Plandemic, dokument 1.část

Plandemic – 1.část dokumentu

PlandemicMovie.com
Překlad: NaSeveru.org
7.května 2020

 

Před dokončením celého dokumentu Plandemic postupně zveřejníme sérii ukázek. Tato první část obsahuje rozhovor s Dr. Judy Mikovits, PhD.

 

O dokumentu

Lidstvo je uvězněno zabijáckou pandemií. Lidé jsou zavíráni kvůli surfování v oceánu, meditování v přírodě. Státy kolabují. Hladoví občané se bouří, protože nemají co do úst. Média vytvořila tolik zmatku a strachu, že lidé prosí o spásu v podobě injekce. Miliardářští vlastníci patentů prosazují povinné globální očkování. Každý, kdo odmítne vakcínu s experimentálním jedem, bude zbaven možnosti cestovat, vzdělávat se a pracovat. Ne, toto není náčrt nového hororu. To je naše současná realita.

Zrekapitulujme si, jak jsme se do této situace dostali…

Na počátku 20.století koupil první americký miliardář John D. Rockefeller německou farmaceutickou firmu, která o něco později pomohla Hitlerovi realizovat jeho vizi založenou na eugenice tím, že vyráběla chemikálie a jedy pro použití v probíhající válce. Rockefeller chtěl zničit svou konkurenci v západní medicíně a tak se obrátil na americký Kongres s výzvou, že v USA je příliš mnoho doktorů a lékařských škol, a že všechny přírodní léčebné metody jsou jen nevědecké šarlatánství. Rockefeller požadoval standardizaci lékařského vzdělání, přičemž pouze jeho organizace by měla právo udělovat licence lékařským školám v USA. A tak bylo do praxe zavedeno používání imunosupresivních, syntetických a toxických léčiv. Jakmile se lidé stali závislými na tomto novém systému a návykových látkách, které dodával, začal být celý program placený, čímž Rockefeller získal doživotní zákazníky. V současnosti je v USA třetí nejčastější příčinou úmrtí chyba lékařů. Rockefellerova tajná zbraň na úspěch byla strategie známá jako ‘problém – reakce – řešení’. Vytvořit problém, následně vybudit strach a nakonec nabídnout předem naplánované řešení. Zní vám to povědomě?

A teď se přesuňme do roku 2020…

Pojmenovali to COVID-19. Naši představitelé předpovídali, milióny lidí zemřou. Ozbrojené složky byly povolány na pomoc. Vznikly dočasné nemocnice, které měly pomoci s péčí o masivní příliv nemocných. Byly vykopány masové hroby. Hrozivé zprávy přinášely informace o lidech, kteří se snaží ukrýt, aby nepřišli do kontaktu s nákazou. Plán se odvíjel s ďábelskou přesností, ale projektanti Pandemie podcenili jednu věc… lidi. Lékaři, zdravotníci i běžní občané sdíleli důležité informace na internetu. Přestože představitelé velkých technologických firem začali uplatňovat cenzuru veškerých hlasů, které popíraly medializovaný narativ, bylo již příliš pozdě. Příliš velká část populace se probrala a tuší, že tady něco nehraje. Karanténa přinesla jednu věc, která zde chyběla: čas. Zničehonic, upracované obyvatelstvo mělo spoustu času na vyhledávání a zkoumání informací. Jakmile jednou prozřete, už to nelze vrátit.

Okno příležitosti je otevřené tak, jako nikdy předtím. Poprvé v lidské historii máme pozornost celého světa. Dokument Plandemic vám odhalí vědeckou a politickou elitu, která řídí celý ten mohutný podvod jménem zdravotnictví, a nastíní nový plán, který lidstvu umožní znovu se propojit s léčivými silami přírody. 2020 je kód pro dokonalou vizi. Je to také rok, který se zapíše do historie jako okamžik, kdy jsme konečně otevřeli oči.

 

Související články:

Komentář: Autorem následujícího přepisu první části dokumentu Plandemic a titulků k videu je David Formánek (Otevři svou mysl):

 

Mikki: Dr. Judy Mikovitsová byla označená za jednu z nejšpičkovějších vědkyň své generace. Její diplomová práce z roku 1991 způsobila revoluci v léčbě HIV/AIDS. Na vrcholu své kariéry zveřejnila senzační článek v časopise Science. Kontroverzní článek vyvolal rozruch ve vědecké komunitě. Odhalil, že používání zvířecích a lidských plodových tkání způsobuje devastující epidemie chronických chorob. Za odhalení jejich tajemství se poskoci farmaceutické lobby do dr. Mikovitsové ostře pustili. Zničili její dobré jméno, kariéru a osobní život. Jak osud národa visí na vlásku, dr. Mikovitsová uvádí jména těch, kteří stojí za epidemií korupce, která ohrožuje veškerý lidský život.

Odhalila jste něco, co bylo v rozporu se zaběhnutým příběhem.

Dr. Mikovitsová: Přesně tak.

Mikki: Kvůli tomu udělali vše ve své moci, aby vám zničili život.

Dr. Mikovitsová: Přesně tak.

Mikki: Byla jste zatčena…

Dr. Mikovitsová: Ano.

Mikki: … a umlčeli vás pomocí příkazu „gag order”.

Dr. Mikovitsová: Trval pět let. Pokud bych cokoliv zveřejnila na sociálních sítích, pokud bych cokoliv řekla, našli by nové důkazy a poslali mě zpět do vězení. Plakala jsem, protože jsem věděla, že jsem poprvé neměla žádné důkazy… Když můžete vypustit takovou sílu a přinutit někoho do bankrotu, i když má perfektní kreditní skóre… Takže jsem nemohla pozvat svých 97 svědků, což zahrnovalo lidi jako Tony Fauci, Ian Lipkin… vedoucí pracovníci ve zdravotnickém průmyslu, kteří by museli svědčit, že jsem nic špatného neudělali.

Mikki: Z čeho vás obvinili?

Dr. Mikovitsová: Ničeho.

Mikki: Ale byla jste ve vězení.

Dr. Mikovitsová: Drželi mě ve vězení bez obvinění. Prý jsem byla na útěku před spravedlností. Neměli žádný zatykač. Doslova mě vytáhli z domu. Naši sousedi se dívali, co se děje. Bez příkazu mi prohledali dům. Pět dní doslova terorizovali mého manžela. Řekli: Pokud nenajdete ty zápisníky a materiály… které jsem ani nevlastnila. Podstrčili mi je do domu.

Mikki: Aby to vypadalo, že jste z laboratoře ukradla duševní vlastnictví?

Dr. Mikovitsová: Ano. Aby to vypadalo, že jsem z laboratoře ukradla tajné materiály, jména a duševní vlastnictví. Mohu nade vší pochybnost prokázat, že jsem nic neukradla. Šéfové celého ministerstva zdravotnictví a sociální péče (HHS) se tajně domluvili a zničili moji reputaci, a ministerstvo spravedlnosti a FBI ten případ udržovali pod pečetí, což znamená, že nemůžete říct, že nějaký případ existuje, nebo byste pohrdali soudem. Nemůžete ani získat právníka, který by vás hájil. Každé právo pro řádné soudní řízení mi bylo odebráno a dodnes je to stejné. Nemám žádné ústavní svobody nebo práva.

Mikki: Přesto tady sedíte… Myslím si, že spousta lidí by odešla do předčasného důchodu, neupozorňovali na sebe, ale vy jste se rozhodla promluvit poté, co vám skončil příkaz mlčenlivosti. Napsala jste knihu „Epidemie korupce – Obnovení víry ve slib věd.” Uvádíte jména. Ano. Jejich pokus vás umlčet podle všeho selhal. Musím se zeptat… Jak tady dokážete sedět se sebevědomím a jmenovat tyto velké síly a nebát se o svůj život, jak z této budovy odejdete?

Dr. Mikovitsová: Protože pokud je teď nezastavíme, můžeme zapomenout nejen naši republiku a svobodu, ale také lidstvo, protože tato agenda nás zabije. Takže Anthony Fauci. Jmenuji se dr. Tony Fauci… Muž, který je v čele operační skupiny pro pandemii, byl zapleten v utajení. Nařídil ho. Všichni ostatní byli ve velké míře vyplaceni. Dostali miliony dolarů od Tony Fauciho. Od jeho organizace, což je Národní institut alergií a infekčních chodob (NIAID). Ti vyšetřovatelé, co spáchali podvod, dodnes dostávají velké peníze od NIAID.

Mikki: Celý svět poslouchá jeho rady na to, jak řešit dnešní pandemii. Jak poznáme, že to, co říká, musíme vědět?

Dr. Mikovitsová: To, co říká, je naprostá propaganda. Stejná propaganda, kterou od 1984 zabil miliony lidí.

Anthony Fauci: Z této studie jasně víme, že vývoj nemoci se výrazně zpomalí na rozdíl od lidí, kteří si lék nevezmou.

Dr. Mikovitsová: Začalo to, když mi bylo 25 let. Byla jsem součástí týmu, který izoloval HIV ze slin a krve pacientů z Francie, kde Luc Montegnier původně vir izoloval. Tohle byla potvrzující studie, ale Tony Fauci a Robert Gallo tehdy spolupracovali, aby příběh otočili jiným směrem. Dr. Racette byl tehdy mimo město a Tony Fauci řekl: Chápeme, že máte v tisku studii. Chceme její kopii. Řekla jsem: Ano, v tisku je studie. Je tajná. Ne, nedám vám její kopii. Začal na mě křičet a pak řekl: Ihned nám tu studii dejte nebo vás vyhodíme za neuposlechnutí. Řekla jsem: Jsem si jistá, že jak se dr. Racette vrátí, můžete si s ním promluvit.

Frank se o pár týdnů vrátil a byl násilím donucen, dát Faucimu tu studii. Fauci na několik měsíců zadržel publikaci studie, zatímco Robert Gallo napsal vlastní studii, za kterou dostal veškeré zásluhy, a samozřejmě v tom byly zahrnuty patenty. Tohle zdržení potvrzení doslova vedlo k šíření viru, který zabil miliony lidí. Asi nikdo nevyjádřil utrpení z AIDS lépe, než spisovatel Larry Kramer. Byl ale více naštvaný na federální vládu a farmaceutický průmysl. Člověk, co pocítil Kramerův vztek, byl dr. Anthony Fauci z NIH. Bylo zdrcující si pomyslet, že jsem nevěděla, že moji práci z roku 1999 ignorovali.

Virus byl izolován z AD2 a AD3, takže se nemuselo čekat na AD4, aby se potvrdila jeho existence. Představte si, kolik lidí… celý africký kontinent přišel o generaci lidí, jak se ten virus šířil kvůli aroganci skupiny lidí, včetně Roberta Redfielda, který je teď šéfem CDC, a Anthony Fauciho. Spolupracovali, aby za to získali zásluhy a peníze. Měli to patentované. Používali na lidech terapii s IL-2, což byla naprosto špatná terapie. Kdyby k tomu nedošlo, miliony lidí by na HIV neumřely.

Mikki: Jak jakýkoliv člověk, který dává globální radu o zdraví, může vlastnit patent na řešení ve formě vakcíny. Neměl by to být střet zájmu?

Dr. Mikovitsová: Je to střet zájmu. Tohle je jedna z věcí, kterou bych ráda řekla prezidentu Trumpovi. Aby zrušil zákon Bayh-Dole Act.

Slyšení v parlamentu: Bayh-Dole zásadně změnil způsob, jakým univerzity přistupují k přenosu technologií. Nejlépe to ukazují statistiky. Univerzity dnes získaly 16x více patentů než v 1980. Všichni získávají více patentů, ale univerzitní podíl na všech patentech v USA je více než 5x větší než před zákonem Bayh-Dole. Situace se tak zhoršila, že jeden pracovník z oblasti IT veřejně univerzity označil za: „Závisláci na cracku,” které pohání „malicherné úřady na přenos technologií závislé na honorářích z patentů.”

Dr. Mikovitsová: Ten zákon dal vládním pracovníkům právo patentovat svoje objevy, aby mohli mít nárok na duševní vlastnictví za objevy, za které zaplatili daňoví poplatníci. Schválení toho zákona na začátku 80. let zničilo vědu. Umožnilo to právě ty střety zájmů. Tohle je zločin za umožněním někomu jako je Bill Gates s miliardami dolarů… nikdo ho nezvolil. Nestudoval medicínu. Nemá odbornost. Necháváme takové lidi, aby v naší zemi měli hlas, zatímco ničíme životy miliony lidí.

Bill Gates: Normální stav se vrátí jedině tehdy, jak z velké části naočkujeme celou populaci.

Mikki: Pokud globálně schválíme povinné očkování, představuji si, že tito lidé, co vakcíny vlastní, vydělají stovky miliard dolarů.

Dr. Mikovitsová: A zabijí tím miliony lidí. Tak jak už svými vakcínami zabili. Momentálně neexistuje žádná vakcína proti jakémukoliv RNA viru, která by fungovala.

Mikki: Musím se vás zeptat… Jste proti očkování?

Dr. Mikovitsová: Vůbec ne. Očkování je imunoterapie, tak jako alfa interferony jsou imunoterapií. Nejsem proti očkování. Mojí prací je vyvíjet imunoterapie. To jsou vakcíny.

Mikki: Věříte, že byl tento virus vytvořen v laboratoři?

Dr. Mikovitsová: Nepoužila bych slovo „vytvořen”, ale nemůžete říct, že je přirozeně se vyskytující, pokud se objevil nedaleko laboratoře. Je velmi jasné, že tento kmen virů manipulovali a studovali v laboratoři, do které přinášeli zvířata, a takto ho vypustili ven… ať už záměrně nebo ne. Tento virus nemůže být přirozeně se vyskytující. Nikdo nešel na trh, nekoupil netopýra a virus neskočil přímo na člověka. Takto to nefunguje. To by byla zrychlená virová evoluce. Pokud by šlo o přirozeně se vyskytující virus, trvalo by mu to až 800 let. K tomuto v případě viru SARS-1 došlo během 10 let. To není přirozené.

Mikki: Máte představu, kde k tomu došlo?

Dr. Mikovitsová: Ano. Jsem si jistá, že k tomu došlo mezi laboratořemi v Severní Karolíně, vojenským výzkumným institutem infekčních chorob Fort Detrick a wuhanskou laboratoři.

Reportář: 3,7 milionů dolarů šlo z Národního zdravotnického institutu zde v USA do wuhanské laboratoře v Číně, stejné laboratoře, odkud podle spousty lidí unikl tento koronavirus. Také nyní víme, že NIAID, které je spojeno s Národním zdravotnickým institutem, který kontroluje Anthony Fauci, už v minulosti s wuhanskou laboratoří prováděl experimenty v souvislosti s koronavirem. Pokud dr. Anthony Fauci nemůže být k veřejnosti upřímný o svém spojení s touto laboratoří, tak musí jít pryč.

Dr. Mikovitsová: V roce 1999 jsem pracovala ve Fort Detrick a mojí prací bylo, učit Ebolu, jak nakazit lidské buňky, aniž by je zabila. Ebola nemohla nakazit lidské buňky, dokud jsme ji to nenaučili prací v laboratoři.

Mikki: Je těžké, ignorovat počet obětí. Lidé na tento vir v docela alarmujících počtech umírají. Jak se k tomu stavíte?

Dr. Mikovitsová: Pro mě je to docela prosté, jak uvidíte, co vláda udělala… a to je, že… cituji dr. Birxovou: „Zaujmuli jsme velmi liberální přístup k úmrtnosti.” Pokud by můj manžel, kdo má chronickou obstrukční plicní nemoc, zemřel, jeho plíce mají fibrózu a vypadaly by jako plíce někoho, kdo má teoreticky covid-19. Ale on nemá žádné důkazy infekce. Pokud netestujete a nemáte důkazy infekce, a pokud byste tam dnes vešli, nazvali by to covid-19. Slyšíme to od naštvaných doktorů a sestřiček.

Mikki: Viděl jsem spoustu doktorů, kteří natočili vlastní videa. Jsou zmateni z protokolů, které od CDC dostali.

Doktor: Minulý pátek jsem dostal dokument o sedmi stranách, který mi v podstatě řekl, že kdybych měl 86letého pacienta se zápalem plic, ale který nikdy nebyl testován na covid-19, a který by pak na zápal plic zemřel, a dozvíme se, že byl vystaven svému synovi, který neměl žádné symptomy, ale později byl pozitivně testován na covid-19, tak že máme na úmrtní list napsat covid-19 jako příčinu úmrtí.

Doktor: Nutí mě, abych na úmrtní list přidal covid. Proč? Proč nás nutí, abychom přidali covid? Abychom možná zvýšili čísla, aby to vypadalo horší, než to je? Myslím, že ano.

Reportér: Proč by chtěli zkreslit počet úmrtí na covid-19?

Doktor: No… Strach je skvělý způsob, jak lidi kontrolovat. Pokud jsou lidi dostatečně vyděšení, nejsou tolik schopní myslet sami za sebe. Nechci, aby byli vyděšení. Chci, aby si řekli: Zvládneme to. Použiji svůj rozum. Pročtu si jiné zdroje. Poslechnu si různé zdroje a budu myslet za sebe. O tom je Amerika.

Dr. Birxová: Pokud někdo zemře s covid-19, počítáme to jako úmrtí na covid-19.

Dr. Mikovitsová: Neumíráte s infekcí, umíráte na infekci.

Mikki: Mluvil jsem s doktory, kteří přiznali, že jsou motivováni, aby uvedli, že pacienti, kteří jsou nemocní, nebo kteří zemřeli, měli covid-19.

Dr. Mikovitsová: Ano, dostanou 13 tisíc dolarů od pojišťovny, pokud uvedou covid-19.

Reportáž: Systém pojištění Medicare nyní určil, že když máte v nemocnici pacienta s covid-19, dostanete 13 tisíc dolarů. Pokud ten pacient s covid-19 půjde na ventilátor, dostanete 39 tisíc dolarů. Třikrát tolik.

Dr. Mikovitsová: A ventilátorem je zabijete, protože jim dáte nesprávnou léčbu.

Doktor: Tohle vše nedává smysl. Pacienti, které léčím… plíce, které se snažím vylepšit… podle toho všeho si myslím, že fungujeme pod nepravdivým lékařským modelem. Bojím se, že tyto nesprávné způsoby léčby za krátkou dobu způsobí velkou škodu velkému počtu lidí.

Mikki: Moje další otázka je o Itálii. Proč to Itálii tolik zasáhlo?

Dr. Mikovitsová: Itálie má velmi starou populaci. Jsou hodně nemocní se zánětlivými chorobami. Na začátku roku 2019 zavedli novou formu neotestované vakcíny proti chřipce, která měla čtyři různé kmeny chřipky včetně vysoce patogenní H1N1. Ta vakcína se vyvíjela v psím fyziologickém roztoku. Psi mají hodně koronavirů. Proto tam netestují. Můžete tak uvést jakoukoliv příčinu.

Reportáž: Jak se země začíná dostávat z nejhoršího období epidemie koronaviru, zůstává jedna otázka: Co se stalo s veškerým hydroxychloroquine?

Doktor: Víme, že hydroxychloroquine a zinek fungují skvěle. Fauci pak říká, že neexistují na to žádné slepé studie. Dr. Fauci, bude mimochodem slepá studie pro vaši vakcínu? Bude?

Reportáž: V přehledu více jak 2300 doktorů ze 30 zemí se hydroxychloroquine umístil jako nejefektivnější lék proti viru.

Dr. Mikovitsová: AMA říkali, že doktoři přijdou o licenci, pokud použijí hydroxychloroquine, antimalarikum, které po 70 let je na celém světě na seznamu nezbytných léků. Dr. Fauci tomu říká „nepodložená data”. Nejsou to nepodložené příběhy, pokud máme data od tisíců pacientů, která ukazují, že tento lék je proti těmto virům efektivní. Tohle je nezbytný lék, který před lidmi zatajují. Nejen dnes, ale v době našeho objevu o autismu existoval 100 let starý antivirový lék suramin. Je na seznamu nezbytných léků WHO. Autistickým dětem doslova dával hlas… život.

Co udělali společně s Monsanto? Všem ho vzali. Nešlo ho získat. Snažili jsme se ho získat, kdekoliv jsme mohli. Když lék odeberete… a nejen Světová zdravotnická organizace, ale úřad FDA, CDC, Tony Fauci vše odebrali. Stačí to ukončit a můžeme mít znovu zdravý svět. Máme spoustu peněz, protože můžeme vzít peníze, které vydělávají na svých patentech, a můžeme je dát obětem této epidemie korupce.

Mikki: Dá se říct, že cokoliv, co nelze patentovat, bylo záměrně potlačeno, protože z toho nelze profitovat? Jako různé přírodní léky, které jsme vždy měli?

Dr. Mikovitsová: Ano, rozhodně. Přesně to se děje v dnešním případě s covid-19. Cílem je, zabránit terapie, dokud nebudou všichni infikováni, a propagovat vakcínu s věděním, že vakcína proti chřipce zvyšuje šance o 36 %, že dostanete covid-19.

Mikki: Odkud pochází tato data?

Dr. Mikovitsová: Publikace z minulého roku zjistila, že vojáci, kteří byli očkovaní proti chřipce, jsou náchylnější vůči koronavirům. Koronaviry jsou v každém zvířeti. Pokud jste někdy měli vakcínu proti chřipce, byli vám píchnuty koronaviry. A nosit roušky…

Doktor: Nedává to smysl. Nosíme roušky na pohotovosti, abychom se chránili. Nemáme na sobě roušky. Proč? Protože rozumíme mikrobiologii a imunologii a chceme silnou imunitu. Naše imunita je zvyklá na dotýkání se. Sdílíme bakterie, bakterie streptokoka, viry… Denně si proti nim tvoříme imunitní reakci. Když mi tohle odeberete, moje imunita se oslabí. Když zůstávám zavřený doma, moje imunita se oslabí. Když mě tam necháte měsíce, oslabí se více. Teď jsem doma a zběsile si umývám ruce a umývám linky… bojím se věcí, které potřebuji k přežití.

Pokud nemáte oslabenou imunitu a nejste staršího věku, měli byste být schopni chodit ven bez rukavic a roušek. Pokud jste starší a máte oslabenou imunitu, měli byste buď zůstat doma, nebo nosit roušku a rukavice. Nemyslím si, že by měli roušku nosit všichni, protože se tím snižuje vaše bakteriální flóra. Neumožňuje vám to být v interakci se společností a vaše bakteriální flóra a vaše viry… vaši přátelé… kteří vás chrání před ostatními nemocemi, zmizí a nyní je větší šance, že dostanete infekce, které doufají, že nemáte dobré bakterie a viry, které za vás bojují. Pak všichni vyjdeme ven z karantény s oslabenou imunitou, začneme si vyměňovat bakterie a viry… co se podle vás stane? Dojde k nárůstu nemocí. Zaručuji, že jak se karanténa ukončí, dojde k velkému nárůstu nemocí. Stavební kameny vaší imunity jsou viry a bakterie. To je vše.

Dr. Mikovitsová: Nošení roušky aktivuje váš vlastní virus. Onemocníte ze svého vlastního reaktivovaného koronaviru, a pokud se jedná o SARS-COV-2, máte velký problém.

Mikki: Nejste první viroložka, která mi řekla, že děláme naprostý opak toho, co bychom měli dělat, abychom ten virus zkrotili a vytvořili si na něj imunitu.

Dr. Mikovitsová: Proč byste zavírali pláže? V půdě a písku jsou sekvence… v oceánu jsou léčivé mikroby. Je to šílenství.

Mikki: Tyto instituce, které znečišťují naše prostředí a naše těla… byla doba, kdy musely bojovat samy za sebe. Ale podařilo se jim tak zmanipulovat masy lidí, že ostatní lidé umlčují ostatní občany, a velké technologické platformy dělají totéž a vše cenzurují. V této svobodné zemi se už nepovolují opoziční hlasy, což je něco, čeho jsem si nemyslel, že se dožiji.

Dr. Mikovitsová: Ani já, až na to, co jsem od roku 2011 zažila. Je to nepochopitelné. Jak je možné společnost tak oklamat, že propagandy, které se podporují, vedou k tomu, že se navzájem nesnášíme.

Snad tohle bude budíček pro všechny Američany, aby si uvědomili, že tohle nedává smysl, a že zvítězíme, protože celou tu propagandu ukončíme s těmito informacemi. Je skvělé, že se doktoři probouzí a zpochybňují to.

Doktor: Vy doktoři, kteří tohle sledujete, proč o tom nemluvíte?! Jsem tady, abych hájil vás, hájil svoje svobody, svobody svojí rodiny, práva mých pacientů si vybrat, co dělat se svým životem. Jsem ohromen… Jsem ohromen, proč o tom všude nemluví více doktorů jako já? Měli bychom se teď spojit. Musíte se probudit, protože vám berou vaše svobody, vše na základě falešných zpráv. Tohle je nesprávné. Za tohle by lidi měli jít do vězení.

Dr. Mikovitsová: Vědci nejsou neupřímní. Poslouchají lidi, kteří více jak 40 let kontrolují, kdo dostane finance a co se bude publikovat. Spousta lidí bohužel jednoduše přijme peníze a slávu, a budou podporovat věci, které vůbec nejsou pravdivé.

Mikki: Co byste řekla lékařům, kteří teprve začínají chápat hloubku, do jaké byli oklamáni a odloučeni od své přísahy, neubližovat? Řekla bych:

Dr. Mikovitsová: Odpusťte sami sobě. Pro nás všechny je nejtěžší si uvědomit, že se všemi nejlepšími úmysly jsme studovali to, co jsme považovali za pravdu. Netušili jsme, že data, o kterých nám říkali, že jsou pravdivá, ve skutečnosti nejsou pravdivá. V našich školách se teď učíme, že nedostanete finance, pokud nebudete dodržovat pravidla strany. Vaše práce se nebude publikovat…

Asi to nejtěžší pro mě bylo, pochopit, že vědecké časopisy zkreslují objevy, které by měly všechny vyléčit.

Dr. Mikovitsová na přednášce: Bude mít vědecká komunita odvahu, odpovědět na otázku, jestli tyto nemoci mohly být uměle vytvořené? Děkuji.

Dr. Mikovitsová: Od chvíle, co jsem se dostala z vězení, jsme založili vzdělávací společnost. Probouzíme doktory… Je to velmi obtížné. Ale každý doktor, který si uvědomil, že možná byl součástí problému, změnil postoj a je součástí hnutí za lepší společnost a za obnovení víry v medicínu. To je vše, co můžeme dělat.

Mikki: Doktorko Mikovitsová, moc vám děkuji za váš čas. Bylo mi ctí, tady s vámi sedět. Zejména děkuji za vaši odvahu.

Dr. Mikovitsová: Děkuji, Mikki.

PROSLOV Z ROKU 2017 Fauci: Myšlenka, že jsme pár dní od nové vlády, vzhledem k tomu, jak jste slyšeli v úvodu, že jsem v branži nějakou dobu a měl jsem příležitost, sloužit v pěti vládách, napadlo mě, že dnes nadnesu téma o problému připravenosti na pandemii. Pokud je jeden vzkaz, který vám chci dnes předat, je to, že není pochyb, že dojde k nečekané epidemii. Jsme si jistí, že takovou epidemii zažijeme v několika dalších letech. Děkuji.

 

SOTT archiv: Plandemic Documentary, Part 1: Interview With Judy Mikovits




Dokument Pryč z EU

Pryč z EU – film, ze kterého mají elity vítr

Milan Vidlák
Časopis Šifra
20.května 2019

Po internetu se šíří tichou poštou „undergroundový“ film, ze kterého mají současné probruselské elity osypky. Zamýšlí se totiž nad bilancí našeho členství v Evropské unii a otevírá diskusi, která v Česku nikdy neproběhla, ačkoli měla. I proto snímek s „nebezpečným“ názvem „nezapadá do dramaturgických plánů“…

„Tento projekt je kompletně financován mimo zdroje EU. Díky Bohu!“ běží na obrazovce, která graficky připomíná pamětníkům dobře známý monoskop. Do toho hraje závěrečná věta Beethovenovy Deváté symfonie, známá i jako zhudebněná Schillerova báseň Óda na radost. A v posledních letech také neoficiální hymna Evropské unie. Tóny kontrabasu však naznačují, že spíš než na radost se v následujících třiapadesáti minutách bude brnkat na poněkud temnější struny. Ty, které je dnes moderní a žádoucí umlčovat, ignorovat, blokovat či alespoň hanět. Řeč je o filmu s výbušným názvem Pryč z EU, který jen pár týdnů po zveřejnění získává punc nebezpečného undergroundového dílka, jež budí v ně­kte­rých kruzích doslova paniku.

Dnešní disidenti neboli lidé kritičtí ke stávajícímu společenskému zřízení, kteří nesdílejí budovatelské nadšení z převládajícího liberálně-demokratického fu­riantství, jež není ani demokratické, ani liberální, se dělí na dvě hlavní skupiny. Ti první křičí jako o život, a protože mnohdy nemají žádnou záklopku, připomínají bulimiky, kterým je odpírána jejich pochoutka. A pak, jakmile dostanou příležitost a někdo je pustí na internet, splácají páté přes deváté a vypouštějí do veřejného prostoru kromě rozumných argumentů či zamlčovaných faktů často úplné hovadiny, hoaxy, polopravdy, žlučovité výkřiky či na vodě postavené domněnky a senzace. Ti se pro dominantní názorový proud, který nám z televizních obrazovek, stránek novin a časopisů, ale i od tabule ve školách říká, co si máme myslet a jak je to správně, stali poměrně lehkým terčem.

A protože se v očích novodobých inkvizitorů snadno zesměšňují a znevěrohodňují, objevují se neustále na špici seznamů obskurních projektů typu Evropské hodnoty nebo v článcích médií hlavního proudu, která svou energii místo na kvalitní informování soustředí na očerňování a zesměšňování oponentů, kteří nedrží slepě ústa a krok.

Představitelé této části informačního spektra, kam může patřit zuřivý bloger, vydavatel alternativního magazínu plného přejatých článků s tunou hrubek, důchodce přeposílající maily s pochybným obsahem nebo výstřední osoba s pestrou minulostí (co je to tady za hnusnou máničku!), jsou proto ostatním předkládáni jako blázni a podivínové, kteří hlásají bludy a zaslouží si minimálně opovržení, vyobcování ze „slušné“ společnosti či blokaci na sociálních sítích. A to aniž by se vůbec připustila diskuse a řešila podstata toho, co se – často možná neobratně – snaží vyjádřit a jestli náhodou v lecčems nemají pravdu. Vždy se něco vypíchne a to se omílá stále dokola. Jako kdyby se v 70. letech starý komunista posmíval tvůrcům samizdatového věstníku, že nemají ve svém plátku barevné fotky ani křídový papír a Svět socialismu vypadá mnohem, ale mnohem líp…

Cílem této manipulační techniky je jediné – aby lidé, kteří mají potenciál zastávat podobné názory a naslouchat, téma již dále neřešili a spokojili se s odpovědí, že je to tak, jak to je, a jinak to být nemůže, protože s Bruselem (dříve s Moskvou) na věčné časy a nikdy jinak. Kdo by byl snad na pochybách, nechť se „podívá na ty magory, kteří to hlásají; to přece musí být nějaká blbost“.

Pak je tady ještě ale i jiná skupina. Lidé, kteří dokážou dobře argumentovat, jsou sečtělí, mají přehled, zkušenosti a vystupování, znají míru a jsou zkrátka docela „normální“. „Provinili“ se jen tím, že si myslí něco jiného. Nebo prostě jen myslí. Pokud bychom k nim počítali i osoby, které se bojí svůj názor na veřejnosti projevit kvůli obavám ze ztráty zaměstnání, z posměchu či kritiky známých i neznámých, že mají na něco jiný názor, tvoří velmi pestrou a početnou část obyvatelstva. Patří mezi ně třeba doktoři, učitelé nebo podnikatelé, kteří vědí,že císař je nahý,ale navenek velebí jeho krásné nové šaty či mlčí výhradně ze společenských a ekonomických důvodů – aby nebyli poškozeni například profesně a ostatní je nešikanovali. Ostatně taková hypotéka je mocná čarodějka.

Jak vyplývá z logiky věci, ze všech nejméně je těch, kteří dokážou samostatně myslet, argumentovat, hovořit neagresivní, srozumitelnou formou pro masy, a hlavně – nebojí se jít s kůží na trh a říct svůj názor veřejně. Ti jsou ale zároveň „nejnebezpečnější“.

Otázky a odpovědi

Pozorný divák si všimne hned v úvodní sekvenci filmu, že za projektem stojí Centrum nezávislosti ČR a František Matějka. Právě on mezi takové „rebely“ patří. Mluví spisovně, slušně, klidně, nekřičí, nenechá se vytočit a i poměrně komplikované věci dokáže přednést bez jediného zaškobrtnutí.

Tenhle chlapík se stal čtyřnásobným blogerem roku na serveru iDnes.cz a do širšího povědomí veřejnosti se zapsal také jako místopředseda Strany svobodných občanů a zakladatel hnutí Referendum o Evropské unii, které vzbudilo pozornost jednak tím, že nebylo jasné, kdo za takovou „provokací“ stojí, a posléze i skutečností, že se do sněmovních voleb před dvěma lety pustilo s návrhem ústavního zákona, který si dalo do názvu. Ve volbách sice hnutí získalo pouhých 0,08 % hlasů, ale téma se dostalo díky názvu hnutí do všech médií – právě proto, že zpočátku ostatní politické strany netušily, odkud vítr fouká, byly nuceny zaujmout „preventivně“ nějaké stanovisko.

Za největší úspěch této iniciativy považuje František Matějka skutečnost, že byl referendu o Evropské unii věnován celý díl českotelevizního pořadu Otázky Václava Moravce, čímž byla de facto otevřena řádná debata o tématu, kterému se politické elity v Česku, ale i v celé Evropě vyhýbají jako muslim vepřovému. Své hnutí loni pan Matějka transformoval na Stranu nezávislosti České republiky, ale hlavní téma nezměnil – naopak.

Dokument Pryč z EU natočil bývalý moderátor televize Nova Stanislav Brunclík, kterého si mnoho diváků pamatuje coby sympatického průvodce publicistickým pořadem Střepiny na televizi Nova. Jeho profesionální zkušenost je na filmu dost znát, ze všeho nejzajímavějšíje ale odvaha, že se do toho vzhledem k napjaté situaci ve společnosti vůbec pustil.

Každý, kdo dnes nečurá stejným směrem jako proslulý bruselský chlapeček, to mezi hlavním proudem kolegů nemá vůbec lehké, a to v žádném oboru. Když ale František Matějka Stanislava Brunclíka oslovil, ten po chvíli rozmýšlení řekl: „Já ten film natočím, mně je to jedno.“ Ve skutečnosti to řekl ještě trochu jadrněji…

A nemaže se s tím ani ve filmu: kultivovaně, klidně a srozumitelně míří přímo na komoru. „Klademe si otázky. Otázky nás formují. A samozřejmě odpovědi. Zdá se mi, že v dnešní informační době dostáváme spousty odpovědí, ale tak nějak bez otázek. Dostáváme odpovědi ,je to tak a tak‘ a ,tak je to správně‘. A hlavně už se dál neptejte. Lidé, kteří se ptají, jestli to tak opravdu je správně, místo odpovědí dostávají nálepky – extremista, populista nebo i nácek. V řadě případů jde přitom o lidi, kteří mají do extrému opravdu daleko. Pracují, dávají práci, tvoří hodnoty a kladou otázky. A chtějí na ně znát odpovědi. Pár takových lidí bych vám teď rád představil,“ začíná úvodním proslovem někdejší televizní hvězda, čímž zahajuje pořádnou „kacířskou“jízdu.

 

 

Taktika tvůrců je jasná. Žádné silné, emotivní a agresivní národovecko-konspirační řeči, které odradí každého umírněného skeptika, ale názory „obyčejných“ lidí. Kromě Františka Matějky ve filmu vystupuje Otto Černý, emigrant, signatář Charty 77, bývalý postkomunistický odbojář a vězeň, který seděl za zapálení sovětského tanku; Jakub Janda, spolumajitel výrobního podniku (nemá nic společného ani s šéfem politické neziskovky Evropské hodnoty, ani s bývalým skokanem na lyžích a poslancem za ODS); Vendula Dosedlová, maminka na mateřské dovolené; Benjamin Kuras, spisovatel, který žil dlouho ve Velké Británii a pracoval jako redaktor BBC; a herec a hudebník Martin Simandl, příznivec svobody. No řekněte, kdo by proti takovémuto vzorku společnosti mohl chtít protestovat? Úplně normální lidé. Jen nemají rádi EU. Ovšem právě to je dnes zdá se největší hřích.

Výbornou strategii ale zvolila i druhá strana. Pokud by byl film špatný, ukřičený a v kvalitě odpovídající produkci některých alternativních médií, která jsou často stejně agresivní a demagogická jako mainstream, jejž kritizují, už by ho asi cupovali v Newsroomu na ČT a propírali ze všech stran ve snaze o znemožnění. Jelikož je ale umírněný, média raději mlčí a předstírají, že neexistuje. A tak se – kromě třeba zmínky na hojně navštěvovaných Parlamentních listech – zatím šíří mezi lidmi spontánně, na doporučení a v undergroundu. I tak už jej prozatím na internetu vidělo zhruba 300 000 lidí. Na druhou stranu, i přívlastek undergroundového či „zakázaného“ díla filmu může rovněždost prospět.

Malý a velký národ

„Národ, ať je malý nebo velký, nesmí nikdy ztratit svou původnost, jinak by přestal být národem,“ pronesl Jan Werich v roce 1968, pouhé tři týdny před vpádem sovětských vojsk do Československa. Jako kdyby něco tušil. Právě tímto výrokem, který vyslovil původně Jan Masaryk, začíná i film Pryč z EU. Bez ohledu na to, že nic takového jako před 50 lety s největšípravděpodobností nehrozí. Dnes se státy zabírají mnohem jemnější formou.

Celé Masarykovo vyjádření bylo ještě mnohem zajímavější a nadčasovější: „S tátou (Tomáš Garrigue Masaryk) jsme často mluvili o malých národech. Já byl ovšem skeptik ve famílii. Starý pán nikdy nepřestal věřit, že mrňouskové mají na světě zrovna tak své poslání, jako ti velcí. A když někdo zahodil flintu do žita jenom proto, že se narodil jako Čech nebo Slovák, ne jako Rus nebo Američan, táta se vždycky rozčílil. Takovým lidem říkal vul. On rozlišoval mezi vůl s kroužkem a vul bez kroužku. Ti bez kroužku byli podle něj nebezpečnější. Ale v jedné věci jsme se neshodli. On věřil, že malé národy, třeba jako my Češi, by měly být mosty mezi těmi velkými. Mně se tahle myšlenka nikdy moc nezamlouvala. Po mostech se šlape. Ale v tom jsem souhlasil se starým pánem, že člověk může být zrovna tak hrdý na to, že se narodil v Praze anebo v Bratislavě, stejně jako kdyby se byl narodil v Moskvě nebo Washingtonu.

A taky jsem souhlasil s tím, že máme ve světě na trh nosit výsledky našeho politického myšlení a vyložit je pěkně vedle zboží z Washingtonu. Z Paříže, z Londýna, z Moskvy, a že se sice mrňouskové mohou moc věcem naučit od těch velkých, ale taky je můžou lecčemu naučit. No to se ví, že se máme učit od těch velkých, ale ne se po nich opičit a papouškovat.

Národ, ať je malý anebo velký, nesmí nikdy ztratit svou původnost. Jinak by přestal být národem. S Karlem Čapkem jsme si taky mockrát povídali o malých národech a o těch velkých velikých básních a veliký zahradník před Hospodinem. Karel Čapek. Jednou, když jsme zase takhle mluvili, von povídá: ,Podívej se tamhle na ten strom. Jsou na něm veliké větve a malé větve. A ty velké podpírají ty malé. A jde z nich míza do těch malých. A neberou těm malým větvím mízu. Takhle by se měly chovat velmoci k malým národům,‘ povídal ještě Čapek.“

 

Komentář: Reforma Evropské unie není možná




Dokument_V_siti

Sexuální predátoři na internetu – dokumentární film ‘V síti’

Jiří Kubík
SeznamZprávy.cz
14.května

 

Ukázka z jejich připravovaného filmu vyvolala pozdvižení. Řada rodičů v reakcích psala, že netušila, že i jejich děti by se mohly stát oběťmi sexuálního zneužívání na internetu. Dokumentaristka Barbora Chalupová popsala, jak rafinovanou taktiku sexuální predátoři používají, i to, že při osobním setkání údajně dvanáctileté dívce muž s partnerkou nabízeli společný sex.

Tři dospělé ženy s mladistvou vizáží se na internetu vydávaly za dvanáctileté dívky. A při chatu na sociální sítích tak nalákaly desítky mužů, kteří jim začali posílat snímky svých genitálií nebo před nimi prostřednictvím webkamery masturbovali. K tomu samému vyzývali i dívky, které se na ně dívaly. Tak představuje vznikající film V síti ukázka dokumentaristů Barbory Chalupové a Víta Klusáka.

„Během deseti dnů v natáčecím ateliéru se ozvalo dva a půl tisíce mužů. Rozhovorů po Skypu proběhly stovky, na osobní setkání jich přišlo něco přes dvacet,“ popisuje Chalupová ve Výzvě, jak probíhala komunikace.

Překvapilo ji, jak málo muži, kteří s dívkami navázali komunikaci, skrývali svou skutečnou identitu. Jejich tváře filmaři na záběrech rozostřili, aby nedošlo k „veřejnému lynči“, ale ponechali jim skutečné hlasy. Podle Chalupové jim je od dvaceti let až do důchodového věku.

„Jsou to i otcové od rodin. Před natáčením jsem předpokládala, že budou mít falešný profil (na sociálních sítích), že tam budou mít fotku patnáctiletého kluka. Ale většina těch mužů tam má své skutečné fotografie a občas i jména. Mají tam fotografie svých rodin. Překvapilo mě, jak málo se bojí a mají pocit, že se jim nic nestane, že si myslí, že je to jen hra na internetu,“ říká Chalupová.

 

Etický kodex

Tito muži podle ní využívají, že si dvanáctileté dívky neuvědomují hodnotu svého těla a nechápou, co znamená, když někomu pošlou své obnažené fotky.

Žádná ze tří dospělých hereček se pro natáčení dokumentu nesvlékla. Přesto filmaři použili několik aktů, na kterých fotografie modelek s pomocí fotomontáže spojili s tvářemi hereček.

„Měli jsme už při psaní scénáře kodex, že nesmějí nikoho vyzývat, koketovat, že to nesmějí být lolitky, které by někoho lákaly do pasti. Měly být veskrze pasivní. Pokud to přesáhlo nějakou mez, tak Skype vypnuly,“ vysvětluje Chalupová.

Během natáčení došlo i k několika momentům, které filmaři nečekali: „Ta mez přišla, když nám začali posílat dětskou pornografii, zoofilní pornografii. To byly chvíle, kdy i já jsem odvracela zrak a nedokázala jsem s tím nějak naložit.“

 

Na internetu bez skrupulí

Při osobních setkáních se ale podle Chalupové tito muži chovali výrazně jinak než ve virtuálním prostoru. Na sociálních sítích byli manipulativní, agresivní.

„Při osobním kontaktu komunikují úplně jinak, jsou to jiné bytosti. Ale asi nejhorší schůzka byla, když přijel pár, muž a žena, a chtěli si tu naši dívku odvézt do svého města, kde by dali trojku. My byli schovaní za skrytými kamerami, byli u toho naši bodyguardi a celá ta kavárna, kde jsme natáčeli, byla vyhrazená pro nás. Ta žena si musela uvědomovat psychosociální vývoj dvanáctileté dívky a vlastně to ignorovala. Sama se do toho zapojila, to mě překvapilo,“ říká Chalupová.

Snímek V síti by měl mít premiéru letos na podzim. Duo Klusák-Chalupová spustilo crowdfundingovou kampaň, ve které chtěli získat 850 tisíc korun potřebných na dokončení filmu. Podpora lidí ale byla tak velká, že cílovou částku už výrazně překonali. A po premiéře chtějí také rozjet osvětovou kampaň na školách.

Jakou taktiku sexuální predátoři používají, aby z mladých dívek vylákali obnažené fotky? Jak při natáčení probíhala spolupráce s psychology a sexuology? A proč některé z hereček potřebovaly psychologickou pomoc?

Podívejte se na celý rozhovor s Barborou Chalupovou v úvodním videu. [odkaz v hlaviččce článku, pozn.redakce]

Komentář:

Marek Herman: Vypadá to, že se svět zbláznil

Expertka na umělou inteligenci: Lidé nechápou, co se děje