, po kterou mohlo být tvořeno. Pokud něco bude stát na stole miliony let, samotná doba stání není impulsem k nějaké činnosti. I když je možné, že někteří vědci vystudovali školu pouze tím, že v ní strávili určitý čas.

 

Hybná síla

Otázka, která prozatím nebyla položena, zní: „Co vedlo změny v organismech?“ Pokud je evoluční teorie platná, posuďme její tvrzení, že rybám, které se po několik tisíciletí plazily po souši, postupně narostly nohy (místo ploutví). Není jasné, co v této pra-rybě mělo způsobit, že jí narostly nohy. Kdo nebo co vyhodnotilo, že ploutve nejsou vhodné, že by bylo lepší změnit jejich tvar?

Jaká síla v těle spustila změny ve stavbě a uspořádání tělesných buněk. Kdo přepisoval DNA? Jak věděl, jaký tvar je lepší, jak věděl, jak má zformovat buňky, jak je spojovat dohromady, vytvářet kosti a svaly, zavést do nich systém žil a nervů? Dá se něco takového udělat naslepo, postupem pokus-omyl? A pokud ano, kdo nebo co dělá tyto pokusy? Jak se učí z omylů, až nakonec vytvoří ten nejlepší možný funkční tvar nohy?

Logicky se musíme ptát, kdo je hybatelem takových změn?

Existuje druh psa, který má na tlapách o jeden prst navíc. Jmenuje se norský lundehund. Tento prst mu umožňuje lépe se uchytit na příkré skále. Také dokáže složit ušní boltec tak, že mu uzavře zevní zvukovod, čímž se stane vodotěsným ve chvíli, kdy se ponoří do vody. Nohy dokáže roztáhnout do úhlu blížícího se 180 stupňům a navíc dokáže zvrátit hlavu tak hluboko, že se jí dotkne zad.

Mohlo dojít k tomu, že nějaká neznámá síla nebo inteligence obsažená uvnitř těla psa zjistila, že pes potřebuje o jeden prst navíc? Potom dala tělu nějakým neznámým způsobem pokyn, aby přeprogramovalo DNA a vytvořilo o jeden prst navíc, přesně v tom místě, kde je prstu zapotřebí pro zlepšení jeho stability, o přesné velikosti, struktuře a síle. Je možné aby tyto změny poháněla gravitace nebo aby byly dělány naslepo, postupem pokus-omyl?

Je nepředstavitelné, že by se buňky samy od sebe rozhodly k takovým změnám. Jak by mohly buňky samy o sobě vědět, že pes potřebuje o jeden prst navíc, aby snáze čelil vnějším podmínkám? Buňka je inteligentní, jak bylo zjištěno, ale dostává informace ze svého mikrosvěta a neví o komplexní situaci celého těla, nebo psa v přírodě, podnebních podmínkách nebo krajině, ve které pes žije. Mohla by buňka tato data nějak získávat, vědět, analyzovat a z nich činit rozhodnutí, která by vedla k vydávání přesných instrukcí k přeprogramování kódu DNA?

Není možné tuto otázku přejít prohlášením, že se vše děje přirozeně, bez nějaké příčiny. Pokud chceme zůstat ve vědecké oblasti, můžeme odpovědět, že nevíme, ale nemůžeme odpovídat vágními vysvětleními jenom proto, abychom obhajovali teorii, která neodpovídá skutečnosti.

Co tedy, podle teorie evoluce, analyzovalo situaci psa, prostředí, ve které žije a vyhodnotilo, že řešením bude nechat psovi narůst na tlapách o jeden prst navíc? A proč tato neznámá síla (pokud existuje) neprovedla podobné analýzy a změny také u jiných psů?

Nevyřešených otázek je velké množství, a jak se zdá, vysvětlení nezískáme použitím teorií přírodního výběru, evoluce nebo velkého třesku. Vědecká obec se bude muset nevyhnutelně vydat jinými směry.

 

Proč má teorie evoluce stále tak velký vliv?

Není jasné, proč se tyto teorie stále vyučují s takovým důrazem a proč mají na formování světonázoru dnešního člověka tak velký vliv, když mají tak vratké základy a byly již mnohonásobně znevěrohodněny.

Téměř se zdá, že lidé na zodpovědných pozicích buďto nemají nic, čím by tyto teorie nahradili, nejsou schopni nezávislého posouzení faktů nebo mají nějaké postranní úmysly pro udržování těchto teorií v učebnicích.

 

Komentář: C je správně. Ve všech vědních oborech došlo na přelomu 19. a 20.století k účelovému zavedení materialistického přístupu jako jediného správného pohledu na vývoj světa a místo člověka v něm. Nejbohatším lidem světa již v té době bylo jasné, že takový postup jim zajistí absolutní kontrolu nad společností, včetně výchovy, vzdělávání, výzkumu, hospodářství a života obyčejných lidí. Perfektní ukázkou je tzv. Flexnerova zpráva, která v roce 1910 vytvořila podmínky pro převzetí celého oboru medicíny farmaceutickou lobby a likvidaci dříve převažujících přirozených léčebných metod.

 

 

Ideologické (zne)užití teorie

Samotný tvůrce teorie, Charles Darwin, ve své době vnímal její nedostatky a neprohlašoval, že by měla mít univerzální platnost. Teorie si ale všiml jeho současník Karl Marx, který prosazoval svržení společenského řádu a nastolení komunismu.

V prosinci roku 1860 napsal Marx o Darwinově teorii svému spolupracovníkovi Friedrichu Engelsovi pochvalnou zmínku, v níž spis O původu druhů chválil jako „knihu, která obsahuje přírodně historický základ pro naše stanovisko [historický materialismus]“.

V dopise adresovaném socialistickému filozofovi Ferdinandu Lassalleovi v lednu roku 1862 Marx napsal: „Darwinova kniha je velmi důležitá a slouží mi jako přírodovědecký základ pro třídní boj v dějinách.“

Teorie evoluce (v oblasti přírodních věd) a materialismus (v oblasti filozofie) byly během komunistických hnutí po celém světě široce propagovány. Pro Marxe a komunisty byla evoluce důležitá zejména tím, že nahrazovala víru hlavních náboženství ve stvoření člověka Bohem. Široké přijetí těchto teorií společností mohlo uspíšit realizaci jejich plánované revoluce.

Po dlouhé období tak sloužil dialektický materialismus k popírání existence duše, a teorie evoluce k popírání stvoření člověka Bohem. Přirozený výběr dal vzniknout teorii, že přežije ten nejsilnější, a prohlášení, že pokrok je způsobován třídním bojem. Přes všechny vědecké námitky a nedostatky byla teorie evoluce desítky let protežována jako hlavní teorie dokazující neexistenci Boha, respektive stvoření člověka Bohem.

V roce 2005 vzniklo volné sdružení vědců, kteří darwinismus odmítli a postavili proti němu alternativu, a sice takovou, že složitost živého světa není možné vysvětlit neřízenými, spontánními přírodními procesy, ale musí být výsledkem procesů řízených, které mají povahu inteligentního plánu či návrhu. „Podstatné přitom bylo, že tento závěr nevyplynul z filozofických či teologických úvah, ale byl výsledkem ryze sekulární, vědecké analýzy problému,“ uvádí v článku z 3. ledna 2015 Emil Kalabus.

 

Citace

Prof. Bruno Vollmert, makromolekulární chemik: „Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění.“

Biolog, prof. Conklin z Princenton University: „Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.“

Francouzský botanik A. Wigand: „Darwinismus není ani teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.“

Autor teorie gravitace Isaac Newton: „Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“

 

Související články a knihy: